
"Tak, co jste dneska udělali?" Přišla večer, trošku v náladě, Temari.
"Tak celkem dost, Sasuke se dost uvolnil a získal potřebný materiál a námět pro pokračování." Oznámila jí suverénně, bylo celkem obdivuhodné s jakým klidem to říkala, když jsme celý skoro celý den blbli.
"Hele, neplatím tě za to, aby se tady Sasuke uvolnil, zítra tady pobudu s vámi." Rozhodla se, no, to mi ještě chybělo. Povzdychnul jsem si.
"Ne to je v pořádku, hned od zítřka začne Sasuke bravurně psát a dám ruku do ohně za to, že to bude skvělá práce!" Poulil jsem na ni oči, už jenom kvůli tomu, že ona mě skutečně obhajovala díky ní, jsem měl taky chuť něco namítnou, ale raději jsem je nechal ať si to vyřeší, ještě by se pak na mě ta blondýna osopila.
Sakura na noc odcházela a hned brzy ráno mne přivítala snídaní, při které jsem si samozřejmě užil spoustu zábavy. Sice to nebyla rajčata, ale naložila mi na tácek pomeranč, do kterého jsem neustále píchal lžičkou, proč lžičkou? Protože mě to tím donutila jíst, říkám, že tak se procvičí prsty, všechna sranda však končila, když se mi ta neposedná šťáva dostala do oka, děsně to zapálilo.
"Není ti nic?" Zeptala se starostlivě a upřela na mě svůj zelený pohled.
"Ne, jsem v pořádku." Nebudu přece nějaká bábovka, jak říkala ta hnuska. Otevřel jsem poštípané oči.
"Máš je úplně rudý, bože, cos hulil?" Překvapila mě, když se hlasitě rozesmála, takový hrdelní smích jsem už dlouho neslyšel a musel jsem se, ač mě to štvalo, smát s ní. "Tak, konec srandy, sežer to a jde se psát." Napomenula mě, jinak mě Temari asi vážně sní. A tak jsem ji poslechl a poslušně to dojedl.
"Co kdybychom tam ještě dali rozchod, aby to bylo zajímavější?" zeptal jsem se jí.
"Seš padlej na hlavu? To by neprošlo, víš, píšeš strašně nudně." Bože, musí mě pořád štvát? "Osobně si myslím, že by je to vážně unudilo k smrti, začíná to být pořád jednostranné a stereotypní, co takhle tam právě dát nějakou vtipnou scénku či vzrušení?" Zeptala se a já jsem s radostí přikývl, ne že je vtipná, ale taky má super nápady! Podívala se na mě s očekáváním vepsaným v očích.
"Můžeš na chvíli odejít, rád bych to napsal a k tomu potřebuju klid." Snažil jsem se jí nějak zdvořile vyklidit ze zorného pole a přitom být asertivní.
"Jasně." Tak to by blondýna v životě neudělala, ta by radši zůstala a bedlivě mě sledovala, než se šla třeba dívat na televizi.
"Děkuju." Vřele jsem se usmál, uchopil do rukou můj milovaný notebooček a začal datlovat.
Zhruba za patnáct minut jsem měl tu scénku plnou srandy hotovou, možná to bude tím, že jsem byl skutečně uvolněný a svůj, namísto kdyby na mě dohlížela tam ta pipka, dělal bych to ještě zítra.
"Tak, mám hotovo." Přišel jsem do kuchyně, kde zrovna kuchtila oběd a ona na mě vykulila oči.
"Fakt?" Zeptala se. "Temari říkala, že ti to celkem trvá." Ježíš, proč se o ní pořád zmiňovat? Tak za mnou poslušně docupitala až do pokoje, kde mi následně mou práci kvalitně ohodnotila, a já byl spokojený.
"Tak co je dneska nového?" Zeptala se zelenoočka a práskla dveřmi.
"Musím uznat, že se dneska Sasuke činil." Mrkla na ni má super stenografka.
"Fakt, napsal něco?" zeptala se.
"Jasně, asi dvacet stránek." Usmála se na ni a Temari se zaradovala.
"Konečně! Tebe nám poslal sám bůh z nebe." Zasmála se. "Myslíš, že zítra bych si mohla dát zase pohov?" Zeptala se.
"Promiň, ale zítra už něco mám, pozítří?" Zeptala se jí opatrně, seč se Temari zadívala poněkud nerudně, musela souhlasit, a co má? Ach jo… To to tady budu muset přežít s tou potvorou.
"A co vlastně máš tak důležitýho?" Zajímala se hned, nějak mě to ani nezajímalo, ale když však vyslovila větu, kterou vyslovila, zbystřil jsem.
"Za svým klukem, máme rande, chce si prý promluvit." Zasmála se, hrklo ve mně, takže ona má chlapce! Vzdychl jsem a raději šel surfovat, na internetu samozřejmě.
Druhý den jsem přežil jenom díky tomu, že Temari mi nějak moc nevěnovala pozornost, a když už, vůbec nebyla taková, jakou bych ji čekal, co se s ní stalo? Je zamilovaná? A je fakt, že i když tu byla její přítomnost, mnohem více jsem psal, než bych čekal, se Sakurou to jde samozřejmě lépe, ale… proč vlastně? Vzpomněl jsem si na její upřímné oči a okamžitě se mi na tváři narýsoval úsměv. Měl jsem ji vážně rád, byla to super kamarádky do nepohody!
Dneska je pondělí, měla by přijít Sakura, což nepopírám, je, že se na ní nadmíru těším, s ní se cítím uvolněný a respektovaný, napadají mě neustále nějaké střeštěné nápady. Dneska jsem si obzvlášť promýšlel stěry, které bych na ni použil, kdyby mě chtěla zase štvát, ale to k nám už prostě neoddělitelně patří.
"Sakuro, kde vězíš?!" Slyšel jsem z vedlejšího pokoje, naneštěstí pro ni to měla na repráku.
"Promiň, ale asi se nedostavím." Zachraptěla, slyšel jsem, jak je smutná.
"Co se stalo?" Tem jakoby mi mluvila z duše.
"Osobní důvody…" Pokračovala, to už jsem nemohl vydržet, vtrhl jsem do vedlejšího pokoje a ukořistil sluchátko pro sebe.
"Sakuro, co je ti?" Zeptal jsem se, věděl jsem, že je něco v nepořádku.
"Nic Sasuke." Slyšel jsem, jak se smála, faleš z něj přímo sálala!
"Nelži mi tady." Chtěl jsem, aby mi to vysvětlila, pak už jsem zaslechl jenom známé tůt… tůt… tůt… Ona mi to položila!
"Temari, potřebuju adresu, kde bydlí, prosím!" Naléhal jsem, ona tedy poslušně vytáhla všechny potřebné papíry, vymanila od ní totiž veškeré informace.
"Do večera jsem zpátky." Mrkl jsem na ni, než jsem poděkoval. "Děkuju." Usmál jsem se, naskočil do mého miláška, auta pochopitelně a odjel kamsi do ulice, kde by měla bydlet.


















Nádhera!!!!! MOc povedené!! Tším na pokráčko !! xDDDDDDD