
"Víš, asi bychom se měli chystat, no… preventivně ty." Usmála se na mě a já jsem si vzpomněl kolik je hodin. Ehm, vzpomněl, spíš jsem se podíval na budík který ukazoval půl sedmé. Jenom jsem se protáhl a svalil ji k sobě do postele. Chvíli jsem ji jen hladil po bocích, zádech a nakonec jsem ji políbil. Skončili jsme s rozmazlováním okolo sedmé a to už jsem vážně usoudil že je čas vstávat. Ona, jakožto už oblečená si upravila svoji garderobu kterou jsem jí "trošku" pokrčil. Natáhl jsem na sebe kalhoty a bílou košili. Cítil jsem jak mě Sakura propalovala pohledem. Jenom jsem se na ni uculil pohledem alá "já nic" a nasadil si kšiltovku. Svou černou se znakem přeškrtnuté Konohy. Zašklebil jsem se na sluníčko které už svítilo za okny a bral růžovlásku kolem pasu. Drcli jsme na ty flákače vedle a padali dolů do jídelny kde na nás všichni ohromeně zírali. Cítil jsem jak se Sakura ke mně ještě víc přitiskla jakoby se před nimi chtěla schovat. Jen jsem se sehnul k jejímu uchu které bylo o řádek níž než má ústa…
"Uvolni se…" Zašeptal jsem a vypadalo to že to aj zabralo, jenom se pořád koukala kamsi na zem. Štvalo mě to ale jen jsem přešel k švédskému stolu a oba dva jsme si nabrali svůj podíl snídaně. Naruto a Hinata se k nám taky přidali, dodal bych spíš k našemu stolování. Sice nebyli spolu ale myslím že by se k sobě hodili. Jenomže to by Naruto musel nejdřív dostat rozum a to myslím že mu v příštích dnech nehrozí. Povzdychnul jsem si a vložil jsem do úst další lžičku s jídlem…
"Ták děcka, s Gaiem jsme se rozhodli že dnes se nebude hrát ale jenom se bude trénovat."
"Néééé…" Rozneslo se vzduchem jakmile kouč vyslovil tu osudnou větu rozhodující o našem programu.
"To trénování beru… ale zamlouvám si tě Kakííí…" Souhlasila s tím a nebyla by to ona kdyby to neřekla tím perverzním hlasem…
"K-Karin…?!" Kakashi naprosto zbledl a raději se zvedal do neznámých útrob. Rudovlasé se každopádně podařilo celou třídu obdařit smíchem.
KONEC SASUKEHO POHLEDU.
"Ale tréninku se přece jen nevyhnete, už je čas pořádně zamakat a zatrénovat!" Zazubil se a všechny zraky oslnil jeho lesk. Všem tedy nakonec nezbývalo nic jiného než jít na plachťáka když zavelel muž střižený podle kastrolu.
"Já to zvládnu Gai-sensei!" Plakal Lee a napřáhl svou ruku podél jeho ucha. Balon vyhodil do vzduchu a on mu pak zasadil pěkně mířenou ránu. Balon plachtivým skokem přeletěl až za síť. Jakmile dopadl na zem tak svému učiteli nastavil pěst s palcem vztyčeným vzhůru. Sensei ho patřičně pochválil a řekl mu ať to zkouší dál. Všichni takto pokračovali.
Dostal se na řadu dokonce rotovací míč který sis pomocí lehkého vyhození konečků prstů roztočil a vyhodil dva metry před sebe a tři metry do vzduchu.Mezitím co jste se rozbíhali tři kroky jako na smeč tak jste si nastřádali do rukou chakru. Poté jste ve výskoku pořádně bouchli do balonu a díky tomu že se točí rychleji padá k zemi a soupeřům připadá že je to větší pecka.
"Co si jako myslíš že děláš?! Máš nahrávat na druhou stranu!" Vybouchla. Kin se na ni jen zašklebila a snažila se nahrát další balon který jí ovšem přerušila Sakura svou přesně mířenou smečí na onen létající objekt.
"Sakra poslouchej mě když s tebou mluvím!" Vyštěkla.
"Pche! Říkal kdo? Jen malá růžovlasá slepice." Opáčila s nakrčeným nosem.
"Tak to si neměla…" Zavrčela a uštědřila jí pořádnou ránu přímo mezi oči. Nepotřebovala ani míč nýbrž jí postačila pěst. Nebyla by to ona kdyby nespoléhala jen na vlastní sílu úderu.
"Co si o sobě myslíš?!" Rozkřikla se tentokrát raněná a chytla se za postižené místo na obličeji.
"Teď jsme si jenom vyrovnali účty." Mrkla na ni a nahrála ale žádná odezva se neobjevila. Jenom prostě se odřel o zem, opět vyskočil do vzduchu a pak s malinkým hopsáním se zakutálel do rohu. Sakura se rozhlédla kolem sebe. Všichni na ni vyjeveně civěli. Povzdychla si a v tu chvíli do tělocvičny vešel trenér který si byl jen tak mimochodem odskočit. V tom měla Sakura jediné štěstí protože ji neviděl jinak neví co by s ní udělal ale rozhodně by to nebylo nic pěkného a ani teď se tomu určitě nevyhne. Bože co to udělala?! Chytla se za hlavu a sesunula k zemi. Jednala příliš zbrkle. Nevěděla co tuhle výkyvu nálady způsobilo. Jestli strach nebo že tak moc nesnáší ty tři a teď ještě více? Nevěděla a vzhlédla nad sebe kde se na ni shora koukal mistr Gai.
"Co se tady stalo?" Promluvil ale nikdo se neměl k tomu že by mu třeba odpověděl.
"O-odpusťte mi…" Šlehla očima po hnědovlásce kterou držel kolem ramen a pořád se držela za bolavý nos.
"Pche! Ještě abych ti to prominula, prostě si vybuchla s náladou!" S tím jak se držela za nos tak mluvila jako prasátko ne-li jako šmoula, věděla že v této chvíli by se asi smát neměla ale jí to přišlo strašně směšné a přece jenom jí koutky úst vyletěli o kousek nahoru. Naštěstí to vyznělo jen jako omluvný úsměv.
"Zaveď Kin na ošetřovnu… pak se uvidí." Odsekl a opovržlivě se na ni podíval. Takový kuk na ni Gai ještě nikdy nehodil. Zvedla se tedy ze země, popadla Kin a pádila s ní na určené místo.
"Počkej tady na mě." Lehce se usmála a odběhla do vedlejší místnosti.
Když se vrátila i se Shizune viděla jak Kin zápasí s utěrkou protože měla na nose velký červený šrám ze kterého se šinul potůček krve.
"Pane bože co se ti stalo??To nevypadá jako rána pěstí." Zhrozila se krátkovlasá a přiběhla ke Kin.
"Já, chtěla jsem se tímhle poškrábat a ono mě to pořezalo, když jsem se chtěla poškrábat nehty bolelo to takže…" Ukázala na tenoučký skalpel. Sakura se plácla do hlavy a Shizune měla sto chutí udělat to samé ale na to teď momentálně neměla čas. Nějak jí ten pořezaný nos zalepila a poté se zeptala co se stalo. Růžovlasá jí to vše vylíčila a z jejích úst se vydral povzdech. Začala Kin prohmatávat a přitom se jí ptala kde jí to bolí. Vyčistila jí obličej od krve přece jenom Sakura má slušnou ránu a nebylo divu že i z nosu nějaká krev vytekla.
Nakonec vyšla z ošetřovny naordinováno naštípnutý nos a že se má vyvarovat tvrdým míčům mířících do jejího obličeje. To jí bylo asi jasné. Teď se však rozhodla Sakuře udělat ze života totální peklo. Pochopitelně se dotrénovalo a vyšlo se na chodby.
"Koukněte co mi udělala Haruno, najednou vybuchla a jen tak mi dala pěstí." Vyhlašovala Kin.
"Chudáčku…" Litovali jí všichni a Sakura měla pocit že ona je tady jediná špatná. Ale musela uznat že asi je. Protože kdo jediný by takhle vybuchl kvůli debilní loptě? Asi jen ona.. Možná to bylo tím že jí dnes strašně bolelo břicho. A věděla z čeho… krámy již pravidelně po každém měsíci. Z jejích úst vykoukl na svět vzdech. Bylo jí pod kočku. Raději se odebrala na pokoj kde se rozhodla počkat až do oběda. To by tam ale nesměla narazit na Hinatu s Narutem kteří vypadali jakoby něco důležitého probírali. Vrhali na sebe při tom vražedné ale i upřímné pohledy a proto je raději nechala být. Sedla si tedy před dveře a sjela po nich dolů. Za chvíli ucítila kroky na patře. Proto vzhlédla a koukala se do černočerných uhrančivých očí toho nejkrásnějšího kluka jakého kdy viděla. Na tváři mu hrál starostlivý úsměv. Dalo by se tomu říkat cosi co se podobalo úsměvu.
"Sakuro, Sakuro…" Promluvil a zakroutil hlavou přičemž jí zvedl aby stála na nohou.
"Kdy se ty konečně poučíš." Vydechl a podíval se do jejích smaragdů.
"Promiň." Podívala se do strany aby se nemusela dívat do jeho onyxových tůní.
"Mě se neomlouvej, jenom mi řekni co to s tebou dnes je? Proč si tak vyraplila?" Zeptal se ale ona jen zakývala hlavou jakože nic.
"Já jen… sama nevím…" Provinile na něj koukla a on jí pohladil hřbetem ruky po tváři. Na chvíli přivřela víčka ale pak je zase otevřela.
"Tak to by se mělo napravit." Sehnul se k ní a jemně jí políbil. Chtíč z něj přímo sršel.
"Já nevím co mám udělat aby třeba jenom brala v potaz to že mě to mrzí." Zavrtala oči do země ale Sasuke jí nedovolil tam koukat příliš dlouho protože jí pozvedl dvěma prsty bradu a ona neměla na výběr než to že se mu má dívat do jeho pekelných očí.
" To já taky nevím, ale asi bys za ní měla spíš zajít a ještě jednou se jí o samotě omluvit."
"Sasuke… bojím se. Co když se mi vysměje?" Mrskla po něm zoufalým pohledem a více se k němu přitiskla. Chtěla si položit hlavu na jeho rameno ale bylo příliš vysoko. Sasuke jí chytil za boky a vyzdvihnul trošku do vzduchu. Ona mu obmotala nohy kolem pasu a on jí přitlačil ke zdi. Měli štěstí že na chodbách se momentálně nikdo nepotuloval. Vlastně potuloval ale né v tomhle poschodí. Jinak bůhví co by z toho vzniklo. Teď byli jejich oči na stejné úrovni. Sasuke pořád vyhledával ty její a ona ty své naopak odvracela. Nedá se popsat jak ho to štvalo ale určitě moc.
"Saky, to bude v pořádku…uvidíš, musíš si věřit." Políbil jí do vlasů.
"O to jde, pomalu přestávám věřit že se někdy nebudu topit v problémech." Pokrčila rameny a Sasuke uchopil její rty do těch svých. Na chvíli vypustila problémy z hlavy a nechala se jí naprosto pohltit.
Líbal mě jemně a dlouho, krásně. Úplně jsem zapomněla vnímat okolitý svět protože to byla chyba. Najednou kdosi začal strašně pištět až mi to málem přetrhalo ušní bubínky. Prudce jsem sebou trhla čímž jsem zapříčinila že jsme se od sebe se Sasukem odpojili. Myslela jsem že snad budu vraždit. Vraždění bylo dnes dost. Prohlásil si hlásek a já jsem mu musela dát za pravdu. Bylo to tak… argggh. Nech toho, stejně to nemá smysl. Vzdychla jsem a pokusila se uklidnit. Právě uvnitř mě probíhal boj mezi sebou samou. Nechala jsem to na chvíli plavat když jsem ucítila pevnou zem pod nohama a to jak mě opustila teplá náruč mého milovaného. Aisuru. Padlo při tom toto slovo do mé mysli a já jsem se usmála. Poté jsem konečně otevřela oči a pohlédla na Sasukeho který stál přede mnou, paže široce roztažené a něco řval. Vůbec jsem nerozpoznávala co. Vykoukla jsem mu zpoza ramene a spatřila ty tři samozřejmě i s foťáky. Nevím jak dlouho nás sledovaly ale nejspíš až teď se rozhodly ukázat.
"Sasuke za tohle mi zaplatíš, jak si mi to mohl udělat po tom co jsme spolu strávili tolik vášnivých nocí. To držení za ruce na snídani mi bylo celkem putna ale teď…" Popotáhla a udělala posledné fotku se mnou v pozadí. Po tváři se jí začali válet slzy které zřejmě pracně zadržovala ale nějak se jí to nedařilo. Chápala jsem ji a teď mi jí bylo aj svým způsobem líto. Sklopila jsem oči do země.
"Jak se opovažuješ…" Slyšela jsem jak Sasuke ledově usykával.
"PŘESTAŇTE!" Nevím co se to stalo ale prostě jsem to musela zakřičet. Objala jsem Sasukeho zezadu okolo pasu a přitiskla se k němu.
"Přestaňte…" Zašeptala jsem. Karin na mě vyjeveně hleděla a já se jí ani nedivila. Přece jenom poslední dobou se chovám hodně divně a není zvykem že bych každého koho uvidím zaskočila…
"Nemá smysl se hádat, vše je jen kvůli mně.. vím to." Stále jsem šeptala. Karin jsem asi svým chováním dost vyjevila a odebrala se někam do pá. Ptáte se kde je pá? Hned vedle kšá…
Až poté se na mně Sasuke zase otočil a uchopil mou tvář do svých dlaní.
