
"NEEEE!" Zaječela do ticha noci. Bože, jak vůbec mohla uvažovat o tom že by sekla s volišem? Vždyť je to její život. Ale na druhou stranu, kdo…Kdo udělá to aby o ní Sasuke zase stál? Už ví! Bude potulná žonglérka! Ježíš, to co zase přemýšlí. To ani náhodou. Dejme tomu.. Vzpomněla si na své dětské přání. Chtěla být malířkou, chtěla kreslit karikatury, portréty, jednoho dne chtěla nakreslit i krajinu ale nikdy se k tomu nedokopala. Jednou přemýšlela o tom že by se třeba dala na malování vodovkami mraků..
Chtěla přijít ze školy a nastavit si stojan, naň papír A3 a prostě civět na nebe a přesně vystínovat vznášející se objekty o vzdušné páře. Ale to byli jen plané sny.
Ale najednou jí to nepřišlo jako špatný nápad. Když nemůže kreslit krásné sněhobíle se povalující mraky, proč nenakreslit svítící body nazývané hvězdy? Nevěděla, why not? A tak se teda rozutíkala směr domov. Bylo jí už všechno jedno. Bylo jí jedno že jí mnohdy podkosily nohy kameny, ale ona se vždy zvedla.
Rozrazila dveře, celá udýchaná odhodila příruční tašku, vlétla do pokoje, v šuplíku vyštrachala papíry, tempery, spreje, sakra kde jsou ty vodovky?! Áha, tady. Vytáhla je a podívala se na stojan kde se Sasukem spolu kreslili kolečka, čtverečky.. Ach… Hluboce si povzdechla. Bylo jí to už ale jedno, bylo to za ní. Už jednou ty slzné dny prožila a tak proč je prožívat dál? Toť otázka která nebude nikdy zodpovězena.
Vzala do rukou tužku a letmě se zakoukala na nebe a obkreslila kulatý měsíc. Nikdy nemohla kreslit bez toho aniž by si tužkou alespoň neudělala obrysy. Pak si šla napustit do oválného, plastového hrníčku vodu a už to jelo. Štětec si vymáchala v kapalině a nastříkala na papír. Šedá, modrá, tmavě modrá.. Jo a bylo to. Chtělo se jí malovat dál.
Tentokrát ale něvěděla co by kreslila. A tak teda jenom jela podle rukou kam jí ona vedla.
Když se poté na svůj výtvor podívala viděla tam Uchihovu hlavu jakoby zázrakem přenesena na její papír. Vzala jej do rukou, chvíli naň jen tak hleděla a pak jí prudce zmačkala. Původně jí chtěla roztrhat .ale cosi jí to zatrhlo. Pak dostala nápad! Znovu to poskládala do původního tvaru a otočila na druhou, prázdnou, bílou stránku. I když zezadu bylo vidět jak je tam cosi vytesané od usilovného čmárání, ona do rukou vzala tuš a chtěla začít psát.
Promiň, že jsem ti zničila život. Ano, tohle tam přesně zůstalo a už nikdy to z toho nesleze. Protože ta černota se nedá jen tak vymazat. Na hlavu narazila smaragdovou čepici, obula si vysoké, hnědé kozačky a vydala se brodit sněhem.
To už ale stála před jeho domem. Jako vždy majestátním a obrovským. Nevěděla ,co by se stalo kdyby jen trochu zazvonila. Už už sahala po zvonku, ale ovládla se. Pouze mu to vhodila do schránky a vydala se cestou necestou zpět.
Narazila na dětské hřiště, na kterém kdosi seděl. Přesněji na jedné z houpaček a pouze vyfukoval obláčky. Začala v něm poznávat svého dobrého přítele, kterého už dlouho neviděla.
"Suii?" Její hlas zazvonil a modrovlásek se otočil. Chvíli po ní jen přejížděl očima protože jí nemohl identifikovat. Jen co přišla blíž a zářivě se zazubila spoznal její úsměv.
"Sakuro!" Vyskočil a ona k němu pomalu došla a objala ho.
"Jsi to ty, dlouho jsem tě neviděla.. kde jsi byl, Suigetsu?" Zeptala se svého dobrého kamaráda.
Kamarádi byli od té doby kdy se jakš takš odpoutal od Karin a její bandy. Od té doby se z něj stal obětavý a věrný kámoš, pod Narutovým dozorem samozřejmě. On jí pustil a oba se usadili na houpačky.
"Tak nejdřív jsem byl v pekle, ale tam se mi nelíbilo, pak jsem letěl do nebe no tam to bylo příliš zbožné.. Tak jsem tady." Pokrčil rameny.
"Áha." Sakura se zachichotala, vždy byl tak srandovní. "A co ty se tady potloukáš?" Zeptala se.
"A ty?"
"To nestojí za řeč, navíc… já se ptala první!" Vyjekla.
"Kecy v kleci. A co Sasuke, pořád jste spolu?" Po téhle otázce se jí zastesklo po šťastné odpovědi "ano".
"Ne." Řekla místo toho. On vykulil oči.
"Vždyť jste se měli tak rádi, ehm milovali jste se!"
"Jo milovali, ale on mě už asi ne." Posmutněla.
"Ehm promiň, asi si teď myslíš, že jsem nemožnej."
"Né to je dobrý! Fakt." Snažila se usmát ale radši to vzdala po tom co si uvědomila jak asi vypadá.
"Vidím na tobě že to dobré není, vážně se ti moc omlouvám." Posmutněl.
"To je v pořádku! Já jsem jenom gorka." Mrkla na něj a pak se znovu postavila. "No dobře, myslím, že půjdu." Došla k Suigetsovi a objala ho.
"Měj se Saky, zajímalo by mě, jak dlouho tě zase neuvidím."
"Proč bys mě měl nevidět dlouho, však budeme v kontaktu že? Dej mi číslo." Už už vytahovala mobil.
"Né, dám ti adresu, jedu do Austrálie studovat zvířata. Budeš mi posílat dopisy." Usmál se a už psal.
"Dobře, ale né že mi neodepíšeš!" Zasmála se ale on jen zavrtěl hlavou v důsledku myšlení, jak může být tak hloupá, když on by jí psal třeba ve dne v noci.
"Neboj se." Políbil jí do vlasů a pak jí pustil.
"Ahoj." Políbila ho na líce a on tam chvíli stál jako opařený. Když se na přechodu otočila, aby mu zamávala, už tam nebyl. Kašlala na to a vydala se s vztyčenou hlavou k domovu. Suigetsu vždy věděl jak jí zlepšit náladu, ale když byla sama měla to o to horší…
Byli to už dva týdny, co Sakura Sasukemu vhodila do schránky tajemnou poštu, ještě se neozval. Suigetsu dávno zachraňoval zvířata a Sakuře došel první dopis. Zrovna otevírala schránku a dívala se co jí došlo. Když se dozvěděla od koho to je, blaženě se usmála a dopis na okamžik přiložila na srdce. Už už trhala obálku, když spatřila někoho, kdo jí tak moc ublížil.
"Sasuke?" Zeptala se, když se na ní jen tak letmo opovržlivě koukal.
"Pche, byl jsem naivní, myslel jsem si že mě miluješ,ale tohle to jasně přepáralo." Proč mluví tak jak mluví? Nechápala.. Byl jen pár metrů od ní.
"Sasuke? Co se stalo?" Zeptala se, nechápajíc situaci. Respektive šlamastiku, do které se dostala.
"Sasuke? NECHTĚJ MĚ ROZESMÁT! Když jsem viděl tu kresbu.. já…dojalo mě to, chtěl jsem se ti přijít omluvit a ty tady div nelíbáš růžovou obálku. Myslíš že jsem úplně blbej a nepoznám že to je od člověka, který ti je drahý? Že je to třeba tvůj kluk?" Soptil.
"O čem to mluvíš, myslíš tohle?" S tím mu ukázala dopis, ale on však nemohl vidět jméno, protože to bylo dva metry, co od sebe stáli.
"Jo."
"V tom případě ano-"
"Věděl jsem to…" Svěsil hlavu, aniž by jí nechal domluvit.
"Ano, myslím si ,že jsi úplně blbej. Protože kdybys nebyl, nikdy bys mě nepodezíral z něčeho tak naivního." Začala raplit a přitom se jí do očí hnaly slzy. Tak tohle od něj uslyší, když si málem vyleje srdce na kresbu?
"Ale já tě miluju!" Vykřikl, s tím se jí podíval do očí, které momentálně byli vykulené… "Tse." Odfrkl si , otočil se na patě a utíkal. Utíkal, co mu síly stačily. Nemohl se jen tak dívat na osobu, co ho zradila, jak si naivně myslel.
"SASUKE!SASUKE! UCHIHO POČKEJ!" Křičela z plných plic, ale stejně jí to nebylo nic platné… Povzdychla si, nemělo smysl za ním utíkat…
Ale já tě miluju! Slyšela neustále v hlavě. Ona ho taky, ale on jí nevěří a přesvědčit takového paličáka? Ale ten výraz s jakým to křičel. Oči, ty oči… byli upřímné, ale jinak celá tvář jakoby se skládala z kamene. Opírala se o židli od počítače, na které se houpala…
"Mohla bych si alespoň přečíst dopis od Suie." Usmála se, když si uvědomila, že ho ještě nečetla. Otevřela a začetla se do řádků písma, které tak dobře znala…
Ahoj Saky! Ani nevíš, jak mi chybí tvůj úsměv! Jsem tu rád, je tu plno zvířat a já jsem rád že dělám to, co dělám. Tak co? Ty a Sasu? Jak pokračujete? Doufám, že to paličaté individuum už se konečně vzpamatovalo…
Nad tím se musela zasmát.
Mám se jinak dobře a co ty? Odepiš. Těším se.
Tvůj Sui.
Je zlatej. Pomyslela si a začala psát odpověď. Pošle to až zítra, teď už je pomalu spací čas. Však ještě napíše odpověď. Pro jistotu tam napíše, že se Sasukem už je to lepší i když opak je pravdou.
"Sasuke?" Zeptal se, ale nic se mu neozvalo. "Sasuke? No tak odpověz mi!" Řval do telefonu.
"Co chceš?" Vyštěkl.
"Tak přece tam jsi, hele, co zajít třeba na punč?" Zeptal se blonďák, protože už dlouho nikde nebyli. Navíc ani na tréninku nebyl.
"Myslíš si ,že mám náladu?" Snažil si udržet pevný hlas.
"Sasuke, ty pláčeš?" Zeptal se skoro až nevěřícně.
"No a co?" Zeptal se, mít zase ten kamenný výraz, slzy však na tváři.
"Hned tam budu." S tím zavěsil.
"Naruto, nechtěl jsem, ať přijedeš." Odvětil s červenýma očima, upírajíc je na zem.Avšak pustil ho dovnitř.
"Tak povídej, co se stalo. Ještě si mi to nevyklopil." Usmál se.
"No, ani povídat nechci." Odsekl.
"Něco se Sakurou?" Zeptal a černovlásek pouze přikývl na souhlas
"Tak?"
"ÁÁÁÁ Naruto, proklínám tě!" S tím se modrooký zazubil.
"Tak já se posadím." Posadil se na pohodlnou pohovku a pozorně se zaposlouchal. Mezitím Sasuke začal nervózně chodit sem a tam.
"Víš… Sakura, má asi kluka." Odpověděl svou teorii.
"COŽE?!" Naruto právě vyplivl colu, co mu Sasuke stihnul donést.
"Špiníš mi koberec." Vražedně se na něj zadíval. "Ale je to tak, vhodila mi do schránky obrázek se mnou, s mým obličejem." S tím se chytnul za hlavu. "A na druhé stránce bylo napsáno, že se omlouvá, že mi zničila život. A já jako blbec, jsem na to naletěl. Chtěl jsem se jít omluvit. Chtěl jsem, aby to bylo zase jako dřív, ale asi to nebylo k ničemu, protože když jsem stál u jejího bytu a právě vytahovala nějakou pohlednici ze schránky, přiložila ji k srdci.. Určitě je v tom kluk!" Zasýpal nešťastně.
"Sasuke, to si třeba jen namlouváš, víš takové věci se zamilovaným stávají. Obzvlášť takovému šílenci jako jsi ty. Hele, možná je v tom chalan, ale určitě né její. Vždyť ona tě milovala." Snažil se mu to vymluvit, byť marně.
"Jo, milovala."
"Néé, tak jsem to nemyslel. Ona tě pořád miluje, není taková, že by se s někým rozešla a hned začala s někým znovu chodit. Taková není…"
"Ale co když je?" V duchu ho to sžíralo, ale nesmí nic zavrhnout…
"Tak to zjistíme…" Usmál se a vzal do rukou Sasukeho telefon.
"Máš….HOVOOOOOOOOOOOOOOOOR!" Zařinčel Sakuřin telefon, právě byla zamazaná od temperek, chvíli to tak zvonilo, až to chtěl Naruto na druhém konci položit, ale Sakura to v poslední chvíli zvedla.
"SASUKE?!" Ozvala se a Naruto se ušklíbl.
"Ahoj Saky, tady Naruto, chtěl bych si s tebou popovídat o tom jak je to s tím dopisem, Sasuke totiž strašně žárlí." S touhle větou Sasuke myslel ,že Narutovi skřípne ucho ve ventilátoru.
"Aha…" Tohle jí opravdu zaskočilo. "A co bys chtěl tak vědět?" Zeptala se. Černovláskův nejlepší přítel to dal na reproduktor.
"Všechno. Neboj se Sasuke tady není." I když tam byl.
"Dobře… no, když jsem šla Sasukemu do schránky, myslím, že ti pověděl co tam bylo." Následovala pomlka, kdy si povzdychla. "Tak jsem potkala Suie, řekl mi, že jede studovat zvířata a tak jsem využila situace a on mi dal adresu, jsme dobří přátelé tak si píšem. Doufám, že si to Sasuke nevzal až moc osobně. On je jediná osoba, na které mi doopravdy záleží. Naruto, viď že mě chápeš?"
"No, tím je to vyřešeno, co bych měl chápat?" No jo, tupoun Naruto se projevil.
"Že ho miluju…" S touhle větou se Sasukemu zastavilo srdce, div nevyletěl tři metry do vzduchu.
"Tak v tom případě tě chápu." Usmál se, když v tom mu někdo vytrhl telefon z rukou.
"SAKURO!" Vykřikl šťastně. Volaná se na okamžik zarazila…
"S-Sasu-" Nenechal jí domluvit.
"Miluju tě! Musím tě vidět." S tím se jeho úsměv ještě více roztáhl.
"Ale-" Chtěla něco namítnout, ale on jí znovu přerušil.
"Za pět minut jsem tam." Zasmál se a típl to.
"Děkuju Naruto! Děkuju! Jsi úžasnej! Dal bych ti pusu, ale na to mám už někoho jiného, promiň." Smál se. Celý svět se teď na něj usmíval.
"Jo, dobrý, nemusíš mě hned líbat, nemáš zač, jsem rád ,že jsi konečně ve své kůži." Odpovědí mu byli pouze zabouchnuté dveře..
Celou cestu utíkal jen, aby co nejdříve mohl být s jeho milou. Ona zatím vytvářela portrét. Znovu, jeho portrét. Tentokrát už né zamračený, jak tomu bylo před dvoumi hodinami. Tentokrát se tak krásně smál… Pak se ozval zvonek. Když vystrčila hlavu z okna nemohla uvěřit tomu co vidí. SASUKE! A tak čarovně se směje…
Rozutíkala se po schodech dolů a běžela mu otevřít.Byla sice upatlaná od olejových barev, aspoň bude mít barevnou kliku…
Jakmile ho vpustila dovnitř, doslova jí podrtil v objetí.
"Saky… Sakurko…Saky…Miluju tě, ani nevíš jak moc. Za všechno se ti omlouvám, jenom prosím, ať je to jako dřív. Miluju tě." Zubil se. Ani jí nedovolil něco říct, prostě jí vzal na ruce a odnesl do jejího bytu, kde jí položil na pohovku, stále jí líbal.
"Sasuke, počkej, nech mě taky něco říct…" Vydýchla se. "Takže, předem se ti omlouvám, jsem zaprasená od barev, takže tvé tričko taky. A promiň za vše, co se stalo, teď už bude jen to dobré jo?" Zeptala se s nadějí v očích.
"Určitě, navždy… chci ,aby to tak bylo. To tričko mi je ukradené, hlavně že jsem s tebou!" Znovu jí políbil. Jakoby mu žílami proudila nová krev.
"Dobře, to by stačilo…" Nevinně, ale i trochu smutně se zasmála,sundala jeho ruku ze svého boku a lépe se posadila.
"Děje se něco? Udělal jsem něco?" Zeptal se smutně.
"Eh, né, neblázni.. V pohodě, jen, mi není dvakrát nejlíp, víš." Snažila se ukázat své bílé zuby, ale nešlo jí to.
"Aha, promiň…"
"To je dobrý, je to jenom bolest hlavy." Usmála se a přitulila se k němu. "Jsem ráda, že tě mám… že tě mám zase zpět." Usmála se a div nevrněla jako kočka.….
"Odpustila jsi mi?"
"Jasně…" Natáhla se k němu pro polibek. Najednou byl vážný.
"Víš já, to co jsem řekl před třemi týdny na té ulici…nemyslel jsem to tak, nechtěl jsem tě zranit. Jsi ta nejkrásnější a nejchytřejší dcera, jakou si tvá matka vůbec mohla přát. Byl jsem jen naštvaný, protože mě tenhle svět začínal štvát. Když jsem neměl tebe, neměl jsem nic…" Vysvětloval. Ona z něho byla až dojatá.
"Nápodobně, ale nechci se vracet k minulosti. Žijeme tady a teď. To co se stalo, stalo se. Nikdy nelituj toho, co jsi udělal, protože v té chvíli jsi to tak udělat chtěl." Snažila se ho povzbudit.
"Ale já toho lituju!" Křikl, sedl si do tureckého sedu, přitáhl si Sakuru za břicho k sobě, přičemž si jí přitiskl na hruď. Jemně jí hladil po zádech…po bříšku… líbal jí do vlasů… skoro by ho růžovláska ani nepoznala…
"Miluju tě." Řekla. (sakra… takovej slaďák :P)
"Já tebe." Cvrnkl jí do nosu i když jí neviděl na obličej, měl jí dokonale zmapovanou…
"Jdeme spát?"
"Jestli spolu, pak ano."
"A jak jinak? Jenom si opláchnu ruce jo?" On kývnul a šel do ložnice. Okamžitě se svalil na postel a na chvíli vypustil. Byl šťastný. Opravdu moc. Když se podíval ke dveřím, ze kterých ho již pozorovala zelenoočka neodolal a musel se zasmát. Byla v krátké košilce, tak se ještě více zdůrazňovaly její vnady.
Když k němu přišla, trošku ho odšoupla a lehla si pod plachtu. On jí objal okolo pasu a začal projíždět její ženské křivky. S nimiž samozřejmě i na ňadra.
"Sasuke, prosím…" Pískla v polospánku,ale to že jí začal ošahávat jí probralo jako by jí někdo dal do kávy.
"Co je, jenom si hraju.." Políbil jí na rameno, ale nepřestal.
"Sasuke prosím!" Křikla, snažíc se jeho ruku chytit do té své.
"Už dávno nejsi taková, jaká jsi bývala…" Odfrkl si a poslušně toho tedy nechal. Tohle Sakura teda nemínila poslouchat. Prudce vstala z postele.
"Tak mě třeba nemiluješ! Nechápu, na co si to tady hraješ.. já… já.." Sklopila hlavu k zemi. Sasuke k ní okamžitě přiběhl a začal jí objímat.
"Saky, Saky promiň, jsem muž a muži jsou perverzáci."
"To tě ale neomlouvá! Je mi špatně, myslela jsem že se to vyřešilo…ale nevím, jestli jsi ještě ten Sasuke kterého si pamatuju. Možná mě jen šálí zrak." Vymlouvala mu to.
"NÉÉÉ! Prosím, já tě prosím…už se to nestane, nevím ,proč jsem to udělal. Mám tě moc rád…"
"Dobře…" Zavřela oči. Dnes na nějaké hádání už vážně neměla náladu a tak se jen nechala odnést do postele. Sasuke jí chytil její drobnou ručku, do svých spárů a výskal jí ve vlasech. S tím také usnula…
Ráno se probudil dřív Sasuke než Sakura. A když růžovláska otevřela své smaragdy, zamžourala do přítmí pokoje, z kuchyně se linula nádherná vůně.
"Sasuke?" Podrbala se ve vlasech a sešla k němu. Podívala se přes rameno, co to kuchtí a zjistila, že to jsou topinky.
"Ale to snad nemyslíš vážně, bude mi smrdět z pusy. Mám ranní, dej mi to prosím bez česneku." Usmála se na něj a vzala si mandarinku.
"Ty máš dneska ranní trénink?" Zeptal se. "Je teprve sedm, kdy vyrážíš?" Zeptal se.
"No, někteří se neflákají, tak jako ty, víš." Usmála se a vložila do úst jeden měsíček.
"Já se neflákám… jenom…" Zavzpomínal.
"Jenom sis jel lyžovat, zatím co jiní tady o tebe měli strach?" Prohodila cynicky.
"Ale no tak Saky, přestaň, nechci se zase hádat." Stoupl od stolu, u kterého seděli.
"Máš pravdu, sorry." Odvětila a zakousla se do chleba. "No nic, já jdu, mám tam být v osm." Začala se oblékat.
"Však si nemysli, já jdu s tebou."
"Ne to není potřeba, já trefím aj sama, posluž si čím chceš a jak chceš. Měj se, zlato." Dala mu pusu na rozloučenou a už letěla. Tyto dva dny jí připadali strašně divný, chtěla o tom popřemýšlet v klidu ulice.
Sasuke jí připadal pořád víc a víc divnější, například ten včerejšek… Dělal to, co ona nechtěla, je to normální? Za chvíli jí ještě znásilní… brr, ani na to myslet nechtěla. Takový Sasuke přece není! NEBO ANO?! Takovýmto směrem se ubírali její myšlenky, které stihla naštěstí včas utnout.
Vím, stává se z toho totální fraška -.-" stydím se za to, ale mám pocit že prostě neumím psát :D Ale tak, chci vědět váš názor ;-)


















Náhodou je to hezký....a já bych tedy fandila spíše happy endu....A Tarei-sama,zařiĎ prosím aT´se sakurka se Sasíkem mají rádi
