Poděkuj

19. dubna 2012 v 19:32 | Ufonek |  Básně
Tak, jsem tu s novým článkem, wau :D Tentokrát to není povídka, je to báseň, ano, já bláhová jsem se rozhodla psát básně, ALE! Chytlo mě to a děsně mě to baví :3
Tahle je, dalo by se říct epická, ale né nějak zvratně :D Doufám, že si přečtete ~
Možná vám tím znechutím pohled na mě, ale buďte mírní, jsem "začátečník" básničky píšu celkem dlouho, ale zatím jsem nezveřejňovala a teď se to změnilo :D Tak, teda, pusťte se do toho ;). Báseň s názvem "poděkuj".




Ráda bych ti vylíčila, co všechno tě čeká,
tu cestu si však musíš projít sám, je daleká.
Je toho vážně hodně na vysvětlování,
jenže světlo, to už tu lákavě zavání.

Proto teď musím spěchat,
abys ty vůbec mohl dýchat.
Važ si toho, co máš,
i kdyby to měl být jenom pes váš.
Nikdy nevíš, kdy to ztratíš,
možná proto, se tak snažíš.

Miluješ život, ale neříkej!
Pak si o půlnoci někde naříkej.
Budeš litovat, že ses narodil,
bolest je horší, než kdybys porodil.

Pak se znovu vydáš na cestu svou,
bolestí, láskou a smutkem protkanou.
To ještě nevíš, že tam někde v dálce,
čeká na tebe stále, na zelené louce.
Tvé štěstí, co tak postrádáš,
a do jejích rukou raději vkládáš.

Jsi šťastný, když šťastná je ona,
jsi šťastný, když pramení ta voda,
co dovádí tě k bláznivému šílenství,
pak procitneš, uvidíš to květenství.

Rostě, sílí a říká si láska,
rád bys něco řekl, však objeví se jen hláska.
Toť ohromen jsi, to právě krásu spatřils,
byl bys rád, kdyby to jen dřív zavětřils.
Najednou vše vidíš, tak jasně a čistě,
tak teda modlíš se, ó kriste.

Najednou jsi rád, že na této posvátné půdě stojíš,
prstem po okenní římse si vodíš.
Usmívá se na tebe celý svět,
bereš do rukou jeden jediný květ.

Tu se před tebou znovu objeví ona,
polije tě pot, jako vychlazená soda.
Ztrácíš rozum, najednou ti to nemyslí,
nevíš, co dělat máš, v tu ránu to mezi vámi zajiskří.
Přiblížíš se k ní a ona tě napodobí,
tenhle pocit je lepší, než od konopí.
Dotknete se jenom letmo,
vidíš v ní to opojné světlo.

Nutí tě to, znovu ukázat svůj chrup,
pořád a stále, je to tu cobydup.
Také se začíná konečně usmívat,
a ty už nemáš chuť naříkat.

Přitáhneš si ji k sobě a sladce políbíš,
její přízeň si jednoduše vynutíš.
To netušíš, že to není nucení,
spíše by to mělo být léčivé koření.
Ten pocit je naprosto jedinečný,
konečně se objevil někdo Tobě výjimečný.

Ten ti teď pořádně osolí život,
už ti lidé nebudou říkat idiot.
Leč prozpěvovat budou,
jak zachránil ses živou vodou.
Potom společně odejdete ruku v ruce,
usídlíte někde v pěkné chaloupce.

Budete mít nádherné děti,
myslet si, jaké jste to štěstí měli.
Nebudu dál a dál pochybovat,
i kdybych si srdce měla vyňat.
Jak idylický život teď máte,
oba za sebe -když bude potřeba- život dáte.

Tohle, řekl bys, život jako z pohádky,
pak ohlédneš se, uvidíš ty řádky,
kterés kdysi do deníčku psal.

Uvědomíš si, život je ohromná věc,
náhle pocítíš tu slastnou křeč.
Začneš děkovat všemu, na co si jen vzpomeneš,
a tím všechny zlé věci z tvého obzoru zaženeš…
___________________________________________________________
Tak co vy na to? ;) vím, nejsem v tom bůhví jaká dobrá...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Khaculinka Khaculinka | 20. dubna 2012 v 15:41 | Reagovat

Pane jo krása... já osobně bych nic takovýho nevymyslela... a za to tě uznávám :D je to nádherný

2 Kačka Kačka | 20. dubna 2012 v 18:06 | Reagovat

Wááuuu nádhera!!

3 Mikeira Mikeira | 20. dubna 2012 v 20:18 | Reagovat

Super! Já osobně básničky miluju a napsala jsem jich... no to ani nespočítám. Začátky jsou vždycky těžký, ale vždycky to nakonec stojí za to ;-)

4 jabka miu ans :D jabka miu ans :D | 21. dubna 2012 v 19:21 | Reagovat

náhodou je to moc hezký :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama