
"A proč si mě sledoval?" Zeptala se ho a on se zarazil.
"Nevím, chtěl jsem protože mám pocit že už bez tebe ani chvíli nevydržím." Řekl ledovým, chladným hlasem jakoby to byl zase ten nepřístupný starý Sasuke.
"A?" Zeptala se ho zase tým starým hlasem.
"Přišel sem po tobě něco požadovat." Posadil se vedle ní protože ona seděla v trávě a mu přišlo blbé tam jen tak stát.
"A toje?" Opáčila s povyskočeným růžovým, upraveným, jejím obočím.
"Jeden polibek." Vyrokoval a Sakura na chvíli byla jako chromá.
"A co za něj?" Rozhodla se být studená jako on.
"Tohle po mě nemůžeš chtít Sasuke. Zvlášť né teď, po tom co jsem zažila, doufám že mě chápeš." Odpověděla sklesle.
"Popravdě moc dobře to nechápu, ale dobře nutit a ani otravovat tě už nebudu." Zase ten ledový ale i smířený hlas. S tím se zvedl a pomalu odcházel.
"Sasuke prosím." Zůstala civět do blba, nebo na blba?
"Co prosíš?" Nenávistně se na ni otočil.
"Nebuď takový…" Pohlédla na něj se slzami v očích.
"Ach jo…" Na chvíli přimknul víčka pevně k sobě, jakoby byl zahloubaný do svých myšlenek.
"Tobě nikdy neodolám…" Vrátil se nazpět a usadil se vedle ní. "Vážně ani malou pusu?" Zeptal se a už se natahoval.
"Sasuke ne-" Nestihla doříct protože on jí utišil svými ústy. Překvapením otevřela ústa což neměla dělat protože černovlásek to bral tak že by ji měl políbit víc. Sakura neměla odvahu ani sílu se bránit. Po lících jí začali svévolně padat slzy a ona tomu nemohla zabránit.Bolelo to…
"Sakuro? Co je ti? Panebože neplač! To vážně tak hrozně líbám?" Pousmál se a pohladil ji po tváři. Následně si ji k sobě přitáhnul a pevně ji sevřel ve svém obětí.
"Šššš…" Utěšoval ji ale stejně to nepomáhalo. Nechtěla před ním brečet ale její stavidla, co tak dlouho budovala, povolili a už to nešlo zastavit. Plakala naplno a chudák černovlásek nevěděl proč.
"Sakuro? Co je ti? No tak…" Hladil ji po vlasech.
"Bolí to, tak strašně moc to bolí…" Mluvila, trhaně, přes slzy a chytla se za srdce.
"Co tě bolí?" Zeptal se ale pak usoudil že ta otázka byla zbytečná když viděl její gesto.
"Breč…uleví se ti… jsem tu pro tebe." Tiskl si ji na hruď a houpal s ní. Její pláč nakonec pomalu utichal.
"Já toho Sasoriho rozbiju…" Usoudil když už jen tak seděli a on ji objímal.
"Ne to nesmíš! Byla to moje hloupost že jsem se do něj zase zabouchla!" Ukotvila očima kdesi na zemi.
"Ale on se zachoval jako naprostej kretén a cvok! Zaslouží si jen rozbít hubu!" Přišel s nápadem.
"Sasuke prosím!" Podívala se na něj smuně.
"Neříkej mi že toho MarkoRa vážně miluješ?!" (* MarkoR - táborový výraz XD) Křiknul na ní.
"No a co? Vadí ti to?! Tobě do toho není vůbec nic!!" Prudce se zvedla a dívala se na něj ze zhora.
"Saky, no tak sorry, jenom mě to už nebaví! Já se tady o tebe snažím už dost dlouho a pak si sem přijde nějakej demet Sasori a ty se mu hned vrhneš kolem krku!" Chytnul se za hlavu a taky vstal.
"Tak promiň! Ale on není jen tak někdo-"
"Jo on je největší MarkoR máš pravdu!"
"Ne chtěla jsem říct že on je 100x lepší než ty! Vmetla mu přímo do očí a rozeběhla se směr volej škola. I Sasuke se vydal pomalou chůzí ke škole a do všeho, co mu přišlo pod nohu, kopal. Byl naštvanej na celej svět. Ale hlavně na Sakuru. Co si o sobě vůbec myslí?! Kašle na ni! Kašle na sliby co jí dal že už je nikdy neopustí! Z vysoka na to sere!
Šla do koupelny. Sčesala si své, teď už dorostlé, vlasy po prsa před obličej, vzala nůžky a jednoduše šmikla. Udělala si patku a černě podmalovala oči. Jediné na co teď myslela byla smrt, chtěla zemřít, proč ona má tak posranej život?! Vyhledala očima žiletku a vzala ji do rukou. Jedním tahem se řízla do zápěstí ze kterého za okamžik začala proudit její čerstvá červená krev. Pak se ale rozhodla že to ještě neskončí. Zastavila krev a začala přebarvovat všechny své bílé věci, včetně nákolenek a to už je co říct, na černo.
Ptáte se jak to dělala? Vzala černou barvu, napustila lavór vodou a do té vody strčila oblečení. Následně tam vylila barvu na vlasy…Trochu blbý způsob ale co byste chtěli od jednoho zoufalce.
"Sakuro? Můžeš mi to vysvětlit?" Promluvila nakvašeně modrovláska.
"Co jako?" Podívala se jí do očí a Hinatě připadlo jakoby její oči ztratili lesk.
"Tohle všechno." Hrnuli se jí slzy do očí když přejížděla očima její vzhled, klekla si, plačíc a držíc Sakuru za ruku. "Proč? Proč si se stala touhle zrůdou?! Proč?" NA chvíli umlkla ale pak znovu vykřikla.
"Proč si se pořezala?!" Bědovala když nahmatala ránu na jejím zápěstí.
"Hinato, ustup." Prolomil to ticho tentokrát Sasu který to vše z povzdálí sledoval. Hinata na něj koukla a potom co viděla jeho výraz tak odstoupila. Černovlásek přišel až ke kočce zelenoočce a nejdřív dostala z jedné a pak z druhé strany.
"Co mě mlátíš. Nemáš na to vůbec žádný právo ty zmetku." Čekal že na něj vyjede ale ona místo toho na něj vyrovnaně hovořila, ani se nezměnila výška jejího hlasu.
"Sakuro, tohle přece nejsi ty." Snažil se jí promluvit do duše. Chytnul ji za ramena, zatřásl s ní a pak jí jen tak koukal do očí. Najednou někdo rozprásknul dveře.
"Vy všichni! Jaktože jste nepočkali? Ještě jsem měl mít proslov!" Jakmile však Hatake uviděl Sakuru a plačící Hinatu, rozhodl se už do toho více nezasahovat a raději se odebral pryč.
" Takže můžeme pokračovat. Sakuro, prosím tě, tohle nejsi ty a ty to víš. Dobře, klidně si emaři dál ale vysvětli nám proč?"
"Nejsem vůbec povinna vám něco říkat." Mrkla. Sasuke měl nervy na drátku a byla to jen otázka času než vybuchne ta časovaná bomba uvnitř jeho.
"HIn necháme ty dva raději o samotě." Šeptl Naruto Hinatě a Sasu to nepřeslechl a proto s nimi zašel ještě na chodbu.
"Kam si myslíte že jdete?" Otázal se černovlasý.
"Pryč. Jestli někdo dokáže přesvědčit Sakuru pak si to ty Sasuke a my ti věříme." Odpověděl mu blonďáček.
"No jo necejte to na chudákovi Sasukem! My ti věříme! Ty to zvládneš! No jo!" Křičel za nimi ještě ale nakonec usoudil že to nemá cenu a zalezl zpět do pokoje kde Sakura ležela na posteli.
"Dobře, jsem rád že je s tebou nějaká domluva." Usmál se.
"Jo…" Koukla dolů a zamýšlela která kavárna by mohla být otevřená v tuhle hodinu. Ale nakonec se uvidělo že to má Sasuke přesně vyhlídlé.
"Tak a teď mi řekneš co se to s tebou stalo." Usmál se na ní když v ruce svíral horký hrníček kávy a Sakura před sebou měla horkou čokoládu se šlehačkou.
"Víš Sasuke… já vůnec nechápu proč bych ti to měla vysvětlovat." Zachovala se hnusně a zadívala se mu do očí.
"Protože ti to říkám. Vůbec si neuvědomuješ že tady nejsi sama! Chováš se jako sobec! Všichni si o tebe děláme starost tak někdy zkus nemyslet jenom na sebe!" Po téhle větě zmlkla.
"Dobře, promiň." NA chvíli se odmlčela a podívala se kamsi do spod, tj. na zem. Sasuke k ní přistoupil a obmotal svou ruku kolem jejích ramen. Ona se k němu ještě víc přitulila. Potřebovala to, potřebovala aby ji někdo objal.
"Můžeš začít." Vlídně se usmál a od ní očekával taky pozvednutí koutků ale nic takového se nestalo.
"Počkej…" Řekla a směrem k němu a nasála jeho osobitou vůni.
"Dobře, nebudu na tebe tlačit." Usmál se a asi 60 vteřin tam ještě tak seděli a pak se růžovláska odtáhla ale i nadechla že konečně něco řekne.
"Víš…všechno to začalo od té události se Sasorim…a pak ještě od tebe, nevím pořád jsem jen plakala a to bylo zlé. A pak ještě ty…Sasuke..já…promiň za to co jsem ti řekla tam venku." Podívala se mu do očí tím neutrálním pohledem.
"Saky, prominu ti všechno na světě, ale neprominu ti jestli zůstaneš takováhle." Odpověděl a odhrnul jí její ofinu za ucho ale i tak jí za chvíli zase spadla do očí.
"Sasuke.. ale já už nechci!" Rozeběhla se pryč z kavárny. Sasuke samozřejmě za ní. Jenom na stole nechal nějaký ty prachy.
"Saky počkej!" Křičel za ní ale ona se zastavila až na tom kopečku co už jednou byli. Tam si kecla a rozplakala se. Ne nijak zvlášť jenom se jí slzy valili po tváři a nechtěli se zastavit. Mascara se jí samozřejmě roztekla i když byla vodotěsná ale co udělá voda se solí? Sasuke ji objal. Sasukemu nevadilo že vypadala jako strašidlo, pro něj bude při každé příležitosti ta nejkrásnější bytost na zemi.
"Saky, přísahám ti že jestli ti ještě někdo někdy ublíží tak mu rozbiju hubu! Slibuji…" Podíval se jí do jejích pistácií a viděl v nich úlevu.
"Díky, Sasuke." Opáčila s nejistotou a zase se od něj odpojila. Nechápal její chování. Její oči zase vyschly.
"Tak…se měj." Odloučila se od něj, šla do svého pokoje a zašla do koupelny. On se opřel o rám dveří když Sakura vynořila hlavu aby si umyla tvář, tak se ho strašně lekla když ho uviděla v zrcadle.
"Myslela jsem to kdybys třeba odešel." Nevinně na něj mrkla a snažila se smýt černotu z tváře.
"To asi nepůjde." Usmál se a přiblížil se k ní.
"A proč ne?" Pootočila hlavu aby na něj lépe viděla.
"Protože tě miluju.." Objal ji zezadu a políbil jí na krk.
"Sasuke, zase vybuchnu a nechtěj to zažít." Řekla nepříčetně a vytrhla se mu.
"Ale-" Zarazil se, asi mu došlo jaké to může mít následky.
"Navíc…jaké to bylo s Karin? Užil sis to?" Mluvila tak zatraceně ironicky.
"Sorry Sak ale do toho ti nic není." Odbil ji.
"Ne? Hlavně že mi furt vykládáš jak mě miluješ a pak se vyšukáš s Karin! Pěkná láska to ti povím…teda… a teď vypadni!" Ukázala na dveře svým dlouhým prstem s upraveným nehtem.
"Ale Saky.. to není tak jak si myslíš, bylo to v zápalu hněvu." Marná snaha.
"To mě nezajímá.. hlavně už VYPADNI!" Zakřičela na něj skoro jako Karin na svoje jídlo když si v něm upeče vlasy a on se raději odporoučel. Růžovláska měla takový vztek. Jak na Sasukeho tak na sebe, že před ním zase ukázala jako ta slabá ubulená Sakura. Znovu uchopila žiletku co měla schovanou v koupelně tak aby to Hinata neviděla a aniž by dbala na svou ušmudlanou tvář tak se zase pořezala. Bylo to jako osvobození.
Černého oblečení se však nehodlala vzdát. Stále ji bude nosit. Když se Hinata vrátila do pokoje koukala na ni jako na zjevení.
"Sakuro…" Koukala stále víc.
"Ohayo Hinata-chan." Usmála se. Modrovláska to už dlouho neslyšela.
"Sakuro! Ty jsi zpátky!" Zakřičela a co nejsilněji ji objala. Hinatino srdce zaplesalo když jí to Sakura oplatila.
"Dobrý Hinato, udusíš mě." Smála se a dívka s levandulovýma očima s ní. Okamžitě běžela za Narutem.
"Ehm, promiň." Upřela oči na zem a samozřejmě jí nechybělo zrudnutí.
"V pohodě. Povídej." Naruto si v pohodičce dál sušil vlasy.
"No, Sasuke to zvládl! Sakura je zase zpět, tak jak ji známe!" Zavýskla radostí a na Narutové tváři se vykouzlil taky úsměv.
"Tak v tom případě musíme najít Sauskeho." Usmál se a běžel do Sakuřiného pokoje ale ještě před tím se raději oblékl jinak by zase Hinata odpadla.
"Proč?" Zeptala se.
"Musíme mu všichni strašně moc poděkovat, ale ty asi nejvíc, proto pojď s námi." Zatahal ji za loket a i přes její protesty ji odtáhl k Hinatě která ho sháněla po pokojích. Proto vyletěli ze školy jako vítr což, ale neměli dělat protože narazili silně do rozjímajícího člověka kterého tak hledali.
"Panebože Sasuke jsi v pořádku?" Přiletěla k němu Hinata. Jak to podle všeho vypadalo vyrazili mu dech.
"Zhluboka dýchej." Přiletěl k němu i Naruto.
"Jak má zhluboka dýchat když má vyraženej dech a ty mu to ještě říkáš ty tupče." Sasuke se otočil a chvíli na ni třeštil bulvy než zjistil, že už zase normálně dýchá. Následně se ale rozkašlal na celé kolo.
"Sakuro, nebuď na něj tak hnusná, chudák se tady málem zadusí…dobrý Sasuke?" Odbila ji a k němu se chovala jako ke svatoušovi.
"J-jo…" Vykašlával a když se uklidnil tak znovu pohlédl na Sakuru. Ta jenom uhla očima.
"Počkat lidi stalo se něco?" Otázala se Hinata ale pak se vrátila k tomu pro co sem přišli nebo spíš kvůli čemu.
"Sasuke… já…Naruto…arigato…" Poklonila se.
"Za co?" Podrbal se ve vlasech černých jako uhel.
"Za Sakuru." Usmála se.
"Mě přece neděkujte já jsem vůbec nic neudělal." Naivně se zasmál.
"Máš pravdu, něco přece jen udělal ale né to aby mu za to děkovali." Ušklíbla se a on jen zakoulel očima.
"Sakuro nebuď na něj taková!" Zvýšila na ni hlas modrovlasá.
"No jo no jo, Sasuke zase neviňátko že? Jak jinak, je to jenom blbej Uchiha." Při posledních dvou slovech se mu dívala jasně do očí.
"Sakuro prosím." Podíval se na ni ale taky nahodil look alá největší drsňák.
"Sakuro, vážně." Podíval se na ni i blonďáček s očima jako pomněnky.
"Jo vy to vlastně nevíte…? Jak se Sasuke vychrápal s Karin a mě lže přímo do očí." Škodolibě se usmála a Sasuke sklonil hlavu k zemi.
"Sakuro co si to zase vymýšlíš?" Zeptala se Hinata.
"No jo já si zase něco vymýšlím… tak jen se pochlub Uchiho…" Zašklebila se ještě víc.
"Sasuke…?" Podíval se na něj blonďák.
"Je to pravda…" Kousnul se do rtu a najednou nevěděl kam s očima.
"Dobře Sasuke kdyby to byla alespoň holka k něčemu ale tahle je na dvě věci." Zasmál se.
"Naruto!" Podívala se na něj výhružně Hinata div mu nedala facku. Poté vytřeštila oči na Sasukeho který jen tak seděl a kreslil si prstem po betonu ze které byl schod na kterém předtím seděl.
"Sasuke k tomu jako vždy nic neřekne." Zasmála se provokativně růžovláska. "Ani to jak mě má rád." Štěkala dál.
"Nech toho!" Vyštěkl teď on na ní. "Dělá ti dobře dělat někomu zle? Co dělá? Děkuji nechci!" Zakřičel a šel pryč…
__________________________________________________________________________


















slušný :) fakt super :)