
Vždy když ji vidím ,tak mi zamrzá dech a setrvačnost jakoby neexistovala. Čas je věčnost ve kterém není dveří zpět. Nevím ,ale ona se přes to už asi přenesla. Miluji tě a vždy budu! To byli jen její planá slova vyhozená do větru a teď je všechno pryč. Teď už to nikdo nevrátí. Já jsem byl taky blbec, nevěděl jsem co všechno mám a přesto jsem měl její lásku! A teď bych za ni dal vše, ale ona se už nevrátí. Můžu si nohy dolámat za ní a neohlížím se na ty co mne milují. Ale já nechci někoho ,kdo jde jen po mém tělu! Chápete mne ne? Lidé říkají ,že jsem až nadlidsky krásný a že nemám žádné starosti. Jenomže oni neví jak je to těžké.. Jenom ona se rozhodla tak ,že mi to řekne ,ale já nedbal na její krásná slova a byla mi ukradená. Ale ani nevím jak se ke mně tak moc přiblížila. Ale začalo to až tím že začala chodit s Narutem. Tedy mne začala užírat strašná žárlivost, nevím.. Nechte mě už všichni být!
"Sasuke? Jaký chceš čaj?" No jasně, ty mě nenechej být, otravuj mě třeba do skonání světů mě by to bylo jedno! Jen ať slyším ten tvůj božský hlas! Miluji tě!!!
"Nechci žádný, nech mě…" Sprostě odseknu. Nevím proč ,ale vždy to tak mám jestli je to tik, nevím.
"Ale Sasuke-" Nenechám jí ani domluvit protože se naštvu, na mou milovanou osůbku.
"Nemluv na mne!" Rozkřiknu se a ona raději uteče z mého pokoje. Víte, jsme zrovna všichni v takové malé kuči. Je to něco jako šopa a chata, něco mezi tím. Povzdychnu si a ulehnu na postel dřív než je uvidím se zase objímat. Při tom se mi vždy zalesknou oči. Není divu že si vybrala právě Naruta, vždyť on je hrdina! Je milý, hodný, šílený… a já chladný, k ní se chovám hnusně, jakoby zamrzlý… Kdo by mě chtěl? No ano, já zapomněl… Karin… Ino… Saku-… ne tu můžu vyškrtnout. Znovu se z mých úst vydere bázlivý vzdech a já se rozhodnu sejít dolů do přízemí. Jen co sejdu uvidím ty dva jak se zase muckají. Dělá se mi z toho blbě ,ale hlavně toužím vlétnout mezi ně, odtrhnout je od sebe a vykřiknout pro ni ty dvě slova, ale nikdy se nepřemůžu. Nevím, prostě mi to nejde. Když skončí tak já už jsem dávno v botách a zimním kabátu, no spíš je to takové to teplé sako. Naruto mne přesto i dožene.
"Sasuke? Až se vrátíš chtěl bych se s tebou o něčem pobavit." Usmál se ale já neměl chuť se smát, pomalu mám pocit že můj úsměv už nedokáže odhalit nikdo.
"O čem?" Vydechnu překvapeně.
"O Sakuře, víš, neměl bys na ní být tak zlý, ani nevíš jak jí to trápí." S tím nahlédl do kuchyně. Ach Naruto, ani nevíš jak moc toho vím, jak moc bych se jí chtěl omluvit, jak moc bych jí chtěl říct ta dvě slova a přitisknout si ji ke svému tělu a cítit její teplo.
"Nemám se o čem bavit." Odfrknu si i přesto že se tak nechci chovat!! Nikdo netuší jak mi je.
"Ale-"
"Nechte mě už všeci bejt, nepoznáte můj život tak mi do toho nekecejte!" Zavřu se do sebe ještě víc a konečně vypadnu z domu. Nechám se unášet zimou která tu vládne, přesto žádný romantický sníh tu není. Ten který by mi třeba zvedl náladu, vidím jen rampouchy na okapech domů. To je vše co by snad připomínalo příchod zimy, uvědomím si že za chvíli budou Vánoce které bych rád oslavil s ní. Jednou jsem se rozhodl že jí to na Vánoce určitě říct musím ale už je to rok a nic…Ale na tohohle dvacátého čtvrtého jí to chci vážně říct.
"Miluji tě." Zkouším si to, takhle je to snadné ale dokážu to říct před ní? Nebude to moc velký trapas? Ještě pro ni ani nemám dárek a to už je jedna a dvacátého. Hrkne ve mne… Zajdu k jednomu obchůdku a dívám se do výlohy. Nic není takové jaké bych chtěl mít, nic pro ní ani nestihnu vybrat protože nic není takové jako ona, nic není tak hezkého…
Se smutnými myšlenkami vejdu opět do domu kde momentálně trávím její blízkost. Společně se navečeříme a já se na ni dlouze zadívám. Ona má však oči jenom pro Naruta, nevím jestli si mě až tak zhnusila že na mne ani nedokáže kouknout, ale já to chápu, chovám se jako vůl, to je slabé slovo…jako hulvát…
Po dobré večeři, jak jinak když jí vařila ona, zapadnu do svého pokoje a vzápětí mě navštíví blonďáček.
"Co je?" Vyštěknu na něj hned ve dveřích. Jen se pohodlně usadí v mém křesle. S otázkou vepsanou v očích se na mne podívá a mě se na chvíli zastaví srdce.
"Co máš proti Sakuře?" Zeptal se mě narovinu.
"J-já? Já pro ní n-nemám nic." Vysvětlím trošku sekavě. On jen zúží oči do malých vraždících štěrbinek.
"Tak proč jí pořád tak ubližuješ? Víš jak je těžké ji zase uklidnit?" Otázal se znovu.
"J-já jí neubližuju…" Snažím se uhnout pohledem ale jeho pronikavý pohled mne spoutal. Ach jo, vím jak moc jsem hrozný, vím jak moc jí ubližuju,vím jak moc je mi jí líto, jak je mi líto sebe že se tak chovám, vím že jsem strašný.
"Ne? Tak proč pro tebe po nocích v mém náručí pořád brečí? Heee?" Vykulí na mne ty oči.. ach ty jeho oči.
"Já nevím, bože Naruto nic nechápeš! Nechápeš jak mi je! Nevíš nic! Tak do mě laskavě neval a nesrážej mne na kolena!" Snažím se o pevný hlas ,ale ačkoliv jsem ještě něco chtěl říct tak radši mlčím ,protože se mi na konci zlomil.
"Sasuke, já s tebou chci být zadobře, ale prostě, nevím jestli mne dobře chápeš, nevím jestli dobře chápeš svět, když budeš druhým dělat zle budeš jim jen ubližovat!" Zakabonil jsem se, pořád jsem přemítalo mé roztomilé růžovlásce se smaragdovýma očima.
"Ale já ubližuju jen sám sobě." Ohradil jsem se.
"Ne Sasuke, ty ubližuješ jenom druhým ale mám pocit že ubližuješ nejvíce Sakuře, prosím mohl bys to trochu ztlumit, jenom se o tebe stará chápeš? A prosím odpověz jí aspoň normálně ,když na něco nemáš chuť děkuju." S tím vstal a já jsem se převrátil na břicho a zabořil hlavu do polštáře.
"Ale já jí miluju…" Šeptl jsem ale slyšel jsem jak se Naruto zastavil na místě protože přestala skřípat zem.
"Co si to říkal?" Zpozorněl.
"Že ji miluju!" Už to nemůžu držet za zuby…
"Jo jasně, blbej vtip Sasuke." Zazubil se a odešel. Nevím proč mi nikdo nevěří, vždyť já nejsem tak zabedněný nebo ano?
"To nebyl vtip…" Zamumlal jsem ,ale on už byl stejně někdo dole… Mám takový pocit ,že už nikoho nezajímám, není tady pro mě nikdo. Nevím… nevím už nic! A mám otázky ,na které nejdou nalézt odpovědi…
Od té doby jsem s nikým nemluvil, dokonce na mě ani Sakura nepromluvila, jenom kývala hlavou na pozdrav a jinak si mě vůbec nevšímala. S Narutem se rozešla, toho to taky vzalo, neznámo proč. Možná je to kvůli…mě? Měl jsem takovou malou naději ale asi to jsou opět mé plané sny. Ale ty mi ještě nikdo nevzal! Občas se mi vkrádá do mysli Sakura nahá, sama ve sprše. Ale jen bych ji hladil, nemohl bych jí ublížit i když vím že jsem jí ublížil!
A najednou už je tu dvacátého čtvrtého a já pro ni nemám dárek. Dobré ne? Jsem si teda polepšil ale co, nevadí mi to… No i když, v mysli mi kolují všelijaké myšlenky. Někdy by nebylo špatné se zamknout s ní a jenom tak jí znásilnit, bože! Zase mám úchylné myšlenky. Ale to už jsem prostě já, všichni říkají ledová kostka ale já už takový nechci být! Vše bylo ve Vánočním duchu ale jen já jsem pro nikoho neměl dárek. Ani Naruto mi ho nedal, ostatně se ani nedivím, byl jsem na něj pěkně hnusnej a stále se tak k němu ještě chovám, ale jen co jí to řeknu se změním přísahám!! Divíte se? Nedivte, já jí to tak moc chci dneska říct! Tak strašně moc jí mám rád… Jo, snědl jsem Vánoční večeři ale víc jsem nezmákl, raději jsem se šel před radovánkami schovat do pokoje, tam mě nikdo nebude rušit… Tak nechtě mě snít, o tom že by přišla jednou ta chvíle, co by mohla být…
Najednou slyším zaklepání a to jak někdo bere za kliku. Ještě štěstí že mám pro pojištění takový ten řetěz že když někdo otevře tak ho to nepustí dokud to neodblokuju. Jdu se podívat kdo to je a za dřevěnými, hnědými dveřmi se krčí malá osůbka mého srdce nejblíže. Zavřu, odlockuju a otevřu, jsem jenom v kalhotách, nahoře bez.. Chvíli na mě jen tak civí a já cítím jak mne polije štěstí…
"Co chceš?!" Křiknu po ní, sakra to jsem se zase neovládl!!
"Já…já…" Začíná natahovat moldánky, prosím tě! Neplakej, ničí mě to! "Chtěla jsem ti dát dárek.." Vypraví ze sebe a já jsem hluboce překvapen.
"Žádný nepotřebuji." Odseknu, cítím jak mě napadá chlad že něco není dobře, né něco, tohle!!
"Ale já ti ho chci dát!" Vzlykne a mé tělo jedná dřív než já, přitáhnu si jí k sobě a přitisknu se k ní. Upustila malou krabičku a zabořila hlavu do mého těla, cítím to… Zatáhnu jí více do mého pokoje a zamknu.
"Sasuke prosím… vím že máš holky jenom na spaní." Pláče.. né! To je špatně!
"No a co?" Zeptal jsem se a dokonce to ani nevyznělo naštvaně! Polepšil jsem se! Ale pořád to není takové jak bych chtěl. Nakouknu přes její hlavu do okna a vidím jak se k zemi snáší sněhové vločky dopadající na zem a cítím hlas větru který je popohání k zavíření. Pro sebe se usměju, to je poprvé co jsem se od srdce zasmál.. jsem tady s ní a to je pro mě strašně moc.
"Já nechci abys to udělal…" Hlesla a já jsem se jí podíval do tváře ,kterou jsem uchopil do svých dlaní.
"Já to neudělám…" Konečně to šlo od srdce, jsem tak šťastný!! Políbil jsem ji, jen lehce a najednou jsem cítil její ruce na mé hrudi jak mě odstrčila. Chtěla se ode mě oddělit ,ale já to nedokázal unést. Prostě jsi ji nepustil, mám to ale ocelový stisk!
"Né Sasuke, jen mi zase ublížíš! A já nechci…" Odvrátila ode mne hlavu ale já jí ji stejně pozvedl dvoumi prsty aby se mi musela dívat do očí.
"Ale já tě chci… chci tě moc." Vysloužil jsem si od ní pěknou facku.
"Jen moje tělo že?!" Naštvala se ,ale já jsem si jí jen přivinul k sobě.
"Je štědrý den…" Pošeptal jsem jí do ucha ale ona se ode mě stejně odtrhla a prostě utekla. To jsem tomu dal! Ale když mi na něčem záleží tak třeba o to bojovat. A já budu bojovat ,dokud tě nebudu mít Sakuro! Uchopím do svých rukou malou krabičku která jí spadla když jsem jí tak ležérně objal.
To co jsem tam uviděl mi vyrazilo dech, opravdu tohle jsem nečekal ale ještě víc mé srdce zaplesalo. Byl v něm totiž náramek, znáte ty náramky přátelství ne? Tenhle nebyl normální, dělala to ona poznal jsem to, nebylo tam ani Fuck you nebo Snoopy nebo snad The Simpsons , ale bylo tam řečeno I love you, Sasuke…Bylo to na dvou řádcích. MILUJU! MILUJU! MILUJU JÍ! Cítil jsem potřebu jí to strašně říct, musím… Náramek jsem si dal na ruku a pelášil do jejího pokoje. Ležela na posteli a němě civěla do stropu.
"Je neslušné vejít bez zaklepání." Spráskala mě hned ve dveřích.
"Saky…" Ukázal jsem jí ruku ,ale ona odvrátila ty svoje zelené tůňky raději zpátky na strop.
Posadil jsem se na ní a i když se bránila tak jsem jí chytil ruce nad hlavou a nedokázala se ubránit polibku. Šel jsem na ni opatrně, s láskou!!
"Sasuke… mmm…" Zachytávala se.
"Teď bych ti já chtěl dát dárek…" Zasmál jsem se a ona se nechala zvyklat, konečně jsem měl její pozornost.
"Já… není to pro mě lehké víš.. vím že jsem ti ublížil, ale dnes jsem si řekl ,že na tebe budu hodný." Mluvil jsem od srdce jako nikdy předtím.
"Nemusíš se přemlouvat."
"Nepřerušuj mě, chtěl bych ti toho tolik říct. Tak pozorně poslouchej, chtěl bych ti říct už dlouho ta dvě slova."
"Co myslíš? Dej mi?" Vyhrkla a já jsem byl zmatený, myslel jsem ,že mě miluje.
"Ale kdepak, to že tě m-mi…" Zasekl jsem se, není to vůbec lehké. Ona už mě nepřerušovala a sama od sebe mě políbila. Jsem šťastný!! Vpil jsem se svými rty o její malé rtíky. Nechci se dívat na čas a žít jenom pro tuhle chvíli, polibky říkají za nás, já nechci žádnou jinou, když nás budou hledat aj si pro nás přijdou, nesmíme se vzdát a necítit z lásky vinu.. Tak moc jí mám rád.. žiju přítomností, na minulost vzpomínám a na budoucnost nehledím…
"Prostě… m-mi.." Zase zásek, sakra ale já to potřebuju říct! Neměl bych se už stydět.
"Chápu…" Zvedla se na loktech.. "Taky tě miluju." Usmála se a vtiskla mi ještě jeden polibek. Chytila mi ruku ,kterou natož přitiskla na své ňadro.
"Jestli mě chceš jenom proto tak si mě vem, podlehla jsem ti, jsem celá tvoje…" Posmutněla. Ale nééé! Tak to nemyslím! Myslel jsem že mě pochopila!
"Hlupáčku, já nechci sex, chci tebe, celou, celičkou… chci ,abych tě mohl hladit po tvých krásných vláskách, líbat tě a chci tě mít rád."
"Chceš mě mít rád?"
"Ne, já tě totiž nedokážu nic jiného než milovat." Řekl jsem to trochu jinak ,ale přesto jsem to řekl, vyznal jsem se jí. Zazubila se a pak zmlkla.
"Sasuke…" Špitla ohromeně a já jsem se ohnul pro její polibek, chutnala po jahodách.
"Miluji tě, nic jiného neříkej…" Snažil jsem se, obvykle nejsem moc romantický, to jenom když jsem s ní..
"Miluji tě…" Zopakovala svým melodickým hlasem a přejel mi mráz po zádech.
Nikdy jsem si nemyslel že budu takto šťastný, konečně mi došlo že chovat se jako ledová kostka nemá cenu. Ale já za to nemohl, přísahám!! Od té doby co jsem jí mohl cítit vedle sebe tak jsem měl úplně jiný názor na svět, byl jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Miluju jí celým svým srdcem.Miluju svůj život že mi dal jí! A jenom jenom ji,protože ona je můj život! K lidem se chovám ohleduplně. Narutovi jsem se jak se patří omluvil a všechno je v pořádku.Všechno je v nejlepším pořádku. Stále jí tak bezhlavě miluju…
MNUUUUUUUUUUUUUUM! Snad jen dodat že orbázek je moje tvorba a speciálně upravený ;-)


















krásný