close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Doteky Noci II - 8

18. dubna 2012 v 14:11 | Ufonek |  Doteky noci

YOOOOOOOOOSH! Máme tu další dílek!! ^^ minulý byl asi před měsícem a něco *stydí se* tak pusťte se do toho ;)










"Ty… jsi těhotná?" Vyjekl hlasitě, skoro až tak jako Karinin ječák.
"Přikývla bych, ale to by nestačilo…" S tím se ještě více skrčila do klubíčka, jako by čekala na ránu, kterou by jí černovlásek ovšem, že nikdy neuštědřil. Ten se pouze usmál a došel až k ní.
"Miluju tě." Zašeptal jí do ucha a pohladil jí po paži. "Bojíš se?" Podíval se jí vlídně do očí.
"Já…" Nic dalšího ze sebe prostě nedokázala vypravit, políbil jí na nos.
"Je to úžasná zpráva. Ty jsi úžasná, ničeho se neboj, my to spolu zvládneme." Šeptal dál. Takový úsměv, jaký následně vykouzlila na svých rtech, se Sasukemu dlouho zračil před očima.

Od té doby, co Uchiha mladší, zjistil tuto, pro něj radostnou novinu, obeznámil všechny se situací a samozřejmě Anko s Kurenai, že se Sakura zbavuje trénování na dobu neurčitou. Ty na něj samozřejmě nejdříve křičeli, že proč to (SAKRA CO SI O SOBĚ VŮBEC MYSLÍŠ?! PROČ BY NEMĚLA TRÉNOVAT, AŤ SE NÁM OZVE SAMA!), avšak když se dozvěděli, tak se štěstím skoro rozpustily. Sasuke se neustále usmíval od ucha k uchu a obdarovával svou milou oslnivostí svých bílých zubů ("Na mě stále nemáš!" Vychvaloval se před ním Gai, když viděl jak chudák celý září, ve skutečnosti se pouze staral o to, aby jeho chrup byl nejzářivější ze všech.)
Co chvíli u nich byli Naruto s Hinatou, když byl Sasuke právě někde v tahu, což činí trénink, chození do obchodu, černovlásek jí totiž zatrhl všechny domácí práce, i když mu stokrát vysvětlovala, že to uvnitř je ještě malé embryo, no on neměl zapotřebí, aby se jí něco stalo.

Až jednoho dne, to zrovna nádherně osvětlovaly sluneční louče celý obývák…
"Hele Naruto, mohl bys prosím tě znova zajít k nám-" Slyšela jak ztichl. "Dobře a co Hinata? - Aha." Smutně se usmál. "To nevadí." A pak položil. Podíval se do jejích smaragdových očí, teď plné očekávání a došel až k ní.
"Tak, dneska to tu se mnou budeš muset přetrpět." Mrkl na ni.
"Ty jsi blázen, choď si, kam potřebuješ, nebo můžu jít s tebou!" Když tohle navrhla, upřela svůj pohled na něj, ale jakmile spatřila ten jeho, rychle to zase zavrhla. "Už mlčím." Loupla očima pryč, jen ne na něj.
"Saky-"
"Nic neříkej," Přiložila mu prst na ústa. "Víš co, choď, já nejsem blbá, počkám tě tady." Usmála se a pohlédla do jeho černočerných očí.
"Tak dobře." Řekl, když ho doslova kopala ze dveří. Políbil jí a konečně i s krosnou na zádech odešel na trénink. Následně si Sakura povzdychla a pohladila se po bříšku, tenhle prcek jí ještě způsobí potíže, když už jí teď Sasuke nechce nic povolit, co bude dělat, až bude mít břicho melounovitého tvaru?

Celou tu dobu se buď dívala na televizi, nebo se flákala u notebooku či už četla romány, Sasuke nikdy nepochopil, jak takovýhle slátaniny může číst.

"Jsem doma!" Zařval, no když se mu nedostávalo odezvy, vylopotil se nahoru po schodech a začal hledat. Nejprve se porozhlédl, zda-li pak není v ložnici. No tam nebyla, nebyla ani v obýváku, kde obvykle sleduje televizi.
"Saky?" Zeptal se, neboť začínal mít trošku strach. Když však vkročil do koupelny a uviděl ji, jen tak v domácích věcech, jak si tichounce pobrukuje do rytmu písně, která ji hrála ve sluchátkách a fénuje si hlavu, roztáhl se mu na tváři široký úsměv. Pomalu k ní došel, možná by se ho i lekla, když jí objal okolo pasu, to by ho však nemohla vidět v odraze zrcadla.
"Ahoj." Pozdravila ho s úsměvem, na chvíli odložila fén a nechala se obejmout pořádně. "Mám ještě mokrý vlasy-" Namítla, ale on ji nenechal dohovořit.
"Jakoby mne to zajímalo, lásko." Přičichl k jejím čerstvě umytým růžovým pramínkům, vzal jí za ruku a táhl do obýváku.
"Copak?" Zeptala se a v očekávání mu koukla do očí.
"Já jen," Na vteřinku pustil její drobnou ručku, zaštrachal v kapse a vytáhl malou krabičku. "Vezmeš si mě?" Jeho kolena rázem líbala zem a Sakura by řekla, že se možná i na chvíli začervenal. Vlastně byl neuvěřitelně roztomilý. Chvíli na něj jen tak bez ostychu civěla, rozutíkala se očima po místnosti, smaragdy se jí začaly zaplňovat slzami a nakonec zakotvila v jeho nádherných černých tůních.
"N-ne…" Zašeptala a po tváři jí sklouzlo pár ukvapených slz, rukou si zakrývala ústa.
"C-cože?" Vykoktal a upřel na ni váhavý pohled. Možná byl naplněn částečně i smutkem.
"Nemůžu tomu uvěřit!" Vykřikla, klekla si k němu a bleskově ho objala, nedbala na to, že on může přepadnout dozadu. "Nekonečnokrát ano!" Plakala, celkem jí to dojalo, najednou se štěstí rozhostilo v jedné kupě.
"Miluju tě!" Smál se a urychleně vyhledal její rty.
"Nápodobně Sasuke Uchiho." A pak se nechala pohltit láskou, přičemž si s ním proplétala prsty a nechala si na jeden navléct zlatou obroučku…

"Tak vy jste zasnoubení! Kecáš!" Hltala Hinata každé její slovo, když jí tu úžasnou příhodu vyprávěla po telefonu, poněvadž modrovláska neměla zrovna čas k nim zajít.
"Nekecám!" Křikla, seděla na okenním parapetu a s dobrou náladou si neustále prohlížela prstýnek, co jí sídlil na ruce. Trošku jí sklaplo, když došel její snoubenec.
"Ach bože, ty jsi taková kecka…" Chytil se za hlavu, došel k ní blíž a začal jí lehce lechtat.
"S-Sasuke ne, nech toho, Sasí…!" Po tom co řekla poslední slovo, se černovlásek trochu zarazil.
"Ještě předtím, než uzavřeme sňatek, ti musím něco oznámit, už nikdy mi neříkej Sasí!" Pak jejich rty spojil v jedny a jí z rukou vypadl telefon…
"Proč ne? Je to rozkošný…" Rozplývala se mezi líbáním.
"No, pro tebe možná, ale říkala mi tak Karin." Jeho tvář nabyla neuvěřitelného zhnusení a odtáhl se. "No, zbytek večera mám volno, jestli chceš, můžem se zajít podívat na Naruta-" Nenechala ho dohovořit.
"Počkej oni- teda vy hrajete??" Zeptala se vyděšeně a přitom sbírala rozházenou baterku, jenž jí vypadla z mobilního aparátu.
"No…" Podrbal se na hlavě.
"A jaktože nehraješ?!" Skoro křičela.
"Chtěl jsem být s tebou, ještě řekni, že ti to vadí!" Naoko se durdil.
"Můj názor nech bejt, dělej honem pohni, jdem!" Posouvala ho letmými doteky (čtěte bouchanci) ke dveřím.
"Prej můj názor nech bejt, no to bych tě tady taky mohl zamknout a znásilnit, holčičko." Mrkl na ni, nicméně už si oblékal kabát na mikinu, protože, ač už bývalo i šestnáct stupňů, v týdnu a dokonce i na víkend má ještě sněžit. Tomuhle se říká aprílové počasí.
"To neuděláš, tak jdem!" Poklusávala, on jí jenom chytil za ruku, zatím co se otočila, vrhl na ni svůj částečně vystrašený a přitom dominantní pohled.
"Hele, čekáš naše dítě, takže… nebudeš utíkat, půjdeme pomalu, aby se něco nestalo a… nevadí, když to nestihneme." Došel až k ní, stále jí propaloval.
"Počkej… jak dlouho se hraje?" Nadzvedla jedno ze svých pečlivě vytrhaných obočí.
"No, už asi půl hodiny." Váhavě se zašklebil.
"To je v pohodě, s kým hrajou?" Zeptal se.
"Se Sunou a Gaara s Kankurem je s něma, aby se neřeklo, ale…"
"Jdem fandííít!" Táhla ho do předu a nereagovala na jeho připomínky, že nosí pod srdcem jeho maličkatý zárodeček (ZPOMAL PROSÍM TĚ! NO TAK!)

"JEĎ! Ty jo… bože… SAII CO NA TOM PLACU DĚLÁŠ?!" Byla naštvaná, nemohla se koukat, jak to tam kazí, a proto raději zabořila svou nahněvanou tvář do Sasukeho ramene, který ji pevně svíral (dalo by se říci drtil) ruku.
"Klid." Šeptal jí do ouška a lehce ji pohladil po vlasech, no on sám měl co dělat, aby na černovláska sám nezaječel.
I když přišli, dařilo se jim mnohem víc, než předtím, ale i tak to nebylo nic extra.


"Jak jste mohli prohrát!" Stále do něj bušila pěstmi, i když mu to prakticky nic nedělalo.
"Sasuke, myslím, že by sis jí měl upnout na vodítko." Smál se Naruto a Sakura nakvašeně nafoukla tváře. A tak teda Sasuke zavelel, chytil její ruku do své a přitáhl si ji blíž.
"Hodná nevěsta." Políbil jí na rty.
"Nevěsta?" Podivil se blonďák a hodil na ně svůj vyjevený pohled.
"Budu se vdávat!" Zavýskla růžovlasá a objala černovláska okolo pasu.
"Kecy v kleci! Jdu za svědka Sasuke!" Zazubil se.
"S tím počítám." Uchechtl se a pomalu došli domů.

"Tak, co bude na večeři?" Usedl za stůl, mnouc si dlaně.
"Nejsi nějakej drzej? Taky bych tě mohla nechat vařit, když už se o mě tak moc staráš." Zasmála se a chtěla pokračovat, jenomže nečekala, že ji Sasuke nenechá.
"Tak jo." Došel až k ní, přičemž bral do rukou pánvičku, protože viděl rybí maso v lednici.
"No tak to prr, ještě vyhoříme." Mrkla na něj. "A pizzu žrát nebudu!" Prskla a raději si pánvičku vymanila pro sebe.
"Lidé přestali používat slovo jíst od té doby, co se vynalezlo žrát." Vzal si plod jabloně a byl by se do něj i zakousl, kdyby ho Sakura opět nenapomenula.
"Nežer, bude večeře!"
"Jako bych to neříkal…" Povzdychnul si a zahleděl se ven z okna, na které právě dopadaly kapky deště…
***

Bylo právě prvního května, tudíž o měsíc později a Sakura měla již bříško patrně pozvednuté.
"Sak, už by sis měla začít vybírat svatební šaty." Vzala si do úst modrovláska okurku se solí, jídlo, které měli jako pokrm na chuť v jejich pokoji, zatím co Sasuke s Narutem sledovali fotbal. Ony dvě zřejmě nikdy neporozumí této jejich vášni.
"Ale ty mi pomůžeš, viď?" Loupla po ní prosebným pohledem.
"Tak oka, myslím, že Ino by ti mohla udělat vlasy…" Na chvíli se zadumala a pak s radostí vyjekla: "No jo! Kdo ti jde za svědka?"
"No, nevím, Sasukemu jde Naruto-"
"Fajn, tak já jdu." Pořád měla takový výraz naprostého blaha.
***

A právě se tu vznáší oblak červnového povyražení, den před svatbou a přípravy jsou v plném proudu. Růžovlásčino bříško již je ještě více zakulacené než před měsícem a z lásky jí je pořád víc a víc zle (zvracení častější, kdybyste nepochopili mé myšlenky XD).
"Hin, co když to nezvládnu." Drtila ruce své kamarádky ve svých a horlivě se kousala do rtu.
"Nech toho, budeš dokonalá, věř mi." Mrkla na ni a podívala se na blondýnku, která přišla teprve před chvílí a vyslala k ní SOS.
"Jakobych mohla…" povzdychla si a nechala hlavu klesnout na její rameno.
"Bude to v pořádku." Přisvědčila Ino a oslnivě se zazubila.
"Myslím, že my už půjdeme, ne? Odtáhnu Naruta!" Zavelela světloočka a i přes Sakuřiny protesty vyšla ze dveří, zamávala a seběhla dolů, aby, jak se rozhodla, Naruta mohla vystrnadit od virtuálního fotbalového hřiště.

"Ale-" Chtěla za nimi křiknout ještě ze dveří, protože za nimi celou tu dobu "utíkala", no přestala, když se jí dvě silné paže obmotaly okolo elipsového bříška.
"Miluju tě." Zavrněl jí do ouška. Zavřela dveře a otočila se směr on.
"Já tebe taky…" Přiložila její rty na jeho dva plátky růží a vychutnávala si ten moment, díky kterým tak moc milovala život.
Opřel si hlavu o její klíční kost a jenom jí tak hladil po břiše.
"Kopnulo…" Zaradoval se.
"Vysílá k tobě signál." Zazubila se a podívala se na roztahanou pohovku. "No tak to si uklidíš!" Rázem romantická fáze byla pryč, když uviděla vypité skleněné flašky od piva, všude poházené kolem.
"Jasně jasně." Zavrtěl hlavou a začal sbírat, poté je poslušně vyhodil. Nechtěl to totiž dovolit své roztomilé Sakuře, nechtěl, aby se jí, nebo snad zárodku jeho maličkého já -pokud by to byl kluk- stalo…

"Kde jsi?" zeptala se v noci, když to vedle ní zelo prázdnotou, a ona se celá zpocená probudila. Zpod závěsy k ní pronikalo měsíční světlo.
"Tady." Znovu jí ruce ovinul okolo pasu a víc si ji k sobě přitiskl. "Byl jsem se napít…" Domluvil, políbil jí na krk a znovu usnuli.

Svatbu měli domluvenou - bude ve velkém domě, kostel se oboum nějak nezamlouval, tak si zamluvili terasu. Přece jen už byl červen a o teplo opravdu nebyla nouze.
Vlastně se proto rozhodl Naruto, říkal, že miluje svěží vzduch, no a nebyl by to on, kdyby taky nedodal rámen. A tak teda růžovláska svolila a potvrdila mu, že se teda nějaký pokusí objednat.

"VSTÁVEJ!" Zaječela mu do sluchového ústrojí, ten prudce nadskočil a reflexně si chytil za pravé ucho.
"Seš normální? Skoro jsem kvůli tobě ohluchl! To bys chtěla? Mít hluchýho manžela?" Zděsil se. Ona se zachichotala.
"Když o tom přemýšlím, má to nejen proti." Byla trošku ďábelštější.
"No, tak jakou to má výhodu? Nemohl bych ti s ničím pomáhat, kdybys křičela, že hoříš, neuhasil bych tě." Vyplázl jazyk a rozestřel závěsy, mezi kterými už se jasně proplétala sluneční záře, která jako vždy, dokázala doplnit patřičnou energii.
"Panejo, to už je devět, máme jenom tři hodiny!" Ano, svatební program by měl začít ve dvanáct, to mnoho rodin bude právě obědvat…
"No, tak to by sis měla pohnout, princezno." Vyznělo to trochu, jakoby ji snad chtěl vystrnadit.
"Tak já letím k Hinatě, pa." Lípla mu letmou pusu na tvář, nasoukala se do riflí a volného trika, načež ještě s rohlíkem v ústech vyskočila z baráku a upalovala k její nejlepší přítelkyni.

"Tak jsem tady." Ohlásila svůj příchod, ale všude bylo prázdno. Vystoupala po točitých schodech do patra, aby se tu porozhlédla, čekala, že by mohla být tak v koupelně, jenže, jak zjistila - ti dva zaspalové obývali stále postel a mazlili se.
"Tak hele." Upřela na ně svůj vraždící výraz a Hinata se hned, pouze ve spodním jasně blankytném spodním prádle, vyhoupla, posbírala si věci a zavřela za sebou.
"Promiň, nechtěl mě pustit, znáš to." Mrkla na ni a konečně se před ni mohla postavit oblečená.
"No, popravdě ani ne." Nervózně se usmála.
"Tak to neva, v každém případě pojď, Inuš by měla být v kuchyni, dorazila asi tak před půl hodinou, řekla, že si prý udělá snídani. Tak pohni." Táhla ji za ruku, když uviděli blondýnku, jak se nacpává v jedné ruce pletýnku, v druhé uřízlej salám, obě dvě unisono vyprskly smíchy.

"Jé vy už jste tady?" Vypadala opravdu vyjukaně.
"Jak UŽ?! Je půl desáté! Co blázníš!" Vyštěkla Sakura.
"V klidu Sakuro, moc se stresuješ, měla by sis dát voraz." Zkonstatovala a tentokrát si urafla moc velké sousto, tudíž se málem udávila vlastními slinami.
"VORAZ?!" Opět se divila.
"To je fuk, jdu tě navlíknout do šatů, Ino, padej to dojíst nad stůl a pak se k nám přidej." Usmála se.

Jakmile všechny tři s prací byly hotovy, no teda, Sakura tam vlastně - pokud nepočítáme promenádování v šatech - vlastně jenom seděla a koukala na sebe do zrcadla, podívaly se na to, co vytvořily. Ještě štěstí, že Naruto měl auto a mohl je tam chudák dovést, protože ženich by správně neměl spatřit nevěstu ve svatebních šatech před tím, než před něj nastoupí sama… Takže se Sasu musel odnést na svém černém BMW.
"Co mám dělat, Hinato, Ino, pomoc." Křížila si ruce na prsou, jak moc se strachovala o to, aby se jí třeba nerozmazal lehký make up, čímž ji cituji: Hinata zapatlala tváře a udělala černé kruhy pod očima.
"Bude to v pohodě." Obě dvě se na ni podívaly, jako na naprostého idiota, který neví, kdy se má radovat a kdy bláznit.
"Ale-" Chtěla něco namítnout, no ty dvě jí to nedovolily.
"ŽÁDNÉ ALE!" Vážně jejich nervy, sice byly stále menší než Sakuřiny, ale taky praskaly ve švech. Pořád poslouchat tyhle nesmyslné žvásty je už vskutku nebavilo.
"Fajn." Utrhla se a zbytek cesty prožila tím, že poslouchala kecy jejích kamarádek a vyhlížela z okna, zda-li pak někde neuvidí nějakou osamělou duši, která by jejímu trápení, respektive obavám a stresu, mohla porozumět.

"Je čas!" Vtrhl tam rozjívený blonďák, jako vždy plný energie.
"Ach jo…" Nechala se růžovlasá vzít mužem za rámě a spolu si to nakráčeli do velkého bělostného sálu.

Sakuřin pohled:
Společně jsme vstoupili a já spatřila toho nejkrásnějšího muže pod sluncem, stál tam, v černém saku a kalhotech, v bílé košili s černou kravatou. Byl neodolatelný… Jakmile mne spatřil, jeho ústa se zformovala do nádherného širokého úsměvu. Prvotní obavy ze mě jakoby zázrakem opadly a nebylo už nic jiného, než chtíč, abych se za ním mohla rozeběhnout. Místo toho jsme šli opravdu pomalu, cítila jsem, jakoby to snad byla hlemýždí chůze. Mou hlavní prioritou bylo nezakopnout, měla jsem na sobě bílé střevíčky na vysokém podpatku, takže jsem se opravdu modlila, obvykle takové věci nenosím, no Hinata mě k nim dokopala, prý lepší než baleríny, pche.
Dále jsem byla oděna do bílých - jakých jiných - šatů až po zem a dlouhou vlečkou.
Nad námi rozhazovali lístky růžové, přesně jako rozkvetlá Sakura. Pořád jsem se kolem rozhlížela, nakonec jsem stejně pohledem zakotvila v jeho nádherných černých očích. Na tváři mi hrál lehký úsměv a já konečně došla na místo. Hinata s Narutem stáli za námi.
Držela jsem kytici bílých a žlutých tulipánů - vím, trochu neobvyklé, ale já si je vydupala!
Měla jsem co dělat, abych opravdu nevyprskla smíchy, když jako oddávající nastoupil Shikamaru! To už všichni, co ho znali, se lámali v kolenou, leč seděli. Já jsem se taky smála, ale jenom tak na okraj, aby se neřeklo.
"Co?" Vypadlo z něj po chvilce, když se konečně rozkoukal, to ještě buď bloudil v mysli u toho, jak pozoruje mraky plující po obloze nebo spal.
"Máš je oženit, oddat, vyber si." Pošeptala mu do ucha Temari, jenže my jsme stáli s mým vyvoleným tak blízko, že jsme je stejně slyšeli.
"Cože? Já?" Kdyby mluvil aspoň potichu, jenže on to v podstatě křičel! Myslím, že tohle je zatím ta nejneobvyklejší svatba jakou kdy kdo z přítomných zažil.
"Ty vole…" Myslím, že Tem na to už vážně nemá kecky. "Prostě řekni berete si - bla bla bla a to bude všechno, kruci." Vybouchla, ač se stále snažila mluvit tišeji, moc jí to nešlo a všichni přátelé, matky spolu s dětmi od rodin se smáli na celé kolo. Ostatně, já se jim ani nedivím.

"Ehm ehm. Tak jo, kdybyste nevěděli, já je tady mám oddat, takže, kdybych to věděl, promyslel bych si strategii, ale takhle to přečtu z knihy." Oblízl si prst, aby mohl otočit stránku nějaké opravdu malé knížečky.
"Berete si zde - co to je ty vole, tam je nějakej prach ty vole -" Nečekal, že by ho v jeho úžasném proslovu mohl někdo přerušit.
"Když už se divíš, tak aspoň vynechej sprosťárny." Odkazovala na ty vole. A dostal hezkej pohlavek.
"No jo. Tak. Berete si zde - hmmm, jo aha - přítomná Sakuro Haruno, zde přítomného Sasukeho Uchihu, za svého právoplatného manžela a přijímáte jméno Uchiha?" Otázal se.
"Ano." Tohle asi ta nejkratší a zároveň nejkrásnější věta, pokud by se to tak dalo nazvat, kterou jsem kdy za svých dvacet devět let, ze svých úst vypustila.
"A vy, zde pří- hapčík - přítomný Sasuke Uchiho, berete si zde přítomnou Sakuru Haruno za svou právoplatnou manželku?" Zeptal se, já jsem se na něj s bláznivými jiskřičkami v očích podívala a on mi svůj pohled oplatil.
"Ano." Na okamžik jsem zaváhala, jestli náhodou přece jen neřekne ne, protože, přiznejme si, těch rozepří bylo opravdu spoustu a ani bych se nedivila, kdyby mne nakonec nechtěl. Ale všechno dopadlo dobře… Vyměnili jsme si prstýnky s našimi vyrytými jmény a poté konečně Shikamaru zavelel:
"Můžete políbit nevěstu." Odkašlal a šel za svou blonďatou přítelkyní, která mu ihned uštědřila pár ran s takovým nevinným úsměvem a dělala, že tam ani nejsou. Poté mu pokynula, ať se raději dívá. Dál jsem nestihla, poněvadž Sasuke uchopil mé ruce do svých, opatrně si mě k sobě přivinul a sladce políbil. Jenom tak, jakoby letmo, to dělá, když mě ochutnává. Pak mne ještě - opravdu na kratičkou chvíli - políbil znovu, bylo to nádherné. Tento moment si musím - ne- já vím, že si ho budu pamatovat celý život…
Ale uvidíme, co všechno mě v něm ještě čeká, těším se na naše mimi.
"Sakuro!" Přiskočili ke mně hned Ino s Hinatou a obě dvě vyřvávaly, abych za sebe odhodila kytici. Já je teda poslechla, hodila a tulipány přistály v rukou…
_______________________________________
JUPÍ DALŠÍ DÍL! :D Ale pozor, ještě nekončíme! ;) Jak se vám to líbilo? .-)
Btw teď nevím, kdy bude další povídka, páč nemám nic napsaného :D:D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 18. dubna 2012 v 15:48 | Reagovat

Moc krásný díl :) Shikamaru zabil :D :D

2 Kačka Kačka | 18. dubna 2012 v 16:28 | Reagovat

Náááááádhera!!!! :-D  :-D  :-D

3 Dakyra Dakyra | 18. dubna 2012 v 16:43 | Reagovat

to byl úžasný díl.. už se těším na další díl..:D

4 Kata-chan Kata-chan | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 20:57 | Reagovat

Nom wáu...toto trvalo :D ;). Jo a svatby jsou v kurzu ;) :D. Moc hezké, mrzí mě jen, že jsem si to nemohla přečíst V. I. P. n.n" (nepřijde ti to nepřirozený? :D)

5 silema silema | Web | 19. dubna 2012 v 16:46 | Reagovat

Přitááli v rukou Hináááááááty!!
Musí,prostě musí! NaruHina! :-D :-D
Dělej a napiš pokračování! :-D  :-D

6 Nana357 Nana357 | 19. dubna 2012 v 18:41 | Reagovat

Skvelé že si napísala ďalšiu časť,už som sa bála že nič nenapíšeš

7 Mikeira Mikeira | 20. dubna 2012 v 20:04 | Reagovat

Nádheraaa!! :D Těším se na další díl :D

8 marketa251996 marketa251996 | Web | 21. dubna 2012 v 15:37 | Reagovat

Když ji požádal o ruku a první, co z ní vypadlo, ne, tak jsem se zarazila :D Ale jinak pěkný :)

9 siruka siruka | 21. dubna 2012 v 17:10 | Reagovat

juu  tak to  je sladky  asi  se  roztecu :-D  8-)

10 Kika-Chan Kika-Chan | E-mail | Web | 15. května 2012 v 18:46 | Reagovat

Jej!Nádhera ,uý už rychle další dííl :-)

11 hynyty sarah hynyty sarah | 4. června 2012 v 13:54 | Reagovat

Šmarjá,ten shikamaru tam,lámala jsem se smíchy ještě dalších deset minut (po tom co jsem celý díl dočetla....)!!!!! :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama