
"Ale no tak zlato, a i kdyby není to koneckonců výborná zpráva?" Zeptal se na oplátku a ona se na něj jen podívala z pod závoje slz přes který ani neviděla.
"Není!"
"Pročpak ne, zlatíčko?" Ptal se a pohladil jí po jejích hedvábných vláskách a políbil na její jemné líčka.
"Protože tím by se všechno pokazilo! Za chvíli stejně chcípnu a to malé by chcíplo se mnou!" Zaklela a mlátila do jeho silné hrudi svými malými pěstičkami. Sasuke si v tu chvíli uvědomil krutou pravdu.
"Ale ty neumřeš chápeš to?!" Zatřásl s ní protože už jen představa že by tu neměla být ho děsila.
N-ne, já určitě, umřu, umřu a stanu se vrahem...můžu zabít nevinné stvořeníčko...Bože ať nejsem..." najednou ale ztichla. Sasuke si ji přitiskl tak blízko k sobě, že se skoro udusila, jak vdechla jeho tričko.
"A teď mě pozorně poslouchej lásko. Nesmíš ztrácet naději. Věřím ti, věřím vám oboum. My to spolu dokážeme. Miluju tě, tak prosím bojuj. Bojuj, už kvůli mě." a jeho černé oči opustilo pár slaných hořkých slz, které se jí vpily do vlasů.
"Mluvíš jako bych už těhotná byla." ušklíbla se.
"Za to se modlím." a vtiskl jí něžný polibek na rty. Ještě chvíli tam tak stáli v těsném objetí. Sasuke ale pak moudře usoudil, že by se mohli zkulturnit a vyrazit někam do města. I přes růžovlásčiny protesty dívku oděnou jen v jeho dlouhé bílé košili ponořil do vany plné horké vody. Sám si vlezl k ní.
"Sasuke?" Zeptala se když jí v té horké lázni objímal okolo bříška a pasu.
"Ano?" přivoněl si k jejím teď mokrým vlasům a měl co dělat aby je nezačal fetovat.
"Co se mnou bude?" Otázala se opět a Sasuke pocítal jak jí projela vlna strachu.
"Neboj se, maličká, všechno bude oukej. Neumřeš neboj se." Ale i tak cítil její strach.
"A teď bych ti mohl umýt a promasírovat záda co ty na to?" Navrhl a ona se na něj poprvé za těch patnáct minut usmála jejím nádherným a zářivým úsměvem což zračilo jasné ano!
"Ráda." Usmála se a nastavila mu svá zádíčka které lehce pohladil a poté vzal do rukou sprchový gel čímž jí potřel její hebkou pokožku.
Prsty obkresloval páteř a ženské křivky. Jemně masíroval zeshora dolů a zase zpátky. Slastně přitom vzdychala. Ne moc slyšitelně, ale jeho to stejně dostalo. Toužebně pootevřel rty a přisál se na její krk. Hned se ale znechuceně odvrátil.
"Co se děje?" zeptala se Sakura s obavami.
"Mé oblíbené třešňové místo na tobě, tvůj krček, momentálně chutná jako hydratační sprchový gel Dove a vůní máty. Ta k tobě nesedí, tohle mýdlo musí hned dolů" v mžiku tasil sprchu a zamířil na nebohou zelenoočku. Ta se na poslední chvíli stačila zlověstnému studenému proudu vyhnout, ale neuspěla. Voda nepříjemně studila, chudinka se třásla zimou. A tak se Sasuke rozhodl trošku ji zahřát.
Raději vypnul sprchu a obejmul jí jeho tělem. Políbil jí na rty a šibalsky se usmál. Stále hmatal její tělo a přitom si užíval její krásné vůně. Chvíli přemýšlel který má vybrat ale pak se rozhodl pro malinové mýdlo protože višně ani třešně nebyli k nalezení. Jemně poíral její tělíčko tak aby ho nijak nepoškodil a Sakura si to též užívala plnými doušky.
Přitiskl si ji ještě pevněji k sobě.Její jemná vábivá pokožka ho přiváděla k šílenství. Nasál ještě neporušenou aromu jejích vlasů a oblízl jí ucho. Otřel si ruce od mýdla a jemně ji pohladil na dívčím nejcitlivějším místě. Zavzdychlala. Miloval její vzdychy, miloval její vůni, miloval její tělo, miloval její roztomilost. Miloval ji celou. Dost dobře si uvědomoval, že ji může ztratit. Ale uznejme, moc si to připustit nechtěl. Ona je jeho poklad, jeho smysl života. Kdyby už nebyla tak...nevěděl, asi by se zbláznil a záhy nato zabil. Temné myšlenky ale vyhnal z hlavy a pokračoval v laskání růžovlásčina neodolatelného tělíčka.
Zasunul svoje prsty hlouběji a Sakura překvapeně vyjekla. Nic nenamítala a dál si užívala toho nádherného pocitu.. Když se ocitla na vrchlo blaha, přetočila se, lehla si na Sasukeho a vášnivě ho políbila. Chvilku si jen tak povídali pouze svými jazyky, když se jim ale začala krabatit kůže na prstech usoudili, že je čas vylézt. Rozhodli se vyrazit do města. Sasuke trval na tom, že se chce podívat na nějaké oblečení pro batolata. Sakura to vzala jako vtip a souhlasila. V koutku duše ale předvídala, že to co se ukrává v jejím nitru možná není nový život...nebo je?
"Neměla bych se obléct?" Usoudila když osuška už skoro nebyla a to bylo momentálně jediná co jí zakrývalo její ženské partie.
"Mohla bys..." Řekl mezi tím co jí obsypával motýlími polibky její paže. Poté jí konečně nechal aby vstala a sám jí navlékl do šatů.
Do šatů podle jeho vkusu, samozřejmě. Zašmátral ve skříni...skoro všechny oděvy mu přišly moc vyzívavé. A tak zvolil nádherné lehké šatičky, narůžovělé se spoustou mašlí. S nadsázkou byste je mohli zařadit k lolita stylu.
"Sasuke! To tedy ne...zmrznu!" protestovala.
"Kdybych cítil jak chladneš, bleskově bych tě zahřál!" zavtipkoval, nevšiml si ale kousavého dvojsmyslu. Sakura raději sklopila pohled k zemi, navlékla na sebe tlustý karmínivě červený kabát a nasedla do auta za svým milovaným.
Sasuke nejdřív zamířil k malinkatým věcičkám modré barvy.
"Tak co třeba tohle?" Zeptal se a podíval se na ni. Ona jen zakroutila hlavou.
"Ach Sasuke, není na tohle ještě brzy? Vždyť ani nevím jestli tohle je vážně jisté..." Chytila se za bříško a on jí pohladil po paži.
"A proč by to mělo být nereálné? No tak zlato, stačí věřit!" Zářivě se zazubil a ona mu úsměv oplatila a poté jen kývla.
"Tak my si vezmeme toto." Zamával jí před okem prodavačce a ona jen kývla a začala měřit sumu zaň. Černovlásek zaplatil a zamířili ven z obchůdku s dětskými věcičkami.
Ale lépe popsat ten malý rozkošný obleček - jak je výše uvedeno, byl modré - Sasukeho oblíbené barvy. Krátké rukávy a typické zapínání zespoda aby byli maminky schopny do něj nacpat i dítě s obrovskou plínkou. Ty knoflíčky byly bíle, rukávy ´obtáhnuty´ tmavě modrou barvou stejně jako límeček. Bodýčko vypadalo opravdu rozkošně, bylo jen na Sakuřin vkus moc jednoduché.
"Sasuke, jaký symbol máš nejraději?" zeptala se ho znenadání.
"Jak to myslíš?" podivil se její otázce.
"No symbol, vzor, znak...já mám třeba ráda kanji lásky. Co ty?" černovlásek se na chvíli zamyslel.
"Uchiha znak!" prohlásil.
"Cože?"
"Víš, naše rodina má celkem hluboké kořeny a tenhle znak se uchoval z našeho starodávného rodinného erbu...tak...a proč to chceš vědět?"
"Našiju něco na tohle bodýčko, zdá se mi nějaké prázdné...doma mi ho musíš ukázat." usmála se na něj. On nemohl jinak než úsměv vrátit. Byla tak krásná! A ano, čtete správně, doma. Zelenoočka začala nazývat jeho bydliště svým domovem. Domov je tam kde je vám nejlíp. U ní je to v blízkosti nejmilovanější osoby. Ruku v ruce došli zpět k autu a vyjeli.
Sasuke znenadání dostal nápad. Minul odpočku ke svému domu a frčel po dálnici dál a dál. Sakura na něj hodila nechápavý pohled.
"Pojedeme do Suny. Dneska má svítit slunko, můžeme se vyvalit na pláž, případně se okoupat." navrhl.
"Ale já zase nemám plavky!"
"A já zase říkám že mi to nevadí..."
"A jak ty víš že to nevadí mě?" Zeptala se a trochu ho poškádlila. On na ni jen upřel tázavý výraz.
"No moc se na mě neškleb, ještě jsem s tebou nesouhlasila!" Usmála se a když auto trochu zakodrcalo chytila se za pusu. Sasuke okamžitě zastavil jakmile si toho všimnul.
"Je ti špatně?" zeptal se a objal jí okolo ramen. Ona jen rychle vyskočila z auta, opřela se o kolena a vyklopila zvratky ven. Jakoby se tam jídlo chtělo podívat.
"Tohle je už podruhé za dnešek." vzdychnul a ona se na něj jen provinile podívala.
"Ale to je další důkaz že můžeš být těhotná!" Zaradoval se když viděl jak je vydeprimovaná.
"To je pravda, ale já si nemyslím že jsem těhotná..." Sklopila hlavu k zemi ale on jí ji opět vyzvedl dvoumi prsty nahoru tak aby se mu musela dívat do očí.
"Bude to v pořádku, nestresuj se tak pořád, nemusí to prospívat malému." Mrknul na ni a ona ho milovala ještě víc že ji vždy dokázal tak dokonale povzbudit.
Zasněne se potápěla do černé hlubiny jeho očí a nasávala božskou milovanou vůni. Sasuke jen protočil očima, ušklíbl se a za ruku ji dotáhl zpět do auta. Vypadala jak namol. Znovu se rozjeli...
"I já tebe, moc..." Zamhouřila oči a ještě vyfetovala jeho pronikavou, osobitou vůni před tím než se propadla do říše snů. V noci jí však probudily nepříjemné křeče v břichu a s trhavými vzdechy se postavila a sotva doběhla k záchodu hned to zase vypustila.
"Saky? Co se děje?" Zeptal se černovlásek který k ní právě přišel a chlácholivě jí poplácal po zádech.
"Je mi strašně zle..." Zašeptala když si vykloktávala ústa vodou.
"Jak moc...?" Otázal se se strachem vepsaným v očích.
"Strašně zle." Vzdychla a myslela že asi spadne protože se jí parádně zakroutila palice.
"Pojď prosím tě se mnou." Zamumlal a přehodil přes ní deku protože cítil jak se klepe. Vzal jí do náruče a odnesl až do auta které následně sám nastartoval.
"Kam jedeme?" Zeptala se když začala trochu vnímat.
"Do nemocnice, nebudu se dívat jak trpíš." Řekl rázným hlasem a ona se ani nezmohl ana protestování i když to by v dané chvíli nejraději udělala.
Když konečně dorazili na místo, Sasuke bleskurychle vystoupil. Oběhl auto, otevřel dveře a uchopil křehkou růžovlásku do svého náručí. Ta cítila jak se mu tělo chvěje, jak se mu napínají svaly a naskakuje husí kůže. Měl ledové ruce a z čela mu stékal horký pot. Oči vytřeštěné, upřené přímo do těch jejích. Zelené kamínky byly vidět jen z půlky, dívenka je bolestí ani neudržela otevřené. Plytce dýchala.
"Sasuke...já se bojím..." špitla.
"Neboj, bude to v pořádku, v pořádku." snažil se o tom přesvědčit nejen ji ale i sebe. Doufal...ne, věřil že bude v pořádku. Věděl to! Ona to musí zvládnout...
Nějakým zbytečným zamykáním automobilu se nezabýval a vtrhl ihned do nemocnice.
"Prosím! Prosím kde jste kdo?" Vyřvával na celou nemocnici když v tom si všimnul recepce.
"Pomozte jí prosím!" Křičel a horlivě ukazoval na růžovlásku ve svém náručí.
"Co se děje?" Ptala se ho Shizune když mu říkala že má jít za ní.
"Zvracela.. a...a... má nemoc.. je to rakovina." Oznámil a ona si div neprorazila čelo.
"JO aha jistě, hned zavolám Tsunade, ta tu jistě okamžitě bude, nebojte se Sasuke hned bude v bezpečí." Mrkla na něj a on jen bez slin polkl.
"Prosím... jen ji zachraňte, nesmí umřít..." Šeptal a díval se na již spící zelenoočku.


















úžasný! rychle pokráčko!