
Tak a máme tu jednorázovku aby se to tady zpestřilo :))
*přednastaveno*
Bylo přibližně tak osm ráno a já jsem bohužel musel vstávat. Byli prázdniny a já musel vstávat a víte proč? Že ne? Tak já vám to teda povím. Pracuju, těžce pracuju. Dobře tak nepracuju jen brigádničím. Ale i tak se to dá považovat za práci. A že byste neuhodli kde? No přece na lešení. A co tam dělám? Zedničím! Ještě s jedním kamarádem. Je to docela sranda když se ten blbec snaží zhoupnout na laně který podáváme takové věci které bychom tam asi jako opice nevytáhli jako například malta a takové ty věci. A že byste neuhodli co opravuju? Školu, jak nečekané. Ale co byste vážně nečekali! Že ta škola bude ke všemu moje!
Zrovna jsme před prázdninami opravovali (jaktože jsem tam nebyl? Měl jsem dřívější termín, stejně jsme se neučili tak proč si nevydělávat už dřív?) jedno okno třídy B. S béčkem jsme asi my -Céčáci- válčili nejvíce. My jsme se jim většinou posmívali B jako buzíci a oni nám C jako cikáni. No tak to by bylo. Ale jak jsem jednou umýval zaprášená okna - bez trika a holky mě hltali pohledem- všimnul jsem si jedné holky úplně v poslední řadě nejvíce u okna která by právě na mě měla nejlepší výhled. Tak ta se vám panečku nekoukala! Říkal jsem si co to je za blbost? Byla dost zvláštní… měla růžové vlasy a mě se zdála taková tajemná, jiná než všechny ostatní které bych dostal do postele hned. Měla drobnější postavu a jako jediná pečlivě poslouchala učitele co mele. Jen jednou jedinkrát jsem se setkal s jejíma smaragdovýma očima. A to když zabloudila očima jinam. Zabloudila ven a asi se jen podívala na ptáčka který vesele vyzpěvoval a mě už nějakou chvíli lezl pěkně na nervy. Ale na krátkou chvilku se naše oči přece jenom střetli. Byli nádherně zelené a plné lesku. Já jsem se na ni usmál a ještě jí přitom sexy svůdně zamával ale ona na to nijak nereagovala. Ani se nepousmála, ani jí její rtíky nevyletěli nahoru. Bylo mi to divné ale o to víc jsem ji chtěl dostat tam kam jsem už dostal mnoho dívek. Přece do postele!
Od toho dne jsem se o ni poté začal zajímat, jmenovala se Sakura, no né jmenovala ona se tak pravděpodobně ještě jmenuje ale i tak. Prostě, chápete ne? Od začátku prázdnin jsem ji ale neviděl a tak strašně moc jsem si přál aby byla zase za tím sklem a já se na ni mohl jen tak koukat a občas se na ni i usmát.
"Hééy Sasuké!" Zakřičel na mě Naruto ze zdola a já se kouknul preventivně co tam zase vyvádí.
"Co je blbej blonďáku." Tak jsem se mu posmíval když jsem nechtěl aby mě otravoval a na tváři mi hrál pobavený úsměv. Když jsem se na něj koukl málem jsem zešílel. Už zase se houpal na tom laně, asi si připadal jako spiderman nebo já už nevím proč to pořád dělá.
"Blbečku, nepamatuješ jak to posledně dopadlo?? Sletěl si a ještě doteď máš rozmlácenej rypák!" Pokračoval jsem dál a měl pravdu.
"No jo ale když mě to baví." Zasmál se a já jsem raději honem rychle slezl dolů.
"Hééy Sasuké!" Zakřičel na mě Naruto ze zdola a já se kouknul preventivně co tam zase vyvádí.
"Co je blbej blonďáku." Tak jsem se mu posmíval když jsem nechtěl aby mě otravoval a na tváři mi hrál pobavený úsměv. Když jsem se na něj koukl málem jsem zešílel. Už zase se houpal na tom laně, asi si připadal jako spiderman nebo já už nevím proč to pořád dělá.
"Blbečku, nepamatuješ jak to posledně dopadlo?? Sletěl si a ještě doteď máš rozmlácenej rypák!" Pokračoval jsem dál a měl pravdu.
"No jo ale když mě to baví." Zasmál se a já jsem raději honem rychle slezl dolů.
"Naruto prosím tě nemá tě to co bavit už slez!" Napomínal jsem ho právě asi po stokráté a pak jsem ji uviděl. Jenom tak náhodou jsem upřel zrak za Narutovo rameno který kolem mě právě proletěl a jasně jsem ji poznal. Své zelené oči upírala k zemi a vlasy se jí ledabyle pohazovali její lehkou ale rychlou chůzí. Zdálo se mi jakoby se vznášela. Pak své oči upřela na blonďáka co se pořád tak vesele houpal a užíval si že ho nepeskuju.
"Naruto!" Zakřičela a její oči zazářili a takový úsměv jsem ještě neviděl. A ehm cože to říkala…Naruto? Jmenovaný jakoby odpadl, doslova, i když byl jen pár metrů nad zemí spadl tak tak na nohy a podíval se směrem odkud uslyšel jeho jméno.
"Saky!" Zavýskl radostně a já jsem se na něj podíval pohledem který říkal "wtf?!" a pak k ní hned vesele doběhl.
"No ahoj!" Usmála se ještě a pak pohled zase stočila ke mně, chvíli si mě zkoumavě prohlížela a pak nakonec usoudila že to není potřebné a opět se věnovala Narutovi.
"A co jinak jak se máš? Co děláš o prázdninách?" Ptal se jí a přitom jí držel majetnicky kolem ramen.
"Ale tak různě, bylo jsem za hranicemi, na brigádě a tak různě a ty?" Její hlas doslova zvonil.
"Nooo… mě brigáda teprve začala. Měli jsme od července předtím a máme ještě teď."
"Jáááj, no nechtěla bych." Smířeně se usmála.
"Jo mimochodem tohle je Sasuke." Usmál se na mne a já jsem jí zase jenom tak zamával. Skoro žádná odezva. Jenom si mě zase přeměřila a řekla takové to pípnutí "nazdar"
"My už se viděli." Řekla nebojácně, na ni se to ale vůbec nehodilo.
"Jo viděli, ale Naruto jenom taková otázka, odkdy se bavíš s buzíkama?" S tím jsem chtěl naznačit Béčko, ani nevím kde se to ve mně vzalo. Chtěl jsem ji okouzlit a né.. ach jo.
"Furt lepší než cikáni, sorry Naruto." Podívala se na něj omluvně ale modrooký jen mávnul rukou.
"Já stejně nechápu proč mezi sebou máme takový spory.. Anarchisti to maj nejlepší." Povzdychnul si nad třídou A která se do tohoto nějak nezapojovala.
" Tss…" Odfrknul jsem si a chtěl jsem se zase ladně vyhoupnout na lešení ale nějak se mi to nepovedlo protože jsem uslyšel velmi povědomé pískání.
"Sasíííí!" Zaječela tím svým ječákem rudovláska a okmažitě se mi pověsila okolo krku. Já jsem jen převrátil očima a snažil se ode mě to klíště dát co nejdál. Ona stále nemůže pochopit že jsme se včera rozešli. Ach jo. Raději jsem se vyloupnul na lešení a doufal že její bání z výšek ještě pokračuje.
"Sasuke okamžitě slez dolů.. Sasííí já se bojím." Pištěla.
"Nejsi nahoře tak se nemáš čeho bát, jdi pryč." Řekl jsem chladným hlasem a růžovláska si mě zase přeměřila tím pohledem. Abych pravdu řekl, dost mě to deprimovalo a začal jsem se víc potit než obvykle. Slova už jsou zbytečná. Karin se naštěstí odpotácela pryč a já jsem mohl konečně začít pracovat. Upřímně, nebudeme si nic nalhávat moc dobře mi to nešlo, zvlášť když jsem pořád cítil pohled ,který propaloval, na mých zádech.
"Naruto ty nebudeš pracovat?" Zeptala se najednou a pak jí něco docvaklo. "HINATOOO!" Zakřičela kamsi do dáli a já jsem se prostě musel otočit. Další béčkařka, běžela a její modré vlasy jí vlály za sebou. Jakmile doběhla , opřela se o kolena a vydechovala.
"Promiň že jsem přišla tak pozdě." Nevinně se usmála a blonďáček si ji k sobě přitáhl.
"Vůbec nevadí, lásko." Vydechl a dychtivě ji políbil. Bylo mi z toho na nic. Nevěděl jsem že má takovou vážnou známost. Někdy bych si to přál taky ale myslím že už žádná holka by nevěřila (až na Karin) že to s ní myslím takhle vážně. Jenom jsem si povzdychl, otočil se a dodělával jsem omítku.
Byl jsem tolik zabraný do své práce že jsem si ani nevšimnul že mě někdo pozoruje, až když jsem se sehnul abych nabral další maltu tak jsem se zarazil. Přímo přede mnou stála v riflích a volném tričku ona. Ruce v bok a zase se na mě dívala tím nehorázným pohledem. Raději jsem se radši rychle otočil aby neviděla ruměnec ve tváři. Až pak když vzala do rukou náčiní a začala taky na škole jsem se zarazil.
"Co to děláš?" Zeptal jsem se a až teď mi došlo jak se sem vůbec dostala. "A…a co tu děláš?" Nahodil jsem můj kamenný face a chladný hlas kterého se obvykle všichni zaleknou. Ale ona mi svižně odpověděla a ani jsem nepostřehl že by cítila nějakou úzkost.
"No to co ty, tam ti dva dole potřebují trochu soukromí. A lepší než nic nedělat je být tady." Pousmála se ale jakoby nuceně.
"Jo tak… a jak si se sem vlastně dostala?" Nahodil jsem na ni taky ten zkoumavý obličej ale přece jenom umím více vražedné pohledy než tady tyto.
"Si o mě myslíš jak se starám o moje nety typu "jéééžišíí zlomil se mi nehtíííík iáááá" nebo že nemám silné ruce?" Zeptala se tak podivně a já jsem vážně usoudil že není jako ostatní. A o to víc jsem přemýšlel jaká bude v posteli.
"Ehm.. popravdě jo, něco takového jsem si o Barbie myslel." Když jsem to vyslovil pevně přimkla víčka k sobě a pak je z nenadání zase otevřela.
"Ty vlasy… ty zatracený vlasy!" Chytla se za hlavu.
"Tak proč si je barvíš když se ti nelíbí?" Zeptal sem se a ona se na mě nevařícně podívala.
"Jenomže problém bude v tom že ony jsou pravý!" Zakřičela na mě a chtěla slézt dolů. Rychle jsem zamrkal a pak jí chytnul za ruku.
"No tak, nemyslel jsem to tak, promiň, nevěděl jsem." Přívětivě jsem se usmál, konec konců, jestli jí chci dostat tak na ni musím být milý no ne? Ona mi úsměv nakonec oplatila a já jsem ji vytáhl zpátky nahoru. Měl bych si s ní asi alespoň nějakou chvilku povídat že?
"Dobře, tak já si sednu a budu koukat." Zasmála se a já se podrbal na svých odhalených zádech.
"Dobře, tak já si taky sednu a budu koukat." Sakura se zatvářila zmateně.
"A na co?" Otázala se.
"No přece na tebe." Zasmál jsem se a vážně si kecnul na lešení. Postřehl jsem jak Sakuře zrůžověli líčka a to mě jen potěšilo.
Nakonec jsem zjistil že se s ní celkem dobře kecá. No né celkem ale určitě.
"…no a tak to všechno bylo." Dovyprávěl jsem jí jak jsme s Narutem našli tuhle brigádu a ona se jenom malinko usmála.
"A odkud se vy s Narutem vlastně kamarádíte?" Zeptal jsem se a ona si poklepala na čelo.
"Přece ze školy." Opáčila s úšklebkem.
"No jo ale i tak…béčkaři, céčkaři…" Zakroutil jsem hlavou.
"Viděl jsi někdy Naruta že by měl nějaké výkřiky na naši třídu? Myslím že on to podle tohohle nebere a já taky ne, to vždy jenom ty." Pobaveně se zasmála. Měla aj pravdu. Já jsem to většinou jen tak vedl ale nevěděl jsem že je tam někdo jako ona.
"Jo tak, máš pravdu…" Povzdychnul jsem si ale pořád mě to nechalo vyrovnaného. Najednou jsem uslyšel hlas mého nejlepšího přítele jak volá její jméno, momentálně bych ho nejraději zabil. Tak krásně se mi s ní povídá…Když jsem při ní mám takový divný pocit.
"Tak Sasuke, hezky se mi s tebou povídalo, ale už musím." Usmála se na mne a doslova "seskočila" dolů.
"SAKURO!" Zděsil jsem se protože skočit takovou výšku. Když jsem ale nahlédl před zábradlí jenom se lehce zhoupla na jedné z obručí a byla dole. Oddechnul jsem si. Ona se na mě jen tázavě podívala.
"Měj se." Vydechl jsem a ona mi ještě zamávala! Poté se aji s modrovláskou odebrala pryč.
"Co to děláš?" Zeptal jsem se a až teď mi došlo jak se sem vůbec dostala. "A…a co tu děláš?" Nahodil jsem můj kamenný face a chladný hlas kterého se obvykle všichni zaleknou. Ale ona mi svižně odpověděla a ani jsem nepostřehl že by cítila nějakou úzkost.
"No to co ty, tam ti dva dole potřebují trochu soukromí. A lepší než nic nedělat je být tady." Pousmála se ale jakoby nuceně.
"Jo tak… a jak si se sem vlastně dostala?" Nahodil jsem na ni taky ten zkoumavý obličej ale přece jenom umím více vražedné pohledy než tady tyto.
"Si o mě myslíš jak se starám o moje nety typu "jéééžišíí zlomil se mi nehtíííík iáááá" nebo že nemám silné ruce?" Zeptala se tak podivně a já jsem vážně usoudil že není jako ostatní. A o to víc jsem přemýšlel jaká bude v posteli.
"Ehm.. popravdě jo, něco takového jsem si o Barbie myslel." Když jsem to vyslovil pevně přimkla víčka k sobě a pak je z nenadání zase otevřela.
"Ty vlasy… ty zatracený vlasy!" Chytla se za hlavu.
"Tak proč si je barvíš když se ti nelíbí?" Zeptal sem se a ona se na mě nevařícně podívala.
"Jenomže problém bude v tom že ony jsou pravý!" Zakřičela na mě a chtěla slézt dolů. Rychle jsem zamrkal a pak jí chytnul za ruku.
"No tak, nemyslel jsem to tak, promiň, nevěděl jsem." Přívětivě jsem se usmál, konec konců, jestli jí chci dostat tak na ni musím být milý no ne? Ona mi úsměv nakonec oplatila a já jsem ji vytáhl zpátky nahoru. Měl bych si s ní asi alespoň nějakou chvilku povídat že?
"Dobře, tak já si sednu a budu koukat." Zasmála se a já se podrbal na svých odhalených zádech.
"Dobře, tak já si taky sednu a budu koukat." Sakura se zatvářila zmateně.
"A na co?" Otázala se.
"No přece na tebe." Zasmál jsem se a vážně si kecnul na lešení. Postřehl jsem jak Sakuře zrůžověli líčka a to mě jen potěšilo.
Nakonec jsem zjistil že se s ní celkem dobře kecá. No né celkem ale určitě.
"…no a tak to všechno bylo." Dovyprávěl jsem jí jak jsme s Narutem našli tuhle brigádu a ona se jenom malinko usmála.
"A odkud se vy s Narutem vlastně kamarádíte?" Zeptal jsem se a ona si poklepala na čelo.
"Přece ze školy." Opáčila s úšklebkem.
"No jo ale i tak…béčkaři, céčkaři…" Zakroutil jsem hlavou.
"Viděl jsi někdy Naruta že by měl nějaké výkřiky na naši třídu? Myslím že on to podle tohohle nebere a já taky ne, to vždy jenom ty." Pobaveně se zasmála. Měla aj pravdu. Já jsem to většinou jen tak vedl ale nevěděl jsem že je tam někdo jako ona.
"Jo tak, máš pravdu…" Povzdychnul jsem si ale pořád mě to nechalo vyrovnaného. Najednou jsem uslyšel hlas mého nejlepšího přítele jak volá její jméno, momentálně bych ho nejraději zabil. Tak krásně se mi s ní povídá…Když jsem při ní mám takový divný pocit.
"Tak Sasuke, hezky se mi s tebou povídalo, ale už musím." Usmála se na mne a doslova "seskočila" dolů.
"SAKURO!" Zděsil jsem se protože skočit takovou výšku. Když jsem ale nahlédl před zábradlí jenom se lehce zhoupla na jedné z obručí a byla dole. Oddechnul jsem si. Ona se na mě jen tázavě podívala.
"Měj se." Vydechl jsem a ona mi ještě zamávala! Poté se aji s modrovláskou odebrala pryč.
"Sasuke myslím že bychom to měli konečně dodělat." Svěřil se mi když jsme to už skoro měli ale nechtělo se nám.
"Dobrá dedukce." Odpověděl jsem a začal se zvedat protože jsem zase seděl.
"Tak jdem na to." Zvedl se taky a začali jsme…
"Dobrá dedukce." Odpověděl jsem a začal se zvedat protože jsem zase seděl.
"Tak jdem na to." Zvedl se taky a začali jsme…
Když jsem v noci ulehal do své postele nemohl jsem z hlavy vyhnat tu sympatickou a hezkou růžovlásku. Těším se až bude moje. Zazubil jsem se. Musím ji prostě mít. Najednou se mi do hlavy dostala představa růžovlásky ve sprše. Bože já už jsem tak zvrhlej. Viděl jsem přece jenom tolik nahých těl že už by se to ani na prstech spočítat nedalo. Povzdychnul jsem si… ať už je zítřek. Víte proč? Protože jsem tušil že za námi zase Sakura přijde. Zítra se totiž odhodlám že ji pozvu do kina nebo někam. Protože moje tělo prahne touhou po tom jejím…
Hned ráno když jsem se probral jsem volal Narutovi. Vím jsem blázen, jenom tak někomu zavolat v sedm 53 není nic normálního a tak se Narutovi ani nedivím že mi jen tak rozespale odpověděl.
"Naruto, musíš jít se mnou na rámen!" Zakrákal jsem do telefonu a on jakoby najednou při slovu rámen ožil.
"Platíš ty?" Zeptal se mě radostně a já si jen povzdychnul.
"Jo platím já. Potřebuju s tebou mluvit, za pět minut jsem u tebe." Típnul jsem mu to a konečně jsem hodil na sebe aspoň kalhoty protože jsem očekával další slunečný a hlavně teplý den! A tak jsem se teda vybral k Uzumakimu…
"Naruto kde vězíš!" Křičel jsem pořád nahoru do okna když mi blonďáček stále nehodlal projevit nějaké bytí.
"Dyť už jdu!" Zakřičel najednou někdo a tryskem vyletěl ze dveří tak že mě málem povalil.
"Sorry Sasuke." Usmál se a já jsem na chvíli myslel že ho zabiju. "Jdem?" Zeptal se a já jen kývnul.
"Naruto, musíš jít se mnou na rámen!" Zakrákal jsem do telefonu a on jakoby najednou při slovu rámen ožil.
"Platíš ty?" Zeptal se mě radostně a já si jen povzdychnul.
"Jo platím já. Potřebuju s tebou mluvit, za pět minut jsem u tebe." Típnul jsem mu to a konečně jsem hodil na sebe aspoň kalhoty protože jsem očekával další slunečný a hlavně teplý den! A tak jsem se teda vybral k Uzumakimu…
"Naruto kde vězíš!" Křičel jsem pořád nahoru do okna když mi blonďáček stále nehodlal projevit nějaké bytí.
"Dyť už jdu!" Zakřičel najednou někdo a tryskem vyletěl ze dveří tak že mě málem povalil.
"Sorry Sasuke." Usmál se a já jsem na chvíli myslel že ho zabiju. "Jdem?" Zeptal se a já jen kývnul.
Jakmile jsme byli u Ichiraku jen jsem houknul na staříka.
"Dva rámeny prosím." Pousmál jsem se a zase nasadil tu kamennou masku.
"Hned to bude." Kývnul a já jsem zakroutil hlavou.
"Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?" Zeptal se Naruto když jiji-chan odběhl.
"No víš… ta…Sakura, mohl bys mi dát na ni nějakou adresu nebo číslo nebo cokoliv čím bych ji mohl zkontaktovat?" Zeptal jsem se a jen tak tak jsem zadržel úsměv při její představě.
"Jo jasně, můžu ti dát obojí jestli chceš." Zapípal a už vytahoval mobil.
Při diktování jejího čísla se však zarazil.
"A proč potom tak toužíš?" Zeptal se mě znenadání a já měl pocit že to je snad výslech.
"No, prostě jí chci někam pozvat, stačí?" zeptal jsem se ho a on jen kývnul na souhlas a dodiktoval mi její číslo. Jakmile k nám stařík přisunul dvě plné mísy tak jsme se pustili do jídla. Krátce na to jsme měli dojezeno a já jsem se jen s Narutem rozloučila a poděkoval mu. On mi úsměv jen opětoval a pak zmizel v hloučku jiných lidí.
"Dva rámeny prosím." Pousmál jsem se a zase nasadil tu kamennou masku.
"Hned to bude." Kývnul a já jsem zakroutil hlavou.
"Tak o čem jsi se mnou chtěl mluvit?" Zeptal se Naruto když jiji-chan odběhl.
"No víš… ta…Sakura, mohl bys mi dát na ni nějakou adresu nebo číslo nebo cokoliv čím bych ji mohl zkontaktovat?" Zeptal jsem se a jen tak tak jsem zadržel úsměv při její představě.
"Jo jasně, můžu ti dát obojí jestli chceš." Zapípal a už vytahoval mobil.
Při diktování jejího čísla se však zarazil.
"A proč potom tak toužíš?" Zeptal se mě znenadání a já měl pocit že to je snad výslech.
"No, prostě jí chci někam pozvat, stačí?" zeptal jsem se ho a on jen kývnul na souhlas a dodiktoval mi její číslo. Jakmile k nám stařík přisunul dvě plné mísy tak jsme se pustili do jídla. Krátce na to jsme měli dojezeno a já jsem se jen s Narutem rozloučila a poděkoval mu. On mi úsměv jen opětoval a pak zmizel v hloučku jiných lidí.
Vydal jsem se tedy po cestě která vedla k ulici kde ona bydlela. Mají celkem hezký domek. Pomyslel jsem si a obešel si jej. Následně jsem stlačil tlačítko od zvonku a už to jelo. Potěšením mi bylo že mi otevřela její matka.
"Dobrý den, jmenuji se Sasuke Uchiha a…"Na chvíli jsem se odmlčel. "Je tady Sakura?" Vyhrknul jsem a ona se jen usmála.
"Sakuro!" Zakřičela zpátky do domu a ke mně jen kývla a já pochopil že mám asi počkat. Tak jsem si sednul na schodek před jejich domem a čekal na ni kým se ona vypotácí z příbytku.
"Dobrý den, jmenuji se Sasuke Uchiha a…"Na chvíli jsem se odmlčel. "Je tady Sakura?" Vyhrknul jsem a ona se jen usmála.
"Sakuro!" Zakřičela zpátky do domu a ke mně jen kývla a já pochopil že mám asi počkat. Tak jsem si sednul na schodek před jejich domem a čekal na ni kým se ona vypotácí z příbytku.
"Sasuke?" Uslyšel jsem její hlas a proto jsem bleskurychle vyletěl na nohy a otočil se.
"Jo?" Zeptal jsem se s klidem ale ona na mě jenom dál třeštila ty svoje zelenkavá očka.
"Já jen… co tady děláš?" Zeptala se a její napětí povolilo.
"Pojď se radši projít." Pousmál jsem se, nikdy jsem se tolik nesmál jako od včerejška. Nevěděl jsem proč ale prostě mi to dělalo menší problémy - ne-li žádné - od toho dne co jsem se s ní více poznal.
Chvíli jsme se jen tak opravdu procházeli a koukali na okolní krajinu až sem to nevydržel, ale Sakura mě předběhla.
"Tak co si chtěl?" Prolomila ticho které mezi námi vládlo.
"Víš, jenom jsem se chtěl zeptat jestli bys někam nešla… se mnou…?" Němě jsem se vyjádřil.
"Já…" Chvilku zapřemýšlela a já napjatě čekal. "Ráda." Vydechla pak a kouzelně se usmála. Nevím proč ale mé srdce zaplesalo.
"Dobře, takže dnes večer tě v sedm vyzvednu jo?" Zeptal jsem se a ona jen kývla. Pak jsme se ještě dlouho o něčem bavili ale to bylo celkem v pohodě, důležité bylo že ji mám jistou! Chudinka, ještě neví co jí čeká. Podle jsem se ušklíbl a namířil si to od ní směrem domů.
"Jo?" Zeptal jsem se s klidem ale ona na mě jenom dál třeštila ty svoje zelenkavá očka.
"Já jen… co tady děláš?" Zeptala se a její napětí povolilo.
"Pojď se radši projít." Pousmál jsem se, nikdy jsem se tolik nesmál jako od včerejška. Nevěděl jsem proč ale prostě mi to dělalo menší problémy - ne-li žádné - od toho dne co jsem se s ní více poznal.
Chvíli jsme se jen tak opravdu procházeli a koukali na okolní krajinu až sem to nevydržel, ale Sakura mě předběhla.
"Tak co si chtěl?" Prolomila ticho které mezi námi vládlo.
"Víš, jenom jsem se chtěl zeptat jestli bys někam nešla… se mnou…?" Němě jsem se vyjádřil.
"Já…" Chvilku zapřemýšlela a já napjatě čekal. "Ráda." Vydechla pak a kouzelně se usmála. Nevím proč ale mé srdce zaplesalo.
"Dobře, takže dnes večer tě v sedm vyzvednu jo?" Zeptal jsem se a ona jen kývla. Pak jsme se ještě dlouho o něčem bavili ale to bylo celkem v pohodě, důležité bylo že ji mám jistou! Chudinka, ještě neví co jí čeká. Podle jsem se ušklíbl a namířil si to od ní směrem domů.
Nevím co jsem si myslel ale ten čas tak rychle utekl, teď stojím před jejími dveřmi a čekám než mi otevře. Nevěděl jsem bylo to zvláštní, nějak jsem byl rád… ale jinak než obvykle. Bylo to podivně zvláštní. Ale pak jsem jen tak ohromeně stál po tom co jsem viděl. Sakura vyběhla z domu jenom v mini kraťáskách a tričko s poněkud větším výstřihem, lehce nalíčená a s kouzelným účesem. Na chvíli jsem přestal chápat svět a vnímal jen ji.
"Půjdeme?" Zazvonil její hlas.
"Jasně." Zazubil jsem se a nabídl jí rámě které s úsměvem přijala.
Vešli jsme do kina a šli jsme na něco co ona vybrala. Teda, nejdřív dost protestovala ale pak přece jen něco vybrala. Nebyla to taková ta přeslazená slaďárna kterou holky většinou vybírají ale byla to celkem aji komedie. Ale víc než film jsem vnímal ji. Mezitím co ona koukala na plátno (jest tak pět minut) jsem zkoumal její tvář a kupodivu i její vlasy. Měla je postupně sestříhané a sahaly jí sotva po ramena. Neměla z nich závoj, jak mi onehdy vyprávěla že měla. Pak po těch five minutách přesunula oči ke mně. Podíval jsem se do těch dvou smaragdů které mě naprosto okouzlili. Jenom jsem zakýval hlavou a ona si mé zmatenosti nejspíš všimla.
"Co je?" zeptala se tak vlídně až mi ji bylo na chvíli líto že ještě neví že jí chci jen na to jedno. Ďábelsky jsem se zašklebil.
"Nic se neděje, co by mělo?" Opáčil jsem a ona jen zavrtěla hlavou. Položil jsem dlaň na opěradlo dlaní nahoru. Ona se mi podívala nejdřív do očí a pak už předpřipravenou dlaň obdařila i tou svou. Když mi vložila svou drobnou ručku do té mojí jen jsem se okouzleně usmál. Byla opravdu jako třešnička na dortu. Miloval jsem její oči… Počkat co to tady blábolím?! Možná jsem zevnějšku vypadal pořád stejně ale uvnitř jsem proti sobě, mému podvědomí, tolik bojoval.
Na chvíli se na mě zadívala tak jakoby mi chtěla proniknout až do nitra ale já jsem to naštěstí včas zastavil tak že jsem si kolem očí postavil hradby. Ona jen zakroutila nevěřícně hlavou a já jsem se jenom usmál. Nebylo to však od srdce a možná to je ten důvod proč mi ho neoplatila.
"Půjdeme?" Zazvonil její hlas.
"Jasně." Zazubil jsem se a nabídl jí rámě které s úsměvem přijala.
Vešli jsme do kina a šli jsme na něco co ona vybrala. Teda, nejdřív dost protestovala ale pak přece jen něco vybrala. Nebyla to taková ta přeslazená slaďárna kterou holky většinou vybírají ale byla to celkem aji komedie. Ale víc než film jsem vnímal ji. Mezitím co ona koukala na plátno (jest tak pět minut) jsem zkoumal její tvář a kupodivu i její vlasy. Měla je postupně sestříhané a sahaly jí sotva po ramena. Neměla z nich závoj, jak mi onehdy vyprávěla že měla. Pak po těch five minutách přesunula oči ke mně. Podíval jsem se do těch dvou smaragdů které mě naprosto okouzlili. Jenom jsem zakýval hlavou a ona si mé zmatenosti nejspíš všimla.
"Co je?" zeptala se tak vlídně až mi ji bylo na chvíli líto že ještě neví že jí chci jen na to jedno. Ďábelsky jsem se zašklebil.
"Nic se neděje, co by mělo?" Opáčil jsem a ona jen zavrtěla hlavou. Položil jsem dlaň na opěradlo dlaní nahoru. Ona se mi podívala nejdřív do očí a pak už předpřipravenou dlaň obdařila i tou svou. Když mi vložila svou drobnou ručku do té mojí jen jsem se okouzleně usmál. Byla opravdu jako třešnička na dortu. Miloval jsem její oči… Počkat co to tady blábolím?! Možná jsem zevnějšku vypadal pořád stejně ale uvnitř jsem proti sobě, mému podvědomí, tolik bojoval.
Na chvíli se na mě zadívala tak jakoby mi chtěla proniknout až do nitra ale já jsem to naštěstí včas zastavil tak že jsem si kolem očí postavil hradby. Ona jen zakroutila nevěřícně hlavou a já jsem se jenom usmál. Nebylo to však od srdce a možná to je ten důvod proč mi ho neoplatila.
Když film skončil oba dva jsme ruku v ruce vyšli z kina. Zastavili jsme se v parčíku a já jsem si sednul na lavičku. Stáhl jsem si ji k sobě na klín a raději přestal vnitřně nevnímat a obmotal své paže kolem jejího pasu.
"Sakuro…" Zamumlal jsem omámeně a nasál její vůni. Ona se jenom pousmála.
"Ano Sasuke?" Zeptala se a já jsem jí pohlédl hluboce do očí. Prostě už jsem to nevydržel a natáhl se k ní abych jí mohl políbit. Potěšilo mě když se nebránila ale jenom tak lehce spolupracovala. Vzal jsem ji do náručí a i s ní, stále líbajíc, jsem jí odnesl až do hotelu kde jsem měl rezervovaný pokoj. Jenom jsem ji na chvíli položil na zem abych mohl odemknout a šli jsme do pokoje. Byl prostorný a byla v něm dvojlůžková postel. Jemně jsem ji na ni položil a plně se vpil do jejích rtů. Byla tak sladká a chutnala po třešních, stejně tak jako její vlasy voněly po jahodách.
"Miluju tě…" Vzdychla mi do úst a já jsem se na chvíli zarazil, protože jsem zase cítil jak se něco v mé hrudi pohlo. Nechal jsem to být a pomalu jsem jí zbavoval jejího trička. Jel jsem od jejích úst jazykem až po pupík a zase zpátky. Zbavil jsem jí aji podprsenky. Chvíli jsem si hrál s prsy a pak jsem bradavky obkroužil jazykem a čekal dokud neztvrdnou. Rozepnul jsem jí knoflík od kraťásků a vjel jí rukou do kalhotek. Jemně jsem ji pohladil a pak jí tam vsunul jeden prst. Trošku jsem jí tam porejdil a pak jsem jí tam dal aji druhý. Pak jsem si prsty olízl a ona mi sundala košili. Nejdřív studovala mé svaly a já jsem se jenom zašklebil. Ona se na mě usmála a přitáhla si mě aby mě obdarovala polibkem. Zanedlouho byl i zbytek našeho oblečení dole. Byli jsme teď úplně nazí a já ji jenom lehce líbal všude kde se dalo. Cítil jsem na zádech její doteky rukou a jemně jsem jí zkousl dolní ret. Podíval jsem se jí do očí a ona jenom kývla. Natáhl jsem si prezervativ a jemně do ní vniknul. Byl to nepopsatelný pocit. Nevím, ale tohle ještě nikdy s žádnou dívkou neprožíval, jasně sex jsem měl už nejmíň stokrát ale u ní to bylo jiné. Bylo to fakt… nádherné, kouzelné… krásné… Jemně jsem se usmál a opět ji políbil. Přivírala oči a slastně mi zasténala. Stále jsem zrychloval tempo, bylo t o vážně něco to vám řeknu. Jakmile jsem vyvrcholil unaveně jsem se překulil na druhou část postele. Použitek jsem vyhodil. Objal jsem ji okolo břicha (leželi jsme na boku) a jen nasával její vůni. Ona se ke mě otočila čelem a lípla mi krátkou pusu. Jenom jsem se usmál a ona znovu vyslovila tu kratičkou větu nad kterou jsem se zarazil.
"Sakuro…" Zamumlal jsem omámeně a nasál její vůni. Ona se jenom pousmála.
"Ano Sasuke?" Zeptala se a já jsem jí pohlédl hluboce do očí. Prostě už jsem to nevydržel a natáhl se k ní abych jí mohl políbit. Potěšilo mě když se nebránila ale jenom tak lehce spolupracovala. Vzal jsem ji do náručí a i s ní, stále líbajíc, jsem jí odnesl až do hotelu kde jsem měl rezervovaný pokoj. Jenom jsem ji na chvíli položil na zem abych mohl odemknout a šli jsme do pokoje. Byl prostorný a byla v něm dvojlůžková postel. Jemně jsem ji na ni položil a plně se vpil do jejích rtů. Byla tak sladká a chutnala po třešních, stejně tak jako její vlasy voněly po jahodách.
"Miluju tě…" Vzdychla mi do úst a já jsem se na chvíli zarazil, protože jsem zase cítil jak se něco v mé hrudi pohlo. Nechal jsem to být a pomalu jsem jí zbavoval jejího trička. Jel jsem od jejích úst jazykem až po pupík a zase zpátky. Zbavil jsem jí aji podprsenky. Chvíli jsem si hrál s prsy a pak jsem bradavky obkroužil jazykem a čekal dokud neztvrdnou. Rozepnul jsem jí knoflík od kraťásků a vjel jí rukou do kalhotek. Jemně jsem ji pohladil a pak jí tam vsunul jeden prst. Trošku jsem jí tam porejdil a pak jsem jí tam dal aji druhý. Pak jsem si prsty olízl a ona mi sundala košili. Nejdřív studovala mé svaly a já jsem se jenom zašklebil. Ona se na mě usmála a přitáhla si mě aby mě obdarovala polibkem. Zanedlouho byl i zbytek našeho oblečení dole. Byli jsme teď úplně nazí a já ji jenom lehce líbal všude kde se dalo. Cítil jsem na zádech její doteky rukou a jemně jsem jí zkousl dolní ret. Podíval jsem se jí do očí a ona jenom kývla. Natáhl jsem si prezervativ a jemně do ní vniknul. Byl to nepopsatelný pocit. Nevím, ale tohle ještě nikdy s žádnou dívkou neprožíval, jasně sex jsem měl už nejmíň stokrát ale u ní to bylo jiné. Bylo to fakt… nádherné, kouzelné… krásné… Jemně jsem se usmál a opět ji políbil. Přivírala oči a slastně mi zasténala. Stále jsem zrychloval tempo, bylo t o vážně něco to vám řeknu. Jakmile jsem vyvrcholil unaveně jsem se překulil na druhou část postele. Použitek jsem vyhodil. Objal jsem ji okolo břicha (leželi jsme na boku) a jen nasával její vůni. Ona se ke mě otočila čelem a lípla mi krátkou pusu. Jenom jsem se usmál a ona znovu vyslovila tu kratičkou větu nad kterou jsem se zarazil.
"Miluju tě…" Usmála se a já jsem stuhl. Před tím jsem to ani moc nevnímal ale teď velmi zřetelně. Na chvíli jenom překvapivě mrkala a pak zavřela oči přičemž se jí husté řasy otřely o tvář. Nemohl jsem si toho nevšimnout ale i já si občas všimnu takových detailů. Pak se mi podívala do očí.
"Co ke mně vlastně cítíš?" Řekla skoro s brekem. Já jsem si ji k sobě přitiskl a v duchu si položil tu stejnou otázku… Ona se mi mezitím schoulila do náruče a já úzkostlivě přemýšlel.
"Miluju tě…" Zašeptal jsem jí do ucha a ona šťastně zavrněla.
Ráno mě probudil křik… Nebyl to Sakuřin křik nýbrž křik nějakého muže. Jenom jsem se vyhrabal z postele a bolestně zaskřípal zubama. Kdo mě může budit v tuhle ranní hodinu? Zaklel jsem a jen jsem šel otevřít tomu bezdomovci (obrazně řečeno) ale přerušil mě sám že šel chodbou a já když jsem otevřel jenom v trenkách tak na mě vyjeveně zíral. Hned se ale vzpamatoval.
"Tak co? Už jsi dostal do postýlky tu svou nabrnknutou holku?" Uculil se a já jsem myslel že ho přerazím. Ani jsem nestihnul kouknout do pokoje a tu už Sakura s pláčem vybíhala z pokoje.
"Zabiju tě Suigetsu." Zašeptal jsem a přitom jsem slova ledově usykával. Poté jsem se rozeběhl za růžovláskou. Když vyběhla z hotelu lekl jsem se že by se mi mohla ztratit z dohledu. Nic takového se ale nestalo. Naštěstí, plně jsem na ni zaostřil a jen tak tak jsem ji stihnul dohonit a aspoň ji chytit za loket a prudce trhnout. Nevěděl jsem že jsem to udělal tak rychle ale plně tomu nasvědčovalo to jak sykla bolestí. Povolil jsem stisk. Zvedla ke mně uslzené oči a pronikavým pohledem se mi podívala do očí.
"Naruto mě před tebou varoval, každé dívce špitáš do ouška jak ji miluješ co? Ale víš Sasuke, já tě milovala… ne, já tě stále miluju. Bohužel." Útrpně si vzdychla. Přitáhl jsem si ji k sobě a pevně ji objal. Bušila mi svými pěstičkami do hrudi. "Proč si to udělal Sasuke, proč?! Já ti věřila, já… já…" To už se ale sesunula a na rukou jsem jí držel jen já. Snažila se mi vytrhnout ale já ji držel moc pevně takže se nakonec smířila s tím že jsem jí musel pořád držet.
"Sasuke…" Vzdychla a jenom trošku se uklidnila. Pořád sebou ale šila jako pomanutá.
"Nervy se mi!" Zazněl můj ledově chladný hlas a ona se na mě jen se strachem v očích podívala. Chvíli jsem se jen vražedně díval do dáli protože do jejích očí to prostě nešlo. Mírně jsem se pousmál a pak nasadil vlídný úsměv.
"Ale maličká, tak to přece vůbec není… Já…" Nadechl jsem se zhluboka. "Nejdřív jsi opravdu měla být jen hračka do postele." Bolestně přivřela oči ale stále se do těch mých vydržela dívat. "Ale pak se to všechno zamotalo a já jsem se do tebe vážně zamiloval. Nechtěl jsem aby to takhle dopadlo. A proto tě teď prosím, odpusť mi. To Suigetsu si jenom něco představoval. Miluju tě maličká, vroucně, něžně a věčně." Usmál jsem se a vypadalo to jakoby jí to aspoň na chvíli uklidnilo než se jí po tváři zase rozletěly slzy které mě bodali čím dál víc.
"No ták, neplakej, ššš.. už je dobře." Objímal jsem jí a její hlas opět zazněl.
"Jak ráda bych tomu chtěla věřit." Vzlykla. Nebyl jsem šťastný, ne tohle se mi vůbec nelíbilo. Pozvedl jsem ji bradu dvěma prsty tak aby se mi koukala do očí. Pomalu jsem se k ní přiblížil a vpil se do jejích rtíků. Slíbal jsem všechny její slzy a pak se jí znovu přisál na ústa. Líbal jsem ji dobyvačně a chtivost ze mě přímo sršela.
"Věř mi to, maličká…" Podíval jsem se jí do očí a ona na mě pohlédla smířlivým pohledem.
"Já… nevím…" Zašeptala. "Já nechci aby to dopadlo tak že…" Vzlykla.
"Nenechám tě! Nenechám tě jít, já tě nedám! Odpusť mi prosím. Miluju tě." Usmál jsem se vstřícně.
"Nemůžu bez tebe být ani chvíli, prosím věř mi." Špitl jsem a ona se na mě okouzleně usmála.
"Dobře, ale víc šancí už ti nedám." Zasmála se a políbila mě.
"Ani další šance nebude…" Řekl jsem a opět jí vášnivě a se vší něžností políbil.
"Tak co? Už jsi dostal do postýlky tu svou nabrnknutou holku?" Uculil se a já jsem myslel že ho přerazím. Ani jsem nestihnul kouknout do pokoje a tu už Sakura s pláčem vybíhala z pokoje.
"Zabiju tě Suigetsu." Zašeptal jsem a přitom jsem slova ledově usykával. Poté jsem se rozeběhl za růžovláskou. Když vyběhla z hotelu lekl jsem se že by se mi mohla ztratit z dohledu. Nic takového se ale nestalo. Naštěstí, plně jsem na ni zaostřil a jen tak tak jsem ji stihnul dohonit a aspoň ji chytit za loket a prudce trhnout. Nevěděl jsem že jsem to udělal tak rychle ale plně tomu nasvědčovalo to jak sykla bolestí. Povolil jsem stisk. Zvedla ke mně uslzené oči a pronikavým pohledem se mi podívala do očí.
"Naruto mě před tebou varoval, každé dívce špitáš do ouška jak ji miluješ co? Ale víš Sasuke, já tě milovala… ne, já tě stále miluju. Bohužel." Útrpně si vzdychla. Přitáhl jsem si ji k sobě a pevně ji objal. Bušila mi svými pěstičkami do hrudi. "Proč si to udělal Sasuke, proč?! Já ti věřila, já… já…" To už se ale sesunula a na rukou jsem jí držel jen já. Snažila se mi vytrhnout ale já ji držel moc pevně takže se nakonec smířila s tím že jsem jí musel pořád držet.
"Sasuke…" Vzdychla a jenom trošku se uklidnila. Pořád sebou ale šila jako pomanutá.
"Nervy se mi!" Zazněl můj ledově chladný hlas a ona se na mě jen se strachem v očích podívala. Chvíli jsem se jen vražedně díval do dáli protože do jejích očí to prostě nešlo. Mírně jsem se pousmál a pak nasadil vlídný úsměv.
"Ale maličká, tak to přece vůbec není… Já…" Nadechl jsem se zhluboka. "Nejdřív jsi opravdu měla být jen hračka do postele." Bolestně přivřela oči ale stále se do těch mých vydržela dívat. "Ale pak se to všechno zamotalo a já jsem se do tebe vážně zamiloval. Nechtěl jsem aby to takhle dopadlo. A proto tě teď prosím, odpusť mi. To Suigetsu si jenom něco představoval. Miluju tě maličká, vroucně, něžně a věčně." Usmál jsem se a vypadalo to jakoby jí to aspoň na chvíli uklidnilo než se jí po tváři zase rozletěly slzy které mě bodali čím dál víc.
"No ták, neplakej, ššš.. už je dobře." Objímal jsem jí a její hlas opět zazněl.
"Jak ráda bych tomu chtěla věřit." Vzlykla. Nebyl jsem šťastný, ne tohle se mi vůbec nelíbilo. Pozvedl jsem ji bradu dvěma prsty tak aby se mi koukala do očí. Pomalu jsem se k ní přiblížil a vpil se do jejích rtíků. Slíbal jsem všechny její slzy a pak se jí znovu přisál na ústa. Líbal jsem ji dobyvačně a chtivost ze mě přímo sršela.
"Věř mi to, maličká…" Podíval jsem se jí do očí a ona na mě pohlédla smířlivým pohledem.
"Já… nevím…" Zašeptala. "Já nechci aby to dopadlo tak že…" Vzlykla.
"Nenechám tě! Nenechám tě jít, já tě nedám! Odpusť mi prosím. Miluju tě." Usmál jsem se vstřícně.
"Nemůžu bez tebe být ani chvíli, prosím věř mi." Špitl jsem a ona se na mě okouzleně usmála.
"Dobře, ale víc šancí už ti nedám." Zasmála se a políbila mě.
"Ani další šance nebude…" Řekl jsem a opět jí vášnivě a se vší něžností políbil.
_________________________________________________________
Líbilo se? Čekám od vás hafo komentářůů ;DD
Líbilo se? Čekám od vás hafo komentářůů ;DD


















Twl,tak dlouhý??
Ale je to supeeer