"Hlupáčku… ty za nic nemůžeš." Přívětivě se usmál. Obdivovala jsem ho jak dokáže být vždy tak v klidu. Zasmál se a lehoulince přejel svými rty po těch mých. Než jsem se do něj stačila vpít zase se odtrhl a tentokrát na delší čas. Vstoupil se mnou do pokoje a tam za námi zavřel dveře. Teď se tvářil naprosto vážně čímž mě dokonale zmátl. Upřela jsem na něj obličej alá co se děje? A nechala se obejmout…
"Co?" Nechápala jsem, ještě před chvílí…
"To nic, Sakuro, příště se ovládej." Pokáral mne a pohladil po vlasech. Koukal se mi do očí tím jeho hypnotizujícím pohledem.
"Posnažím se…" Usmála jsem se a políbila ho. Pak někdo zaklepal…
"Sasukeee, můžu dál?" Ozval se hyperaktivní hlas našeho blonďatého kamaráda.
"Jasně!" Houkl na něj černovlásek a chytnul mě za boky.
"Saky?" Zeptal se a jedno jeho žluté obočí mu vyletělo nahoru.
"Co?" Zopakovala jsem už poněkolikáté tuto tázací, jestli se tomu tak dá říkat, větu.
"Čáááááááááááááááááu!" Optimisticky mě pozdravil.
"No čáu." Opáčila jsem s uculením a on mi jej oplatil. Dnes už jsem nic nechápala. "Ale už jsem tě zdravila."
"Já vím." Podotknul a zazubil se. "Tak.. nevyrušil jsem?" Zastal se opatření.
"Ne to je v pohodě." Mávl Sasuke rukou a já jsem se pousmála. "Pojď." Zatahal mě za ruku kterou svíral ve své a já šla ,jako poslušný hafánek, za ním. S ním bych šla kamkoliv ale to že mě zavede do jídelny bych fakt nečekala. No jo my jsme ještě nebyli na obědě! Plácla jsem se do čela na znak mého dementství.
"Itadakimasu!" Promluvila jsem když jsme se pouštěli každý do svého jídla…
"Saky? Sasuke?" Opět ten jeho podivený výraz, vždyť už nás dnes viděl tolikrát!
"Hai?" Zopakovali jsme se Sasukem unisono.
"Čááááááááááááááááu!" Tak na tohle jsem se musela rozesmát.
"Ty jsi nějak spadl na hlavu ne?" Optala jsem se s veselým úsměvem a on jen kývl.
"Neboj se, zvykneš si." Pošeptal mi Sasuke do ucha a já jsem se přetočila na bok, Sasuke držíc mě kolem pasu, abych na modrookého lépe viděla.
"Tak co jak ses měl? Co děláte celou dobu s Hinatou?" Zeptala jsem se a doufala v kladnou odpověď které jsem se ale nedočkala.
"S Hinatou? S tou nedělám nic, jsem s Nejim a Gaarou, to bys nevěřila jaká je s nimi sranda." Vypadlo z něj a já jsem svraštila čelo.
"A co dělá Hinata?" Pokračovala jsem a málem jsem měla pocit že ho vyslýchám. Naštvalo mě když jen pokrčil rameny. Zvedla jsem se a dala ruce v bok.
"Tak nevíš jo?" Řekla jsem ironicky a pěkně za sebou práskla dveřmi.
Když jsem byla v pokoji a uvědomovala si co jsem to zas udělala usoudila jsem že se dostavil další výbuch emocí. Na koho se naštvu příště? To už jsem ale seděla na posteli a tupě zírala na dveře. Když se otevřeli málem jsem lekem dostala infarkt.
"Hinato!" Křikla jsem a běžela jí obejmout. "Co děláš celé dny?! Promiň že jsem si naivně myslela že se s tebou baví Naruto, promiň že jsem tě nechala samotnou." Omlouvala jsem se a pořád jí drtila v objetí.
"To je v pořádku, bavím se s Tenten a Temari." Usmála se a já jsem na ni vytřeštila oči.
"Aha…" Skončila jsem a opět se odebrala do mého útočiště měkkého spánku.
"Co jsi tak sklíčená?" zeptala se mne a chytla za ruku.
"Já jen, mám blbé dny." Vypustila jsem z úst a ona jen smířeně zakroutila hlavou.
"Saky, Saky." Zasténala a já jsem na ni hodila provinilý pohled.
"Na každého jsem poslední dobou namíchnutá, tak se ti omlouvám předem kdybych se neudržela." Přitáhla jsem si kolena k bradě a zasadila ji do nich.
"To je v pořádku, každý má někdy své dny." Pousmála se a pohladila mě po tváři.
"Já doslova…" Schovala jsem hlavu do kolen a pak už jsem jen slyšela slabé uchechtnutí…


















naprosto úžasné
ja chcem pokračko 