První konverzace 2/2

26. prosince 2011 v 14:32 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
"Hinato? Máš zvláštní oči."
"Zvláštní oči? Jsou stejné jako Nejiho a i zbytek moji rodiny." Postmuněla jsem, vždyť na mě není nic zvláštního! Jsem jen ostýchavá, blbá holka, která nic neumí a nic jí nejde. Ale jedno, co vím že mám! Je to srdce a odhodlání. Ale né tak velké abych bojovala o idola všech holek. O něj, nevím co jsem si od toho slibovala že jsem mu to řekla. Jsem vážně tele…
"Ne nejsou." Promluvil a krásně se na mě zadíval. I když už byla tma jako v pytli, díval se na mě tak… hezky! Nikdy bych netušila že s ním strávím večer.
"Chtěl bych se o tobě dozvědět víc." Pošeptal.
"Jo to já taky. Tak co bys chtěl vědět?"
"Všechno co mi řekneš." Mrkl na mě a já myslela že roztaju.
"Nemám moc zajímavý život." Odbočovala jsem od tématu ale on byl neoblomný.


"Prosím." Nikdy jsem ho neslyšela prosit, ale i když prosil měl stále ten šutrový výraz, který naznačoval jakoby ho to vůbec nezajímalo. Ale ty oči, ach ty oči, díky nim mě přesvědčuje.. Jsou tak upřímné.
"No, mám ráda romány, oblíbená hudba je naše rodová - japonská, miluju sushi, onigiri ale nepohrdnu ani dangem. Mým oblíbeným malířem je Waterhouse. Zaměřuju se na olejové barvy na plátno a nadevšechno miluju Sasukeho Uchihu." Všechno ostatní kromě posledního úseku jsem ze sebe vychrlila rychle. Při jeho jméně jsem se mu dívala hluboko do jeho černočerných studánek. Pak se uchichtnul. Nechápala jsem jeho chování, nechápala jsem nic. Vypadal jakoby mě tahal za nos.
"Promiň Hinato, ale jak už jsem ti jednou říkal -" Ne další odmítnutí nahlas bych nepřežila.
"Jo, já vím, jenomže si o mě chtěl vědět všechno. Tak jsem ti to taky všechno vyklopila." Dodala jsem bez váhání.
"Aha." Na chvíli stichnul.
"A teď mi o sobě něco řekni ty." Pobídla jsem ho a on začal.
"No, mám rád metal… miluju rajčata, když už jsme u jídla. Na nic se nezaměřuju, možná tak na karate. A to by bylo asi vše." Říkal to tak pomalu a s klidem na rozdíl ode mě, kdy mi srdce tlouklo neuvěřitelnou rychlostí.
"Aha." To bylo jediné co jsem se odvážila říci. Říct snad že se mi metal nelíbí a urazit ho tak? Ani náhodou…To bych se teda předvedla. Byla jsem tolik zabraná do svých myšlenek že jsem ani nepostřehla že na mě promluvil tím jeho božským hlasem.
"Hinato!" Probrala jsem se až tehdy kdy mi svou rukou začal máchat před obličejem.
"No co je?"
"A ještě něco…" Odmlčel se a já čekala co řekne. "Jsem boží!" Vyhrknul a luskl. Jo to mi fakt nemusel připomínat. Ale už jen tak ze slušnosti jsem se usmála protože má intuice, vycítění funguje pořád a teď jsem pochopila že to měl být, i když nepovedený, joke.
"Jo známe a já som čarovná." S tím se mi podařilo na jeho tváři vykouzlit jeden z jeho série neodolatelných úsměvů u kterých roztávám. Počkat, já roztávám u každého a že jsem na něm viděla jen dva. Ale , že stály za to!
Pak jsem se zadívala na hvězdy na temném nebi. Podívala jsem se na digitální hodinky co jsem měla připevněné na ruce a právě zračili 20:00. Páni, to jsem s ním už tři hodiny! YEY! A úplně sama, povídáme si… no dobře i když sekavě ale povídáme! Měla jsem chuť se na vše smát. V této chvíli bylo vše dokonalé. No dobře, dokonalé to nebylo, kdybych měla vysvětlit pojem dokonalý. Seděla by na nějakém romantickém místě (hlavy Hokagů jsou k tomu jako stvořené) s tím koho miluje (Sasuke byl taky na místě) a právě by se líbali (seznamte se s jediným nedostatkem). Ale to mi bohužel nebylo dopřáno, můžu se jen radovat z toho že tu jsem s ním a můžu ho zkoumat. Teda, podívala jsem se na něj a zjistila že on se na mě opět dívá tak.. pěkně!
"Myslím že už asi půjdu." Chtěla jsem vstát ,ale nejdřív jsem si musela počkat na jeho reakci.
"Nechoď ještě, je mi s tebou dobře, nejsi jako ostatní, ty by se po mně hned sápaly, jsi jiná víš."
"Jo já vím, jiná ještě dlouho budu." Nechci zemřít jako kopie.
"Takže nepůjdeš?" Zeptal se ještě s nadějí v hlase ,ale já ho rozhodla zklamat. Nejsem ta, že když si někdo pískne hned k němu přikvačím a zůstanu tady. I když to bych nejraději udělala, ale musím se trošku obrnit, ne? A tak jsem tedy vstala.
"Musím." Nevinně jsem se usmála.
"Dobře, doprovodím tě domů." Přikývl a tím mi přivodil další kolaps.


"Díky za doprovod." Řekla jsem u svého bytu, bylo to úžasné i když jsme celou cestu nepromluvili ani slovo. Myslím že ta by stejně nebyla na místě.
"Není zač." Ještě jedna otázka mi vrtala hlavou.
"Jak vůbec víš kde bydlím?" Zeptala jsem se když jsem si vzpomněla jak mě ven vlastně dostal.
"No, bydlí tam i Neji." Pokrčil rameny.
"Jéé, to mě mohlo napadnout, jsem to ale hlava. No nic, dobrou noc, Sasuke." Usmála jsem se, já se směju pořád, ale ta jeho tvář. Přistoupila jsem k němu, pohladila ho po jeho hedvábné pokožce a dala mu pusu na líce. Když mi došlo co jsem to udělala, okamžitě jsem běžela ke dveřím odemykat.
"Dobrou Hinato!" Zakřičel za mnou. Ho to nevyvedlo z míry tolik jako mě!! Zatím co já jsem se zabouchla doma a zalezla pod postel. On si to jistě pomalu loudal ulicí. BOŽÉÉÉ! Co jsem to udělala! Jsem blbá, blbá, blbá! Ještě když jsem se pokoušela vyhrabat z pod těžké věci, picla jsem se o hlavu, která mě krutě zabolela. To je můj trest, že jsem se na něj vůbec opovážila sáhnout! Je jako boží syn.. (*Majk Spirit by řekl že žádného syna nemá :D) Konečně jsem se postavila na nohy…
"Co to tam děláš Hino?" Zeptá se mě můj krutý bratranec Neji, jeho hlas jsem už málem ani nepoznala jak dlouho jsem ho neslyšela.
"Kdy jsi přišel?" Zeptám se ho a otřepu ze sebe prach. Jak dlouho jsem nevysávala?
"Asi před dvouma hodinama, sháněl jsem tě. Kde jsi byla prosím tě?" zeptal se mě jako nějaká stíhačka.
"Se Sasukem, proč tě to zajímá?" Odsekla jsem.
"Jsem tvá rodina! Teda, né celá, ale bydlím s tebou, tak mě to zajímalo. Odkdy chodíš se Sasukem ven?" Ještě jedna blbá otázka a fakt se neudržím.
"To tě nemusí zajímat. Je to můj život, Neiji." Jak jsem mu ráda říkala. Vždy ho to štvalo a to byl účel.
"Ještě jednou mi řekneš Neiji…" Soptil.
"Tak co? Sežereš mi hlavu?" Zeptala jsem se s naprostým klidem, leč mi ho již tolik nezbývalo. Naštěstí mě jen probodl pohledem, bouchl dveřmi a nechal mě ve svém vlastním klidu. Oddechla jsem si.

Na zítřejší den jsem neměla nic na práci…

Sasukeho pohled:
Dlouho do noci jsem seděl za počítačem a dneska jsem se probudil až v jedenáct hodin. Pane bože! Vyletěl jsem z postele jako přesně řízená střela a dal si aspoň trenky, protože včera jsem usnul jaksi.. po ruční práci a nějak se mi už nechtělo oblékat si alespoň pyžamo.
Včera jsem strávil večer s Hinatou, připadá mi fakt jiná, ale je trochu divná. No nevadí, uvidíme jak se to vyvine dnes, protože dnes jí chci vzít do kina. Doufám že bude mít čas. Je to první holka která mi nedokazuje to jak mě miluje svým štětkovstvím. Nepředloží se přede mě div né na marinádě a nadívaná, ale prostě to přijímá takové jaké to je. A to mě na ní nejvíce fascinuje. No uvidíme…

Navleču na sebe i kalhoty a jen tak bez trika seběhnu dolů, ukuchtit si k snídani vajíčka, která… ehm nemáme. A tak jsem donucen na sebe hodit i další oblečení a i přes svůj odpor zajít do obchodu pro nějaké ty eggs. Abych měl dobrý start že? Který moc nepovedl, ale když já na ně mám takovou strašnou chuť.

Naštěstí to proběhlo rychle a já už stojím už plotny, jo je to divný, nejsem přece žádná hospodyně, ale je to tak. Nikdo se mnou totiž nebydlí a tak nemám nic jiného na práci než si vařit sám.
Mňam, děkuji ti Bože za míchaná vajíčka!

Po Mňamce, jak tomu rád říkám se ještě na chvíli odeberu za nota a když na mě vyletí čas 14:14 vzpomenu si na modrovlásku a taky že představení začíná v šest. Ještě otázka, bude vůbec chtít? Ale tak když mě miluje, mohla by ne? A tak teda, vyjdu z domu a zamířím k tomu jejímu….

Zazvoním, tentokrát ty šutry radši nehážu, minule jsem si o ně rozsekl prst.
Otevře mi velmi známá tvář. Vážně, ty oči mají skoro stejné… Z přemýšlení mě vytrhne až hnědovláskův hlas.
"Sasuke? Proč na mě tak civíš a co tu děláš?" Řekne přátelsky. Vzpamatuju se a začnu se dívat normálně.
"No, přišel jsem za tvou sestřenkou." Řeknu mile a to už mi vrazí facku.
"Sasuke, varuju tě, jestli jí něco uděláš, zabiju tě." Nechápal jsem jeho chování… "HINATO!" Zaječel
"Dobře se bavte." S tím předal dveře modrovlásce.
"Jé, ahoj Sasuke." Pozdravila mě jen tak v teplákách. "Potřebuješ něco?" Viděl jsem jak zrudla až ke kořínkům vlasů…

Hinatin pohled:
Pane bože co tu dělá?! Ale na druhou stranu jsem ráda že přišel, ale co tu dělá? Já… cítím jak rudnu, naprosto mi hoří tváře. Musel si toho všimnout když se na mě tak divně dívá. POMOOOOC! Mám na sobě jen tepláky, co mám dělat? Zmatkuju já vím, ale nemůžu si pomoct, pomalu propadám panickému strachu.
"Já je, jestli bys se mnou nešla do kina." S tím mi zamával před nosem dvěma lístky. Nemůžu tomu uvěřit! PÁÁÁNI! Sasuke mě zve do kina, no bezva…
"Klidně." Řeknu a on se naprosto kouzelně usměje.
"Tak pojď." Pobídne mě a já vykulím oči.
"To jako už teď?" Zeptám se a on s nadšením kývne. "Tak, já se jdu převlíct." Vyhrknu.
"Okey, utíkej, začíná to za deset minut." Mrkl na mě a já se vyděsila. Vždyť byli teprv dvě! No dobře, už je půl třetí ale… A tak teda rychle šupu do svého pokoje a navléknu na sebe rifle, to už stojím u dveří a on mě bere kolem pasu.
"Čau Neiji!" Zakřičím na něj jeho neoblíbenou přezdívkou a on na mě s plnou pusou rohlíku ukazuje fakáča. No jo, to když mu člověk neuvaří a on sám to neumí. Vypláznu na něj ještě jazyk a pak zamknu.

Podivím se až když jdeme až slimáčí rychlostí.
"Neříkal jsi že je to už za deset minut?" Zeptala jsem se pro jistotu.
"BAZINGA! A nenapadlo tě třeba že kecám?" Opáčil a já nemohla tomu uvěřit. On mě napálil!!!
"Pche, já ti totiž věřím víš. Ani jsem se nestihla upravit!" Bědovala jsem nad svými vlasy, které jsem si česala jenom ráno.
"Mně se líbíš i takhle." Usmál se. Poslední dobou se směje nějak často… Počkat, on právě řekl že se mu líbím? Zrudla jsem, že bych mohla dělat reklamu na protlak.
"No…" Nic jiného jsem ze sebe nedostala, teda ne dřív než jsem se pořádně nadechla. "A kdy to teda začíná?"
"V šest." Odvětil.
"AŽ?!" Vytřeštila jsem kukadla a chvíli jsem se chytala za hlavu. "A co budeme do té doby dělat?" Zeptala jsem se a on na mě pouze mrkl.
"Můžeme zajít do čajovny jestli chceš." Usmál se, tak krásně se usmál!! Já Jen kývnula hlavou a taky že jsme šli.

Byla to ta samé v jaké jsem byla včera!
Dokonce objednal i to co jsem měla včera!!
"Jdem do Shakespeara?" Zeptal se když prolistovával menu a já jen zavrtěla hlavou v kladnou odpověď. Pak nám donesli i ty sušenky! Mňam!

Když jsme vcházeli do kino sály, před kterou se ještě na okamžik zastavil a pohlédl zpět.
"Děje se něco?" Neodvážila jsem se nezeptat.
"Ne, nic.. pojď." Zazubil se. Ehm… No dobře, budu aspoň dělat že mu věřím i když opak byl pravdou.
"Jdu." Přitakala jsem a usadila se na křeslo. Popcorn jsme samozřejmě neměli, ostatně, na co? To by mě vážně zajímalo. Nejdřív dávali takové ty trailers… když v tom se ke mně černovlásek sehnul.
"Doufám že tě to nebude nudit…" Pošeptal mi do ucha a já myslela že vyskočím tři metry do vzduchu jak mi zavibrovalo tělo.
"Určitě ne, když jsem s tebou…" Stejně ví ,že ho mám ráda, tak je jedno co řeknu… na chvíli zkoprněl a pak se normálně posadil. Svěsila jsem hlavu, vypadal jakoby už se mnou nechtěl nic mít. Však spolu ani nic nemáte! BAKAAAA!
Pak už začal film, né že by mě nenudil….on mě DĚSNĚ MOC NUDIL! To nemohl vybrat něco lepšího? Ach jo…Povzdychla jsem si a zadívala se na jeho úžasnou tvář. Najednou to už nebyla tvář, ale oči… ty krásné onyxy upíral přímo na mě. Byla to asi půlka filmu. Seděli jsme úplně v zadní řadě, nahoře a můžu vám říct, že úplně sami…Ani se jim nedivím že si sedli dopředu, odsud šlo celkem špatně vidět…

Ucítila jsem něco na své ruce. Shodou okolností to byla Sasukeho. Podivila jsem se, ale stále mu koukala do jeho studánek. Pak se ke mně sklonil a…a POLÍBIL MĚ! Vytřeštila jsem oči, snad to už víc ani nešlo. Když se ode mě odpojil, jenom se tak kradmo usmíval.. pak se zašklebil.
"Jsi vážně jiná." Promluvil a znovu se posadil. Já byla ještě chvíli ve stavu strnulosti, až pak jsem se rozhodla něco namítnout…
"P-počkej, proč jsi to udělal?" Opáčila jsem, protože jestli si se mnou jenom pohrává, tak já už fakt nevím.
"Víš, zjistil jsem, že to ty jsi ta holka pro mě. Ty jediná nešílíš a nezakládáš můj FanClub když mě vidíš, mám tě strašně moc rád…" S tím mě vytáhl ze židle, stáhl k sobě na klín a mlsně políbil. Proč mě svými rty dovádí k šílenství? Ale teď už je to jedno, protože já mám to co chci.
"Kdyby něco, nemysli si ,že takovejhle odpad sleduju denně, vybral jsem ho, abychom se mohli nudit a dělat toto." S tím se na mě znovu přisál a já jsem se do toho zapojila…
"Miluju tě, Sasuke." Vím že to ode mě slyšel nesčetně krát ale já mu to prostě musela říct, po tom, jak mě teď dojal.
"Já tebe…" Božeee, já asi zešílím, to bylo krásné to slyšet…
________________________________________________________
Nedávám to sem proto.. ale proto že tě mám až moc ráda! xD
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kata-chan Kata-chan | Web | 26. prosince 2011 v 17:17 | Reagovat

Děkuji, děkuji, děkujííí nee-chan :333 SasuHina je prostě sladký...jen ta Hinata je taková moc rázná, ale hlavně že je svá :D Nádhera,sladký, přesladký! Děkuju, a doufám že jsem ti vnutila trošku tohohle páru do přízně :D

2 wdenda wdenda | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 18:44 | Reagovat

Hustý! SasuHina nemam moc ráda, ale povídky s nimi jsou taky dobrý :D
Prej spal nahej kvůli ruční práci :D Bože, co tebe nenapadne, co? :D

3 Sakura a Sasuke Sakura a Sasuke | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 21:49 | Reagovat

Tak to se ti fakt povedlo. Tohle dojalo i mě. :D

4 Leiko-sama Leiko-sama | Web | 27. prosince 2011 v 13:17 | Reagovat

Kawai! SasuHina je pro mě nejlepší! ^^ .. a tohle ukázková práce úžasného SasuHina ;DDD ...néé je to hezký ^^ ..

5 silema silema | Web | 28. prosince 2011 v 0:12 | Reagovat

Nádherné:-) Jáj a já se na dárky vyprdla......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama