close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pro Skřítka -Má láska je briliant

23. ledna 2012 v 21:30 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Má láska byla briliant, má láska je briliant.
Je jako anděl, nebo mám říct, býval jako anděl? Teď už je to předem prohrané. Protože od té doby co jsme se stali nejlepšími přáteli, tedy, aspoň on říkal, že navždy, tak se o mě přestal zajímat. Prostě a jednoduše mě odkopl! Připadala jsem si jako jeho hračka. Vlastně, každý si může určit kamarády, ale on říkal, že je to navždy! Tak proč nám to tak nevydrželo? Ach, zničil mě. Naprosto mi srazil sebevědomí snad na body mrazu a i pod ně! Zamilovala jsem se do něj a to bylo asi to nejhorší, co jsem mohla udělat. Ale naprosto mě odrovnalo to, že mě začal tak dokonale ignorovat, jak mohl???


Tupě procházím koridorem, na zádech batoh, jeden krok… druhý krok… třetí krok… pět kroků… ach jo… přiblížím se více ke stěně a začnu rýsovat její obvod svou rukou… táhnu to tak až ke dveřím, kde zabočím a vyjdu. Nasaju do plic čerstvý vzduch. Od té doby co se to stalo, se s nikým už nedokážu tak dobře bavit. Protože to on vždy bavil celou naší partu. Vždycky měl úsměv na tváři, i když to byl třeba pohled malýho hajzlíka, vždy mě tak dokázal pobavit! Protože jeho úsměv mi dodává energii, vždy mě postaví na nohy. Ale teď, jsou mé dny pochmurné… každým dnem si říkám, jak tohle můžu snášet, jak se tohle má vyvinout. Mám dostat šanci? Mám mu říct, co k němu cítím? Vykašlal by se na mě, nebo by mě objal a šeptal chlácholivá slůvka, přičemž by se omlouval? Oboje by mě ještě více roztříštilo. Nebojím se mu to říct, ale bojím se té odpovědi. To raději budu žít ve sladkém nevědění než v krutém stresu a depkách, i když přesně tak žiju. Štěstí je jen sen, bolest je skutečná.
Neustále mám v hlavě ty jeho černé, uhrančivé oči, kterými mne vždy probodával, dokonce i v hodinách!

"Ininko to dáš!" Objímá moji spolužačku, vedle které sedí. My jsme totiž taková zlobivá třída, že musíme sedět holka- kluk. Na mě naštěstí vyšel takovej potrefenej chalaník co nosí jméno Kiba a vždy mi vypráví ty jeho historky co prožívá s jeho psím kamarádem Akamarem, tuhle mu třeba sežral šest kytek z herbáře, nebo rozkousal referát do češtiny, který potom přepisoval, ale stejně to nebyl ten, co odevzdal, neboť ten ještě skončil na mojí hlavě, díky tomu jak se mě snažil rozstřapatit. Ale mám smůlu v tom, že za mnou sedí Chouji a přede mnou Lee, je mi tolik odpornej! A to jsem si myslela jak je fajn.
Podívám se na černovlasého, který se po mě taky ožene pohledem, jen se ušklíbne.
"Sak, ty to nedáš." Po téhle větě propadnu tak trochu beznaději, není nic horšího než vědění, že mi nevěří. No, možná to bude tím, že Ino je přece víc sexy než já, to že vystrkuje podprsenku, ještě nic neznamená! Jenomže pro kluky nejspíš ano, nikdy jsem kolem sebe neměla horu kluků. Možná to bude tím, že se chovám taky jako kluk a dokonce i tak vypadám, teda kromě mých růžových vlasů a velkýho čela… Ale jinak hrudník by tomu dokonale vypovídal, plochá jak žehlící prkno a široký ramena z plavání, fakt dokonalá kombinace….
"Tudududuuuuuuuum!" Zaječí mi do ucha, když se jako obvykle přesunu na chodbu, rožnu a dojde za mnou má kamarádka Hinata, která je, bohužel, ve vedlejší třídě. Spolu oblepujem radiátor…
"BOŽE!" Já vyletím jako pták z klece.
"Ses lekla, až ti změkla co?" No jo, zase to jeho vtipkaření, přesto se mi na tváři roztáhne široký úsměv.
"Ne no." Pro odlišnost nahodím poker face.
"Tak až ti změkla a utekla?" Ach jo, on se nikdy nezmění… ale ani bych nestála o to, aby se změnil…

Jsem vážně tak… tak divná?! Vydechnu a pohlédnu na nebe a zajásám.
"Jééé! Ono je světlo!" Usmívám se spokojeně, když tu ucítím na svém rameni dotyk.
"Víš, ono to tak ve dne bývá." Podotkne kousavě má nejlepší přítelkyně.
"No, ale vždyť už je třičtvrtě na pět!" Vyprsknu pobaveně, tudíž vypláznu jazyk.
"No a co?" Zeptá se mě překvapeně.
"Už se začíná rozednívat! Je leden a rozednívá se! Wohoooou!"
"Jak málo stačí ke štěstí…" Zavrtí nade mnou hlavou, ale to ještě neví o mých problémech, je sice fakt, že tento smích není falešný, je opravdový, ale ke štěstí, tohle není štěstí, tohle je pouze radování…
Znovu Hinatě byla odměna vystrčení svalu z dutiny ústní a pak se rozeběhla k autu, které jí odvezlo domů.
Já se loudala po ulicích, už se pomalu znovu začínalo stmívat, černé myšlenky mě s tímto ještě více užíraly, už jsem se těšila domů, ani nevíte, jak moc se těšila až si rozsvítím lampičku a budu moct zalehnout s nějakou dobrou knížkou. Jenom díky tomu jsem unikala myšlenkami daleko od něj. Ráda čtu romány se šťastným koncem, i když pochybuju, že by se něco takového mohlo stát i mně, natož jestli je to vůbec reálné a o čem jsem dost pochybovala.
"Happy endy jsou jen v pohádkách." Povzdychla jsem si a zaštrachala v kapse po klíčích. Odemkla a vstoupila do bytu, kde to zelo prázdnotou. Bydlela jsem sama, nikdo neměl zájem se mnou spolubydlákovat, ale to mi nevadilo. Prostě jsem klafla po zapínači a hele ! Budiž světlo…
Ještě, že je pátek…

Tak tu tak ležím, konečně zababušená ve své posteli s knížkou v rukou a jsem ráda, že jsem ráda. Nerada bych zítra přišla nevyspaná, Naruto nás totiž pozval k sobě, že si uděláme super den. A tak já jsem teda souhlasila, věděla jsem, určitě tam bude taky on a možná proto jsem se vůbec nerozmýšlela a řekla ano. Protože já ho potřebuju vidět, potřebuju ho cítit! Pár řádků přejedu očima, ale když zjistím, že mi to nejde, tudíž se na to nedokážu soustředit, více se zavrtám do přikrývky, zhasnu lampičku, kterou mám při stolku a na okamžik zavřu oči. Ale i to stačí na to, abych se dostala do toho polospánku, kdy se cítíte tak, jakobyste se každou chvíli měli rozpadnout, už bych neudělala ani jeden krok…Jsem tak ospalá…

Ráno mrknu na hodinky, je osm. Pohoda, u kámoše mám být až v devět, takže si dám rychlou sprchu, dám si letmou snídani obsahující vitamíny a udělám hygienu. To mi ke štěstí zatím stačí.
Půl deváté a já na rameno hážu tašku a vyrážím. Naruto má shodou náhod, dům až na opačné straně města a nechce se mi jezdit městskou hromadnou dopravou, ve které to stejně smrdí jak u tří králíků a místo toho se procházím sněhem zalitou krajinou. Mé vysoké boty zdobí škrábance a ošoupaná, jakože, kůže. Nevadí mi to, dokud mi to slouží, je to v pořádku.
Dále mé oblečení zahrnuje zelená, až fosforeskující čepice, je v ní takový teploučku. Uculím se při té představě a začnu si poskakovat. Vím, jsem trochu šlehlá, ale to k životu patří. Nevadí mi, že na mě lidé hledí s otevřenými pusami, protože to mě dělá mnou! Černý, dlouhý kabát mi trošku brání, abych svá kolena zvedla do výšin, nechci si ho přece roztrhat. Vyndám z něj červená sluchátka s hvězdou prořezanou na okraji a pustím se do světa hudby. Když jdu sama uličkou, začnu si potajemky zpívat s mým přístrojkem, miluju zpěv, dřív jsem ho dělala profesionálně ve sboru a líbezný hlas mi po něm, jak se patří, zůstal. Ale jinak už se na mikrofon ani sáhnout neodvažuji, i když Sasuke se snažil přesně o to opačné. Chtěl abych zpívala, abych byla šťastná, jenže od té doby, co se ode mě vzdálil už mi to nejde jako dřív, už mám pocit jakobych pouze skřípala, opravdu tak mi to v mých ušních bubíncích zní. Ale to je fuk…

Konečně ustanu u domu svého nejlepšího přítele, ani se nenamáhám se zazvoněním (moc dobře vím, že bydlí sám) a prostě, sice neslušně, vejdu s hlasitým zabouchnutím.
"Zdaréc!" Usměju se a hledám odezvu, jenže nic k mým uším nedolehne. Projdu teda všechny pokoje, až na koupelnu. Už to pomalu vzdávám, ale to nečekám, že by tam snad někdo byl. JENOMŽE! Opravdu jsem ze srdce nečekala, že by se tu mohl objevit taky černovlásek, když ho spatřím pouze se zakrytou spodní částí - pouze ručníkem- zrudnu jako rak, něco zažvatlám ve znamení omluvy a tryskem vyběhnu ven. Tedy, značnou chvíli jen tak omámeně stojím a prohlížím si Sasukeho hruď…

Sedím v obýváku a němě zírám dopředu. Chtěla bych vysvětlení, co Sasuke sám dělá v Narutově bytě. Nemůže neříct, že by mi srdce nechtělo samo vyskočit z hrudi, ale… suše polknu v docílení si aspoň trochu rozvodnit vyprahlá ústa. Oblíznu si rty, ojej, ani to nepomáhá. Ještě víc se začervenám - jestli je to teda možné- teď by si ze mě Kiba určitě střílel, že v Sasukeho společnosti rudnu jako rajče, tudíž vypadám jako kečup, na který bych s radostí mohla dělat reklamu. Dobře, to s "radostí" neberte vážně…

"Ohayou!" Vnikne sem vlastník domu. Uchechtnu se, že mu to teda trvalo. Obrátím se na něj, protože právě zaplul do kuchyňského koutu, který je tak shodou náhod spojen s obývákem.
"Můžeš mi říct kdes byl?" Vyštěknu na něj, přesto lámu rekordy v přátelskosti.
"Nakoupit." Podrbe se na hlavě. "Co by to byl za den bez Nicolausky a kofoly?" Vytáhne vodku, kofču a ještě nějaký ten džus.
"Dobrá." Zatřepu hlavou, už se ani nedivím, že Naruto nechal dům Sasukemu na starost, je to ten nejspolehlivější kluk jakého znám - dokonce ani mé malé tajemství neprozradil a to, že jsem se jednou pořádně zkalila a dál to raději nechtějte vědět, prostě to neprozradil, dokonce ani po naší "hádce" ne, za což jsem mu patřičně vděčná. Nedokázala jsem si představit, že by se to snad dostalo na povrch, všichni by z toho měli strašnou srandu a byl by z toho děsnej poprask.

"Dá si někdo čaj?" Ohromí mě vedle ucha jeho božský hlas. Co? On se mnou už mluví? Ani po mě nehodí okem, natož aby se mnou snad něco víc prohodil. Já jenom kývnu a Naruto zavrtí hlavou v negativní odpověď.
"Tak naco jsem dělal plnou konvici horký vody? Co s ní teď mám podle tebe dělat?" Probodne ho vražedným pohledem.
"Zkus ju šupnout do mrazáku, teplá voda se vždycky hodí." Zašklebí se.
"Hahaha, moc vtipnej." Povzdychne si,když v tom mě cosi popadne za pačesy. Přesněji se mi v hlavě zrodí nová a tuším i pravdivá myšlenka.
"Tak to nech stát ještě pro Hinatu, ta tu ještě není…" Já o vlku a vlk, sotva to dořeknu, rozdrnčí se zvonek, všichni vědí kdo to je. Nesměle vejde, na rozdíl ode mě, co já se tu chovám jako doma, ona skoro nic nepožaduje, možná proto se k blonďákovi hodí - on chce vše… Přivine si svou přítelkyni na hruď a sladce políbí. Odvrátím tvář, já chci taky!
"Dáš si čaj?" Zeptá se pohotově černovlásek a Hinata se usměje, což u ní vždy znamená, že ráda. A tak Sasuke rozleje tři plné hrnky ovocňáku a Naruto si pro změnu nalije džusík, za chvíli se totiž bude podávat vodka, už to vidím…

Usrknu a popojedu svým panáčkem po poli, jen tak z hecu jsme totiž začli hrát člověče nezlob se, já měla zrovna tu smůlu, že se Sasuke usadil vedle mě s modrými figurkami. Já mám červené nejradši a prostě jsem si je vydupala… Jenomže on se chová, jakobych tu vůbec nebyla a to mě ničí ze všeho nejvíce, nemůžu to už vydržet, proto se vymluvím, že jdu na záchod, tam se svezu po dveřích a rozbrečím se, ne nějak slyšně, ještě aby mě slyšeli, no to určitě! Vždycky to tak dělám, slzy mi samovolně stékají po tváři, ale nic není slyšet. To je má strategie, sjede ještě pár vodních kapiček a pak vstanu, otřu se a ještě dobré tři minuty tam stepuju. Bylo by to moc nápadné, kdybych tam přišla s rubínovýma očima. To by zas bylo A proč jsi brečela? Nesnáším takovýhle otázky, jsou tak dotěrný a otravný… Ale každý den se s nimi potýkám, neboť já jsem taková ufňukaná, až to snad možný ani není. Bohužel je to reálné, někdy se tážu sama sebe, jak taková vůbec můžu být. Jak Bůh, jestli nějakej vůbec je, mohl stvořit něco takovýhohle, růžový vlasy, vysoký čelo, ubulínek, fakt dokonalá kombinace. Bravurní tah, Bože! Stvořil jsi naprosto zoufalou a bezradnou osobu. Zaklapnou se za mnou dveře od záchodu, umyji si ruce, když tu na mě vybafne Hinata s rukama sepjatýma na prsou.
"Hin?" Zeptám se tiše a ona se mi ještě víc dostane do očí, možná to zní divně, ale ona to opravdu dokáže, protože oči jsou oknem do duše a ona si ve mně vždy čte, jako v otevřené knize. Ani tentokrát se nesplete.
"Znovu si plakala?" Otáže se, správně tak… Přikývnu a uhnu pohledem. Nevydržím nápor jejích levandulí.
"Saky…" Obejme mě. "Netrap se kvůli němu, je to blbec." Ona o mě ví naprosto všechno, však je to tak zřejmé, i slepý by to poznal! Jenomže u Naruta to chápu, je tak tupej, ale že Sasuke? S jeho intelektem a známkami, jenže známky nejsou všechno, že? Jenomže všichni kluci jsou stejní.. všichni jsou stejní debilové, všichni snad přemýšlejí stejně a jenom nad tím jedním… opravdu, nad těmi dvěmi věcmi. A to je sex a pivo. Toť vše… Nic jiného je nezajímá, jo a možná ještě ostatní kluci, jejich kalibru, ale já si myslela, že Sasuke je správnej kluk, ale on mě podrazil!! Podrazil!!!
"Ale to nejde, miluju ho…" Sklopím hlavu a více ji zabořím do její hrudi s bujným poprsím, jsou skoro jako airbagy… Nad čím to zase přemýšlíš? BAKAAAAAAAA! Někdy mám fakt úchylnej mozek. Někdy? Slabé to slovo…
"Já vím, já vím… měly bychom se vrátit, jinak začnou něco tušit, vymluvila jsem se na to, že jsem se šla mrknout k Narutovi do pokoje a vybrat fotku." Zamávala mi fotografií před obličejem. Nasadila jsem nefalšovaný úsměv a spolu s ní v rámě, přišla do pokoje, kde už do sebe Sasuke lil druhého panáka…
"Tak jsme tu." Zazubila se má nejlepší kamarádka na celičkém širém světě.
"Jop." Kývl lehce Sasuke a chvíli mě hypnotizoval očima, už určitě musí být trochu pod vlivem, protože jinak by tohle určitě neudělal.
"Hele, vymyslel jsem další program, co kdybychom šli na karaoke?" Zeptal se a s nadějí pohlédl na mě. Bože, proč se mi to děje? Říkala jsem, jak nechci zpívat, protože díky němu mi to prostě nejde? Tak teď máme jít na karaoke, no super.
"Naruto-" Chtěla jsem něco říct, nedomluvila jsem, neboť jsem byla přerušena.
"Byl to Sasukeho nápad." Pokrčil rameny a já jsem ho za celé ty týdny probodla vražedným pohledem, ovšem s dokonalým ignorováním.
"Tak jdem." Vzala jsem to do svých rukou, nemůžu se před světem pořád schovávat. Říká se, nech lidi jít, pokud k tobě opravdu patřili, tak se vrátí… Vzala jsem si svou tašku, Naruto nezapomněl ani pití, i když pochybuju, že by tam něco nebylo, páč tam vždy něco je. Když jsme tam byli naposledy, Sasuke mě k tomu horlivě nutil… Ach ty dny…

"Saky, pojď!" Volal, když jsem se zasekla u jedné věty, nemohla jsem přečíst jedno slova a hudba běžela dál, díky němu jsem byla schopna se znovu zorientovat a začít zpívat další sloku…
"Děkuju." Zaartikulovala jsem mu nazpět a on se jen zářivě usmál. Miluju jeho úsměv, je tak kouzelný a uspokojující. Nevím, vždycky do mě jakoby napumpoval ty hory pozitivní nálady, to všechno zmůžou jeho zuby…
"Není zač." Šeptl, né že bych ho snad slyšela, na to byl ode mě moc daleko, ale odezírala jsem, bylo prakticky nemožné si to tam nedosadit.Povzdychla jsem si, přičemž jsem nabrala znovu čirý vzduch do plic a znovu se po hale rozlehl zvuk mého hlasu…
"Sasuke, děkuju moc!!" Hodila jsem se mu do náruče, on mě pevně stiskl. "Bez tebe bych to nezvládla." Naléhala jsem a on jen znovu ukázal své bílé zuby.

Byly opravdu úžasné, teď si mám na to mini pódium stoupnout znova, ale tentokrát bez jeho obrany… Vystoupala jsem po třech malých schůdkách a měla jsem zpívat prostě nějakou písničku, ani její název jsem pomalu neznala… Rozechvěl se mi hlas, já však odvážně začala. Né, že by mi to nějak extra šlo, ale taky to nebylo nějaké nejhorší… Viděla jsem jak do sebe Sasuke kopl dalšího frťana. Pak si stoupl ze židle, ze které mě živě pozoroval. Nakráčel si to až přede mě, nebyl nijak opilý, jen možná trochu obelhaný od skutečnosti. Prostě si stoupl a začal mě povzbuzovat. Chápete to? Já teda rozhodně ne, tohle je pravda nebo sen? Já jen doufám, že pravda, nebo aspoň mě nikdo nebuďte, je to krásné…
"Saky, pojď!" Řval, bylo to stejné jako tehdy…Jenomže tehdy jsem byla vystrašená malá holčička. Teď jsem malá holčička, která to bere s vervou a snaží se. Pevně jsem uchopila mikrofon, vyndala jej z nándavky a vykračovala si po diu. Byl to úžasný pocit, vědět, že mi někdo drží palce…

Nakonec jsem to úspěšně zvládla a říkám vám, prý jsem podle nich byla naprosto úžasná. No nevím, jak je to s tou úžasností, ale jakmile jsme vypadli z baru, Sasuke mě znenadání chytil kolem ramen a usmál se, sehnul se k mému uchu a zašeptal mi dvě slova o osmy písmenech.
"Máme hlad?" Čekali jste něco romantičtějšího? Popravdě, já taky… "Nezajdem někam?" Vyzval mě a já se na něj pohrdavě podívala.
"Pan Uchiha se mnou už mluví jo?" Po těchto slovech se ode mě odtáhl, asi právě vystřízlivěl.

Promluvil na mě znovu až doma, tedy u Naruta, když jsme hráli proti sobě šachy. Nesnáším ten jeho ledový klid…
"Jsi na tahu…" Prohovořil, čímž prolomil to ticho, které mezi námi vládlo, bylo tu až mrtvolně, jak když někomu chcípl pes. Naruto s Hinatou kuchtili těstovinový salát, který jsem cítila už z dálky. Jela jsem koněm, načež jsem si přesunula věž na obranu krále.
"Šach mat." Nechápala jsem jak mě tak rychle mohl oddělat, holt je to Uchiha a jeho inteligence nezná mezi, no i když, na Ananase, jak ráda říkám Shikamarovi, stratégovi s nejvyšším IQ, ještě vážně nemá.

"Podává se večeře!" Usmívala se modrovláska a já s radostí usedla ke stolu, naneštěstí přesně naproti mně seděl černovlásek, takže bylo jídlo plné vraždících a nenávistných pohledů a výrazů. To bylo při každém soustě, jen jsem ho jemně převalovala v ústech a nechala sklouznout až do žaludku. Nemohla jsem si dovolit sebemenší mlasknutí, určitě by si ze mě, ten prudič, dělal srandu, zas bych byla já ta špatná- to známe.
Kašlala jsem na to a chtěla jsem sklidit figurky ze stolu, ale on mi to nedovolil.
"Pojďme ještě." Prohlásil a já k tomu byla k tomu doslova donucena. Hinata s Narutem se někam vypařili, no jo to se jim tak líbí, nechat mě s ním tady o samotě! Odfrkla jsem si a tahala předním pěšákem.
"Co mi dáš za to, když vyhraju?" Zeptal se znenadání.
"A když já?" Zeptala jsem se, na chvíli si překřížil ruce před obličejem, pak se mi až rozhodl odpovědět.
"Řeknu ti tajemství." Jemně se pousmál. Byla jsem ráda, že už se mnou jakš takš komunikoval, i když tohle by normální člověk komunikací nikdy nenazval.
"Dobrá…Takže když vyhraješ, řeknu ti tajemství zase já." Tohle byla možná jediná šance jak mu to říct, já ji teda nehodlám promarnit. Chci mu to říct, už to dál v sobě nezadusím… Ale stejně jsem se co nejvíc snažila, abych vyhrála a kupodivu to šlo celkem snadno! No do háje, já ho opravdu porazila! Juchala jsem, že mu to nemusím říct, ale zároveň bych si nejraději nafackovala, že jsem radši neprohrála, to mi už však bylo putna, poněvadž sám sklidil nádobí, se kterým jsme si hráli a uhrančivě se mi zadíval do očí.
"Řekneš mi to tajemství?" Zeptala jsem se, když se dlouho nic nedělo.
"Nebuď netrpělivá." Zasmál se a šel si nalít sklenku pití. Pro změnu pouhopouhého džusu, asi se mu už nechtělo pít, vzhledem k tomu co udělal minule - šáhnul mi na krk. Odfrkla jsem si a s pouhým ts ho napodobila. Udělala jsem si citrónový sirup se spoustou cukru.
"Bude ti blbě." Varoval mě, ale já na to nedbala, budu si to dělat, tak jak já chci, ne jak on mi nakáže!
"Ale prosim tě." Odsekla jsem a on se poprvé za dlouhou dobu tak krásně usmál. Tedy, aspoň teda opravdově. Jinak se celkem smál co chvíli, ale já věděla, že to jenom předstírá.
Najednou však, ani nevím, jak jsem to tak rychle dokázala udělat, jsem ho objímala. Bylo super cítit znovu tu jeho omamnou vůni a ještě lepší bylo, když mi objetí opětoval. Byla jsem šťastná, vážně. Ale to jen do té doby, kdy se mi zhluboka podíval do očí, držel mě za ramena, a já nevěděla, co bude dál. Měla jsem tak trochu trému…Byla jsem nervózně, srdce mi snad tepalo sto úderů za vteřinu a krev se mi nesvévolně hrnula do tváří. Nechtěla jsem, aby mě viděl rudou jako papriku. Tolik jsem se bála co přijde. Ale to co pak vyslovil, mě dokonale zaskočilo, čekala jsem všechno, jen tohle ne.
"Omlouvám se." Vypadlo z něj po pěti minutách úpěnlivého hledění si do očí.
"Eh?" Trochu, dobře to kecám, hodně jsem se nechytala.
"Za ten ignor, já, já nevím, proč jsem to udělal…" Sklopil hlavu, ale já mu ji znovu pozvedla.
"To je v pohodě," Zasmála jsem se. "Je to dobrý." Mávla jsem nad tím rukou, bylo mi to vážně jedno…
"Ne-" Tloukl se do hlavy. "Já vím, proč jsem to udělal, jenom se bojím ti to říct." Ani hlas se mu nechvěl, byl naprosto v klidu, na rozdíl ode mě, já se klepala z toho ,co má přijít.
"Ignoroval jsem tě protože -- ------." Nevím ale to poslední jsem prostě nějak neslyšela, anebo mě to tak omámilo? Nevím, každopádně jsem to apelovala zopakovat.
"Cože?" Vážně jsem nevěděla co řekl, i když jsem to pravděpodobně slyšela.
"Protože tě miluju." Teď už jsem tomu přišla na kloub, slyšela jsem to silně zřetelně a ostře, vrylo se mi to do srdce jako tisíce nožů. Teď jsem myslela, že mi snad vyskočí z hrudi. Pevně jsem ho objala…
"Sasuke…" Zašeptala jsem a více se k němu přivinula - jestli to ještě vůbec šlo - si mě k sobě přitáhl.
"Miluju tě, omlouvám se… nechtěl jsem, ale nemohl jsem tomu zabránit, chtěl jsem se odmilovat, bojím se…" To je poprvé co od něj něco takového slyším, popravdě jsem si myslela, že on snad má srdce takové, které by se jen horko těžko zamilovalo. A on se zamiluje právě do mě…
"Taky tě miluju…" Vzdychla jsem.
"Ani nevíš, jaký kámen jsi mi sundala ze srdce." Šťastně se usmál, aspoň jsem to tak tipovala…
"Moc tě miluju, chtěla jsem ti to říct už dlouho, ale od té doby co ses se mnou přestal bavit, jsem na to neměla…" Povzdychla jsem si.
"Promiň, zachoval jsem se jako zbabělec…Mám tě rád, moc…miluju tě." Pohladil mě po vlasech a jemně k nim přiložil ústa.
"Já tebe." Odpojila jsem se od něj, pohlédl mi smutně do očí. Stoupla si na špičky a konečně spojila naše rty. Náš první polibek, byl sladký… byl tak nesmělý, jakoby mi vůbec nechtěl ublížit. Dokonce mě jako panenku i držel, abych se mu náhodou nerozsypala v prach. Byla jsem trochu dominantnější, ale jakmile zjistil že nejsem jako z porcelánu, převzal kontrolu on. Bylo to krásné… naše jazyky se proplétali, slyšela jsem kroky, pak zachichotání a nakonec odstoupení zpátky do horních pater. Určitě Hinata. Oba jsme se zároveň od sebe odpojili a zasmáli se tomu, načež jsme se jenom svalili na pohovku v objetí a užívali si společné chvilky… tento vztah teprve začíná, je to nová etapa mého neskonalého štěstí a jsem si téměř jistá, že ještě dlouho potrvá!
_________________________________________________________
Tak co na ni říkáte? Dílovky mi momentálně nejdou no tak T.T prosím vaše názory...

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Khaculinka Khaculinka | 23. ledna 2012 v 22:48 | Reagovat

PAnebože to bylo nadherný ^.^

2 Skřítek Skřítek | Web | 24. ledna 2012 v 14:26 | Reagovat

Jee ten konec je nejlepší! :) Uplně jsem to hltala! Někde na začátku jsem se začala ztrácet ale ten konec pak byl dokonalej! Fakt! Děkuju moc :)

3 Kačka Kačka | 24. ledna 2012 v 15:18 | Reagovat

Nádhera !!

4 Mikeira Mikeira | 24. ledna 2012 v 15:39 | Reagovat

Pěkný! Pěkný! Pěkný! :-D  :-D Fakt krásné!!

5 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 25. ledna 2012 v 11:31 | Reagovat

výborně...btw jsem jedinná kdo slovo milujitě počítal jestli je o somi písmenech :D :D :D jaksi se m ivykouřilo z hlavy :D :D

6 Hope Hope | 25. ledna 2012 v 16:31 | Reagovat

krásné :-D  :-D

7 Kami Kami | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 16:35 | Reagovat

Tarei Tarei Tarei, samozřejmě, že budeme i dál přátelé! Málem jsem se rozbrečela, když jsem četla ten tvůj koment...snad se sejdeme brzy na skypu :-)

8 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 25. ledna 2012 v 17:31 | Reagovat

Skvěle, výboirně...jo je to modrý, páč můj miláš a já jsme ztratii prostorovou orientaci, ale to že byl dess růžový mělo největší ohlas za poslední dobu

9 siruka siruka | 27. ledna 2012 v 5:47 | Reagovat

ju  to  je  roztomili  uz  se  tesim   na  dalsi  dil :-D  ;-)

10 wdenda wdenda | E-mail | Web | 27. ledna 2012 v 15:39 | Reagovat

Kawai! Jak ty to dokážeš tak udělat? Mě nikdy nejse všechno takhle nahromdit do jednoho dílu... Prostě Kawai!
Škoda že není DN nebo MK ale tak co :) Mě se líběj i takový ;) :D

11 Rin Amaya Kazuko Kuchiki ..:SB:.. Rin Amaya Kazuko Kuchiki ..:SB:.. | Web | 27. ledna 2012 v 15:46 | Reagovat

tak to je naprosto dokonalý :3

12 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 30. ledna 2012 v 15:28 | Reagovat

je to moc kawai a nevadí že nedeláš dipláky ale u mě je to formalita tak mi prosim napiš,co bys naň ráda :) mě tedy nedělaj :)

13 marketa251996 marketa251996 | Web | 30. ledna 2012 v 19:29 | Reagovat

Tak... Dočteno :D Upřímně... Se mi to... Líbilo xD

14 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 30. ledna 2012 v 21:59 | Reagovat

diplák už máš hotovej :)

15 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 31. ledna 2012 v 19:18 | Reagovat

to máš dobře já mám z toho depku asi pudu ke cvokárovy :PP

16 *Ci-Chan* need&love TWINCEST *Ci-Chan* need&love TWINCEST | Web | 5. února 2012 v 12:55 | Reagovat

Nyááá ten dess s narutem a Hinou (nevm jak se píše) je nádherný!.. =DD♥

17 Mishelee Mishelee | Web | 8. února 2012 v 13:09 | Reagovat

užasný  blog  nechtěla  bys spřáteli jestli jo  tak mi napíš :-)

18 Tyno10 Tyno10 | Web | 9. února 2012 v 14:38 | Reagovat

ahoj =) goemen ,že jsem tu tak dlouho nebyla, měla jsem tak trochu pozastaveno =))

19 betusik-chan betusik-chan | Web | 9. února 2012 v 18:24 | Reagovat

Ach... to bolo take krasne :D Velmi sa mi pacilo ako to je napisane xD NADHERA! :)

20 Tifa *_* Tifa *_* | Web | 18. února 2012 v 8:30 | Reagovat

Jůů, tak to nemělo chybu :)) SasuSaku jako vždy, ale pořád má tenhle pár svoje kouzlo :)) Byla fakt perfekní :) Ten romantický konec *_* Zrovna mám takovou náladu :)) Bože tak se mi to líbilo :)

Jinak: Máš naprosto kawai lay =)) Hinata je tam tak sladká :))

21 JAJA56 JAJA56 | 25. února 2012 v 13:18 | Reagovat

Bylo to užasné a hlavně romantické nemělo to chybu :D

22 Erka Erka | 30. listopadu 2012 v 23:48 | Reagovat

Je mozne,aby nekdo psal tak UUUUUUUUUUUZZZZZZZAAAAAAASSNNNNNNNEEEEE ????????????!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ;-)  ;-)  ;-)  ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama