
"Saky?" Zašeptal ke dveřím a růžovláska neměla ani chuť mu odpovídat jenže jeho hlas byl tak omamný a vlídný že prostě nemohla nechat bez odpovědi její černovlasou lásku.
"Co chceš?" Zašeptala se sevřeným hrdlem nazpět.
"Promiň mi to jak se chovám ale nemám na výběr. No tak pojď zpátky." Kdžy mu odpovědí bylo jen slabé vzlyknutí musel zabušit na dveře.
"Prosím, neplakej." Zamumlal.
"Jak nemáš na výběr? Proč?" Zřekla se.
"Jde o to stipendium, to už jsem ti říkal!" zašeptal krátce a přiložil ucho na dveře od kabinky.
"A proč se ke mě chováš ještě hnusněji než před tím? Myslela jsem, že se budeme ignorovat..."
"Karin nás viděla...tak jsem jí musel odpřísáhnout že na tebe budu zlý."
"Sasuke tak vytáhl už jsi tu růžovlasou neschopnou děvku z jejího brlohu? Zbytek týmu čeká!" zakřičela Karin z tělocvičny.
"Jo, už jdeme!" opáčil "Saky, prosím, musíš mě chápat, já..."
"Proč bych tě měla chápat?" ozvala se, už ne hlasem plným vzlyků, ale pevným a vzdorovitým "Proč tě pořád já musím chápat? Nevíš jak jsem ponížená? Připadám si jako tvoje hračka! A běž od těch dveří nebo ti urazím nos!" sykla zlostně a rozrazila dveře. Černovlásek včas uskočil, ale byl málem smeten zelenoočkou která se jeako hurikán vyřítila z toalety do tělocvičny.
"Haruno konečně,už jsem myslela že tě snad nechám vyhodit z tréninku." Zasyčela na ni.
"Ne! Já jen tak lehce neodpadnu." Podívala se jí se značným elánem do jejích teď už naštvaných očí.
"Tak to ještě uvidíme." Ledově utrhávala kusy vět.
"Hmpf." Odfrkla si a šla si ukořistit jeden z míčů a šla na servis.
Vyhodila si balon do vduchu, vyskočila a následně do něj praštřila vší silou zápěstí a z toho vzniklo rotované podání, pak si hodila ještě jednoho plachťáka a celou dobu se snažila aby trenérku Karin co nejvíce namíchla i když si myslí že by se trenérkou neměla nikdy stát protože ona takové zkušenosti rozhodně nemá. Poté přelétla očima Sasukeho postavu. Díval se na ni tak zarmouceně a smutně v očích ale na tváři měl přitom naštvaný výraz.
Všichni se odebraly do šaten, Karin odsupěla domů. Sasuke si na svoji milovanou počkal před šatnou.
"Haruno, ještě s tebou musím něco vyřídit..." chytl ji za loket a odtáhl do nářaďovny. Tam jí silou odhodil batoh, zamkl za nimi a hladově se přisál růžovlásce na rty. Být s ní celou hodinu a půl a nesmět se dotknout její roztomilé pusinky pro něj bylo utrpení.
"Uchiho co to děláte?" Snažila si ho udržet od těla ale přitom se ho nemohla nabažit, jeho omamné vůně kterou div že nezačala fetovat. Pročesávala mu jeho hedvábně černé vlasy a civěla do jeho onyxových očí které ji tolik hypnotizovali.
"Miluju tě." Opáčil na její ne příliš pěkně řeklou větu ale on věděl že to tak nemyslel a Sakuru to velice potěšilo a proto si stoupla na špičky aby ho mohla políbit.
"I já tebe." Promluvila do ticha ohlušujícího. Ale jim to nevadilo, měli rádi ticho, stačila jim vzájemná blízkost.
Povalil je oba na žiněnku, kde se milovali spolu poprvé. Obrátil se na ni a všiml si, že má na sobě stejný top jako v onen den. Ten její svršek se mu tak strašně nelíbil, že jí ho musel okamžitě dát dolů. A aby jí nebyla zima, začal ji od pasu nahoru zasypávat polibky. Nejvíce sténala, když ji mazlil na krku. Najednou mu ale silně chytla hlavu a natočila si ji tak, aby si koukali do očí.
"Teď jsem na řadě já..." špitla svůdně a povalila ho pod sebe. Jemně ho kousla do ušního lalůčku a hladila, přesně obkreslovala jeho svaly. Kolenem mu zajela mezi nohy. Chtěla taky jednou převzít nadvládu sama. Líbala ho po celé tváři a pak na prsou. On si jen tisknul její hlavu k tělu, aby si mohle užívat její teplo.
Ještě více se k sobě natiskli a Sakura ošahávala rukou jeho bouli mezi nohama.
"Nevydrží ti to dlouho lásko." Zašeptal jeho sametovým hlasem a opět převzal nadvládu. Sakura sice pořád ležela na něm ale on jí zajel pod kalhotky kde jí jemně hladil. Vískal jí v jejích polodloouhých vlasech tak aby jí kdykoliv mohl natáhnout krček k jeho rtům které čím dál tím víc toužili po těch jejích ale ty její byli kdesi na jeho tricepsech na bříšku. Jemně jela jazykem od jedné buchtičky k druhé protože on pod tím návalem slasti byl celý napnutý. U pupíku se otočila a jela zase nahoru.
Když ji svým prstem začal pomalu přivádět do sladké agonie, musela se té ruky pod jejími džínsy zbavit. Chytla ho za zápestí a silou odtlačila.
"Myslíš?" olízla mu rty a přejela dlaňmi přes jeho pas. Mířila k podpaží...a tam zahýbala prsty.
Postupně, začala ho lechtat. Tohle se mu přestávalo líbit, je silná až moc na jeho vkus. To on je přece chlap a nechává se tady tak ovládat. Chytl ji za zadek a natlačil do svého rozkroku.
"N-ne..." špitla a odvrátila se od něj. Rychlostí blesku na sebe hodila tričko, čapla batoh a byla ta tam. Zmateně se posadil. Pořádně ho teda vyhecovala. Doufal v delší společně strávený čas, ale alspoň si spravil chuť po tom všerejšku s Karin. Otřásl se odporem a začal se oblékat taky. Pak zkontroloval šatny, zamknul tělocvičnu a za doprovodu Akamara vyrazil domů...
"Ahoj Sasuke, čekala jsem tě s večeří, co tě tak zdrželo?" Zeptala se, na její vkus až moc mile.
"No, musel jsem jeeště poklidit balony, všechno přepočítat a tak." Odpověděl.
"Aha, ale tak dáš si salát ne?"
"Nemám chuť díky." Usmál se vesele protože mu růžovláska furt bláznila v hlavě.
"Ale Sasuke, zítra to už nebude poživatelné!" Nasadila smutný výraz.
"Tak máš vařit tak aby to dlouho vydrželo." Odsekl a zalezl po schodech nahoru do jejich společné ložnice.
"Ale zlato, dneska je významný den!" neztrácela Karin úsměv na tváři.
"Jakej? Jestli máme výročí tak všechno nejlepší." zamumlal nezaujatě do polštáře a myšlenkami se opět přesunul k své nejoblíbenější činnosti.
Onigiri byli teď někde v nedohlednu a černookému stuhla krev v žilách, zježili se mu vlasy hrůzou a málem se zadusil rýží.
"C-cože?" Vykašlával.
"Ty nejsi rád?" Naoko posmutněla. "Myslela jsem že budeš šťastný." Upřela své oči k zemi a mnula si ruce.
"Ale to je jasné že jsem rád ale cože?!" Předstíral zájem a práskl do jídelního stolu.
"No srandu si nedělám, ale pořád tak mluvíš... nabručeně. Je ti to až tak hnusné?" Zeptala se nevědíc o tom že by se teď černovlásek nejraději zaškrtil na USB kabelu.
"Ne není,jsem šťastný." Nahodil falešný úsměv a obejmul ji. Šáhnul jí na břicho přičemž si představoval že to očekávané "dítě" čeká se svou růžovlasou princeznou...


















wau tak tohle jsem nečekala. Tohle opravdu ne. Super. těším se na pokračování