
A před dveřmi jeho domu ho čekalo překvapení. Karin se přesto, že nevlastnila žádný dopravní prostředek (auto posázené diamanty jí papá nedovolil a ona jiné odmítala řídit), dostala z bodu A do bodu B poměrně rychle. Sasuke si nemohl nevšimnout nakopnuté popelnice v rudovlásčině blízkosti. A jéje, jakýpak má zase on chudáček malér...?
"Ahoj zlato!" zašvitořila medovým hláskem, přiskočila k němu a pověsila se mu na paži. Překonal obrovskou touhu rozplácnout ji o stěnu, ale odolal.
"Nazdar...Karin." odvětil, ne příliš nadšeně. Vždycky před ní musel předstírat jak ji má rád...ale dnes mu to nešlo, i když byl dobrý herec. Natáhla se k němu a políbila ho. Sasukemu se tvář zkroutila nechutí. Sakura líbala jinak...láskyplnně a něžně, nesnažila se mu v mžiku nacpat jazyk do pusy...a navíc neslintala. Snížil se tedy až k tomu obejmout ji okolo ramen a jemně ji od sebe odstrčit.
"Děje se něco?" Zedptala se zmateně ale i přesto jí hrál na tváři vítězný úsměv.
"Ne nic." Opáčil a její výraz se mu nijak zvlášť nepozdával.
"Vážně ne? Vážně mi nic nechceš říct?" Naléhala stále a kolem ní se prohnal Akamaru.
"Ne." Odsekl a snažil se prorvat až do domu.
"Ani kde jsi byl celou noc a hlavně s KÝM?" Zdůraznila.
"Už jsem ti řekl že ne." Až přeslazeně se usmál.
"Aha." Na chvíli umlkla ale pak vyslýchání pokračovalo. "Ty tu Sakuru teda nenávidíš když se s ní líbáš
na ulici, já myslela že je to tvoje nejméně oblíbená žačka." Zašklebila se a Sasuke ztuhnul v půlce pohybu.
"C-cože?" vytlačil ze sebe. Ona je viděla! Proboha ona je viděla!
"Uši máš ne? Tak slyšíš?!" prskala "Pusinkoval ses s tou tvou Sakurkou...ale asi jsi na něco zapoměl, můj milý Sasuke, že před tou restaurací kde jste se ´loučili´" toto slovo doprovodila odplivnutím "jsme měli mít dneska schůzku, tu kterou jsi včera odvolal. Posíla jsem ti esemesku!" našpulila rty a na důkaz vytáhla svůj IPod.
"Nic jsme nedělali..." vymloval se, na poslední chvíli se to snažil zachránit...
"Já vím zlato, když máte ksicht na ksichtu tak se většinou ´nic´ nedělá...copak na to asi řeknou ostatní trenéři! Nebo nedej bože můj otec...víš jak nesnáší takovéto pochybné poměry..." ušklíbla se "Uděláme dohodu jo?"
"Jakou?" Polkl.
"Když já to neřeknu mému tatínkovi tak ty se s ní přestaneš stýkat!" Řekla rázně.
"To je vydírání!" Ohradil se ale nebylo mu to nic platné.
"Takový je život." Pokrčila rameny a zašla do domu. Sasu tam ještě chvíli zaraženě stál a zíral do neznámého místa až nakonec za ní odkráčel. Momentálně se rudovlasá nacházela v kuchyni.
"Karin? A proč do toho pleteš tvýho papínka?" Otázal se s takovou pachutí v hlase.
"Protože ti nemám jinak čím vyhrožovat." Mykla pleci.
"Tss, jsi podlá." Zamračil se na ni. Ona k němu docupitala, stoupla na špičky a cukrovitě ho políbila.
"No jo." Zlomyslně se usmála a pak si to vydupala do horního pokoje.
"A teď pojď za mnou!" zavolala na něj zezhora "Nebo ti nevyměním ten mobil s prasklou obrazovkou...ten jsi dostal protože jsi zlobil že? Tak nebuď zlobivý i teď a pojď se k mě přitulit!" křikla. S obrovským povzdechem, nadávajíc na ten zkur...,teda, hloupý život se odploužil do ložnice. Na tuto noc...jejich ložnice.
"Sasuke to jsem já! Pusť mě, jdu za tebou!" volala na něj svůdným hláskem.
"Karin teď ne, nech mě být, včera ti to nestačilo...?"
"Ne!" vyštěkla.
"Ale mě jo!" oplatil jí stejnou mincí a prudce roztáhl plastovou zástěnu sprcháče. Chňapl po nejbližším ručníku a omotal si ho kolem boků. Pak se šel oblíct do ložnice. Rudovlásce z nozder sršela pára.
"Sasuke Uchiho! Okamžitě ke mě!" Vyštěkla
"To se nemůžu ani oblíct?" Nas...zlostně se na ni podíval když koukal do koupelky.
"NE!!" Zaječela a upravila si svou osušku upevněnou na jejích ne příliš honosných prsou.
"Tak co chceš?" Zachmuřeně na ni pohlédl.
"Dnes budeš Haruno nadávat jak nejvíc můžeš!" Zaječela na něj a práskla dveřmi. Sasuke si povzdychl a chytnul se za hlavu. Co se to zase stalo? Proč se to muselo takhle zvrtnout? Z jeho úst se prodral hlasitý vzdech a taky se odebral do pokoje kde na sebe konečně navlékl nějaké ty kusy látky.
Raději se rychle vypařil a Karin nechal vzkazna posteli, ať nezapomene nakrmit Akamaru azamknout až půjde pryč, že on si teďka musí jít něco vyřídit. Byl si naprosto jistý, že ho za to později čeká výslech ale tohle musel udělat. Ještě předtím, než se to zase všechno pokazí...
"Sakuro...?" zašeptal toužebně do větru a doufal že ho slyší. Jeho prosby byli vyslyšeny a růžovláska se otočila za hlasem. Jakmile ho uviděla, po tváři se jí rozlil úsměv a běžela k němu. Vtiskla mu vášnivý polibek a on jí ho se vší chutí oplatil.
Obejmul jí okolo pasu a více si ji přitáhnul k sobě. Prohloubil polibek tím že jí vniknul jazykem do úst a rukama zašmátral pod jejím tričkem. Převzal si od ní kulatou věc co držela pod paží a na krátkou chvíli se od ní odpojil. Zašel k autu které stálo jen nedaleko a do něj míč hodil. Vzal jí do náruče a pádil s ní přes keře až někam kde to zelo prázdnotou.
"Sasuke..." Zašeptala když ji políbil na krku a zvedal ji jednu nohu a hladil jí po zadku. Zaštrachala mu po jeho vypracovaném tricepsu a měla co dělat aby se samou touhou nerozpustila.
"N-ne..." zamumlal jí do vlasů, spíš pro sebe než pro ni. Tohle se nesmí stát. Moc se to zvrtlo...měl v plánu jí jen krátce políbit...a pak na určitou dobu zmizet ze života. Jenže to nešlo. Nakonec ale boj se svým zamilovaným ´já´ vyhrálo to ´já´ ambiciózní. Pevně uchopil její tvář do dlaní, vydobyl si pohled do jejích nádherných očí. Pak ji políbil dlouze, nežně, krásně...všechny typy polibků zkombinoval do jednoho, tohoto. Kvůli nedostatku kyslíku se musel odlepit, a pohladil ji po vlasech. Nechápavě ho sledovala. Pustil ji o vzdálil se asi na dva kroky.
"Miluju tě, pamatuj si to." řekl smutně, ale zřetelně, aby ho dobře slyšela. Pak se usmál, co nejveseleji, přestože musel bojovat s obrovským žalem...
Ještě jednou ji krátce pohladil jakoby se bál že se mu rozpadne, byla tak křehká. Smutně se podíval do jejích smaragdových očí a pak odešel.
"Sasuke!" Křičela za ním a byla by se i rozeběhla kdyby ji však tolik neignoroval. Nechápala to, nechápala ho. Po tváři ji stekla jedna slza. Věděla že tímhle chtěl něco ukončit. Něco co by ho mohlo ranit, nechápala však co. A nechápala to proč jí řekl to pamatuj si... Proč by si to měla pamatovat? Nakonec toho nechala, vrátila se do parku, vzala si balon a šla se domů převléci, naházela do báglu věci a pádila na trénink kde ho měla zase uvidět.
"Ahoooj!" Zavýskla když uviděla svou modrovlasou kamarádku.
"No nazdar." Usmála se a taky si vybalila.
V rychlosti se převlékla...přecijen přišla později než jindy...a vyrazila do tělocvičny Oči se jí rozzářily, když ho uviděla. Překvapením ale bylo, že se mračil. Vypadal tak...tak...zle. Ošklivě ji probodával svýma černýma očima a hrubým hlasem řekl:
"Pozdě Haruno, padesát kliků!" ledové ostří jeho hlasu protnulo vzduch a zvonilo růžovlásce v uších. Měla co dělat aby jí z očí nevyklouzly slzy a nezačala se ho vyptávat co se děje. Jen se mlčky přesunula k žebřinám, opřela si nohy a začala počítat...
Raz, dva tři....
Co to s ním je?
čtyři, pět, šest..
Proč se tak chová?
sedm, osm, devět...
Co mu udělala?
deset, jedenáct, dva-
"Neflákej se, zadek až dolů!" křikl na ni někdo přes celou tělocvičnu. Obrýlená žena si omotávala pramínek svých rudých vlasů na prst, přičemž objímala černovláska okolo ramen. On ji k sobě tisknul, ruku obtočenou kolem jejího pasu.
Chtěla se mu vzepřít ale prostě jí to nešlo..
Třináct, čtvrnáct, patnáct...
Vrtalo jí hlavou se stalo.
Šesnáct, sedmnáct, osmnáct.
"No makej trochu! Nebo ti jednu fláknu! Patnáct let jsem nikomu nenatřískal můžeš být první!" Udělil jí poctu.
"No jo no..." Zatřepala si pod nos a radjěi dodělala kliky když v tom.
"Můžeme už začít Haruno nebo jak dlouho se tady hodláte ještě zdržovat?" Otázal se i když klikovala tou největší rychlostí.
"Já vás nehodlám zdržovat pane trenére...klidně začněte beze mě, alspoň vás nebude nikdo rozčilovat...omluvte mě, musím na wécko..." nos si utřela do rukávu dresu a pádila na toaletu. Zabouchla za sebou dveře a svalila se na studené kachličky...


















Chudák Sakura - pls aby sa Karin so Sasukem rozíšla