Pro Loli Niki - Inspirace 4/4

5. dubna 2012 v 10:57 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
A další a poslední část, jak užíváte prázdniny? :)



















Hned na druhý den už byla fit, neustále mě popoháněla, já jsem chytře zaprotestoval, že bez Sakury ani ťuk a raději se, do jejího příchodu koukal na obrazovku mé drahé televizky.
"Promiňte, že jdu pozdě, zavřel mi busák před nosem." Zavřela dveře do "kurníku" a pro jistotu pelášila za námi.
"Jo jo, nevymlouvej se furt." Holedbal jsem ji, pořád se jenom na něco vykecává!
"Konečně, ten bez tebe nedá ani ránu!" Provinile na mě ukázala, jenom jsem nevinně pokrčil rameny.
"Tak pojďme pracovat, ať ještě něco napíšeš ty tele!" Vyrokovala, já jsem za ní poslušně zašel k notovi a už jsem to klofal s její pomocí, samozřejmě.

"Děkuju, bez tebe bych to nedokázal." Děkoval jsem, když jsem daný text vydal konečně tomu, kdo zapracuje na grafické stránce, následně pošle tisk do vydavatelství. Teď jsme kráčeli po dlažebních kostkách vedle sebe, ona svírala tašku, ve které měla své věci, za tu dobu u mě párkrát přespala…
"Áno, co takhle nějaký poplatek?" Škádlila mě.
"Hele, zas tak moc to tvoje zásluha nebyla." Hrál jsem stejně, jenom jsem nečekal, že mě v tom podpoří.
"Máš pravdu, já tě jenom popostrčila." Zářivě se usmála. Miloval jsem její úsměv… Přikývl jsem. Kdybych to měl takhle trávit s Temari, asi bych se zbláznil.
Ty její smaragdové oči, bílé zoubky, které co chvíli ukazovala a růžové vlasy, které voněly po mentolu… Zamiloval jsem se, ještě nikdy jsem neviděl tak bláznivou osobu, jako je ona, možná proto jsem se zakoukal, ani nevím, jestli jí to někdy dokážu říct, i když teď by na to byla dobrá chvíle, nechci se rozloučit…
"Přátelé?" Zeptala se mile. Smutně jsem se usmál, kdybys jen věděla…
"S takovou jako ty?! Nikdy!" Vyvlékl jsem se z toho a pobaveně se zašklebil. No podával jsem jí ruku. Ona se na mě zmateně podívala, napodobil jsem ji v grimase a pak přišlo něco, co jsem vůbec nečekal. Vtiskla mi pusu na tvář a divoce objala a v tu chvíli jsem vyřkl něco, co jsem v žádném případě říct nechtěl.
"Miluju tě…" I když jsem to jen v cuku letu zašeptal, byla by hluchá, kdyby to přeslechla, když to bylo přímo u jejího ucha. Cítil jsem, jak ztuhla, pevně jsem ji objal, hlavu zabořil do jejího ramene a doufal, že takto zůstaneme navždy.
Ona to tak ale nechtěla, zprudka se ode mě odpojila, ani se mi nepodívala do očí a rozutíkala se pryč. Tohle… bylo odmítnutí? Se sklopenou hlavou, kterou teď tížilo miliony myšlenek, které se upíraly k růžovlásce, jsem pomalu loudavým krokem šel domů…

Tam na mě čekala blondýna, kráva jedna blbá…
"GRATULUJU!" Vypěla na mě, já jsem se na ni ani nepodíval, je to jenom hloupá holka.
"Do prdele!" Zahlučil jsem, když jsem se přerazil o skříňku a skopl si malíček, nesehnul jsem se k bolavé noze a raději jsem sebou plácnul na postel, otočil se směr zeď a zavřel oči… Takže, tohle je konec? Trpitelsky si sevřu volné tričko na levé straně, na straně srdce, vím, že bolest nepřichází z toho orgánu, nu většinou je k němu přiřazováno… A… bolí to víc, než jsem si myslel… Pevně přimknu víčka k sobě, i když by mužům neměla zpod slupky vyrašit žádná slza, nedokázal jsem to, moje vlastní mužské mimikry mne zklamaly… Už to nemůžu držet. Chytil jsem se za obličej a každou slzu, která se objevila, jsem pečlivě setřel, jenže pořád se jevily další a další, nechal jsem tedy, ať mi zmáčejí obličej…
"Sasuke? Co se stalo?" Chytila mě za rameno ruka, vysílala teplo, ale pořád to nebylo JEJÍ teplo…
"Nic." Přeskočil mi hlas o oktávu výš, pak nebylo divu, když si mě radši pro jistotu obrátila čelem k sobě, nemělo cenu se bránit.
"Ty pláčeš?" Poznala to, i přesto, že jsem si tvář chránil dlaněmi.
"Ne, hraju si na fontánu." Naštvaně jsem odsekl. "Jdi do hajzlu…" Na všechny kolem sebe jsem se choval hnusně. "Jsi tak vlezlá…" Otočil jsem se zpátky ke zdi.
"Cože?" Vyjekla.
"Jsem upřímný…" Ohradil jsem se, když tomu stále nechtěla věřit…

Až když jsem asi ve tři ráno trochu vychladl, jsem zjistil, co jsem vlastně udělal. Temari je ženská, ženy jsou většinou přecitlivělejší… moooooooo… co mám dělat? Nedošlo mi, jak moc jí to může zabolet… jsem idiot.
"Tem?" Tápal jsem místností beze světla, aneb zhaslém kuchyňském koutu, až jsem konečně nahmatal zapínač a rozhostilo se světlo! Hurá! Něco se zahýbalo na pohovce, spokojeně jsem se usmál, i když trochu kostrbatě, pořád mi nebylo hej…
"Co je?" Vyštěkla na mě, ke všemu je na mé půdě. Však se jí ani nedivím…
"Promiň." Váhavě jsem přešlápl, ona se na mě smířeně podívala, následně přišla až za mnou po těch svých tyčkách, které nazývá nohy a znovu tou teploučkou dlaní mě poplácala po zádech.
"To je v pohodě Sasuke, teď si sednem a hezky mi povyprávíš, co se stalo." Byla moc dominantní, nemohl jsem jí odporovat.

"Tak a to by tak odpovídalo konci…" Znervózněl jsem pod jejím rentgenovým zrakem.
"Ach ta láska, myslela jsem, že se to nikdy nestane." Pohladila mě na povzbuzení po paži. "Ale nevěš hlavu, neodmítla tě přímo-" Přerušil jsem ji.
"Ale odmítla." Pohlédl jsem na ni skelně.
"NEODMÍTLA! Jenom… asi nevěděla co dělat, můžu ji zkusit zavolat…" Zapřemýšlela.
"Ve tři ráno?" Zeptal jsem se, tohle mi mozek nepobíral.
"Ne, až ráno, takže ty padej hezky spát." Jak řekla, tak jsem učinil.

Občas jsem se cítil jako její pes, ale i přes to všechno, jsem ji snad měl rád? Asi jo, byla celkem milá, když se na to dívám jinak. Zavřel jsem se u sebe a svalil se na tu měkkou podložku. Spát? Jste blázni, dneska neusnu…
Dobře, to jsem koal, ráno jsem se kupodivu probudil, ale mám pocit, že jsem usnul až v sedm a teď bylo kolik? Koukl jsem se na budíko-hodiny na kterých se zračilo 8:20, hmm… hodinu dvacet, to není tak špatný.
Vyhrabu se zpod přikrývky a zabrejlím. Z kuchyně se line báječná vůně šípkového čaje, mého oblíbeného. Pak raději znovu zapadnu, poněvadž vidím, jak se ke dveřím, uprostřed s matným sklem, blíží stín, podle čehož usuzuji, že se na mě jde Temari podívat. Nemůže mě takhle vidět, musím mít oči jako rubíny…ke všemu mírně opuchlé! Cítím se jak malá, ufňukaná holka…
"Sasuke?" Opatrně se zeptá, jakoby očekávala, že snad spím nebo co!
"Volalas jí?" Vybafl jsem na ni, nedivím se, že jí to zaskočilo, ani jsem ji nepozdravil, což obvykle dělám každý den.
"Jo… je nedostupná." Takže ona to bude ke všemu i ignorovat! Bolí to, tak moc to bolí… Tentokrát už jsem nebrečel, nemůžu. Jsem přece muž, Uchiha, Uchihové nejsou měkkoty!
"Aha." Znovu jsem se raději obrátil k mé věrné, studené kámošce, ta nezradí - ke stěně.

