close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Damu Himitsu

14. února 2012 v 19:47 | Ufonek |  Jednorázovky

Každý den byl jiný, každý den byl kouzelný, každý den prožívali jinak. Avšak jednoho dne… se to celé změnilo…

"Tak třído! Zítra Vám nastoupí nová učitelka nosící jméno Sakura Haruno, mimochodem, neumí mluvit, takže se k ní prosím nechovejte jako hovádka!" Vyslovil svá blahá přání učitel Kakashi a já jsem jen nelibě pohodil hlavou, určitě to zase bude jedna z těch učitelek, buď stará rašple a nebo napomádovaná barbínka po kterýchž zrovna nejedu. Nerozmyšlením švihnu rukou a opravdu čistě náhodou svrhnu svoje věci z lavice. Povzdychnu si, když se po mě všichni otočí, sehnul jsem se a snažil se to co nejrychleji posbírat…



Teď však jen nepřítomně hledím ven z okna, jakobych čekal na nějaký zázrak, který mne z nudné hodiny matematiky vytrhne. Nic takového se však, ale nedostaví a já musím čekat, až tato až úmorná a velice vysilující hodina skončí.
Nudou omámený si prohrábnu své lesklé vlasy, každým dnem opotřebovanější víc a víc, měl bych konečně změnit šampon, k sakru…
Najednou mě něco vytrhne (konečně! Trhat by se mělo častěji) z mého přemýšlení a já přemístím svůj pohled z venku létajících ptáků na právě otevírající se hnědé dřevěné dveře. V nich se objeví drobná postava nějaké dívky zahalené kapucí a já na chvíli doopravdy oněmím, bez srandy.
Má nádherné růžové vlasy spadající jí kousek nad ramena a právě upírá svůj zelený pohled na žáka sedící přede mnou, tudíž Kibu, kterému na klíně spokojeně dřímá Akamarova hlava. Je to vlastně jediný mazlíček, kterému dovolili, aby obýval tuto školu. I když je prakticky skoro větší, když se natáhne, než většina zdejších holek.
Vezme do svých, zajisté jemných ruček, ždibec tuhy,(ó ano služba by se vždy měla starat o dodržování toho, zda je smazaná tabule, či se nevypsaly fixy) ,kterým se už snad ani psát nedalo.
"Dobrý den." Napíše na bílou tabuli černým fixem. Váhavě se usměje, když polovina třídy se diví, proč na ni vůbec píše. Až pak jim ale docvakne, že je němá a nesměle pozdraví. Pro každého je to viditelně jiný druh adrenalinu, ale pro mě je to něco naprosto jiného. Je to okouzlení? Právě jsem našel sympatie pouze z toho, že jsem se jí podíval do očí? Je něco takového vůbec možné? Stále sleduju její tělíčko, jak se prochází po třídě a pronikavě si prohlíží každého studenta. Až se na okamžik zastaví u mě, jakoby zkameněla.
"Ahoj." Šeptnu, načež si uvědomím, že je to kantor a sklidím si od Naruta pěkný trapas, abych vysvětlil, ten nekňuba sedí vedle mě a určitě slyšel, co jsem právě vypustil z úst. Vsadím boty, že přemítá o tom, jak se někdo takový jako já může vůbec narodit.
Otevírá ústa, jenže problém je v tom, že se z nich nic neozývá. Trochu mě to mrzí, určitě by musela mít sametový, to je možná to, proč jí bůh nepřidělil žádný hlas. Možná, že nedokázal najít správnou oktávu. Hah, teď jsem na to kápl, nejsem tak blbej jak vypadám a moje pověst je jistě lepší, než se zdá být.
Na její tváři se vykouzlí úsměv, nikomu to nepřipadá vtipné či snad podezřelé, poněvadž se ti šmejdi z vesela baví, čímž narušují její hodinu, nechápu jak nás někdo takový může učit angličtinu a hudebku… Je to vážně zvláštní, ale někdo se asi prostě narodí učitelem, jinak si nedovedu vysvětlit, že by udělala všechny státnice a jiné zkoušky zrovna na učitelku.
Teď by mohla právě sedět u jezera a malovat jej, určitě je umělecká duše!
Co to tu zase melu? Jsem divnej poslední dobou a tohle mi moc nepřidalo teda…

Po škole odcházím z té budovy, do které se tak bezmezně těším, až zítra znovu projdu těmi skleněnými dveřmi červeně orámovanými.
"Posloucháš mě vůbec?!" Z přemýšlení procitám díky praštěnému blonďákovi, který mi rozjíveně máchá rukou před obličejem. Naštvaně mu jí sevřu v té své a říkám vám, kdyby pohled uměl vraždit nebo alespoň šlehat plameny, byl by už dávno na popel.
"P-promiň…" Dá se na ústup a po zbytek cesty mě už nechá být.
Dokonce ani jeho pozdrav na rozloučenou nevnímám a stále jsem zahloubán do svých vlastních myšlenek na ni. Jakže se to vlastně jmenovala? Ach jo, kéž bych dával v té blbé hodině víc pozor a zapamatoval si její jméno. Och ano na něco si matně vzpomínám, příjmení, její příjmení! Haruno! No lépe bych na tom byl, kdybych si zapamatoval počáteční jméno, to se mi však, ale nepoštěstilo a já musel domů dojít pouze s představami.

Je to divné, znám ji teprve chvíli, ani né den a už ji nemůžu vyhnat z hlavy. Vážně mi tolik znemožnila přístup ke svému mozku? To pak nevím, jak zítra dám to zkoušení z dějepisu. To bych musel nejdřív dokázat nějak záhadně zapojit mozkové kabely, to se mi asi nestane, dokud urychleně nepřestanu myslet na Haruno a dokázal bych se věnovat konečně tomu textu, co teď čtu, ani nevím, o čem to je!
Tak jo, na chvíli se mi ji podařilo vypudit z hlavy, ale ne, už zase jsem pomyslel na její ležérně rozhozeně krásné růžové vlasy a její plné červené rty. Vypadají jako plátky růží… Tak jo, a tak teda…

Ulehám do postele opět se sešitem v rukou a snažím se nějak vstřebat to, co se už asi dvě hodiny snažím naučit. Už jsem zjistil, že se mám naučit dopodrobna první světovou, nebude to tak těžký, snad. Mýlím se, vím to, střední škola, ke všemu gymnázium, na které jsem se nějakým nedopatřením dostal, není žádná omáčka a rozhodně se se mnou nebudou mazlit. Proč ji jen nemám na dějepis? Třeba by mi pomohla její zářivě křídová pokožka, ale kdeže, to by bylo ještě horší, třeba bych se na místě složil a co bych pak řekl za výmluvu? "Promiňte, omdlel jsem z krásy vaší pleti." Ne, to fakt není dobrej nápad.
Položím hlavu na postel a podepřu si ji pažemi. Ještě chvíli se zasněně dívám do stropu a zdráhavě přemáhám chtíč si ji alespoň na tu zeď načrtnout. Přimknu víčka k sobě a to se mi teprve naskýtá kino, jaké Cinestar ještě nevidělo. V hlavní roli je samozřejmě ona růžovláska s kočičíma očima. Ty oči, jasné jako dva smaragdy, ty by se vydražit rozhodně nedaly. A kdyby ano, už dávno by byly moje!

Ráno se mé probděné oči dívají do bílého patra, co mi visí nad hlavou. Vstanu a natáhnu na sebe oblečení. Konečně můžu jít zase do školy! Konečně ji zase uvidím.
Do místa setkání doslova běžím, až si uvědomím, že dnes přichází až na druhou hodinu, né né né! To se mi rozhodně nelíbí! Budu muset čekat celou hodinu než se mi znovu dostane do zorného pole, to se mi fakt nechce, jsem částečně zklamaný.
"Ohayou!" Poplácá mne Naruto po zádech a zřejmě by na mě i skočil, kdybych varovně nezavrčel a on ze mě ihned slezl.
"Od té doby, co přišla ta nová, s tebou není žádná legrace!" Ohradí se a já ho nechám u jeho názoru, je mi celkem jedno co si o mě myslí, i když to je můj nejlepší přítel. Nemám prostě náladu, tak jak bych mu to měl říct?

Polechtám ho, čímž prorazím jeho do ruda přechodné oranžově zbarvené tričko, poprvé se za celý den zasměji. On po mně loupne očima, a když uvidí, o co se marně snažím, rozesměje se tak hlasitě až mi to skoro trhá ušní bubínky.
"Uzumaki! Okamžitě nechte s panem Uchihou toho povyku jinak vás pošlu za ředitelem!" Rozezvučí se po celé třídě Kurenain hlas.
"Jo to mi připomíná, pane Uchiha, pojďte nám vysvětlit něco o první světové k tabuli." A já si myslel, že už na to zapomněla. Naštvaně drbnu do Naruta, on se na mě jen andělsky zakouká a já, bohužel, musím naklusat před tu nádhernou bílou, obdélnikovatou věc.

"Cožes to dostal?" Zeptalo se trdlo a já jsem si zkřížil paže na plecích.
"Tys neviděl můj mistrovský výklad o první světové? Že se nestydíš! Za to ti nechám přivřít horní ret o tvůj bílý chrup!" Utrhnu se na něj a zbytek hodiny s ním neprohovořím.

"Tak cos to měl?" Poskakuje si vedle mě to blonďovlasé třeštidlo.
"Ježiši kriste za-" Zmlknu, když uvidím, jak ladně nese své útlé nožky. Je to jakoby létala.
"Co?" Zopakuje nechápavě, pak se podívá stejným směrem jako já a drkne do mě, zavrávorám a velmi šikovně upadnu, jí těsně k chodidlům. Zahuhlám něco v podobě nadávky, to už se ale tyčím před ní a koukám dolů, do její roztomilé tvářičky. Je tak malinká. Usměju se a nesměle se podrbu ve vlasech. Zaraduju se, když mi svůj zářivý úsměv oplatí a lehce kolem mne proklouzne a pokračuje v chůzi. Trochu mě to zmate, nýbrž se to snažím nedávat moc najevo.
"Hele ta nová úča se ti líbí že?" Drcne do mne, já si konečně uvědomím, jak moc mne tímto chováním prohlíží. Čte si ve mně jako v otevřené knize!
"Hmmm…" Zahučím a otočím to do učebny angličtiny. Cítím se jak Formule 1, brrrrm brrrrm.
Chudák Uzumaki ani netušil, jak moc jsem se na tuhle hodinu těšil a samozřejmě mi ji musí znepříjemnit nejenže šťoucháním svého tuhého, ale ještě k tomu dlouhého prstu.

"Tak zodpoví nám to třeba Pan Uchiha." Znovu připravila pero o píď. Upřela na mě své zelené zraky.
"J-já…?" Zeptal jsem se poněkud otřepaně, protože zrovna nedával pozor a měřil jsem její dokonalé pozadí.
Znovu ukázala ukazovátkem na tabuli, ach, proč jsem tak tupej? Je jasný, že já. Nemluví, ale píše a to je zřetelnější než kdyby mě vyvolala. To bych se mohl aspoň vymluvit na to, že jsem ji neslyšel, ale takhle.
"Um… no… I don't understand." Odpovím poněkud uštěpačně a sleduji, jak se znovu otáčí k sněhové tabuli, aby odpověděla - trošku divně…
"I know." S povzdychem jde ke stolu a začne cosi zapisovat do notýsku pro učitele, což tuším pod mé jméno. Napodobím její gesto a plesknu spolusedícímu.
"Nacpu tě do vysavače!" Syknu ještě varovně.

Následující den se mnou nic nepohne, ani to, jak krásný pro mne ona vytvoří úsměv. Včera jsem totiž v noci hodně přemýšlel, pokud hádáte, že jsem nemohl usnout, pak jste uhodli, celou noc jsem měl vytřeštěné oči dokořán a ne a ne je únavou zavřít. Teda, né že bych nebyl znaven, jenže… Nemohl jsem na ni přestat myslet a to se mi pak usíná, namouduši, špatně.
Vykoumal jsem, že ona je pro mne, bohužel, zakázané ovoce. Stejně tak jako jí bylo zakázáno mluvit. I kdybych jí sbalit nebylo by mi to vůbec nic platné. Akorát bychom se mohli ocucávat, ale žádný hlásek by její rtíky nevydali. Což by mě zakrátko ovšem přivedlo k šílenství. Ale já bych byl schopen to pochopit, stačilo by mi, kdybych ji mohl pohladit…
Jenom jsem zatřásl hlavou a poslušně se vydal za ní do kabinetu, řekla, že mne něco potřebuje doučit. Jsem zvědav, co to zase bude, vím, v angličtině nejsem velmi silný, vychází mi trojan, ale co, je to jenom cizí jazyk, kterej stejně nevyužiju, protože chci být něčím zdaleka jiným…

"Tak jak teda?" Zeptám se, když se pohodlně usadím do chlupatého křesla a ona sedí naproti mně, cosi sepisujíc.
"No-" Ozve se od ní a mé ušní bubínky dostanou pěknou ránu, protože něco tak krásného ještě nikdy neregistrovali, ale počkat…ona… mluví? Prudce vstanu a vykulím na ni oči.
"Vy…vy?" Zajíknu se a pak se uculím. V mé mysli se právě zrodil ďábelský plán. "Mluvíte?" Tentokrát už mluvím pevně, což se od předešlého vyjadřování nedalo ani tknout.
"Slib mi, že o tom nikomu neřekneš!" Upřela na mě svůj pohled, chvíli jsem myslel, že se asi rozpustím, no odhodil jsem tu masku cukrouše.
"No teda, někdo z kantorů nám tu věší bulíky na nos. Tak němá jo?" Jsem hnusnej a vím to.
"Já… já…Já jsem to musela udělat, je to vyšetřování." Přiznala se mi a já jen uznale kýval hlavou, která momentálně byla plná různých myšlenek.
"A co za to, když o tom ani neceknu?" Odvážil jsem se, nebo bych měl říct: odvázal jsem se?
"A co by sis tak představoval?" Vyštěkla pobouřeně, po pravdě jsem to vůbec nečekal, u takové klidné a roztomilé osůbky.
"Vyjdeš si se mnou." Ukážu své bílé zuby a na ní jde poznat, že ji to zaskočilo, ani se nedivím. Ale já ji prostě musím mít! Je dokonale roztomilá a nezajímá mne, že je o nějaký ten rok starší než já.
"Tak," Musí souhlasit! "Tak dobře." Tlumeně si povzdychne a já se zaraduji. Dámy a pánové, právě jsem vytáhl na rande učitelku! No nejsem super?
Zasměju se a odporoučím se. Po celou tu dobu mám dobrou náladu. Mám takový pocit, že už nic mi ji zkazit nemůže, och, to jsem se zase ukvapil…

"Sasííí!" Slyším své zkomolené jméno od… jak bych to řekl… fanynky? Dalo by se tak nazvat.
"Karin, odprejskni." Má dobře naladěná nálada je ta tam.
"Ale Sasíčku…" To už se po mě sápe a já ji znechuceně shodím z mé paže, je tak ohavná. Nechápu jak někdo jako ona, může po světě chodit na jehlách a mít se jako prase v žitě. Ke všemu je ještě o rok starší než já! Připadám si jako snad nejmladší ze třídy, to jsem pomalu nejstarší!

Na další den, si znovu vykračuji, tentokrát v botaskách značky NIKE, nosím tenisky i v zimě, ač by se některým mohlo zdát, že je to extrémní, protože tato zima se vážně ukázala, celá antarktida. Mě to nevadí, je mi v nich teplo, a když jdu do kopce, kde se nachází zledovatělé plochy, ani nekloužou, i když mám podrážku celou plochou. Dvě holky spolu s Narutem v patách, se vždy diví, jak to dělám, že nepadám, když ony už se alespoň dvakrát rozplácly. Vždy jen suše odpovídám, že v tom umím chodit. To bych ovšem musel mít nějakou tu pravdu.
Konkrétně to byly Hinata s Ino, to jsou taky takový dvě kvočny, ale ta Sakura se s nimi nějak moc baví, ovšem pouze po papírkách, jinak by to nešlo, když to přece TAJÍ! Ale přede mnou se holt neschovala, moje bystré oko, nebo ucho? To je fuk- to postřehlo…
Jakmile se ocitám u školského plotu, už už si sundávám čepici a procházím chladnými dveřmi.
"Tak jdeme?" Zeptal jsem se a laškovně se podrbal ve vlasech.
"Jasně…" Vydechla, poněvadž už bylo půl čtvrté odpoledne. Škola nám už dávno, v půl druhé, skončila a já jsem se zaběhnul (fakt doslova) domů pouze převléci a ještě trochu upravit, to, že mám nový parfum nikdo vědět nemusí, na to existuje čich!
Vzal jsem ji za ruku a vedl zimní krajinou, už předtím jsem se rozhodl, že ji vezmu na zasněženou louku. Je sice trošku výš než normální zóna pro chodidla, ale to je na tom to jedinečné. Zatímco tady jsou pouhé cucky sněhu, tam je to celé kompletně bílé. Je to nádherný pohled.
"Kam vůbec jdeme?" Otáže se a já ji více zatahám, začnu pomalu zrychlovat,Sakura na mě volá, ať tak neletím, bodejť bych neletěl, jak se těším, až jí tam shodím.

"Héééj!" Zakřičí, když se pod mou váhou svalí do sněhu. Né, já na ní neležím, jenom jsem jí díky mým silným pažím strčil, ona uklouzla na ledě a už se válí v té bělostné pokrývce.
"Banzái." Poznamenám a zazubím se. Je vážně roztomilá. Ještě teď plive sníh, respektive už roztátou vodu. Mám chuť jí obejmout, tak bych taky učinil, kdybych nechtěl být gentleman a nebýt na ni hrrr. Však ona se do mě sama zamiluje, muhaha, v hlavě se mi vyvinul dobrý plán jak ji dostat. Vytáhnu ze svých kapes fotoaparát a zapnu natáčení. Mezitím co ona si něco huhle pod vousy, já ji videuji.
"Hej, co to děláš? Vypni to!" Zakřičí na mě a okamžitě se po mě sápe, čímž taky zapříčiní, aby se ta lesklá naleštěná věc stopla a následně vypla.
"Neříkej mi, žes měl zaplej zvuk!" Varovně se na mě zahledí a já se jen ušklíbnu. "Smaž to." Poručí, avšak já se nedám, nejenže to nenechám vymazat, ale ještě plánuju zub za zub!
"Něco za něco." Vypláznu na ni jazyk.
"Tohle je vydírání!" Ohradí se dotčeně, já si ji pouze přitáhnu k tělu, sehnu se k jejímu krku a nasávám, jakou má dnes vůni. Hmm… s mrmláním zjišťuji jahodovou, jako obvykle.
"S-Sasuke…" Zasténá, ale já se nedám tak snadno polapit jejím dokonalým hláskem.
"Co bys řekla na polibek?" Zeptám se a ona na mě vyjeveně opět vypoulí oční bulvy.
"Co?" Využiju toho, že nechá svou pusu jemně pootevřenou a chopím se nadvlády. Propletu si s ní prsty, aby mi nemohla utéct, přitisknu se k ní a hladově políbím. Konečně cítím její teplo, její tělo… její jazyk bičován tím mým.
"Uchiho…" Odlepí se ode mě a pouze mi dřímá na hrudi. Pohladím ji po vlasech. "Co si o sobě vlastně myslíš? Balíš tady svoji vlastní učitelku." Otře si čelo.
"Jo, jenomže já znám tvé tajemství." Znovu nalepím své rty na ty její a jemně si ji vychutnávám. Je tak dokonalá… úžasně roztomilá a momentálně jenom moje.

"Ahoj." Pozdravím ji, když uplyne další noc.
"No, nazdar." Odfrkne si a neupne na mě ani oko. Uchechtnu se a na můj povel trhnu rukou, podaří se mi ji zatáhnout na učitelské toalety.
"Hele, jestli nechceš, aby se všichni dozvěděli tvé malé tajemství, budeš spolupracovat." Mrknu na ni a políbím ji, pomalu, vychutnávám každý pohyb. Pak jí tam jen tak nechám, ať si dělá, co chce. Po tomhle už musí zabrat…

Jedno, co mě ale zarazí, je za čtvrt hodiny, kdy začínáme, se dozvím otřásající zprávu.
"Dnes, musím vás zklamat, to slečna Haruno nevydržela, zhroutila se, a když se probrala, svéprávně nám oznámila, že končí, proto prosíme o strpení, než se najde nový učitel, doté doby budete mít suply." Hlásí rozhlas, na nic nečekám, bleskově se zvednu a vyrazím ze třídy jako namydlený blesk. Vůbec nevím, kam mohla jít, ale budu doufat, že ji ještě stihnu… Právě, když vybíhám ze školní budovy, všichni na mě křičí ať se vrátím, spatřím černé audi, rozběhnu se jak nejrychleji umím, abych tam byl, ještě než stihne nastartovat, pozdě…
Vběhnul jsem pod kolesa jako vítr, štěstí, že nebyla příliš rozjetá a stihla zabrzdit rychle.
"Proboha Sasuke co to děláš?!" Utrhla se na mě z okýnka. Já pouze vběhl ke dveřím a nasedl.
"Můžeme jet." Prohodil jsem a díval se do jejích, teď už značně naštvaných, zelených kamínků.
"Jak můžeme?! Já jedu a sama!" Křikla po mě.
"Proč jsi skončila?" Upřel jsem na ni svůj smutný pohled, jaký jsem nejvíc dokázal.
"Nenechám se vydírat, Sasuke…" Myslel jsem, že chtěla ještě něco dodat, ale už ani nemukla a vyzývavě na mě hleděla. Čekala, co řeknu, pro tuto chvíli to nebylo vůbec snadné. Toužil jsem jí říct, co k ní cítím, ale asi by to bylo trochu hloupé. Ale jsem přece Sasuke Uchiha!
"Ehm…takže je to kvůli mně?" Opáčím značně bezradně.
"Dá se říct." Uhne očima, něco mi tají!
"Proč mlčíš? Vím, že to není všechno." Vyzvídám dál, potřebuju vědět, co jí trápí. Ke všemu mě nadmíru štve, že to já jsem ji vyprovokoval k tomu, aby odešla. Na druhou stranu, teď, když už není můj kantor, tak je to kýžené ovoce!
"Nenechám se vydírat, při tom pomyšlení, že si se mnou jen hraješ!" Rozkřikne se, čímž se jí podaří dokončit minulou utnutou větu v pointě.
"Já a hrát si?" Koukám jak zpadlej z višně.
"No a ne snad?!" Oči se jí naplní slzami, načež je beznadějně zavřou. Nedokážu se takto na ni dívat, opět otevřu dveře, přijdu k ní z druhé strany a vystrnadím ji z toho prostorného křesílka.
"Zbláznila ses? Nikdy bych si s tebou nemohl hrát, jsi mi vším." Pošeptám ji do ouška a ona propukne v hlasitý pláč.
"Neplakej! Ne, proč brečíš?" Podívám se jí do tváře.
"Protože… já… jsi nejhezčí kluk z celý školy! Vím to, i přes to, že jsem tu teprve ani ne týden! Jak by ses mohl proboha zdravýho zamilovat do svojí vlastní učitelky?!"
"Jo tak to mi taky vrtá hlavou." Osvětlím jí. Ztichne, přijde mi to divné a tak se znovu zahledím do jejích studniček, najednou plných lásky.
"Počkej, ty to jako myslíš vážně?" Bože, jak vůbec může nasadit tak slaďoučkej výraz. Pak se cejtím jak holka.
"Panebože, no a ne?!" Vykřiknu nadurděně, ona se o to nestará a přitiskne své dva plátky na moje, díky ní, již hořící rty.
"Taky tě miluju." Opáčí a oba dva se jako na povel rozesmějeme.
_________________________________________________________
Valentýnská je za Vámi, prosím si názory ^^
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 14. února 2012 v 20:11 | Reagovat

moc krásan na Valentyn jako stvořená moc se mi líbila :)

2 yukiko yukiko | 14. února 2012 v 20:36 | Reagovat

krásný boží užasný..!! :D  :-D  :-)

3 Khaculinka Khaculinka | 14. února 2012 v 20:41 | Reagovat

Pane bože krása :)

4 Kačka Kačka | 14. února 2012 v 21:33 | Reagovat

Nádhera!! ;-)

5 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 15. února 2012 v 10:37 | Reagovat

Nice :) :)

6 silema silema | Web | 15. února 2012 v 15:21 | Reagovat

Roztomilé a originální název..jo jo povedené ^_^ :-D  :-D

7 Mikeira Mikeira | 16. února 2012 v 14:13 | Reagovat

Suprovýý!! ;-)

8 jabka miouš či ans :D jabka miouš či ans :D | 16. února 2012 v 15:30 | Reagovat

jé n.n

9 wdenda wdenda | E-mail | Web | 18. února 2012 v 22:43 | Reagovat

Mno... Nedozvěděla jsem se o jaký vyšetřování šlo :D A je to... nezvyklí :D Aby... s účou... nemohla bych :D By mi připomínal (KLUK! Neboli učitel :D) tu ohavnou školu! Teď jdu číst tu druhou :D

10 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 5. března 2012 v 17:00 | Reagovat

"Nacpu tě do vysavače!" :-D ja fakt umieram :-D no nič :-D jednoducho: krása :-D zložito: fantastická poviedka napísaná skvelou spisovateľkou :-D

11 camelia camelia | Web | 1. dubna 2012 v 19:53 | Reagovat

Achjo, proč už musel tenhl dí skončit? ^^ Krásné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama