
"Tady to máš Sasuke Uchiho, měl by sis to sežrat, konečně nadejde den, kdy jednou provždy skončíš a nastane mezi námi svět dokonalého míru…" Prořekl se pán se zlatavými vlasy, kterému teď ještě více ozařovalo nenasytné slunce, za chvíli již bude zapadat.
"Zlo nikdy neskončí… vždy si najde cestu, jak prorazit zpátky, i když mě zabiješ, nezabiješ zlo." Bránil se mu a znovu vyvolal další kouzlo, světelný tmavě šedý paprsek se donesl až k onomu světle modrému, naplněného láskou a touhou.
"Ale no tak, vždyť víš, že to jsou jenom tvoje naivní sny." Uplatnil ho, vztáhl ruku a vyslal znovu paprsek, který černovlasého málem zasáhl. Proč říkám málem? Protože jej odrazil jakýsi jasně růžový štít, pod kterým se krčila nějaká dívka, zablácená, ve tváři pomalovaná černými skvrnami a roztrhaným obočím, v sedle svého černého koně, který měl na hlavě masku.
"Protentokrát si unikl, ale věz, že mě se nikdy nezbavíš." Odpustil mu to, protože dva na jednoho, to by onen posel dobra už asi nezvládl a pak zmizel v oblaku jasně bílého kouře, ne-li písku.
"D-děkuju." Vykoktal ze sebe zmateně ten, který už si jistě myslel, že v tomto boji zahyne, ale evidentně to nebyl poslední střet. "Komu vděčím za záchranu?" Vyhrabal se hned ze svých problémů a pohlédl na dívčinu před sebou. Jak už bylo psáno, byla celá umazaná a celkově vypadala skoro jako čarodějka.
"Mé jméno je Haruno." Napřímila se a vzdorovitě mu pohlédla do očí.
"Mohl bych tě pozvat do mého panství?" Zeptal se, ona svolila a tak se tedy oba dva vydali, ona na svém věrném oři, k němu do hradu…
"Chceš se umýt?" zeptal se, když se ještě jednou podíval, jak vypadá.
"To je v pořádku… tohle umýt nejde-" Ukázala na své skvrny na obličeji. "Ty zmiznou až ve výjimečný čas a ruce, ruce jsou jedno." Pokrčila rameny.
"Ale jo, umyj se a pak mi řekni, mezitím připravím něco k zakousnutí." Usmál se a povolal k sobě několik skřetů, aby nachystali jídlo.
Když, teď už představená, Haruno vyšla ze dveří, Sasuke na ni jenom vypoulil oční bulvy. Vypadala nádherně… Její vlasy byly sčesané, ač stále ledabyle rozházené, oči jí smaragdově zářili a nejvíc ho upoutaly její odhalené nohy, které schovávala pod krátkými šaty, k tomu všemu roztrhanými a nesešitými. Líbila se mu, to nemohl zapřít.
"Odkud jste?" Zeptal se, když spolu zasedli za stůl, plný všelijakého jídla, vlastně to byl švécký. Růžovláska si naložila na talíř stehno od kuřete, zakousla, polkla a teprve až potom se dala do vyprávění.
"Já nejsem na ničí straně, jsem prostě na straně pravdy a je mi jedno, jestli je dobrá nebo zlá." Znovu si kousek odhryzla ze svého úlovku. Sasuke se podrbal na bradě, připadala mu neuvěřitelně sexy…
Když dojedla, vymluvila se na to, jestli by si mohla jít umýt zuby a Sasuke jí to dovolil, proč by taky ne, když se mu v hlavě skládal ďábelský plán, který musí uskutečnit, měl totiž neukojitelnou touhu po jejím těle, neuvěřitelně se mu zalíbila, až tak moc, že by byl schopen jí násilím donutit k sexu…
Vrátila se, jen tak letmě procházela kolem stolů, přitom smyslně natřásala boky, až došla k němu.
"Děkuji za pohostinnost, ale už budu muset jít." Usmála se, Sasuke se naopak zašklebil.
"Ale kampak bys chodila, ještě ti to tu musím ukázat." Odhalil své bílé zuby. A tak jí teda zavedl nejdříve do koupelny, následně do místnosti, pro kterou ani on neměl název a nakonec do své velmi prostorné ložnice, neměla žádná okna, tahle ložnice byla jedna z mnoha, kde konal svoje oplzlosti.
"Proč je tu tak temno?" zeptala se a kráčela podél zdi.
"To za chvíli uvidíš…" Řekl neslyšně, ani on sám sebe neslyšel, ona se na něj ohlédla.
"Cože? Nerozuměla jsem ti." Musela mít opravdu dobře vytříbený sluch.
"Ale nic." V tuhle chvíli k ní svými dlouhými prsty vyšlehl proud černého světla, takže neměla šanci nějaký vidět, něco ji prudce strhlo k zemi, až si narazila hlavu a vykřikla.
"Co to je?" ptala se, i když moc dobře věděla, že je to vázalka, tak se nazýval paprsek, který měl za úkol jenom svazovat.
Sasuke ji nadzvedl a položil na postel, poručil prutům, aby ji přivázali k posteli a jak řekl, tak udělali.
"Co to děláš?!" Vyštěkla na něj, když ji ještě upevňoval a různě krčil nohy, aby stehna měla daleko od sebe.
"Hmmm…" Oblízl si rty. Potom se přisál na ty její, nejdřív se nechtěla dát, kousala, ale když viděla, že mu to stejně nevadí, tak se nechala, ne že by mu to snad oplácela, prostě jen čekala, až se od ní odlepí, přičemž se snažila, aby si co nejmíň vyměňovali sliny. Nevěděla, co má v plánu…A vůbec, proč to dělá?
"Mhhhmmm…" Zavrčela. Odpojil se od ní, hnětl její prsa dokola. "Co to k sakru provádíš?! Nech mě bejt." Zatínala ruce v pěst, no stejně jí to nebylo nic platné. Měla je pevně přivázané k čelu postele.
"Teď si jenom moje a ničí jiná." Zasmál se hrozivě, tohle jí nahánělo ten nejmenší strach. Pomalu z ní strhal veškeré oblečení, které už tak bylo dost roztrhané a silou na ni nalehl, věděl, že nemůže vzdorovat, je přikovaná k posteli, ovšem nemá moc času, za chvíli přestanou působit… Má tak… hodinu? I to mu bude stačit, navíc to pak může znovu aktivovat že? Pak není problém.…Sám ze sebe shodil všechny svršky a zajel do jejího lůna dvěma prsty. Prohnula se v zádech a trpitelsky vzdychla. Začal pohybovat tam a zpět, dovnitř a ven.
"Vážně… ah… si to… mmm… nechceš ještě rozmyslet…?!" Naléhala už smířená s osudem, on jenom zavrtěl hlavou.
"Tos uhodla, nechci…" Zašklebil se. "Chci tebe…" Stiskl ve svých zubech její ouško. Ještě chvíli jí dráždil dole, když usoudil, že je dostatečně vlhká, rozhodl, že by do ní konečně mohl vstoupit a jak si rozmyslel, tak taky učinil. Nejdříve se o ni jenom otíral, vzrušený už byl dost, takže se mu okamžitě postavil, jakmile ho vysvobodil ze svých kalhot a trenýrek.
Drsně do ní přirazil, až jí skoro vytryskli slzy, avšak ona byla silná a chtěla je zadržet. Nebude před ním brečet, i když jí to bolelo… Přirážel, co víc silněji, on si to užíval, no ona trpěla… za chvíli si na to zvykla a kašlala na všechny pocity, jen aby už to prostě bylo za ní… Čekala, tak úmorně, jakoby za každou chvíli měla zemřít, neměla jak utéct, i když ona sama byla ta Pravda, teď však neměla žádnou sílu, ani žádnou naději, že se odsud dostane, nechtěla, aby to dělal, nemyslela si, že by byl takový, zřejmě se spletla.
Na chvíli z ní vystoupil, no podle něj to trápení ještě nemělo skončit.
"Zábava ještě nekončí… bejbe…" Zkonstatoval, poručil magii, aby se stáhla tak, aby mohla sedět a ruce měla nahoře přivázané proudem ke stropu. Takže vlastně seděla v neodolatelné póze se smutným výrazem ve tváři, to Sasuke však nemohl nijak postřehnout, ani černovlásek neměl svítící oči… On sám si ji dal tak, aby na něm seděla a poručil jí, aby sama přirážela, neměla na výběr.
"Víc… víc…" Řval, přinášelo mu to neuvěřitelnou slast…
Položil svoje hebké ruce na její boky, kde jí před chvílí ještě jemně hladil, teď jí však surově stiskl a nedbal na to, že jí po tváři stékají studené pramínky, nebyl to pot, byly to slané slzy bolesti. Netušila, kdy tohle skončí, kdy ho to konečně přestane bavit, kdyby si to mohla alespoň užívat, jenže na to jí to až moc bolelo, měla "ho" tam zasazen až po kořen, kdy jeho malý velký kamarád byl dlouhý a ani na tloušťce nijak zvlášť neubýval, prostě to byla jeho chlouba… Nechal jí, aby sama vysedala a znovu dosedala, načež jel rukama, obvázanýma černými obvazy, až k jejím vnadám, které znovu tiskl ve svých dlaních. Byla úžasně vyvinutá, chtěl by si jí tu nechat navždy, jenomže, co kdyby náhodou zaútočil ten dobrák od kosti a něco by jí udělal? To by asi nepřežil, tu si vzpomněl, že to ona byla ta, díky které vděčí za život… jeho ruce pomalu sklouzávaly z její obnažené sametové pokožky, Okamžitě si ji vysadil ze svého údu a hubenou kostnatou rukou si překryl oči.
"Pane bože, co jsem to udělal…" Nechápal sám sebe, jak mohl být tak slepý? Po tvářích mu kanuly stříbrné slzy a teď on byl jediný, kdo trpně vzdychal, ač byl pánem toho nejkrutějšího zla, co na tomto světě existovalo.
Pokynul vázalkám, aby ji okamžitě pustili a ona v mžiku utekla do nejbližšího rohu, kde se schoulila do klubíčka. Vstal, neustále slzy na tváři, seč došel pro svůj plášť a hodil jí ho jako prozatímní oblečení. Následně postrašil troly, pokud jí nedonesou něco dobrého na oblečení, tak jim nedá najíst, protože sám jí její vlastní oblečení roztrhal a dozajista již nebylo použitelné.
________________________________________________________
:D Ehm, myslím, že toho mám napsáno celkem dost, jsem se rozšoupla :D tak teda, teď jste na řadě vy! ;)


















Budem žiaľ troška mimo témy, lebo nemám teraz moc času čítať tento článok. Ale chcela som pochváliť ten obrázok v záhlaví, lebo je proste nádherný.