Až do večera jsem bloumal mezi spánkem, životem, myšlenkami a smrtí. Bylo mi na nic, proč jsem to jen řekl? Nemohl jsem to ovládnout, prostě to ze mě vyletělo, nemůžu za to… Neustále jsem se utěšoval, abych se vůbec radši nerozplakal, to by byla ostuda, stačilo mi včera. K čemu mi jsou svaly, když mám slabé srdce? Vážně bych už měl přestat uvažovat jako žena… jsem k ničemu, mám za účel pouze odevzdat semeno a dál se budu beznadějně utápět v hořkosti života…
Vážně jsem byl k politování hodný, jsem troska, jsem nic, je mi jedno, že jsem vydal knihu, když nemám ženu, po které tak bezmezně prahnu…
Zabořil jsem hlavu do polštáře a dusil se, vždy jsme se v nádechu obrátil hlavou nahoru, abych mohl načerpat důležitý kyslík… ach jo…
Pak však přišlo něco, co mě z mého zlého snu plně probudilo!

"Sasuke…?" Ani jsem nemusel udělat podrobný rozbor tónu hlasu, abych poznal, kdo to je. Dělal jsem však, že mě to nechalo plně klidným, což ani náhodou nebyla pravda. "Temari mi vyprávěla, jak tu jenom ležíš a okamžitě mě poslala za tebou, tak jsem tady." Říkala to tak nesměle, připadala mi neuvěřitelně roztomilá. Tak jsem byl teda donucen se otočit a spatřil ji v celé své kráse, přesně tak jak jsem ji znal… Tak krásnou…
"A co chceš?" Propaloval jsem ji pohledem, chudina tím svým uhnula, držela se za zády za ruce. Ach jo…
"Už vím jaké to je, když někoho nevidíš skoro ani ne den a už to bez něho nemůžeš vydržet." Vytřeštil jsem oči, tohle je sen? Pokud ano, nechci se probudit, tryskem jsem vyskočil na nohy, všechna nechuť do života, jakoby najednou opadla, teď tu bylo pouze štěstí, láska, štěstí a láska…
Pevně jsem ji sevřel v objetí.
"A kdo říká, že jsem myslela tebe?" Řekla to tak vážně, normální člověk by se lekl, no já jsem věděl, že mě chce zase jen naštvat.
"Taky tě nenávidím." Pevněji jsem ji stiskl okolo boků, hbitě spojil naše rty a pak si ji už jenom vychutnával… konečně. Usmál jsem se, stále jsem měl zavřené oči a naše čela vzájemně vytvářela opěradlo toho druhého.

"No ale né, že se budeš flákat!" Zakřičela od dveří ta blbka z Londýna. Daroval jsem ji zazubení a pak se znovu vrátil k mé berušce…
"S ní to ani nepůjde, ta mě dokope ke všemu, viď stenografko?" Otázal jsem se, sama mi obmotala ruce okolo krku a znovu naše ústa společně tančily…
____________________________________
Co vy na to? ^^
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 5. dubna 2012 v 13:52 | Reagovat

Ach...to je tak moc nádherný. :-)

2 Mikeira Mikeira | 5. dubna 2012 v 15:34 | Reagovat

Krása! :D Fakt ;-)

3 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 5. dubna 2012 v 16:09 | Reagovat

krásne :-D

4 Hope Hope | 5. dubna 2012 v 19:37 | Reagovat

krásné :-D moc ;-)

5 camelia camelia | Web | 5. dubna 2012 v 20:01 | Reagovat

MOhla si to ještě trošku natáhnout, ale ano... Moc povedená série a originální nápad :)

6 Kačka Kačka | 5. dubna 2012 v 21:22 | Reagovat

Amazing x) úžasný !!!

7 Siruka Siruka | 5. dubna 2012 v 21:58 | Reagovat

Asi  se  rozplinu  samim  blahem  ,krasna   povidka :-D  8-)

8 Katka Katka | 6. dubna 2012 v 17:12 | Reagovat

uzasnyyyyyyyyyyyy :D

9 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 7. dubna 2012 v 9:03 | Reagovat

krásne krásne moc povedeé
:)

10 hynyty sarah hynyty sarah | 16. dubna 2012 v 14:48 | Reagovat

Blbka z londýna!Pf jáháhaaaaa to je úžo to je tak sladký až se z toho kazí zuby!!

11 kings-and-queens kings-and-queens | Web | 1. května 2012 v 15:24 | Reagovat

skvěléé :)

12 yuki-chan yuki-chan | 8. prosince 2012 v 16:48 | Reagovat

vážně moc pěkné :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama