Zrcadlení 1/3

7. března 2012 v 21:34 | Ufonek |  Jednorázovky
Ohoho, tak jsem se rozhodla napsat projednou znovu vícedílnou jednorázovku, dílovky mi teď nějak nejdou a navíc... Doprkna zítra už je čtvrtek! Sakra :/ No nic :D Tak ENJOY! ^^










Držím se tyče skoro až tak, že by mi na místě klidně mohly zbělat klouby. Hlavu skloněně opřenou o sklo, po kterém kloužou kapky deště, je hnusně, sychravo, pesimisticky. I když obvykle mám na tváři jakoby zázrakem vytesaný úsměv, teď mou tvář však zdobí zamračený škleb. Připadám si jako hadra s kterou si každý dělá, co chce. Prostě tady jsem a oni počítají, že tady vždycky budu. Často si pokládám otázku, zdali bych někomu chyběla, pokud bych se zabila. Čím dál víc mě lidé utvrzují v tom, že absolutně nikomu. Možná dvoum, třem… možná… možná…
Do ušních bubínků se mi rozeznívá hudba zralá pro depky, z mých úst se vydere povzdech, který však nikdo v tom autobuse nevnímá. Na zádech se mi pohupuje batoh, který je naplněn bruslemi na led. Rozhodla jsem se vydat mezi lidi, bez nikoho, jenom tak sama, a to jen, abych doma nemusela sedět jako pecka a nudit se nebo se učit chuti života, to se mi stává celkem často. Nikdo se mnou téměř neprohodí ani slovo, mám jen jedinou kamarádku a kamaráda. Jsou fajn, ale momentálně si užívají líbánky. Je mi už dvacet dva let a stále nikoho nemám, připadám si… sama? Jo, to je celkem normální, ještě jsem neměla žádného k životu schopného kluka, byli tu jenom tací, kteří pořád chtěli jenom sex… Všichni kluci se v dnešní době starají pouze o krásu… vítejte v dvacátém prvním století.
Nehybně se po očku dívám na dvojici stojící vedle. Kluk objímající její drobnou postavičku se sklání, aby jí na rty vtiskl jemný polibek. Nemůžu se na ně koukat, protože mě to trápí, že já nic podobného, nebo aspoň tak láskyplného, ještě nezažila. Ale něco mě pořád nutí se k nim obracet. Ona, maličká blondýnka s botami na podpatku, základ teniskový, on má hnědé vlasy rozjařeně rozhozené do vzduchu kolem a div, že se hlavou nedotýká stropu, na bradovém výběžku mu sídlí stříbrný piercing ve tvaru trojúhelníku vztyčený do prostoru.
Ale dost už o nich… konečně se tu naskýtá patřičná zastávka, na které mám vystoupit, tak se tedy nahnu, abych se přes ten dav mohla nějak procpat, nějak nešikovně škobrtnu a rázem, jako bych se zasekla. Následně to však nějak zvládnu a už se ocitám na tom chladném vzduchu, hurá!

Jak moc mi vevnitř chyběl ten svěží kyslík! Zamířím na kluziště, nebo spíš na uzavřený zimní stadion, celý modrý…
"Modrá je dobrá…" Pobrukuju si tiše, když procházím dveřmi a zamířím k recepci, kde zaplatím a následně se odebírám ke skříňkám, kolem kterých jen krátce projdu a mé nohy doputují až na tribuny, jo, hrává se tu hokej, a na někdejší se usadím, přezuju se a už se vydávám na ten led, když jsem byla malá, jeden kluk mne vždy shazoval, až to zašlo tak daleko, že jsem si rozbila hlavu, no fuj, už nikdy více, z šedé mikiny byla rázem červeně krvavá.
Příjemně přendávám jednu nohu před druhou, rázem cítím, jako bych byla někdo úplně jiný, ve svých růžových vlasech cítím vítr, i když polovinu hlavy skrývám pod čepicí s bambulkou. Oči mám většinu času zavřené, jen se občas podívám, abych náhodou do někoho nenarazila.

Bruslím už asi čtvrté kolo a pořád je mi tak nějak blahodárně, vždycky elegantně vyskočím a udělám například piruetu a znovu bez spadnutí dopadnu, víc toho snad ani neumím, kromě cibule, kterou stejně umím jenom dopředu, na zadní byla vždycky machr mamka… ano… byla…

Jednou se až moc unesu a zapomenu otevřít svá smaragdově zelená očka a když je otevřu, je až moc pozdě. Napálím to do nějakého, pro mě neznámého, človíčka, který následně zaskučí a já s bolestivým polokřikem se rozplácnu o zem, ani se nezapomenu třísknout do brady, že jo, proč ne. Vzhlédnu, ale to už si mě nejmenovaná osoba přejíždí pohrdavým pohledem, já si vážně umím vybrat, do koho narazím. Ale to on tady stojí jak slupka a věnuje se… nějaké holce? Proč všichni kolem mě jsou zamilovaní?! Pak mi ale dojde, s jakým opovržením na ni kouká.
"Pohni Karin." Zahřmí jeho hlas a pak svou pozornost znovu upírá na mě.
"Strašně moc se omlouvám, j-já jsem nechtěla." Zkoprním pod jeho rentgenovým zrakem.
"Tss…" Odfrkne si ledově a já raději rychle odjedu, než abych tu s nimi měla strávit jakoukoliv vteřinku navíc.

Ještě asi zhruba pět minut si užívám ničím nerušeného bruslení, až mi dojde, že ten oný se na mě s jakousi vervou vepsanou v očích, dívá. Až teď si vlastně všímám, že je až nadpozemsky krásný. Nemá čepici, být jím, zmrznou mi uši. Má křídově bílou pleť. Oči jakoby se vylouply z černoty jeho krásně lesklých vlasů. Bunda značky ALPINE PRO, mu padne jako ulitá, jak jinak než barvy inkoustové kaňky. Kalhoty se barvou vlastně neliší, jediné co je na něm jiného, jsou jeho brusle. Originální oproti oblečení. Jsou modré, sice tmavě, ale modré! Řekla bych, že na něj až přespříliš rozdílné!
Asi si všiml, jak na něj civím, a proto svůj pohled odvrátil na svou, asi, přítelkyni?
Rudé vlasy, brýle, objemný hrudník, je celkem pěkná. Na rozdíl ode mě. Já mám neobvyklé růžové vlasy, připadám si jako cedník, všichni si myslí, že si je barvím, až pak se najde pár jedinců, kteří si všimnou, že mi stejné barvy roste taky obočí. Ale dost už o nich…
Raději se snažím rychle vypařit, protože jeho pohled mě doslova pálí v zádech a to, né díky nechci se s ním dostat do jakési potyčky. Přezuju se do tenisek a vyběhnu ze stadionu jako raketa.

Vydýchnu se teprve až ve chvíli, kdy mě MHD opět unáší až do ulice, kde bydlím a jsem si jista, že jsem hodně daleko od něj, protože jak jsem zjistila, on vyšel hned po mě, ještě ke všemu s Karin (to jsem si uvědomila později, že vyslovil její jméno předemnou) v patách, určitě na něj křičela, kam se poděl, že potřebuje zavázat střevíček. Už takhle mi přijde, jako pěkná pijavice. Ale jsem si jistá, že víckrát se s nimi již nesetkám a tak mi to je celkem putna.

Doma si udělám horké kakao a usednu za svůj malý dřevěný stolík a ještě hodnou chvíli jen tak nepřítomně mžourám do tmy houstnoucí za okny.
Nachystám si věci do zítřejší práce obsahující v malé příruční taštičce, dělám servírku, co jiného bych mohla dělat, když nemám vystudovanou vejšku a tak tak jsem udělala maturitu, holt učení není můj svět a nikdy nebyl a už ani nemá šanci, aby byl. Já jsem se svým, i když malým, platem spokojená, byteček, taky malinký, mám vlastní a tak mi to stačí, nemusím platit žádný podnájem či něco podobného, prostě ze mě už nedostanou žádnou cucku peněz kromě opravy střechy, která by už vážně chtěla.
Pak se ještě kouknu, jestli mám všechny, úspěšně zjišťuji, že nic nechybí a zasednu před televizi, znovu s okrovým hrníčkem té dobré, sladké a hlavně teplé tekutiny. Na brusláku bylo suprově, jenže mi asi umrzly prsty na nohou…
Na druhý den, když znovu vykouknu z pod víček, zřím jasné sluneční paprsky mířící do mé tváře. Protáhnu se, pořádně ruce nahoru a vydrápu se do sedu. Párkrát zamrkám, načež zjistím, že mě opravdu zrak ještě neklame, ještě nejsem slepá a opravdu vidím, že za okny již krásně svítí sluníčko, oproti včerejšku, by se tohle dalo nazvat z mrtvých vstání, pro počasí samozřejmě.

Udělám ranní rutinu a mezitím co si čistím zuby, uvažuju o tom, že se přezuju ze zimních kozaček, ne-li sněhulí a vytáhnu konečně svoje oblíbené bílé tenisky!
Tak udělám a vyrazím se svou taštičkou do ulic, projdu kolem pár krámků, jak se šunkou, tak s pečivem a zamířím do naší malé kavárničko-restaurace a opět přijímám rozkazy od vrchního kuchaře, k jakému stolu co donést.
___________________________________________________
Tak co, jak se vám líbil první díl? Chcete další? Pište názory, lidáčci ;) n.n
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sakura a Sasuke Sakura a Sasuke | E-mail | Web | 7. března 2012 v 21:56 | Reagovat

Je to dobré až moc dobré piš určitě další díl :-) Dost mě překvapil Sasuke jak zařval je čarodějnice jméno. Děsně mě štve Karin nesnaším jí

2 Khaculinka Khaculinka | 7. března 2012 v 23:02 | Reagovat

To.... bylo... úžasný... :D já.. já nemám slov... honem pokráčko :D

3 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 8. března 2012 v 10:26 | Reagovat

krása :D moc se těším na další dílek :D

4 Lilith Lilith | Web | 8. března 2012 v 13:40 | Reagovat

Krásně jsi popsala tu atmosféru na tom ledě. Chtělo by to pokráčko xDDD Chci vědět, jak se to bude vyvíjet :3

5 Kačka Kačka | 8. března 2012 v 14:34 | Reagovat

Nyááá to bylo krásný honem prosím pokráčko ;D!!!

6 Mikeira Mikeira | 8. března 2012 v 16:13 | Reagovat

Skvělé! :D

7 Stanush Stanush | Web | 8. března 2012 v 16:39 | Reagovat

fajnoveee :) rýchlo pokračko!! :-D

8 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 8. března 2012 v 17:29 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeeeeer :-D a...jasné, že chcem pokračko! :-D

9 Katka Katka | 8. března 2012 v 18:44 | Reagovat

dalsiiiii :D

10 Aki Yukio Aki Yukio | Web | 9. března 2012 v 9:35 | Reagovat

AA to bolo nádherné.... pls pokračko som už zvedavá :-D  :-D

11 Sakura-san Sakura-san | 9. března 2012 v 12:25 | Reagovat

Bože to je super. Prosím rychle pokračko! :-)  :-)

12 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 9. března 2012 v 16:15 | Reagovat

Skvělý dobrý pěkný, těším se , až si pročtu další dílky :)

13 camelia camelia | Web | 9. března 2012 v 18:56 | Reagovat

Máš moc hezký sloh... No, jdu dál... :-)

14 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 14. března 2012 v 20:31 | Reagovat

kawai :D velmi sa mi paci obrazok a jasne aj pribeh :D som sa na tom dost smiala, pretoze som si spomenula ako ma na lade ucil korculovat jeden chalan, ktory ked videl ako mi to nejde tak mi pomahal xD

15 marketa251996 marketa251996 | Web | 20. března 2012 v 21:59 | Reagovat

Takovýho líčení :D Někdy mi ve tvých povídkách  často přijde, že je tam hrozně moc popisu, víc jak děje :D Neříkám, že je to špatně, ale je to takový zajímavý styl psaní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama