
"Sasuke.." Jeho jméno. To které jí přineslo tolik bolesti. On musel využít jejího stavu protože ez něj by jí nemohl znovu políbit. Nemohl by se znovu otřít rty o ty její a spojit je v jedny. Proklouzl jí jazykem do dutiny ústní a rejdil tam jak se dalo. Ona ho tím svým přes ten jeho práskala a proplétala, hrála si s ním. Bylo to jako za starých časů. Sasuke z ní sice cítil sake ale to mu bylo jedno. Hlavně že jí opět mohl svírat v náručí a mnout.
Pomalu jí začal zbavovat veškerého jejího oblečení až tam nakonec byla naprosto nahá. Líbal jí všude kde se dalo, na rtech, ušním lalůčku a na bříšku. Jenom se s ní mazlil. Nechtěl jí totiž znovu ublížit, ani si vlastně pořádně neuvědomoval proč udělal to co udělal ale momentálně mu bylo všechno naprosto ukradené. Důležité bylo že je tady teď a s ní. S nikým jiným si už totiž nedokázal představit budoucnost. Pak jí i přes její protesty zase oblékl, i když nerad, odvedl před její dům. Naposledy obejmul a k jeho radosti políbil. Pak jí pustil. Do jejích očí se nahrnuli slzy, byla pořád mimo, on jí proto zavedl až k její posteli a uložil ke spánku. Pak už spinkala jako nemluvně. A on… ač nechtěl se musel odebrat do svého domova kde s ní opět strávil krátké chvilky, ale ona o tom chudáček ani nevěděla, nevěděla že jí sprostě využil. Jó, musel si to přiznat protože to nebylo nic jiného než prachobyčejná pravda.
Ráno když se Sakura probudila tak bleskově vstala, ale hlava jí zabolela, a né málo.
"Sakra, co jsem včera dělala?" Mumlala si pro sebe a až pak si vzpomněla že oslavovala s Hinatou, ale to co se dělo pak to si už nepamatovala. Cítila jak se jí něco houpe na krku. Ach ano, přívěšek… Byl na ní znak klanu Uchihů. Pořád ho nosila protože jí připomínal jeho.
"Crrrrrrrrr…" Ozval se zvuk trhající uši.
"Ááááá kdo otravuje?!" Se zlostí v hlase zvedla telefon do kterého se ozvala vysmátá Hinata.
"Ahoj Saky! Jsi v pořádku?" Zeptala se a Sakura na chvíli vyvalila oči i když to samozřejmě nemohla vidět, pak zakejvala hlavou a pak jí došlo že to taky jaksi nemůže zahlédnout.
"J-jop, proč bych neměla být?" zeptala se s podezřením. Netušila totiž co včera večer dělala.
"No, víš, včera šel s tebou domů Sasuke tak jestli se něco nestalo." Uculila se, Sakura jakoby procitla. Začala vnímat okolní svět a do mysli jí zaduněla Sasukeho vůně která prolomila její hráze nevědomosti.
"Jo všechno v pohodě." Taky se zazubila ale přesto v duchu proklínala Sasukeho co jí to včera udělal a ona o tom probůh ani nevěděla! Tak to si vypije, hošánek, ať si jenom nemyslí že tohle mu v klidu projde. Bylo na čase dát mu vážně sbohem. Naštvaně si strhla šperk z krku a zahodila ho někam do ticha kde zařinčel a už ani necekl… Povzdychla si, nikdy se od něj v životě neodpoutá. Né doslova, její srdce vždy bude utíkat za stříbritým melodickým JEHO hlasem.. Tam jí vždy bude táhnout…
Vzala si svůj mobil a naposledy pohlédla na jeho telefoní číslo uložené pod ,Zlato' které bylo už dva roky…
"Dva posraný roky plný zasranýho smutku…" Ulevila si ale její srdce se přesto neodlehčilo. Stiskla vymazat dřív než by toho začala litovat. A proč celá ta dlouhá léta měla jeho jméno Zlato? To proto že tajně doufala že by mohl přijít s kyticí růží a darovat jí je jako omluvu a poklekl by před ní se slovy ,odpusť, miluji tě, jsi má jediná' ale to se nestalo. Teď si bezútěšně trajdá někde po světě s jinou. Na druhou stranu byla ráda že se udobřila s Ino. Teď měla o něco lepší náladu než předminulé týdny. Ještě na minutu ulehla do postele a všechny její problémy se jí sesypali na hlavu což znamenalo vysokou únavu a tak usnula…
Probudilo jí až zaklepaní odnikud vycházející. Dveře! Napadlo jí protože to by snad nevěděla ani kdyby jí o půlnoci probudili s tím kolik je 2x2.
"Hmmm?" Zamumlala a šla otevřít.
"Eh? SASUKE?!" Vytřeštila oči a nedokázala se přemoct k tomu říct mu Uchiho. Prostě to byl v tuto chvíli pro ni radlický úkol. Na chvíli se zadíval na její dekolt a posmutněl. Vždy se na něj tajně díval aby nevěděla že sleduje pokud si ho sundala. Teď ale poznal že ho někan odložila. Sakura na něj pořád tak divně kulila oči a on se rozhodl jí se zašklebením odpovědět.
"No čau ne, tak jsem si říkal že dneska máme ten společnej že se pro tebe stavím a už tady na tebe zvoním bůhví jak dlouho a ty mi stále neotvíráš, už vím jak na tebe, stačí zaklepat." Uculil se a ona na chvíli jakoby ztratila hlas.Úplně na to zapomněla, ale proč pro ni přišel zrovna Sasuke?
"Sakra! To už je dneska?" Vyhrkla a před ním lehce zrudla rozpaky. On se jen tiše usmíval a záviděl, ještě jí neviděl za ten čas se usmát od srdce. Ale jak by taky mohla když dnem i nocí myslí na něj?
"No, cos dělala, vypadáš jakobys právě vylezla z postele." Přeměřil si jí rentgenovým zrakem.
"A víš že jo?" Převezla ho a on na chvíli přestal věřit svým uším. Zasmál se, ale ona to myslela smrtelně vážně. Zaletěla si pro tašku a už si to nasedla na zábradlí a jela až dolů.
"Je to nebezpečný!" Zvolal za ní a ona na to nedbala protože se tak sklouzává pořád a má to zmáklý. Ale nebyl by to Sasuke kdyby to nezkusil taky co?
Ale to se mu stalo osudným protože nečekal že to bude tak kluzké a obrátil se dozadu.
"Bože Uchiho!" Zhodila ze sebe čepici a rukavice a běžela do poschodí sklepa. Naštěstí že to bylo jenom přízemí, ale hádala že si pěkně narazil šišku. Jen se na něj bezváhání ,hodila' aneb si k němu poklekla a jeho hlavu položila na svá stehna.
"Jsi v pořádku?" Propleskávala ho ale žádný efekt to nemělo. "Sasuke!" Křikla a už už se chystala vytáhnout mobil když tu ji znovu omámila jeho tvář. Vzala jí do dlaní, lehce se k němu sehla a jemně políbila. Dlouho necítila jeho ústa na těch svých, štěstí bylo že ji teď nemohl cítit protože byl v bezvědomí… kolovalo v její mysli tisíce pocitů a nevěděla jak z nich ven, byla spoutaná v horách stříbřitých jenž polovičatě plní svou práci…Nebo ne?
Najednou ucítila jak se jeho sval pohnul. Rychle se od něj odpojila a koulela na něj očima když pomalinku mžoural očima z pod hustých řas. Kluci vždy měli delší a hustší řasy… A obzvlášť on.
"Sasuke?!" Vykřikla a on se na ní pouze s touhou podíval. Chytil jí za ruku a pronikl jí za její oční hradby které si kvůli němu stavěla tak dlouho. Zapojil nohy aby se mohl vyvýšit a ještě jednou jí políbit, ona se ale nenechala.
"Bylo to krásné, za ty roky stále umíš líbat." Zazubil se jakoby nikdy nespadl z římsy.
"Ehm… a neměla bych?" Do tváří se jí nahnal ruměnec a uhnula pohledem.
"No já nevím." Stále mluvil tak tajemně. Pak jí něco došlo…
"A… jsi teda v pořádku?" Zeptala se nevěřícně a stále na něj tak udiveně hleděla.
"No, na dnešní trénink se sice necítím ale jinak jsem v pohodě." Posadil se. Sakura nebyla schopna pohybu. "A co kdybys mi dělala společnost?" Zeptal se a Sakura byla pořád tak očarovaná že mu ani nemohla vzdorovat a prostě kývla. Sice jen lehce ,ale když se Sasuke zašklebil tak jí to teprve došlo.
"Chci říct, v žádném případě musím na trénink!" Vyhrkla bleskurychle ale už nebylo cesty zpět. On jí jen objal okolo ramen a Sakura cítila jak začíná panikařit.
"Děkuju že tu se mnou zůstaneš." Mluvil naprosto rytmicky, klidně a vyrovnaně.
"Ale já-"
"Pššš.." Dal jí prsty před ústa. "Dnes se o mě postaráš prosím, nějak mě začíná bolet hlava." Zelenoočka věděla že blafuje, ale pak by se mohl ještě nechat vyšetřit a třeba by mu naordinovali otřes mozku a byla by to její chyba.To raději nechtěla riskovat a tak si jen povzdychla.
"Ale nevím jak to vyřešíš s Anko." Po těch letech byla hlavní trenérkou žen a vždy byla trošku dravá.
"O to už se nestarej." Mrkl na ni a začal opět stoupat do patra do jejího bytu.
"Jů, je to tu jiné než si to pamatuji." Nostalgicky přejel bříšky prstů po nové poličce, která se tu předtím nenacházela.
"Dobře sis to tu vytunila." Uznal a přešel do vedlejšího pokoje kde uchopil telefon a zavolal trenérce, číslo našel vedle na stolíku přilepené k němu.
"Dobrý den tady Sasuke Uchiha, spadl jsem a ošklivě se zranil, shodou okolností blízko Sakuřina domu-… Né neříkám vám to proto že jste přítelkyně Kakashiho… uh.. prostě Sakura dnes nepřijde na trénink-… Co že jsem to měl říct hned? Ach… Dobře, děkuji, rádo se stalo, nashledanou." Konečně telefonát byl položen a Sakura koukala jak to vyřešil. Pak si lehnul na postel a chytil se za hlavu.
"Asi jsem se vážně zranil…A pomůže mi jenom léčivá pusa…ach… růže jsou rudé… fialky jsou modré.. med je sladký ale né tak jako ty…"
"Hele, ty nejsi básník tak toho nech." Zavibrovala.
"Pojď sem." Pokynul jí prstem.
"Asi začnu vysílat varovné signály." Vzdychla ale i přesto k němu poslušně docupitala.
"Sedni si." Poručil, začínala se cítit jako v nějaké policejní jednotce.
"Uchiho, začínáš být čím dál nebezpečnější." Vyrokovala ale i přesto si sedla na pidi krajíček postele.
"Ale no tak, nesoukromnič, jsme u tebe doma!" Napomenul jí.
"No právě." Utla jeho myšlenky v půlce. Pak už ani nevnímala jakou rychlostí se to stalo, jen věděla že ona mu leží v klíně a on jí hladí po vlasech a ona se nechá. Nějakou chvíli jí trvá než to přebere a až potom se rozhodne promluvit.
"Co to děláš?" Dívá se mu stále upřeně do očí.
"Rozmazluji tě." Vysvětlil.
"Tak to si nezvykej…" Snažila se sama sobě namluvit že k němu nic necítí.
"Nezvykám, ale já jsem nemocný…" Rozhodl se útočit na city a Sakura už jinak nevěděla co dělat a ani nic dělat nemohla ,protože se jí celý zmocnil. Hladil jí po tváři, vlasech a když sjel po jejích ramenech na ňadra tak cítila ,že musí něco začít dělat ale on se od ní odtáhl a přejel znovu na nosík.
"Jsou stále tak pevná, jsi namakaná anebo vůbec nestárneš." Prohlásil.
"Nebuď drzej!" Křikla po něm a prudce by se posadila kdyby jí nedržel nohama dolní končetiny, takhle pouze mohla ležet protože její kyčle vypovídali službu a špatné polohy…
"Já nejsem drzý, pouze upřímný, navíc bys to měla brát jako lichotku." Při téhle větě se zakabonila a nemínila s ním už prohodit více slov.
"Víš jak jsi roztomilá když takhle nafukuješ tvářičky a zlobíš se?" Pošimral jí na lících. "A když se červenáš…" Reagoval na její zrudnutí.
"Já se nečervenám!" Ohradila se ale bylo pozdě, už dávno utkvěl svými rty na těch jejích. Její tělo bylo jako paralyzované, nemohla naprosto nic dělat, vzdorovat, prostě cokoliv. Byla jako zmrzlá. Nic nevnímala, pouze jeho jazyk co si hraje s tím jejím. HRAJE! Vždyť si s ní jenom pohrává… Zavrtěla hlavu a konečně se zbavila jeho dotěrných úst.
"Nech mě být…" Oči se jí zaleskly a ona musela hodně potlačovat slzy, aby se před ním neztrapnila.
"Klidně plač, bude mi ctí tě utěšit… jsi tak krásná Sakuro, snad ještě více než před lety.." Rozplýval se ale jí to nebylo vůbec příjemné.
"Co to meleš…" Vzlykla… "Vždyť jsem ta nejškaredší holka co jsi v životě potkal, ke všemu mám růžovou hlavu a všichni se mi posmívali že mám velké čelo, proč ti to tady vůbec říkám. A proč mě vůbec držíš, proč jsem vůbec tady, proč dělám to co dělám!" Schovala si tvář do dlaní aby neviděl jak si ta voda razí cestičku z jejích očí a končí v ucho ,protože leží. Něžně jí přejížděl po ramenou, vlasech..
"Neplakej, takový už život je, a to že se ti posmívali je už dávno pryč víš.. už několik desetiletí."
"Jenom jedno." Popotáhla.
"No a co! Nechytej mě za slova a nenatahuj moldánky.. no tak…" Políbil jí na její prsty a ona k němu překvapeně vzhlédla. Jakoby v něm zase cítila tu oporu ,kterou jí byl před lety. Ale to se přece nemá! Ona nemůže! A přesto se teď vpíjí do jeho dvou plátků růží a chtivě je udržuje vláčné.
"Sasuke…" Zavzdychala a otočila se na břicho. Ho posunula pod sebe tak aby se už neopíral o stěny a bázlivě se k němu přisála. Nevěděla co to může mít za následky ale mu to bylo jedno. Pořád to byla jeho malá holčička, jeho malý třešňový květ. Svlékla mu košili a přesně zmapovala prstem jeho vypracovanou hruď.
"Stále tolik posiluješ?" Zeptala se a on kývl, nečekal že se mu tak rychle podvolí. Totiž, že to pro ni bude tak lehké…
"Ale pozor abys nedopadl tak jako třeba…" Na chvíli se zamyslela. "Ten s těma svalama…"
"To mi chceš říct že mám být zdechlina a chcíplotina?" S chutí se zasmál a pocuchal jí háro.
"Nech tohooo!" Protáhla a snažila se uhladit své hair. Pak si všimla s jakou touhou se na ní dívá.
"Co je?" Vyhrkla a nemohla už se od jeho očí odlepit.
"Nic.. jenom že jsi nádherná…" Políbil jí na čelo. "A stále budeš moje holčička… Vzpomínáš jak ses mne ptala jestli je to tvé oko a jestli ho kreslila má ruka? Naivně sis myslela že to byl Naruto…" Bylo to jako opojení. Vyslékl jí halenku a sedl si na turka. Položil si jí do klína a objal ji. Cítila se teď naprosto v bezpečí.
"Ale já…To byl jen technický zkrat!"
"No jasně, nevymlouvej se pořád…" Řekl a jednou rukou jí rozepl černou podprsenku. Začal se hrát s jejími prsy a ona jen vzdychala jeho jméno… Lehl si na ní a sám si rozepnul poklopec.
"Si si jistá že to chceš?" Zeptal se, nechtěl jí nijak ublížit.
"Vím to, bude to chyba ale teď to chci víc než cokoli jiného." S tím si sama shrnula kalhoty a on do ní vstoupil. Byla vlhká dost protože co teď prováděli jí více než vzrušovalo…
Oba dosáhli orgasmu ve stejnou chvíli a stále v sobě na ní Sasuke položil své nažhavené tělo…
"Jsi úžasná…" Zašeptal a ona se cítila potěšeně.
"Ty taky…" Vyřkla i napříč tomu jaké jí v hlavě kolovali myšlenky úchylného typu.
Když vychladli, za dveřmi už se hustila tma která pronikala okny do pokoje dvou pohlaví. Jiné ani není,snad.. Sakura konečně jakoby procitla ze svého transu a až teď jí došlo co to udělala.
"Myslím že bys už měl jít, je večer a já potřebuju dodělat ještě nějaké věci." Začalo jí polévat horko a po zádech jí bruslil mráz.
"Co tak najednou?" Zeptal se mezitím co ona se soukala do tepláků a volného trička pod kterým měla spodní prádlo.
"Prosím odejdi." Ukázala na dveře a zavřela oči. Nechtěla ho tady už ani cítit ,protože věděla jakého zločinu se oba dopustili a věděla ,že se zase bude jen trápit a to všechno kvůli němu!
"Mě se ještě nechce… nějak mě začíná pobolívat za krkem."
"Sasuke prosím, nebrnkej mi na city!" Zakřičela ale přesto věděla že to nebude mít význam. Jen tam tak stála a pozorovala ho jak zachází ke stolu s malířskými potřebami, tedy, doufal že tam ty potřeby ještě budou a nemýlil se. Nastavil stojan a dal do něho papír formátu A3. Uchopil do rukou tužku trojku, tu nejtvrdší z důvodů protože chtěl mít co nejostřejší obraz a laškovní ale přesto rychlokresbou vystihl její obličej a když se přišla podívat přemohlo jí to a musela se rozesmát.
"To není možný, proč mi kreslíš oči jako číňanovi?" Zeptala se když se dořehtala.
"Chtěl jsem tě potěšit." Znovu ten dlouhý a jakoby zamilovaný pohled na její osobu z jeho strany.
"Sasuke, ale teď vážně, myslím že bys už měl jít." Sklopila zrak k zemi, on si jí však přitáhl za ruku a přivinul k sobě tak že mu seděla na klíně a v rukou třímala tužku vedena jeho rukou kterou držel tu její aby mohli kreslit společně. Nejdříve nakreslili čtvereček….Pak další a najednou se před nimi zjevil robot.
"Hele, si si jistý že tohle je zákonné?" Zeptala se protože měla pocit že tohle by snad mělo být zakázáno.
"Určitě." Uklidnil ji a položil kreslící potřebu. Sakura byla ráda že teď se jí nemohl zadívat do očí protože by mohla dělat reklamu na protlak. Vzal její ruku a vyplnil mezery mezi jejími prsty. Přiložil je na její bříško a druhou přitiskl na její ňadro jak si Sakura naivně myslela.
"Proč ti tak tluče srdce?" Zeptal se i když to moc dobře věděl. Tak on mě neošahává… Projelo Sakuře myslí že třeba nebude tak perverzní.
"A máš rychlí tep, vlastně je to logcké že…" Políbil jí na krk. Vždyť jí přivodí srdeční zkrat! Tohel by jí neměl dělat! V duchu ho proklínala.
"Já… já…" Nemohla se vyžveknout.
"Miluješ mě?" Najednou na ni upřel tak vyzývaví a zarmoucený pohled že až…
"Proč se mě na něco takového ptáš? Vždyť to je…" Chtěla říct samozřejmost. "Absurdní!" Dokončila tak aby to nebylo tak nápadné. Zřetelně viděla jak posmutněl a najednou jí ho bylo líto.
"Tak já už půjdu, dovol." Posunul jí ze svých kolen a prostě se sebral a vzal svůj zimní úbor. Najednou měla sto chutí říct mu Zastav se! Potřebuji tě! Miluju tě! Ale na nic takového se nezmohla, vlastní hlas jí zradil a tak jen musela koukat za oknem na jeho odcházející záda… Ještě se otočil aby se podíval do jejího okna. Ona honem utekla od záclony aby neviděl s jakým zbožným přáním na něj hleděla a nepřečetl si to v jejích očích. Ale stejně jí neušlo jak pomalu jde, možná je to kvůli ní? Proč se jí ptal na takovou prkotinu? Ledaže by to nebyla prkotina.. Byl by to smysl jeho celého života.
Já? Ani náhodou, spíš tady tahle myšlenka je absurdní a né mé city k němu. Ty byli totiž zhola pravé…
Chcete další část? :D


















to je uplne paradníí!!
rychle pokráčko