Pro wdendu - Truth and Evil 2/3

26. března 2012 v 14:11 | Ufonek |  Jednorázovka na přání

Yo minna :) Tak máme tu dvojku! :D Děkuju za všechny komentáře, moc mě těší *w* takže si užijte :-)












"Já vím, že tohle se omluvit nedá, přesto se omlouvám." Dořekl, když po ní hodil nějaké k nošení schopné věci. Následně před ní poklekl, hlavu sklonil ke kolenům.
"Mohl bych ti to nějak vynahradit?" Zeptal se a upřel svůj srdcervoucí pohled na ni, na tu, se kterou si ještě před chvílí užíval, jakoby mu to snad dovolila, až si uvědomil, že to jenom jí vděčí za svůj bezcenný život. Tohle je vážně zrada, tak ona ho ochrání a on… on se jí takhle odvděčí, je to vůbec člověk? Teď je jistě pro ni ta největší zrůda, co nemá na mysli nic jiného, než je sex…
"Já jenom chci…" Slyšel jak hlasitě a neskrývavě polkla… "Abych mohla opustit tento hrad, taky abych tě už nikdy nemusela potkat…" Vzdychla namáhavě.
"Jak chceš, omlouvám se, vím, nestačí to… nevěděl jsem, co dělám, já-" Nestihl dohovořit, protože ho dívka přerušila.
"Je mi to jedno, ale udělals to…" Viděl ve tmě, jak se jí lesknou oči.

Sasukeho pohled:
"Promiň." Ještě nikdy jsem se necítil takhle ponížený, zároveň jsem na sebe měl vztek, přitom jsem ji nechtěl opouštět, nechtěl jsem, aby sama bloudila někde po venku. A to si říkám pán zla? Jsem normální? Spal jsem už s tisíci ženami a ony to nechtěly, problém bude asi v tom, že ona není jako ostatní, je jiná, lepší, hezčí, chytřejší, je nádherná, úžasná, skvělá… A tak bych tato adjektiva mohl vyjmenovávat další noci a nikdy by to nestačilo, protože ona mě naprosto okouzlila, další plus si získala už jenom tím, že stála při mně a né při tom otravném Narutovi, ač říkala, že je na straně pravdy, třeba jsem se jí zdál hezčí než ten poťouchlý ňouma. Je vážně trochu na mozek.
Jemně jsem ji vzal za ruku, jenom jsem se jí dotýkal, neměl jsem pevný stisk, poněvadž jsem tušil, že by se mě bála a já jsem se jí nedivil, po tom co jsem udělal, nejsem normální, jsem prostě jenom zrůda zrůdoucí! Ale když ona tak hezky voněla… nemohl jsem si pomoct a málem jsem na ni skočil znova, avšak jsem se dokázal ovládnout, tím bych si to u ní dozajista pokazil, než vyžehlil. Neumím zapřít, že bych si to nechtěl vyčistit, to co jsem napackal, ale co si kdo uvaří, to si taky sní. Všiml jsem si, že její skvrny na obličeji nabrali ještě černější odstín, myslím, že to souvisí s tím, jak moc jí kdo ublíží, jsem nenasyta, taky mám podezření, že se objevila ještě jedna nová…

"Tak… se neměj…" No moc hezky se se mnou teda rozloučila… Honem odskákala pryč na svém vraníkovi, jakoby měla ponětí, že jsem ji chtěl zatáhnout zpátky.
"Ahoj." Smutně jsem upřel pohled na kostky pode mnou, nevím, jestli se znovu naše cesty zkříží, ale pevně v to toužím, potřebuju vědět, že je alespoň v pořádku, to by mi i stačilo, naučil bych se žít s tím, že se jí prostě nemůžu dotýkat, protože jsem to pokazil, ale… najdu ještě někoho takového jako je ona? Dost o tom pochybuju, nikdo jako ona není…

Večer mi to nějak nedalo spát, neustále jsem měl vytřeštěné oči do tmy a přemýšlel, jak jsem se to dneska zachoval, co jsem to byl za hulváta, no já hulvát byl vždycky, jenom až teď jsem si to stačil uvědomit. Chtěl bych, abych ji nikdy nepoznal, pak bych neměl takovýhle problémy…

Ráno jsem se probudil se svěžím dechem, jiný ani nemám. Nasnídal jsem se a ulehl znovu do své postele…

Celé dny jsem nemyslel na nikoho a nic jiného, než na tu tajemnou Haruno, ani nevím, jak se jmenuje jménem, byl to vážně zajímavý týden, než jsem ji konečně potkal znovu…
Vypadala tak nevinně, když tam jenom tak seděla na šedém kameni a zírala na tu vlnící se vodu pod ní a močíc si své nožky ve studené vodě, protože teploměr ukazoval zatím pouze čtrnáct stupňů. Moje svršky ze sebe měla už dávno pryč, teď měla krásné krátké černé kraťásky a červené tričko. Černota z její tváře stále nevymizela.
"A-ahoj…" Vykoktal jsem ze sebe a přistoupil blíže k jezeru. Otočila se za hlasem, který se jí momentálně musel tak hnusit.
"Co chceš?" Vyštěkla po mě, já jsem neměl nic jiného na výběr, než se podrobit jejímu tvrdému režimu. Odvážil jsem se přiskočit na kámen, k ní co nejblíže, né na tom na kterém seděla. Nohy vytáhla z vody, jenom tak preventivně, kdybych jí náhodou chtěl znovu přitáhnout třeba do křoví a tam znásilnit, s tím jsem bolestně přimkl víčka k sobě.
"Jak se jmenuješ?" Vypustil jsem z úst, otázku, kterou jsem se už dlouhou dobu, tolik přál vědět, pouze jsem tam tak stál, oči jen a jen na ní, s vlasy si mi pohrával slaboučký větřík a rozhrnoval mi neposlušně bílou košili, která stále víc a víc odhalovala má bedra.
"Haruno." Vyplázla na mne svůj dlouhý červený jazýček. Zlato, to bych bez tebe vážně nevěděl, nepamatuju si přijímení dívky, do které jsem se asi zamiloval…
"A jméno?" Chtěl jsem víc, už jenom pohled do jejích krásných olivově zelených oček mě přiváděl k šílenství.
"Sakura." Povzdychla si. "Proč ti to tady vůbec říkám?" Pokračovala dál, ve svém strastiplném projevu. "Proč jsi vůbec tady, a proč jsem tady já? Už nikdy jsem tě nechtěla střetnout, tak proč si sakra tady?!" Z očí jí vytryskli ukvapené slzy, chtěla přeskočit na břeh, ale moje pravá ruka jí v tom zabránila a okamžitě jsem si ji přitiskl k sobě na hruď.
"Ne, já už nechci, nechci abys mě znovu znásilnil, okamžitě mě pusť jinak vyšlu světlo… tentokrát s tebou nebudu mít slitování, zabiju tě.." Bouchala do mě pořád svými malými pěstičkami, takže to nemělo žádnou cenu a plakala…
"Tak mi teď řekni, proč teď tady brečíš?" Povolil jsem stisk a přesunul své ruce na její boky, abych si jí mohl lépe chytit a aby mi nikam neutekla. Chladná voda jí ještě stékala po lýtkách.
"Protože… protože…" Nedokázala se vymáčknout a stlačila mi žaludek, tentokrát to nebylo slabé, uřícené, ale symbolizující, růžové a bolestné… Vykřikl jsem, než jsem dopadl do vody, v břiše jsem měl obrovskou tržnou ránu, pak už jsem nevnímal svět, byl jsem si jist, že teď určitě umřu…

Ani tentokrát jsem kupodivu pravdu neměl, probudil jsem se v místnosti beze světla, skoro jakobych byl u mě v ložnici, to pravda taky ovšem nebyla. Nikdy jsem nemluvil pravdivě a nehodlám začínat.
"Tak už ses konečně probudil." Začul jsem hlásek kdesi z rohu místnost, podíval jsem se tam, a co nevidím, zelené oči koukající do tmy.
"Sakura…" Chtěl jsem se zvednout, ale palčivá bolest na v oblasti břišní mi v tom zabránila, jen jsem poraženě klesnul znovu hlavou na měkký dozajista bílý polštářek. Ohmatal jsem si ránu, byla pečlivě zavázaná obvazem a zřejmě i vyléčená, ale pořád to bolelo.
"Užíváš si to?" Zachechtala se, ona mě prostě jenom provokuje… Ale jedna otázka mě neustále svrbí na jazyku, tentokrát to není to, jestli její jméno je to nebo ono…
"Proč jsi mě zachránila?" Konečně jsem to ze sebe nějak vypravil, poněvadž mi rychle docházel kyslík, musím uznat, že je silná dost, mohla mě mrknutím oka lehce zabít.
"Nezabíjím lidi, jako někdo." Odfrkla si. Odkašlala jsem a znovu mě zabolelo. Mám takové tušení, že brzo asi zesnu a tentokrát to bude vážně, vlastně jsem už skoro dvakrát pošel.
"A kde to jsem?" Nemohl jsem pořád rozeznat jednotlivé položky, určitě jsem čuměl do stropu jako ryba.
"Hádej, u mě doma." Najednou jsem slyšel trhající zvuk. Zřejmě její čelist uchopila jablko.
"Chceš taky?" Zeptala se a urafla si další kousek.
"Ne díky, myslím, že v tomhle stavu bych to asi nepozřel." Napomenul jsem se, že dneska jsem toho natropil už dost a odebral se do říše snů.
Konec Sasukeho pohledu

Tam, jako obvykle, moc dlouho nezůstal. Probral ho nějaký šepot, když se rozhlédl okolo sebe, tak uviděl, že růžovláska mu právě chystá jeho věci, aby ho následně mohla vykopnout z postele a donutit ho, aby si to i přes palčivou bolest v břiše, navlékl. Pak už měl odejít, přikývl a vypotácel se z jejího domu.

Sakura dále šla za pánem, kde stále vládlo slunce a úsměvy, za tím nejlepším mužem pod sluncem, za Narutem, pánem všeho dobrého, krásného a něžného.

Narutův pohled
"Ahoj Naruto." Usmála se na mě a sehla se k mému krku, který následněě políbila a jemně skousla, asi neví, jakou rozkoš mi tím přivádí. Jenom tak ke mně přišla a řekla, že prostě potřebuje sex, aneb zpravit její zlou náladu, nemohl jsem jí nevyhovět, když už jsem ten, který vládne všemu dobrému a tohle je pro dobrou věc…
"Teď zažiješ, jaké to je, být znásilněný." Ušklíbla se, ale ale holčičko… pokud to chtějí oba, nebude to znásilnění…
Vzala do dlaní můj vzrušený penis a jemně třela… sakra… okamžitě se mi postavil a pak ho přešla zpracovávat ústy, kde se tohle sakra naučila? Zaklonil jsem hlavu a toužebně vzdychl, mezitím jsem se snažil uvolnit ruce, ale smůla, byly přivázány moc pevně… Dobré suky… Měla navrch, tentokrát byla dominanta ona. Zapomněl jsem se zmínit, že mi ruce přivázala o pelest postele.
Mého kamaráda propracovala opravdu kvalitně, dělala to opravdu dlouho, čímž mě taky přiváděla k naprostému…ani slovy se to vyjádřit nedá, už jsem to nemohl vydržet. Sama si sundala kalhoty, či co to měla a silou na mě nasedla. Prohnula se v zádech a zasténala, očividně se jí to moc líbilo, mě přece taky. Nadskakovala pořád víc a tím mě přivádělo do takového transu, chvíli jsem ji ještě nechal, ať si se mnou hraje a pak jsem vyslal pár paprsků, aby mi pomohly dostat se z provazů, nejsem žádný chlípník, který by se neuměl dostat z pasti. Ruce jsem měl volné, teď jsem si to užíval.
Kdy zjistila, že jí držím za boky, jsem poznal podle toho, jak překvapením vyjekla.
"Co to-" Nemohla doříct, protože jsem se natáhl, abych si její rty utrhl jenom pro sebe. Vyhoupl jsem se nad ní a pokračoval v naší rozdělané práci, chvílemi mě hladila ve vlasech a na druhou stranu zase škrábala do zad, asi mi tam po ní zbydou jizvy, to nevadí… Bude to důkaz… jak moc jsem jí uspokojil…
___________________
YOSH! Tak co na to?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 26. března 2012 v 15:38 | Reagovat

Uááááá  nádherá !!!! Moc se těšim na poslední dílek !! :-D  :-D

2 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 26. března 2012 v 16:10 | Reagovat

[1]: souhlas :D neumim se dočkat :)

3 Mikeira Mikeira | 26. března 2012 v 16:13 | Reagovat

Dobrý :-)

4 camelia camelia | Web | 26. března 2012 v 17:14 | Reagovat

N azačátku čtu a říkám si... Jo, konečně ji to pustilo, tak to by mohlo být zajímavé... No, a ty mi to takhle zkazíš! :D Ale teď k povídce, nebudu se opakovat, takže tu ani nebudu zmiňovat, jak si zvrhlá... Jups, už jsem to asi zmínila, co? :D No, to nevadí... Jen by mě docela zajímalo, jak to bude dál... Jo, a stal se zázrak, přečetla jsem část na NaruxSaku! :D I když nejvíc mě zajímá, jak tohle rozuzluješ a taky Sasukeho reakce... Pokud tedy máš v plánu, aby se to dozvěděl :-| No, uvidíme... To se vlastně dozvím už v následujícím dílu, co? No, už mlčím. :-x

5 camelia camelia | Web | 26. března 2012 v 17:25 | Reagovat

Mimochodem, na jaký to má být vlastně pár? Nemůžu to nějak najít... :-)

6 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 26. března 2012 v 17:45 | Reagovat

Bože to je úžasný!! Jen tak dál :D

7 Nana357 Nana357 | 26. března 2012 v 17:55 | Reagovat

Sasukeho z toho porazí :)

8 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 26. března 2012 v 18:33 | Reagovat

Až na to narusaku na konci skvělé..... nwm proč ale tohle je pro mě takové nechutné ;( chudák sasík

9 siruka siruka | 26. března 2012 v 20:31 | Reagovat

doufam   ze    bude  Sasanek  aspon   poradne  zarlit :-D  ;-)

10 sasukey sasukey | Web | 26. března 2012 v 20:43 | Reagovat

he?Naruto?! O_O :D No teda!!! :-D

11 ryuketsu-no-tsubaki ryuketsu-no-tsubaki | 27. března 2012 v 18:25 | Reagovat

úžasný O_O . jen ten NaruxSaku moc nemusim, ale jinak ÚÚÚÚÚÚÚÚÚŽAAAAAASNÝÝÝÝ :-P

12 wdenda wdenda | 28. března 2012 v 19:24 | Reagovat

WHoo... Jak ty to děláš! DOkonalost, ikdyž tam je NaruSaku :D Jdu na další čtení :D

13 hynyty sarah hynyty sarah | 7. května 2012 v 15:52 | Reagovat

tady asi nikdo nemusí pár narusaku ti dva u sebe.....to rači kočičí chlupi v polvívce.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama