Zuby a srst 7

2. dubna 2012 v 20:44 | Ufonek |  By Tiguan :-)
Tak a znovu se po dlouhé době vrací Z&S ! Užijte si od Tiguan ;-)








































7díl…….začínám opravdu bláznit nebo nechápu věty a slova která se zde píší ?
V tu chvíli když jsem se mu snažila rozepnout ten zatraceně prokletý poklopec něco ve mně hrklo…….
*Šust*
*Madam?..................................madam!..............je vám dobře?*

Najednou jsem se probudila ve své postely a urychleně jsem se zvedla do sedu,neopovážila jsem se otevřít oči ve strachu že tam ten černovlasý ďábel bude stát
"Madam?...je vám něco?" ozvalo se po mé levici a já si nevěřitelně oddychla,ano! Byl to muž a dokonce černovlasý ale byl to můj Hospodář Henrry..
Až teď jsem otevřela oči a podezřívavě jsem se podívala do těch jeho oranžově svítících provokativních očí které však na mne pohlížely s láskou.
"Madam..jestli jsem vás vyrušil,nebo urazil ba dokonce nějakým způsobem nahněval tak se vám omluvám že jsem bez zaklepání vtrhl do pokoje ale řvala jste ze spaní…tedy….volala..a….a….a….poměrně dosti…naříkala….ano naříkala!......nevěděl jsem jestli to bylo způsobeno vaším stálím vyčerpáním…a to se vůbec nedivím že jste zkolabovala na schodech to tedy ne!...spíte tak málo! Moc dobře vím že spíte jenom tady! A tady už jste nebyla dobrých dva a dvacet let! Měl by jste se šetřit madam! Vždyť už vám bude brzo 322….já vím já vím jste ještě mladinká ale….Madam se moc přepíná měla by jste zvolnit a dát si dovolenou" vyčetl mi všechny moje prohřešky a pak se na mě mile usmál
"Ne toho se nemusíš bát ničím si se neprovinil….já vím Henry já vím….ale dokud mi nebude stát v pokoji vyzdobená truhlička s jejím proklatým jménem a v ní její srdce a v moři se nebude plavit její tělo spálené na prách tak si neoddychnu Henry a ty to víš…víš co mi provedla! Ty to víš! Byl si u toho ! a od té doby se přepínám ty to víš!" začala jsem být trochu rozmrzelá a Hysterická s Henrym jsem vyrůstala ale jako na spousta dalších oficiálních zámcích kde mám další tři tucty po celé zemi Hospodáře kteří mi spravují má sídla, Henry je jeden z těch kteří o mě vědí vše.
"Já vím Vaše císařská výsost já vím…."
"Henry!!"
"Tedy Madam!"
"To už je lepší" usmála jsem se na něj přes závoj růžovích pramenů "Mohl by si mi prosím tě….." nedořekla jsem to protože mi skočil do řeči.
"Připravit pracovnu Madam? Ano ta už je připravena od šesti od rána….máte tam své oblíbené krevní víno jeden karton cigaret…..a všechny ty podivné spisy …..plus jsem vám nechal připravit na odreagovaní pár filmů na později."
"Och!...děkuji Henry si laskav….. a teď stejně laskavě vypadni z mého pokoje abych e mohla obléknout!" Henry otevřel pusu a pak jí zase zavřel a usmál se když šel směrem ke dveřím mumlal si něco jako : "Jako bych jí neznal!Pořád tě překvapují ty její nálady!? Ale je to přece ona!"
Usmála jsem se sama na sebe a zpátky nahodila svou ledovou tvář …přehoupla jsem nohy přes postel a snažila se očima najít svoje saténový kimono.Až můj pohled nakonec zavítal k rámu okna…..vysvětlí mi někdo co tam dělá ? -…..asi ne…22 let zpátky se mi hledat nechce…..myslím že sem měla tenkrát zrovna divokou noc s Henrym….
Ale to je fuk.
Znovu jsem se rozhlédla abych našla ovladač od místnosti která vede do mého obrovského šatníku až když jsem udělala pár kroků v kimoně mi zašustěly klíčky s ovladačem.
"Tady seš ty mrcho!" zasmála jsem se a vytáhla ovladač,namířila jsem ho proti stěně a stiskla červené tlačítko.

Když jsem vylezla už obležená v teploučkém modním svetříku světlími riflemi a už napleteným copem na bok který mi splíval až popás,byla jsem teprve spokojená.
Na zámku je poměrně chladno v těhlech měsících a tak se svetr hodí.¨
Usmála jsem se sama pro sebe a vzala jsem z nočního stolku mobil (Samsung galaxy II.) a vyťukala jsem číslo Diedary.
Chvíli to vyzvánělo ale pak se konečně ozval jeho hlas.
"Ahoj lásko!" ozval se plnej naděje.
"Ahoj"
"Prosím tě kdy se vrátíš zlato ? řekni mi že zejtra!"
"Die! Přestaň se chovat jako kdyby si byl malomocnej,ne zítra se nevrátím! Budu prič asi tři čtyři měsíce při nejlepším dva…"
"Cože!" zařval zoufale
"Die! Drž klapačku !" zařvala sem na zpátek.
"Ale já to nezvládnu rupne mi v bedně! Nezvládám to si pryč tejden! A já mám pocit že mi rupne hlava samí problémy ten chce to ten tamto ten tohle! jak mám všechno splnit!"
"Nic splňovat nebudeš! Je ti to jasný! Nic! Nehodlá přijít k rozmazlenýmu týmu! Všechno budeš kompenzovat se mnou! Každý ráno a večer ti budu volat a ty mi řekneš co všechno se děje a co všechno jste dneska dělaly ! a jestli mi jenom trošku zalžeš poznám to ! takže teď laskavě zvedni tu tvojí línou prdel z toho mýho křesla! Který tak miluju a řekni Sasukemu ať si přestane hrát na vůdce všeho ! jinak tam vletim a zabiju ho vlastníma rukama!"
"Ano Madam!...............................a jak víš že sedim v tvým křesle a že je vedle mě Sasuke?"
"Kreténe! Nezapomínej jakou mocí vládnu!"
"Ano Madam!"
"A přestaň mi říkat Madam sem Tvoje přítelkyně a vůdkyně! Drž klapačku a děte trénovat!"
"Ale..!"
"Řekla sem ti drž klapačku a jdi !!!" ……………. "Nazdar!"
"Ahoj!" zakvičel do telefonu a já to típla.
Vstanu s dobrou náladou a jeden zkurvenej blonďák mi jí zkazí! Bože!
Zhluboka jsem se nadechla a vydechl,hodila jsem telefon na neustlanou postel a odešla jsem z pokoje.
Šla jsem mohutnou chodbou kde byl výhled dolu na chodbu a na krásný zdobený schodiště.
Usmála jsem se znovu sama pro sebe ten pohled byl tak honosný a luxusní že sem si vzpoměla na mé dětství do pěti let které sem zde na zámku Verrouiller la paix et le bonheur prožila(zámek klidu a štěstí) což byla pravda zámek se stavěl v barokní době a v té také zůstal
Matka mě zde vychovávala v dobrých poměrech,ve slušnosti a vstřícnosti a vždy k dobrému chování..
A hlavně tenhle zámek ve mně zachoval část dobra ,je naplnění mým smíchem a šťastnými vzpomínkami.
Když koukám na ty schody pamatuji si jak jsem tady s maminkou lítaly nahoru a dolu sem a tam kolikrát jsem si tady rozbila koleno.
Hrávala jsem si tady s dětmi z mích poměrů, a lítaly jsem dole v hale mezi dvornímy dámamy
Nevlastní bratr se vždy schoval pod sukni jedné z dvorních dam a ta ho vždy za to velmi nevhodně pokárala.Protože byla nižšího postavení než on ale jeho matka tu dvorní dámu nikdy nevyhubovala,protože měla za to že chlapci se nepřísluší i když tak mladého věku aby se schovával dvorní dámě pod šaty a tak jí spíše pochválila jemním přikývnutím hlavy.
Můj bratr byl povrchní idiot který nechápal absolutně nic! Přeci jenom jeho matka byla trochu retardovaná on ……to se nedalo vyjádřit slovy.
Bohužel měl také nehodu jako moji manželé…. Ale né mými rukami ale rukamy mého otce…
Otec….ten mě v můj den narozenin odtáhl ze zahrady kde jsem právě sfoukávala svíčky,a od té doby jsem jenom dřela a dřela a dřela.
Nikdy jsem si neoddychla až po smrti svého otce kterého jsem se zbavila vlastníma rukama.
"Madam vzpomíná na své dětství?" vyrušil mě z mých vzpomínek Henry.
Ani jsem si nevšimla že jsem opřená rukama o zábradlý a koukám se dolů na schody.
"Och Henry tohle mi nedělej,ale ano vzpomínám na své promařené dětství"
"Madam měla možná promařené dětství ale podívejte se na to z té lepší straany,jste teď nadmíru inteligentní a nejmocnější na světe…není to tak?"
"Jistě že Henry!" zasmála jsem se a otočila jsem se konečně na něj, proti mně byl trpaslík,ale roztomilý trpaslík. " Henry ty mi vždy umíš zvednout náladu!"
"Aby taky né vždyť vás znám líp než své boty!" oplatil mi usměv
"No dobrá jdi si po své práci myslím že toho tu máš dost" usmála jsem se a on se mi uklonil pak odcupital kamsi do dálky.
Rozešla jsem se opět po chodbě a zastavila jsem se až před dveřmi své pracovny.
Otevřela jsem honosné bílé,zlatem tepané,dvoukřídlé dveře a vstoupila do ohromné pracovny.
Už při prvním nasátí vzduchu jste vnímaly tu ohromnou sílu,moc a honosnou krásu.
Rozhlédla jsem se po pokoji(já vym ! už zase ! :D ) a znovu jsem se usmála,dnes jsem zdá se plna dobré nálady…co bych chtěla jsem přece na Verrouiller la paix et le bonheuru.
Vždycky jsem tu dokázala všechno v klidu vyřešit…no vždycky…
Podívala jsem se na bílí honosný stůl vyřezávaný z ebenu. Na něm byli postavený karton cigaret,notebook,krevní víno a tři neuvěřitelně tlusté složky každá tak o 7oo stránkách.
Zhluboka jsem si povzdechla……stránka po stránce….bože….zatracenej deník!
Přešla jsem ke stolu a rozbalila karton,z něj jsem vybalila jednu krabičku cigaret mé oblíbené značky Camel.
Vytáhla jsem jednu nikotinovou bombu a sedla jsem si do křesla. Škrtla jsem nehtem o opěrku a rozsvítil se malí plamínek kterím jsem si tu svojí neřest podpálila.
Plamínek jsem sfoukla a nenasytně jsem potáhla….
"Konečně! Po tejdu!" vydechla jsem našedlý kouř a uvolněne jsem se posadila do křesla.
Natáhla jsem ruku a přitáhla jsem si blíž jednu ze složek,otevřela jsem jí a přečetla jsem si jeho uhledným písmem nadpis…………

ITACHI
Podíval jsem se jí do jejich modrých očí a přikryl jí víc jednou z kožešin.
"Jestli todle Pein zjistí tak tě na místě sežere!" zasmála se Konan.
Její smích byl jako balzám na uši.
Noc s ní byla jako kdybych opakovaně za sebou spatřoval úsvit slunce(já vím! :D)
Pohladil jsem ji po vlasech a následně je zacuchával prsty,jak jsem si s ni my hrál.Usmál jsem se na ní a řekl "Ty hlupá! Obleč se a utíkej než se vrátí z hlídky" tvrdý humor já vím… usmála se na mě a vymanila se z mého obětí.
"Jak chceš..mohly jsme si dát ještě jednu rychlovku před závěrem" zasmála se a už se začala oblékat.
"Si na mě zlá když mi to říkáš až teď!" našpulil jsem jako ona rty.
"Tvoje smůla " zasmála se už oblečená,ještě mi věnovala jeden polibek a byla ten tam.

DIEDARA.
Ještě jsem chvíli koukal na obrazovku mobilu když mi to típla a pak jsem jej schoval do riflí.
-Fajn!Tak to jsem zase něco opět posral.-
Sasuke se na mě díval zvláštním pohledem,slyšel to,slyšel to všechno.
Nuceně jsem se usmál a pokrčil rameny.Konečně jsem se zvedl z jejího křesla..jejího vůdcovského křesla a sedl jsem si na křeslo naproti němu a šikmo naproti Sasukemu tak aby mi neviděl z příma do tváře ale jenom z boku a zároveň vypadal jako velitel.Ten vyšší
"Já vím co si myslíš Sasuke,já vím..ale ono to tak není.neovládá mě..já ,já jí jen hrozně moc miluju,a má pravdu nemůžeme jim splnit všechno byly by rozmazlení.Ty jí neznáš ona je úplně jiná,hodná a když jsme sní někde v kruhu a ona začne vyprávět o starých dobách,vidíš na ní tu bolest,strast a smutek jak moc jí vadí co prožila a co všechno provedla ale na druhou stranu je zase šťastná jaká je..tvrdá a ledová a že se jí každý bojí,ale ona…..umí se i smát..umí bejt střelená ..jo ! umí bejt nezkutečnej blázen vyvádět jako puberťák jenom to neukazuje víš ona je v sobě jakoby uzamknutá a ten zámek nechce ani sam moc povolovat…ale kdyby na nás nebyla taková jaká je, nikdy by z nás nebylo to co je. Je to pro nás jako sestra,mamá,nejlepší kamarádka,ta co nezkazí srandu,ona je užasná a především je to naše vůdkyně.Víš jak jsme jako upíři všichni začaly?" usmál jsem se a pootočil jsem na něj hlavu.
"Ne" odpověděl zaujatě a trochu snad chápavě.
"Mě našla jako osmiletého chlapce se zlomenýma žebrama jak jsem se válel v jednom z londýnských kanálech měl jsem propíchlé plíce, a srdce mi odcházelo…měl jsem rozbytou hlavu a strácel jsem mnoho krve a nakonec jsem měl přeraženou páteř,srazil mě náklaďák a přesto jsem přežil ale ten chlap co mě srazil mě hodil do kanálu….." nadechl jsem se z hluboka a zase jsem vydechl.
"A pak se zjevila ona,anděl v černém s růžovými vlasy a zelenými oči.podívala se na mě a pohladila mě po vlasech a pak mi zašeúptala do ucha že bude všechno dobrý a že se nemusim bát a že to teď bude bolet….pak mě kousla a já jen vím že jsem cítil strašnou bolest pak jsem byl týden v komatu." Měl jsem slzy na kraji…sem chlap!
"Deno,deně semnou trénovala byla to něco jako máma a teta…ta nejhodnější a Pein a Konan mi dělaly tu pravou mámu a tátu i když ty vychovala taky ona, a zachránila je podobně jako mě.Není tak surová jak si myslíš ona má dobrý srdce a všichni z našeho týmu to víme,Můžeš jí hodnotit jak chceš ale ty jí neznáš" ztiskl jsem pevně k sobě víčka a pak je otevřel "A teď jdi vzbudit všechny ať se připraví,půjdeme na lov,mám už hlad a navíc potřebujeme doplnit krevní víno který jsem vychlastaly za ten týden" zasmál jsem se a podíval jsem se na něj,to co jsem nečekal byla Sasukeho už teď jenom vlhká tvář a zmučený oči něco co sem u tohohle tvrďák ještě neviděl.
"Ano Pane!" vyskočil z křesla a zaslutoval,zasmály jsme se oba dava.Budeme jednou jako bratři,budeme si rozumět jen k sobě najít cestu.
"Utíkej ty paličáku" zasmál jsem se znovu…jeden z mála dnu z kterého cítím že bude zábavný…..moc zábavný.

_______________________________________
ták jo děcka !..vím byla to moooc dlouhá doba a omluvám se za pozastavení mrzí mě to ale teď budeme makat.dlouho sem neměla svůj nout,takžebsem ani nemohla psát a pak sem byla líná ale teĎ jsem zase v tom a v hlavě se mi rodí plno nových příběhu pokračování a hovadin :D takže se těšte !....Komentujte Komentujte a Komentujte ! :D zdar a ještě jednou se mooooooc OMLUVÁM!
Zdar vaše TIGUAN ! :P J :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Khaculinka Khaculinka | 2. dubna 2012 v 21:40 | Reagovat

Krásný... a stejně jako Dei... mám slzy na krajíčku :/ :D

2 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 3. dubna 2012 v 12:43 | Reagovat

moc krásné :)

3 Kačka Kačka | 3. dubna 2012 v 15:12 | Reagovat

uááááá nádherný moc :-D

4 Mikeira Mikeira | 3. dubna 2012 v 15:19 | Reagovat

Krásné! :-D

5 wdenda wdenda | 4. dubna 2012 v 15:03 | Reagovat

ehmm no... trochu se v tom neorientuju a charaktery postav mi taky moc nesedí. Ale jinak dobrý :)

6 Shiki-chan Shiki-chan | 5. dubna 2012 v 5:58 | Reagovat

Moc krásný díl. velice se mi zamlouval...ne nejsem blázen...jen mě vzbudil můj milášek a já nemohu usnout...tak proto jsem se rozhodla číst a tvůj díl mě opět velice natchl. :-) :-)

7 Siruka Siruka | 5. dubna 2012 v 21:33 | Reagovat

Super  dalsi  dil   to  jsi   me  moc  potesila  jsem  radfa  ze  uz  jsi  ve  forme :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama