Tak co říct... snad jen... JÁ VÁS MILUJU! JSTE ÚŽASNÍ! Za dva dny 18 komentářů, děkuju moc :') Chtěla bych pro vás za to napsat hory povídek... no :D""Co?" Tentokrát to nepobral on, ale jestliže to nepsal on, pak kdo tedy? "Jasně že já, asi můj pes se naučil škrabopis." Odfrkl si, jak mi to přece nemohlo dojít? Určitě si myslel, jaká jsem trapná. Začala jsem se rozhlížet kolem.
"Co je?" Prohodil, zřejmě mu to už lezlo na nervy.
"Dneska tu s sebou nemáš Karin? Oho." Ušklíbla jsem se.
"Vadí ti to snad? Mám ti ji zavolat?" Šel na mne stejnou mincí, já si jen povzdychla.
"To je putna, proč jsi mě vlastně vyhledal?" Vzhlédla jsem a uviděla ty nádherné černé tůně, které teď změnili výzor z arogantního na naprosto normální, vypadalo to jako by byl naprosto normální trhlej kluk. Najednou mi ruce položil na má úzká ramena a sehl se, až se skoro jeho nos dotýkal toho mého. Ucukla jsem, i když mi to bylo nesmírně příjemné, zároveň to bylo děsně nepřirozené, ještě žádný člověk z mužský populace se mě takhle nedržel.
"C-co po mě chceš?" začala jsem koktat.
"Já jen…" Uhnul očima, těkal všude, až nakonec opět zakotvil v mých očích, zdráhavě mě pustil a lehce se uculil. Nechápala jsem, teď už vůbec… "Jsi zvláštní." Prořekl se nakonec a já si začala v prstech žmoulat pár mých vlasů.
"Zas ta barva co? Přísahám, že je přírodní!" Ohradila jsem se.
"Ježíš, ty si tele, to jsem absolutně nemyslel, já jen, že jsi mě tak nějak okouzlila, není to kvůli vlasům, i když kolik lidí chodí po světě s růžovými vlasy?"
"A jaks to myslel?" Chtěla jsem vědět víc…
"Vždycky se sama přezuješ a sama bruslíš, je to zvláštní, hodně lidí se chodí s partou a tak-"
"Ale já nejsem hodně lidí…" Přerušila jsem ho, musel si všimnout, jak jsem najednou nesrčela optimismem, protože mi znovu položil paže na ramena a přitiskl si mě k sobě.
"A nádherně voníš…" Dodal pak, když čichal k mým vlasům. "Jako třešně ve směsi s jahodami." Znovu do plic nasál ten svěží vzduch, který oplýval, díky nadmírné zimě, všude kolem.
"A…ha…" Jen jsem koukala před sebe, na nic jiného jsem neměla koule. Nakonec mi došlo, že bych mu to asi měla trochu osvětlit.
"Nic proti, ale znáš mě ani né dva dny pořádně a už mě tu objímáš a říkáš mi, že krásně voním? Teda nechci říct, že ty bys nevoněl, ale… já… no… totiž…" Zrudla jsem jako rak, někdy bych si měla promýšlet to, co řeknu, než to vypustím z úst, teď jsem se do toho hezky zaplantala. Upřela jsem pohled do země, stále ruměnec ve tváři vytesán jako jméno zesnulého do náhrobního kamene.
Následně mě vytáhl za ruku na svěží vzduch, cupitala jsem poslušně za ním, když říkal, že jdeme kamsi pryč. Nevěděla jsem, necítila jsem, chtíč být s ním převážil všechny ostatní a já za ním musela, i když jsme prostoupili kolem dveří, mě naprosto neznámým.
"Jsme u mě doma." Vypustil z úst a položil mě na postel, nebo bych měla spíš říct hodil? To je jedno, hlavně, že jsme byli spolu. Strhal ze mě veškeré oblečení a pustil se do laskání mého těla…
Chvíli nedělal nic jiného, než že mé tělo obsypával motýlími polibky. Neudržela jsem se a z mých úst se vydral slabý ston, asi chtěl docílit toho, abych naprosto křičela jeho jméno, protože jakou mi přiváděl rozkoš, bylo až šílené.
To co následovalo po tom, vám může být téměř jasné, jenom jedno vám z toho prozradím, bylo to naprosto úžasné!
Nemohla jsem nic dělat a má víčka samovolně klesla… Až ráno jsem se probudila a to co mě těšilo nejvíc, že v jeho náručí. Bylo to kouzelné, teda až do té doby, než jsem si uvědomila všechna potřebná fakta.
Proto jsem se musela vzchopit, a i přes všechny mé rozpory v mysli volající neustále zůstaň, jsem musela vstát a obléct se. Načež jsem zjistila, že mě bezmezně sleduje pár černých očí.
"Co to děláš?" Zeptal se s klidem, jakoby to neviděl.
"Co asi? Soukám se do odpadní trubky ne asi." Odsekla jsem nadurděně.
"Co je s tebou?" Už potřetí slyším to otravné "co", přijde mi to nesnesitelné, hlavně proto, že ho nechci ztratit, hlavně proto že já musím! Došel až ke mně a na chvíli mi znemožnil přístup ke své košili, kterou jsem včera měla na sobě. Teď jsem před ním stála pouze v roztrhaných kalhotách, to bylo ovšem schválně, a bílém tílku. Svou červenou košili jsem neuspořádaně držela v rukou, ale když mě objal a následně pustil, už jsem byla jako zkamenělá, prostě jsem nemohla udělat další krok k mému dooblékání se.
"Budu jen další zářez na tvé posteli?" Zeptala jsem se a kecla jsem na onu měkkou věc.
"Co to plácáš?" Zeptal se mě. "Já tě miluju." Vyslovil slova, která se mi navždy vryla do paměti, avšak teď jsem je nijak nevnímala.
"Budu tvoje další trofej? Jenom další, pro tebe děvka, stejně tak jako jsi to udělal s Karin." Fňukla jsem, chovala jsem se jako malé děcko, ale mě to v tuto temnou chvíli bylo naprosto jedno, cítila jsem se sama, proč jsem si neuvědomila dřív, že je děvkař? Mohlo mi to dojít, proč by jinak byl s Karin?! No jasně že kvůli kvalitnímu sexu! Pak o mě bude vyprávět svým kamarádíčkům jaká jsem blbá v posteli, už to vidím.
Vytrhla jsem se mu, seběhla po schodech až do chodby, kde jsem si nazula boty.
"Ještě jednou se tě ptám, co to děláš proboha?! Karin je něco jiného než ty." Zvolal na mě, když taky byl uprostřed schodiště a nenávratně se ke mně blížil.
Proto jsem udělala zásadní krok, a to, že jsem před ním doslova utekla na jeho zahrady, kde to příjemně válo slunečními paprsky.
"Tak jinak, co to pro tebe bylo?" Stál na prahu, jenom v trenýrkách, mohla jsem vidět jeho namakanou hruď, musela jsem se v duchu okřiknout, abych na ni tak necivěla, možná, že bych se už neudržela.
"Nezávazný sex." Otočila jsem se k němu zády, musela jsem to říct, nemluvě o tom jak moc to bolelo. Po tváři mi sjela jedna jediná slza, více jsem už nechtěla brečet, ne pro kluky, pro muže…
"Tak já se ti tady vyznám a ty mi řekneš, že to byl pro tebe jen nezávazný sex?!" Tak moc jsem tomu chtěla věřit…ale copak můžu, po tom co jsem viděla, za jak krátkou chvíli skončil s Karin.
"A co Karin?" zeptala jsem se nevinně a naposledy se na něj otočila.
"Ty vole co pořád otravuješ s Karin, to tak moc chceš, abych se k ní vrátil?!" Takhle na mě ještě nikdo nekřičel. Vytřeštila jsem na něj oči, načež hlavu upřela k zemi.
"Sbohem Sasuke…" Zašeptala jsem a vyběhla z jeho zahrady, kamkoliv jen pryč od něj, pryč od lásky, pryč od toho trápení…
Domů jsem přišla handrkovaně, pouze jsem vylezla schody do patra, pohladila mou malou mourovatou kočku po zádech a lehla a spala, musela jsem se z toho dostat a spánek je pro mě jediná dobrá volba, tam na něj aspoň nebudu myslet.
To jsem si asi neměla říkat, protože jakmile jsem se asi ve dvě hodiny v noci probudila, zjistila jsem, že se mi zdálo o nikom jiném než o Sasukem, zase se mi ten hajzlík malej vetřel do snu. Protáhla jsem se a rozhodla si do mé malé kuchyňky udělat čajík, nikdy jsem se necítila takhle hrozně, kdybych se za ním mohla alespoň podívat… Kdybych mu mohla všechno, co říkaly jeho ústa, uvěřit. Tak ráda bych to udělala, ale potom se mi do mysli vkrade znovu ona rudovlasá osoba. Ale co když… Třeba nebyla vůbec jeho typ, ale to by mě pak znovu utvrdilo v tom, že s ní byl jenom kvůli sexu, tudíž se mnou taky.
Postavila konvici vedle prkýnka a nalila. Najednou mě na něj naprosto přešla chuť…
Nevím, jestli bych se ještě někdy, zvlášť po tom, měla postavit na brusle a jít na led. Ale nemůžu se zbavit toho pocitu, že když dupu po tom, jsem jako smyslů zbavená… nemůžu se udržet a znovu vyklopýtám ze svého domu a zamířím na zimní stadion, už je to tak, jsem prostě jenom blbá holka, která se zamilovala? Do kluka, s alabastrovou tváří a byl pro ni zakázané ovoce, kéž by tenhle příběh mohl mít happy end… Ale tohle není příběh, který napsal nějaký scénárista, ale příběh psaný mým vlastním životem… A je mi neskutečně líto, že ho tolik miluju…Víc než vlastní život.
Otevírám prosklené dveře a vstupuju do zaprášené místnosti, nasaju vzduch do plic, zračí se tu zde až moc průhledná vůně horké čokolády, procházím kolem automatu na různé sladké i hořké tekutiny a konečně dostávám pohled na sluncem zalitý prostor na bruslení.
Najednou mě ze zadu někdo prudce chytl okolo pasu. Já sebou okamžitě škubla.
"Nechte mě!" Snažila jsem se dostat ze sevření, až se konečně podívala, kdo že mě to uvěznil, málem mi vypadly oči z důlků. Křídová tvář, oči v porovnání s vlasy, černé jako uhel, nerozeznatelné panenky od duhovek…
"Sasuke…" Vydala jsem ze sebe omámeně, avšak jsem na sebe v duchu křičela, proč to dělám a hlavně co to dělám! Ten se jenom kouzelně usmál…
"Už nikdy ode mě neutíkej, je ti to jasné?" Zeptal se a přitiskl si mě k tělu…Stiskl tak silně, myslela jsem, že se asi udusím.
Vypískla jsem, když mou tvář vzal do svých dlaní a nadzvedl tak, abych se mu dívala do očí, do těch krásných uhrančivých kamenů, teď plné touhy a očekávání… Vyzývavě jsem mu pohlédla do obličeje a šlo vidět, jak se hecnul a přiložil rty na ty mé, okamžitě mnou projel elektrický šok a musela jsem se od něj odtrhnout.
"C-co Ka-Karin." Položila jsem mu prst na ústa, usmál se, tak krásně, nádherně, nekonečně…
"Už není." Zavrněl mi do ucha.
"Ale co to děláš." Prudce jsem ho od sebe odstrčila, že jsem to nečekala ani já, no on až bleskově zareagoval a přitáhnul si mě k sobě zpět, včetně toho, že mi dal znovu pusu, chvíli jenom tak ochutnával a pak do toho vložil i jazyk. Už nemůžu dál… přestala jsem se vzpírat a prostě jsem se mu podvolila a čekala, až ho to přestane bavit, co jsem nečekala bylo, že když se nadechoval, chtěl pokračovat, no já jsem mu v tom zabránila.
"Nedělej." On chytil mou ruku do svých spárů a jemně políbil.
"Nemůžu, nemůžu se udržet…" Sklonil se k mému krku.
"Proč tak najednou?" Asi mi ruplo v bedně, ale líbí se mi to…Zase a znovu…
"Už jak jsem tě viděl, řekl jsem si, jo to je ona! Nelhal jsem." Zazubil se a zároveň na mě upřel děsně smutkem naplněný pohled.
"Cítíš ke mně vůbec něco?" Vzhlédla jsem s nadějí vepsanou v očích.
"Miluju tě." Zakončil, tentokrát jsem se k němu sama natáhla pro polibek, něco tak hezkého mi ještě nikdy nikdo neřekl, stejně tak, že se o mě nikdy nikdo nezajímal, nikdo mě nikdy neměl rád… nikdo mě nikdy takhle láskyplně nedržel… nikdo kromě něj…
"Miluju tě." Zopakovala jsem po něm a úsměv, který následně vykouzlil na rtech, byl ten nejkrásnější, jaký jsem kdy viděla…
_______________________________________
Doufám že mě znovu potěšíte názory n.n :33 A doufám že ten konec nebyl moc hopem :)


















Pekné ale chcelo by to ešťe jednu časť na zakončenie