
Všude kolem byli barevní motýli a nedaleko od něj se nacházel drobný kostelík.
"Prosím! Pojďme se tam podívat!" Usmála se na něj Sakura a on jen přikývl. S ní by šel opravdu kamkoliv. A tak se tam vydali. Růžovláska otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Výzdoba byla opravdu famózní a Sasukemu se zdálo jakoby tohle už jednou prožil. Obejmul ji okolo pasu a společně se koukali na kostelní klenbu vysoko nad nimi, nedávno tam dělali lešení a sundali jej. Jakoby zázrakem si na tohle vzpomněl, nevěděl však odkud to ví.
Najednou se odnikud vynořili černé příšery a zelenoočku začali takzvaně brát s sebou do neznámých prostor. Sakura křičel, Sasuke doslova ječel ať mu ji neberou ale oni byli neoblomní a ani se nedali ošálit…
Sasuke se s křikem probudil a když zjistil že to byl jen sen tak si otřel pot z čela a na krátko si oddechl. Pak si uvědomil že jsou dvě hodiny v noci a on ještě pořád trčí v té nemocnici kam jeho milou přivezli.
"Pane Uchiho, myslím žě byste měl jít domů." Přišla k němu jedna ze sester.
"Já vím-" Chtěl ještě něco říct ale někdo ho přerušil ječákem.
"OKAMŽITĚ POMOC!" Zaječela Tsunade ze sálu protože se něco pokazilo a ne a ne nikdo přijít.
"Co se stalo?" Vyzvídal Uchiha ale ona ho na sál nechtěla pustit.
"Vy sem nemůžete pane.." Bránila jej ale Sasuke byl přece jenom silnější a on toho využil a protlačil se až za ní. Uviděl jí jak tam bezmocně leží na kapačkách s otevřeným břichem jak se jí marně snaží odstranit viry z těla.
"Sasuke VYPADNI!" Zakřičela na něj prsatá blondýna a on jen s vykulenýma očima stál jako přikovaný.
"Tak kde jsou ty posily?! Sestro skalpel!" Ječela znovu a Sasuke se nějak neměl k odchodu, až když ho Shizune odvedla tak začal trochu vnímat.
"Neříkejte mi že umírá!" Doufal.
"Nebojte se, vše máme pod kontrolou." Uklidňovala ho. "Ale teď jim musím jít pomoct." Vykroutila se z toho a nechala ho na sesterně ostatním na pospas. On jen pořád tupě zíral před sebe a nemohl se nijak odlepit byť ho zdravotní sestry nabalovaly co to šlo on je absolutně nevnímal. Ostatně kdo by vnímal když mu může umřít jeho smysl života? Pak už by to pro něj nemělo cenu a musel by se zastřelit. Takže to co se mu zdálo byla pravda? Opravdu mu jí obírají černé síly? Opravdu to takhle skončí? Opravdu umře? Vzpomínal na ty chvíli kdy na ni jako právoplatný trenér ječel že má špatný bagr, špatný pád… špatný smeč. Ale tentokrát jí vždy chválil za její pohyb nohama. Ten měla jako jediná z celé skupiny výborný. Teď by jí šeptal do ouška sladká slovíčka (nemyslel tím sušenky, kakao nebo snad čokoládu) teď myslel lásko… miláčku… zlatíčko moje… Ale né on tu musí sedět s hlavou v dlaních opřený o kolena. Proč je na ně život tak krutý? Proč ho nemá rád? Proč takový osud prostě MUSÍ být? Pořád se ptal ale nějak nenacházel odpovědi a proto byl s nervama celkem v dost špatných místech které tu nebudu vypisovat.
Po tváři se mu zpustili už předem slzy protože cítil že ji opouští energie. Ale taky cítil něco jiného, cítil že by tam měl být, držet jí za ruku. Vyběhnul, musel prostě za ní. Rozrazil dveře na sál (vstup zakázán) a přikrčil se k ní když už ho chtěl někdo vyvést. Chytil ji za ruku když v tom ho od ní odtrhli.
"NE! Nabývala puls, pusťte ho k ní…!" Rozkázala hnědooká a všichni ji samozřejmě poslechli.
"Prosím lásko…neopouštěj mě…" Doslova bulel, po tvářích se mu valily slzy jedna za druhou.
"Prosím.. nevím co bych tu bez tebe dělal… prosím…" Stále to nevzdával a ona jak bylo vidět nabírala dech. Připadal si jako v kostele, drobném na konci městečka.
Když tu najednou puls selhal a mu se rozbušilo srdce. Znovu jakoby mu ji brali. Už stačilo! Dost! Řval na sebe uvnitř. Nemůže umřít, kolovalo mu to stále v hlavě. Trhavě se rozdýchala ale i on byl rád že aspoň dýchá. Opět přestala. Sakra co to je?! Klel v duchu. Nemohl přemoci ten pocit strachu a on ho stále více a více přesiloval.
"Nemá to cenu." Vydechla Tsunade když se marně snažila jí opět nahodit srdce. Ona však jakoby zamrzla.
"Né to není možné!" křičel Sasuke a připadal si jako kdyby ho obsypávali kamením. Jakoby ho zahrabávali. Ale on stále věřil že jeho zlatíčko přežije i když už pomalinku vypouštěla duši. Jakoby zázrakem ožila. Jednou se nadechla a zase to bylo v prčicích. Jakoby nechtěla odejít z tohoto světa. Už však byla dávno zašitá takže jí krev ani neproudila z těla ven. Mohla by to unést?
Víčka se jí zachvěla a ona otevřela nejdřív jedno oko a poté druhé. Podívala se na chlapce, né muže, sedícího vedle ní. Stiskla mu slabě ruku. A pak zachraptěla.
"Miluju tě, Sasuke…" Zakašlala. "Ale já vím že tohle je můj poslední dech. Prosím netrap se kvůli tomu…" Znovu zakašlala a pak nadobro zavřela oči.
"NÉ SAKURO SLYŠÍŠ MĚ?! TY NEMŮŽE UMŘÍT! NÉ TEĎ ! NÉ TADY! ALE TAK ZA PADESÁT LET! MĚLAS HRÁT EXTRALIGU, CO BEZ TEBE BUDU DĚLAT?!" Ječel jako smyslů zbavený. "Co budu dělat…" Položil na ni svou znavenou hlavu. Vodopád vody padal z jeho očí.
"Sakuro, řekni mi že sis dělala srandu…" Popotáhl a věděl že tohle je bohužel krutá pravda. Zemřela…
"Saky, už je tomu týden co tady ležíš a doufám že se nad námi neobracíš v hrobě protože jsme vše prohráli a to jen kvůli mně protože jsem to zle koučoval. Pořád jsem musel myslet na tebe a jak se má pak člověk soustředit na hru když mu jeho jediný milovaný člověk zemřel?" Cynicky se zasmál.
"Ale teď vážně, moc mi chybíš, moc nám chybíš. Doufám že jsi viděla že jsme se na tvůj pohřeb byli s celým družstvem podívat. Dokonce tam byla i Karin a plakala! Říkala že tě přes to všechno měla ráda!" Od srdce se usmál.
"Ale na dalším kroku už jsem vážně smutný, nevím jak bych to tu měl bez tebe celé ty roky vydržet. Myslím že ty budeš navždy má jediná láska a tak jak má člověk dál žít když už nemá pro co? Když už nemá osobu kterou by tak moc miloval že by jí nejraději udusil v objetí? Obrazně řečeno, Saky." Posmutněl.
"Co mám dělat abych si tě nějak přivolal zpátky? Nad tím jsem hodně přemýšlel a došel jsem tomu na kloub. Myslím že to je dost kloudné řešení, to jest padnout po tvém boku lásko. To bych opravdu chtěl." Zamyslel se a pak přiložil zbraň ke své hlavě.
"Myslím že tak mi bude líp, těším se na tebe až se opět setkáme, miláčku." Poté střelil.
To byl případ jednoho cvoka který se zastřelil kvůli své jediné lásce, kterou nadevše miloval.


















hm.. obe verzie sú dobré, ale ako ja som za happy end, čo už