
Doufám, že se vám to bude líbit se vším všudy! ;)
"Dělej, že se nic nestalo, prosím." Oslovil mě na chodbě, když jsme šli na oběd. "Dělej, jakoby to všechno bylo jako dřív." Musela jsem se koukat nahoru, protože byl přece jenom o hlavu vyšší než já. Jenom jsem přikývla, asi je to pro něj lepší, než abych ho jenom tak odmítla.
Když mi to říkal, sklopila jsem hlavu k zemi, chvíli jsem jen tak přemýšlela na jeho obraz a pak se pomalu rozešla dlouhou ponurou chodbou.
Jinak se nic jiného nedělo, chodili jsme ven, jako předtím, ale už to stejně nebylo jako dřív, protože jsem měla neustále takový zvláštní pocit, pokaždé, když se na mě podíval, viděla jsem v jeho očích ten smutek, který ho neustále doprovázel, vypadal skoro jako snůška neštěstí, a nebo si to už moc domýšlím. Nedokážu si představit, že by se někdo kvůli mně trápil. Přijde mi to skoro nemožný, vždyť je to neskutečné! Někoho takového třeba už nemusím potkat, ale v té době jsem byla ještě strašně hloupá a nechápala jsem skutečný výjev jeho citů…
Ven s ním jsem pomalu začínala víc a víc chodit neustále s blonďákem a tmavovláskou, neboť zůstat s ním sama mě vyvádělo z míry.
Avšak měsíc před zářivými slunečními a hlavně teplými dny, mě začala vždycky něco šimrat v žaludku, jakmile jsem ho uviděla. To, jak se vždycky usmál, když mě uviděl, jsem si myslela, že se asi rozpustím. Začínala jsem milovat jeho oči, jeho krásné ebenové vlasy…
Neustále jsem přemýšlela, jestli je to láska, no podle všeho to tak bude… a proč jsem mu to stále neřekla? Jednoduché - strach z odmítnutí. Ostatně už to byli nejmíň tři měsíce, kdy uplynul čas od toho, kdy se mi vyznal, takže co když už mě dávno milovat přestal?
Když jsem ho míjela na chodbě, vždycky jsem zaťala pěsti, abych na něj náhodou prostě "neskočila" a nevypadala tak, jako jeho další sprostá fanynka, té jsem se ani v nejmenším podobat nechtěla, ale moje srdce bylo stále ukvapené a chvílemi jednalo za mne. Stejně tak jako moje horní končetiny se proti mně naprosto spikly.
Až jednoho červnového dne, sedmého přesně, jsme si vyšli ven, jenom tak sami dva.
Povídal, že zná ještě další místo, které by se mi líbilo, ostatně ať s ním půjdu kamkoliv, všude se mi to bude líbit. Pokaždé mne doprovázel, vždy jsem si myslela, že to já zachraňuju je, když se mnou nemluvili, ale teď vím, to oni vždy zachraňovali mě…
Ale tohle mě vážně ohromilo…
"Super!" Vykřikla jsem, když se před námi vztyčila krásná třešeň plná červených plodů, zmocnila se mě síla opice, rychle jsem vyšplhala až do koruny a už si pochutnávala na zralých červených tečkách, samozřejmě jsem shodila i Sasukemu, kdežto tomu se nahoru nechtělo, stejně jako na všechny stromy na rozdíl ode mě, já jsem lezla pořád, on si vždycky mohl hlavu vypráskat.
Když jsem měla dost, seskočila jsem ze stromu a opřela se o něj. Sasuke se na mě krásně podíval a přišel ke mně, opřel si ruku o kmen a jenom se mi díval do očí. Najednou to už nebyla síla opice, rozum se odporoučel a zavelelo srdce…Přejížděla jsem očima po jeho kůži, té hebké a krásné barvy pergamenu, až jsem zakotvila v těch jeho krásných, ebenových a teď plného lesku, kamenech. Nikdy jsem nerozeznala zorničku od panenky a to možná bylo to, proč mě vždy tolik zhypnotizoval. Chytila jsem se ho pevně okolo krku a přiblížila se k němu na milimetry blízko.
Koukla jsem se mu do uhlíků, které teď byli rozžhavené, divila jsem se, že neměli rudou barvu, a když jsem viděla, že se nesnaží nějak vzdorovat, tak jsem svoje rty přiložila na ty jeho. Ani jsem nemusela čekat, aby ústa pootevřel, a tentokrát jsem to byla já, kdo poznávala jazykem jeho ústní dutinu. Navzájem jsme si jazyky proplétali…
Ačkoli mi už docházel kyslík, pořád jsem neměla dost, on má evidentně větší plíce než já, proto nebylo divu, když jsem ho pomalu odtlačila a on nechtěl přestat…
"Nemám vzduch." Vysvětlovala jsem.
"Miluju tě…" Opřel si čelo o mé. Nemohla jsem jinak, než ho znovu políbit, bylo to naprosto dokonalé! On byl dokonalý…
"Jakkoli dlouho spolu budeme, pořád nebudu mít dost." Poněkud zvláštní vyznání lásky, ale jemu to zřejmě stačilo, protože mě jenom objal a nic neříkal.
"Na tohle jsem čekal tak dlouho…" Přičichnul si k mým vlasům a jemně je pročesal prsty.
"Taky tě miluju…" Vyřkla jsem ze svých úst a více zabořila hlavu do jeho bílé košile, stále jsem ho hladila po jeho černých vlasech. Tohle nebyla poblázněnost, posedlost jeho vzhledem či něco jiného, ale láska!
Dokonce i po patnácti letech, jsem ho neměla dost, stále jsem se ho nemohla nabažit, vzhledem k mému předešlému výroku, avšak to už jsme žili spolu a měli kouzelné děti, které nás každým dnem překvapovali čím dál tím víc.
"Ahoj lásko." Přivítal mě polibkem, když došel domů, milovala jsem ho pořád, neustále…moc a moc.
"Ahoj tatííí!" Přiletěla k němu malá růžovlasá dívčina s uhlovýma očima po tátovi, ve kterých se zračili malé jiskřičky.
"Tak co, podařilo se ti dneska bratříčka naučit chodit?" Klekl si, aby jí byl rovný a mohl jí pohladit po lesklých vlasech. Zapomněla jsem říct, máme taky druhé dítě - krásného kloučka, který jakoby zázrakem Sasukemu z oka vypadl.
"Saky… pojď za mnou." Řekl Sasuke, když jsem mu donesla do koupelny ručníku a on si v naší velké vaně, takovém malém bazénku, hrál s pěnou. Vyhověla jsem mu a pomalu k němu došla.
"Myslel jsem sem." Zaškeřil se a já se teda pomalu vysvlékla. Vlezla jsem za ním do vany, nečekala jsem, jak rychle se ke mně přisune a začne mě vášnivě líbat, to by ještě tak nevadilo, jen jsem si nebyla jistá, jestli jsme zamčení. To je jedno, momentálně jsem to hodila za hlavu a užívala si ten krásný pocit, kdy se dotýká mého těla a laská na něm každičký kousíček, teď byl však diskriminován vodou. Jemně stlačil mé pravé prso a druhé jemně kousal. Já jsem ho hladila v jeho černočerných vlasech a neustále ho v nich líbala.
Opřel se o roh vany, já se k němu přiblížila po čtyřech jako kočka a dosedla mu na jeho mužství, prohla se v zádech a slastně vykřikla.
"Mami, tati?" Zeptá se, oba dva se podíváme ke dveřím, za kterými se krčí nejmenší z naší zatím čtyřčlenné rodiny.
"Heléééééé a ně mě řvou, že si strkám prst do nosu!!!" Zakřičí po celém domě a běží, dozajista do pokojíku oznámit to své starší sestře. Proto z vany vyskočím, vzrušení na okamžik ta tam a zamknu. Obleču se a raději se jdu usadit do ložnice…
Kam za mnou Sasuke za chvíli přijde a my dokončujeme to, co jsme rozdělali…
No co vy na to? n.n


















Tak to bylo něco!!Naprosto úžasné!!!