
"Co se stalo, maličká." Zeptal ses a více mě přitiskl k sobě. Já jen odvětila suché ,nic' a prostě jsem nechtěla abys mě držel, položila jsem svou malou ručku oproti té tvé, opatrovnické a lehce tě od sebe odpojila. Ty jsi však nepřestával. I když jsem se rozeběhla, ty jsi utíkal za mnou. Chytils mě okolo pasu a zabořil tvář do mého bílého trička ve předu s velkou červenou mašlí. Voda se mi již valila po tváři a tvář jsem si zakrývala svými vlasy. I když jsi to nemohl vidět stejně jsem měla pocit že to cítíš.
"Proč pláčeš?" Vyslovil jsi další otázku která mě nadevšechno nadchla a já už nemohla vůbec dýchat. Zastavil se mi svět. Potom když jsem znovu uslyšela tvůj melodický hlas tak se mi zachvěly ušní bubínky.
"No tak, maličká… to se nebojíš takhle sama v noci?" Otázal ses znovu a já pomalu měla pocit že se mi snad nevytřeseš z hlavy. Popravdě jsem chtěla aby tato chvíle trvala věčně. Chtěla jsem mít pořád ruce na těch tvých a abych se mohla opřít o tvá bedra. To bylo moje největší přání, abys tu byl pro mě a pro nikoho jiného.
"Užívám si noc…" Promluvila jsem poprvé když jsem se už nedusila slinami a spoustou toho. Můj hlas byl však stále roztřesený a tys to věděl. No nechal si mne mluvit. Nechal si to tak protože jsi věděl že chci ještě něco říci.
"Miluji jasné noci, bzučení hmyzu, tu vůni, ty krásně uklidňující hvězdy…" Pronesla jsem do vzduchu a ty ses jen jemně uchechtnul. Nevěděla jsem co ti je tak vtipné ale zanedlouho jsem pochopila.
"Aha… ve skutečnosti jsi velice vlídná." Opáčil a já si představila to jak přede mnou vždy všichni utíkají a jen se mi omlouvají i když já se snažím být přátelská.
"Ani ty se neschováváš pod maskou chladného děvkaře…" Oplatila jsem mu to jak jsem ho momentálně viděla já.
"Děvkaře?" Znovu se ušklíbnul. "Ne, v životě jsem takový nebyl. To ty holky mě vždy opustily, neznámo proč ale já jsem vždy jednu i kdyby jen kousílínkem srdce miloval…" Na chvíli se odmlčel abych to mohla vstřebat. Doslova mi tím vyrazil dech.
"Myslela sis že jsem děvkař?" V jeho hlase byl slyšet smutek, ale pokračoval. "Bylo to jedno veliké nedorozumění víš. Nikdo si nedovedl představit že by zrovna mě mohla opustit nějaká holka dobrovolně, i když jsem jim to vysvětloval nejméně tisíckrát oni si stále vedli svou. Stále byli přesvědčeni že je opouštím já. A proč? Protože si mysleli že to já jsem ten krásný, bezcitný a ledový…" Řekls mi. Na chvíli jsem ještě nebyla schopna mluvit.
"Aha…" Vypadlo ze mě jen tak náhle a na obličeji si mi vykouzlil úsměv.
"Nesměj se…" Konečně sis mě přetočil čelem k sobě aby ses mi mohl podívat do očí.
"Máš takové krásné kočičí oči…" Promluvil si do ticha noci. "Jsi zvláštní, ostatní dívky by byli rády kdybych je zachránil od chladivé noci ale ty by jsi tady ještě klidně zůstala, proč? Ty nemáš raději den?" Znovus mě ohromil svou otázkou mířenou na mne. Nevěděla jsem kam tím míříš ale musela jsem ti odpovědět…
"Ne…" Jen jsem zakývala hlavou. "Ty jsi ještě nikdy neslyšel nebo neviděl kouzlo noci? I když je zamračená vždycky víš že za nocí bude světlo. Proto si musíš užívat temnoty dřív než vyjde slunce. Je to magické…" Usmívala jsem se a ty jsi mě napodobil.
"Ne o tomhle jsem opravdu nikdy neslyšel." Podíval ses k nebi nejspíš proto že jsem to udělala také.
"Tak to je špatně." Odvětila jsem a kecla si do orosené trávy. Následně jsem se tam svalila celá, bylo mi jedno že mi bude zima protože dokud se budu moct dívat do jeho tváře tak budu šťastná.
"Ty jsi vlastně zvláštní dívka…" Svalil ses též a mě objal okolo ramen. Měla jsem štěstí že jsem dolní končetiny měla uvolněné jinak bych stejně skončila na zemi. Já jsem se k tobě přitulila nejvíce jak to šlo. Pevně si mě tisknul k sobě a jak už jsem říkala, chtěla bych aby toto trvalo věčně. Jenomže vše musí jednou skončit. I když jsme se spolu asi hodinku dívali na ty svítící body na obloze tak jsi mě pustil. Byla jsem zklamaná. Ale ty ses jen postavil, vytáhnul mě nahoru, naprosto promočenou na zádech, mě však bylo teplo protožes mě zahříval ty. Pevně si mě obejmul a já mohla být nejšťastnější dívka pod sluncem.
"Proč tohle děláš? Proč se tak chováš?" Už jsem to nemohla držet v sobě proč mě neodsuzuješ tak jako ostatní.
"Nenuť mě to říct nahlas…" Nechápala jsem…
"Proč ne?" Byla jsem tak hloupá.
"Protože se bojím že tě ztratím." Vynořil jsi svou hlavu a zadíval se mi do očí.
"Tak v tom případě tě do ničeho nutit nebudu…" Sklopila jsem hlavu protože jsem si myslela že by to byla strašná věta, že si o mě myslí to stejné jako mí spolužáci… Chtě nechtě mi po tváři sklouzla slza. On však mou bradu pozvedl dvoumi prsty tak aby mi mohl hledět do, jak to říkal, zelených studánek.
"Neplakej pořád." Usmál ses a já už to prostě nemohla zadržet. Všechny mé emoce vypluly na povrch. Ani nevím jak se to stalo ale prostě jsem ho chytnula okolo krku, stoupla na špičky nohou a mé rty už svíraly ty jeho. Měla jsem zavřené oči ale když jsem je jen trošku otevřela do přivření jen na mě tak vytřeštěně koukal. Tak jsem to pochopila že mě snad nikdy nebude mít nikdo rád… Odstoupila jsem od něj dva kroky dozadu a položila si hlavu do dlaní. Bylo mi to tak strašně líto. Zase jsem to zkazila.
"Neplakej, maličká…" Znovu jsi uchopil mé boky a přitáhl si mě k sobě. "Nikdy se nepřestaň usmívat, protože nevíš kdo se zamiluje do tvého úsměvu." Tentokrát jsem to byla já kdo vykulil oči div mi nevypadli. Ruce mi spadly podél mého těla.
"Ale já miluju ten tvůj!" Vyhrkla jsem a už nebylo cesty zpět. Věděla jsem že jsem ti naprosto propadla, že už to není jako před týdny, že už jsem naprosto v tom. Jsem do tebe bezhlavě a napořád zamilovaná.
"Já ten tvůj, maličká…Saky,miluju tě celou…" Víčka mi povadly a byli v normálu. Odhrnuls mé růžové vlasy, které mi padaly do tváře, za ucho.
"A to jsi mi nechtěl říct?" Řešila jsem to stále, na tváři nádherný zářivý úsměv.
"Ano, moc jsem se bál že to nebudeš opětovat víš." Provinile si se zazubil.
"Jak bych nemohla!" Vykřikla jsem a znovu tě objala.
"Půjdeme domů co říkáš?" Zeptal ses a já souhlasila. S tebou bych šla už kamkoliv. Vtiskls mi jeden dlouhý polibek plný lásky a měs tak taky naplnil. Láskou, vášní, chtíčem a štěstím… Miluju tě Sasuke Uchiho a vždy budu…


















Docela se mi to líbilo :) Teda... Ale přesto se v té jednorázovce cítím mimo mísu