
"Ahoj." Pronesl první aby se odtížila trapná situace.
"A-ahoj…" Zamumlala a Sasuke se zaxichtil.
"Saky co ti je?" Vložil se do toho taky Naruto protože už mu to připadalo divné.
"Já… já…" Držela se aby nespadla a žmoulala si v prstech pramínek vlasů.
"No, myslím že bychom měli jít asi někam jinam." Rozhodl Naruto a Sakura mu za to byla vděčná protože nějak nevěděla najít vhodná slova co by mohla vypustit z úst.
"Tak dobře." Souhlasil Sasuke a ona mu připadala tak příjemná osůbka.
"Ale nevím kam půjdeme…" Uvědomil si najednou Naruto ale přesto věděl že by Sakura i kdyby podvědomě chtěla navštívit louku nedaleko na které nedávno skákala. To však ještě neměla tušení o tom že někdo jako Sasuke existuje a že měl za přítelkyni zrovna Karin. Já jí to vlastně ještě neřek, myslím že bude skákat 3 metry do vzduchu. Zamyslel se a na tváři vyloudil úsměv s kterým se podíval na Sakuru. Ta se jen nevinně a jakoby strojeně usmála protože rtíky měla zaseklé z toho jak byla nervózní.
"Je to divný, procházet se tady s motýli." Zamumlal Sasuke a to teprv Sakura nastražila uši. Jak to ví? S tázavým výrazem se podívala na Naruta a ten jen mlčel.
"Počkej, jak to víš?" Chytla ho za rameno a vzdorovitě se mu podívala do jeho krásných onyxových očí.
"Co jak vím?" Zeptal se a dělal ze sebe blba, což samozřejmě zapříčinilo to že chtěl uvidět u ní na tváři úsměv ale nic takového se nestalo.
"Cos udělal Narutovi že ti to řekl? Jakto že se s tebou vůbec baví když tě neměl rád, jaktože… on by ti to nikdy dobrovolně neřekl, cos mu nasypal do kafe, zlomils mu křídlo?!" Valila do něj a on se prosebně díval na Naruta aby ho z toho zachránil. No Naruto se ani nehl a díval se mlsně na sedmikrásku nedaleko od něj.
"Já jsem mu nic neudělal-"
"To ti tak budu věřit!" Křikla po něm a rozeběhla se dopředu.
"Sakuro, počkej!" Zakřičel a teprve v té chvíli se náš blonďáček probral ze svého transu. Ať si hrají… Zhodnotil to a rozhodl se je jen z dálky pozorovat. Bude mít Sakuru pořád na očích ale jen z dálky protože věděl jak jí Sasuke pomotal hlavu.
Proč Sasuke, proč nemůžeme být přátelé. Promítala si v hlavě a též se jí promítlo to jak byla trapná když se schovávala za svým starším bratříčkem. Najednou jí silné paže uchopili za pás a byla nucena se k němu otočit čelem.
"Proč pláčeš?" Zeptal se.
"Protože jsem si myslela že jsi dobrý, proč myslíš že Naruto za námi neběžel? Protože s tebou nechce mít nic společné-"
"Buď sticha!" Přerušil její výlev mezi vzlyky a slzy jí utřel z jejího obličeje. "Je pravda že nejsem žádný svatoušek ale Narutovi jsem nic neudělal přísahám… viděl jsem vás se proměnit víš." Po téhle větě Sakura konečně stichla.
"Koukal jsem se z okna, už dlouho jsem chtěl odpověď na to proč se ke mně pořád tak lísáš, a vlastně vypadalo to jakože vedete své vlastní rozhovory. Myslel jsem že jste jako já, jako my. A vy jste…" Nadšeně vydechnul a ona sklopila hlavu k zemi. Byla zahanbena.
"Promiň…" Hlesla a schovala hlavu do dlaní. "Promiň, promiň, promiň…" Opakovala stále dokola. Nevěděla čím to bylo že jí tak bušilo srdce, když jí tak setřel. Až myslela že jí vyskočí z hrudi.
"To je v pořádku." Obejmul ji. Sakuře to připadalo divné ale nechala se až uspat vůní jeho těla…
"Co se stalo?!" Šílel hned.
"Co je s ní?" Mlel si svou dál a Sasuke by se chytil za čelo kdyby mohl.
"Jen spí tak prosím zavři svoji klapačku!" Pošeptal mu výstražně, ale - známe Naruta.
"Aháááá." Zakřičel protože mu bliklo v hlavě. Sasuke myslel že odpadne. Sakura zamžourala svýma smaragdovýma očima. Když zjistila kdo ji drží tak okamžitě zrudla a opatrně potřásla se Sasukem.
"Mohl bys mě pustit?"Kníkla a on se doširoka usmál svým stopadesátimegawattovým úsměvem a konečně ji propustil. Ona se váhavě postavila na špičky nohou a honem se utíkala schovat za brášku. Teprv zpoza jeho zad mohla pozorovat Sasukeho. Nevěděla proč to s ní tak cuká.Ale věděla že ten pocit je nádherný, ale přitom tak spalující.
"Saky, začíná se stmívat, nepůjdeme?" Zeptal se modrooký a Sakura jen kývla.
"Proč tak brzy?" Otázal se černovlasý.
"Když ti to připadá brzy tak nás pojď odprovodit." Přitom mrknul na Sakuru. Ta se jen přikrčila, ale v hloubi srdce se radovala že s ním bude moct trávit další minuty které zaspala. Pořád si pamatovala jak jí zastavil a jasně se jí podíval do očí.Pak jí vyvrátil myšlenky, byla to pravda. Sakura se jen uchechla. To bylo vlastně poprvé co se za tenhle dlouhý den usmála. Pak si vzpomněla na její vaření. No co, tak to bude studený. Pokrčila rameny a Sasuke by rád věděl nad čím přemýšlí.
"Jak? Nejsi šťastná? Myslel jsem, že ho máš ráda…" Odvětil chlípně.
"Mám ho ráda Naru. Aji tebe mám ráda brácho, jenže…" Zamyslela se.
"Jenže jeho miluješ…" Zašveholil.
"Jenže jsem si dneska připadala jako blbeček!" Uzemnila ho. "Navíc jsem se totálně ztrapnila když jsem chcípla přímo na place…" Chytla se za hlavu. "Takže doufám že s ním zítra nepůjdem…" Vyhlásila a s lehkostí se svalila na postel.
"Ale já jsem s ním domluvenej!" Vyhrkl přes její dlouhou řeč.
"No nic, zhasni prosím, chci spát." Přetočila se na lůžku nadurděně.
"Saky…" Promluvil konejšivě chytajíc ji v leže za pas.
"Naruto…nech mě." Poručila a blonďáček se stáhl. Saura totiž zadržovala slzy. Vůbec se jí nechtělo spát. Asi dvě hodiny se převalovala a Naruto to jen s lítostí sledoval. Až Sakura vstala a šáhla si na rameno…
"Musím si pročistit hlavu…" Opáčila a pak tryskem vystartovala a už si to razila ulicemi města. Ve skutečnosti ale letěla do domu Uchihů. Díky jeho ,značkovému' oblečení a stejné ,značce' domu to našla už včera. Navíc to bylo obrovské monumentální sídlo ,které snad bylo větší než mnoho z činžáků. Zaletěla do jednoho pokoje, kde přežíval.Sakra! Zaklela když zpozorovala , že k ní stojí zády čelem k CD přehrávači a zrovna si ho měnil. Pak se jen pokojem roznesla melodie písně od Dramatikz…životní příběhy…Kids… Pak si jen lehl do postele a na chvíli vypnul. Pět sekund na něj jen omámeně zírala a když song přeskočil na ,Silnější pes' tak v mezipauze slyšela jak spokojeně oddechuje, podle čehož usoudila že spí. A tak si přelétla a skončila na jeho hrudi. Nečekala však že jí někdo praští a tím někým byl černovlásek.
"Au…" Zaúpěla a pak se nekontrolovatelně proměnila. Sasuke pocítil divný tlak a nebylo divu když na ni vytřeštil oči. Ona se jen překulila na zem kde dopadla do kleku a obě dlaně drtivě tiskla ke tváři kde se rýsovala pěkný monokl.
"Saky…" Hlesl překvapeně "Ježíši promiň! Kdo má vědět že budu mít o půlnoci návštěvníka! Myslel jsem že jsi komár… promiň!" Sehnul se k ní a objal jí okolo ramen.
"To je v pořádku…" Řekla a oddělila si ruce od tváře. Super, teď jsem ještě napuchlá jak ropucha…Přemítala v duchu a děkovala Sasukemu že neměl zrovna pozapínaná všechna světla co šla.
"A proč si vůbec tady? Čekej donesu ti na to led…" Poručil a posadil ji na pohovku. Sakura spřádala plán kde by teď mohla uletět ale to by byla moc zbabělá.
"No? Poslouchám." Usmál se a podal jí modrý sáček který s vděčností přijala.
"Přišla jsem se ti omluvit za dnešek…byla jsem tak trapná!" Prohlásila a poškrábala se na hlavě.
"Nebyla, jen si asi byla unavená no." Pokrčil rameny. "Řekneč mi něco o sobě? Chtěl bych tě víc poznat." Odbočil od tématu , ale vyslovil to co už dlouho chtěl. Dlouho si s ní chtěl popovídat. (od předvčerejška je dlouhá doba! Pozor na to už je půl jedné takže ,zítřek')
"No…nevím co bych ti měla povídat." Zrudla když se jí podíval přímo do očí, raději odvrátila zrak.
"Jak se má Karin?" Nenapadla jí jiná otázka když už začínalo být moc ticho až jí řezalo ušní bubínky.
"Karin…? Nevím." Vyrokoval.
"Jak nevím, dyť je to tvoje holka ne?" Vyjevila se.
"Jo, ex holka. Rozešli jsme se." Promluvil tak pevně.
"To je mi líto…" Ve skutečnosti se v duchu radovala.
"Ani nemusí být. Stejně byla otravná. Navíc Naruto mi říkal že Karin je taky jedna z vás, že?" S otázkou vepsanou v očích se na ni znovu zadíval.
"Jo, divím se že ti toho Naruto tolik řekl, nevěděla jsem že jste se až tak skamarádili."
"No, já bych řekl že mi až tak moc nevěří." Vypravil ze sebe nakonec a pohladil Sakuru po paži.
"Myslím že už půjdu." Vstala a trochu pochroumaná noha ji zabolela.
"Půjdu s tebou. Stejně ani tak neodčiním co jsem ti udělal." Rozhodl a růžovláska nevzdorovitě kývla.
"Nechceš podepřít?" Zeptal se když viděl jak pokulhává. "I kdybys nechtěla já tě stejně podepřu." A jak řekl tak udělal.
"Ale…" Když chtěla protestovat on jí zacpal pusu. Možná že se mu jen naskytla možnost se jí dotýkat? Každopádně zbytek cesty proběhl v klidu i když v tichosti.
"Sasuke?" Zeptala se když byli u jejich ,jeskyně'.
"Jo?" Dotázal se.
"Pomůžeš mi? Jak si mě přicapil nemůžu létat a jenom chodit takže prosím vyzdvihni mě k té škvíře, dík."
"Jasně." On tak udělal a ještě před tím se na ni povzbudivě usmál.
"Děkuju." Opětovala mu úsměv a seskočila kde na ni vystartoval blonďáček.
"No kde seš?" Křikl po ní.
"Promiň! Byla jsem se proletět." Vyhrkly jí opět neposedné slzy. Byla teď citlivější než kdy jindy.
"No jo dobrý, pojďme spát. Jsou dvě hodiny ráno." Zazubil se.
"Dobře." Přitakala ale však věděla že dnes už v žádném případě neusne. Musela pořád myslet na jejího tajemného černovláska a jeho ještě hezčí pleť. Byl tak okouzlující a omamný, nevěděla jak se vyvléct z toho jak před ním trapčila. Teď jí to však bylo ale jedno, byla jeho přítelkyní, no počkat to trochu přeskočila, byla jeho dobrou kamarádkou ale ve skutečnosti ho už nechtěla ani vidět. Bála se totiž že si jí zhnusí. Navíc si ohmatala tvář, pořád byla tak divně opuchlá i když si to namatlala nějakým hnusem ale už to rozhodně trošku splasklo… Sice nevěděla jak se jí to povedlo ale nakonec doopravdy nerušeně usnula.
"Sasuke…" Mumlala ze spánku jak Naruto slyšel a jenom se kysele zašklebil.
"Opravdu na něj myslí dnem i nocí." Uchichtl se a začal se oblékat. Nechtělo se mu už totiž vyspávat a tak se rozhodl že poletí Sasukeho doprovodit ke škole. Věděl kde bydlí takže to pro něj nebylo problém když bylo teprve sedm hodin a on to měl ke škole coby pět minut. Jakmile dolétl tak si sedl na římsu a úpěnlivě čekal až se konečně vynořila zpoza dveří Sasukeho hlava. Pro upřesnění pěkně střapatá.
"To si celou noc nespal?" Zazubil se když se proměnil a černovlasý v něm poznal blonďáka.
"Tos uhodl, nespal." Pokrčil rameny a snažil se aspoň usmát i když ,když tam nebyla Sakura tak mu to šlo trochu hůř.
"Jakto? Co se ti stalo? Přejel tě parní válec?" Otázal se a zasmál se.
"No skoro, přišla mě navštívit tvá malá sestřička." Usmál se už jen při té myšlence na ni se mu zvedali koutky od úst.
"No tak tak si to vypije, a mě navykládala že se jde proletět!" Spřádal ďábelské plány.
"Ne počkej, to nedělej, vždyť je milá," nechtěně se zašklebil "a ještě jednou se omlouvám za to co jsem jí způsobil." Prosíkal.
"Co jsi jí udělal?" Zeptal se modrooký nechápavě.
"Áááále, jenom jsem jí praštil a ona je teď celá opuchlá, promiň, počkej ty sis toho včera nevšiml? No ty jsi teda brácha." Popíchl ho.
"Cože? Ona mi o tom nic neřekla!" Vyděsil se a div že se neobrátil a neletěl zpět. "To s ní ještě proberu." Zadumal se.
"Omlouvám se, nechci způsobovat problémy."
"V pohodě, občas si to zaslouží." Pokrčil rameny a pak mu padla do oka rudovlasá. "Co to je?" Zděsil se když viděl že míří k nim.
"Ale, určitě mě jde zase otravovat, to je moje bývalá holka." Řekl jakoby lhostejně.
"A to mi říkáš až teď?!" Nemohl udržet své emoce na uzdě.
"Ahoj fešáku." Svůdně zamrkala když k nim došla a tentokrát to nemyslela na černookého nýbrž na modroočka.
"Ehm, nazdar." Odvětil a raději spolu s jeho kamarádem zamířili pryč.
"Tohle je tvá bývalka?" Zeptal se a chytnul se za hlavu.
"No jo, buď v klidu ona nabaluje živé i neživé, prostě všecko co se hejbe, tuhle se snažila sbalit školní konvici na zalévaní, učitel z toho byl na mrtvici když jí nechtěně shodil." Mrknul na něj.
"No, tak tomu docela i věřím."
"A proč si vůbec nevzal Sakuru s sebou?" Nechápal.
"Ještě spala, věděl jsem že včera dlouho do noci nemohla usnout,bůhví jestli teď ještě nechrní."
"Vy se máte že KUPSI nemusíte navštěvovat." Protočil očima.
"Co to je?" Nevěděl Naruto.
"ÁÁÁle, to je zkratka pro naši školu, Konožský Ústav Pro Snižování Inteligence." Vysvětlil.
"Aha, hustě vymyšlený, nepřistihli vás při tom někdy učitelé?" Zeptal se a pak se proměnil v motýla protože jako normální člověk do budovy školy nemohl vkročit protože pak už by se nedostal do své normální podoby, i když těžko říct která je pro ně normální.
"No nic tak já se s tebou asi rozloučím, jdu zkontrolovat Sakuru." Zašvitořil když podruhé zazvonilo a Sasuke usedl do lavice. On jenom přikývl aby to nebylo nápadné že dělá monolog. Protože kdo slyší motýlí hlásek konipásek?
A jak řekl tak udělal a zanedlouho už byl vedle růžovlásky která si právě domyla vlasy.
"ČÁU, jak bylo?" Hlasitě pozdravil a ona jen odpověděla suché ,čau'.
"Ale jo dobře bylo, spala jsem do osmy tak koho by to nepotěšilo." Hlesla a on si všimnul že je nějaká skleslá.
"Co se stalo? Už řádnou dobu si neviděla Uchihu?" Napadlo ho ale nečekal že přikývne na souhlas.
"Počkej to jako fakt ti tak chybí?" Nevěřil svým očím ani uším.
"No.. né dělám si z tebe jenom srandu, víš vůbec jaké to je když člověk někoho miluje?" Zeptala se smutně a on se zamyslel.
"Možná mi nebudeš věřit ale jo." Odpověděl a Sakura napjala uši.
"Byla nádherná, možná taková jako Sasuke, teda mě se aspoň tak jevila, ale, měla jasně křídovou pleť, vážně byla bílá jako stěna skoro jako upírka. Ležérně nafialkované oči až skoro levandulové. A dlouhé tmavomodré vlasy. Byla překrásná." Zasnil se až si Sakura myslela že mu to tvářích steče slza. Ničeho takového se však nedočkala.
"Mě se zdá Sasuke ještě mnohem hezčí, zbožňuju jeho onyxové oči a havraní vlasy. Nejraději bych ho objala a začala výskat v jeho černých háďátkách." Napodobila Naruta ve snílkovství, možná že byla ještě větším než byl on sám, možná že to bylo prakticky nemožné.
"Chápu, dokonce jsme spolu měli vztah který se nezakládal pouze na přátelství. Byli jsme něco víc, byli jsme partneři." Naivně se zasmál.
"A co se s ní stalo?" Vyzvídala dál a přitom pátrala ve své mysli že nikoho takového nezná.
"Já nevím, zanechala mi na stolku pouze papírek s nápisem ,Promiň' nevěděl jsem co bez ní dělat ale asi se přestěhovala a nechtěla mi to říct z očí do očí a tak jí nenapadlo nic lepšího." S tím třísknul do stolu a vzdorovitě sepjal víčka k sobě.
"Měla mi o tom říct a nevyhýbat se! Možná bychom to spolu zvládli.. jenomže teď nevím kde jí je konec." Povzdychnul si a to bylo poprvé co Sakura Naruta viděla rozněžněného, možná až citlivého a to z jiného hlediska než že se tak přiblble usmíval, vypadal jakoby se mu chtělo plakat. Nebylo divu, měl naprosto skelné oči a ona jeho výpad chápala.
"Chápu, promiň že jsem se tě na to ptala, nechtěla jsem…" Naruto jen přikývl a dál se o tom nehodlal bavit.
"Naruto? Ty chceš se Sasukem chodit ven?" Zeptala se když už byli tři hodiny odpoledne.
"No, já nevím jak chceš ty, to mi připomíná… dneska se na tebe ptal." Sdělil jí tuto, pro ni, radostnou zprávu.
"Fakt?" Nechtěla tomu až věřit. "Ale i tak.. já nevím jestli s ním chci jít ven, připadám si před ním jako šedá myš a on je anděl." Začala poeticky. "Ale je to pofiderní, nechci abysem v jeho očích vypadala jako nejtrapnější osoba na světě." Posmutněla.
"Myslím že tak nebudeš vypadat nikdy.." Chtěl jí trochu povzbudit. "To mi připomíná, dneska má do půl 4. Tak pojď, ještě ho stihneme." To si opravdu povídali už 15 minut? Zatahal jí za ruku a ona ač nerada musela jít s ním.
Před školou se proměnili a jen se opřeli o zábradlí.
"Jéé, ahoj, vás sem tady ani nečekal." Usmíval se pro své nadšení a dlouze se zadíval na Sakuru která pod jeho zrakem okamžitě zrudla až po kořínky vlasů a raději od něj odvrátila zrak. Sasuke se pro sebe jen zasmál.
"Jo, my jsme se tady taky nečekali ale jsme tady." Namítl Naruto ve vtipném duchu.
_________________
Tak co vy na to? :) Jo
btw: Eriku, pokud se neuzdravíš do kina, tak tě vykostííím! n.n


















HEj!!! Hustý! Naruto a Hinata? Sakura a Sasuke? Sakura = Komár? No OMG
Hustě a další díl! :) 