
Flash back:
"Už se na něj dlouho neusmálo štěstí, tak běž." Vydal ze svých úst šedovlasý perverzák v masce známý jako Kakashi, pro mě můj sensei, a taky jako nekonečný perverzní chlap, aneb Jiraiya v druhém vydání.
End Flash Back.
Byl krásný, to jsem nemohla popřít, tak jsem si teda objednala drink a popošla k němu blíž. Měl pár vrásek, zřejmě z trápení, jak říkal, dlouho o něj nezavadila štěstěna.
Sjel mě pohledem a já se kapánek zarděla. Je krásná…Uslyšela jsem z jeho strany, to jsem vám ještě neřekla, umím číst myšlenky. Pak ode mě však zraky odvrátil, no já když na někom ulpím, nemůžu ho přestat slyšet. Možná by si ke mně mohla sednout, ale to ne, to by mě nemohla doprovázet smůla všude kam jdu .Poté jsem uslyšela hluboký povzdech, rozhodla jsem se mu vyhovět, stejně to byla má úloha, za měsíc zmizím a poletím nahoru.
Usadila jsem se naproti němu, servírka přišla a postavila přede mě sklenici a flašku červeného. Poděkovala jsem a nalila si trošku. On zaluskal a sličná blondýnka mu též přistavila jednu sklenku. Společně jsme se napili a pak jsem to znova uslyšela. Asi bych se měl představit… Ale já už ho dávno přece znám.
"Jsem Sasuke Uchiha a vy jste?" Odkašlal si. Potěšeně jsem se usmála.
"Sakura Haruno." Odvětila jsem a pohodila svými růžovými vlasy. Teď se mi líbí ještě více než předtím. Zašvitořil si v duchu. Přemýšlím, co bych mu dále mohla nabídnout ze svých služeb.
"Kde jste se tu vzala, nikdy jsem vás tu neviděl." Zasípal a já se znova zazubila.
"Půjdeme ven?" Zeptala jsem se, bylo tu vážně začouzeno a nechtěla jsem tak moc sedět. Měla jsem na sobě krátké bílé šatečky, nebylo divu, teplo bylo, ač bylo osm hodin večerních.
Naše konverzace se ubírala podobným směrem a prokecali jsme to až do devíti. Poté už jsem si jedenkrát zívla, nechtěla jsem tím říct, že ho nudím, ale on si myslel pravý opak. Asi bych už měl jít, neměl bych zůstávat v její společnosti příliš dlouho, asi jí unudím k smrti. Potřepal hlavou, jakoby ty myšlenky chtěl snad vytřepat. Společně jsme zamířili k jeho autu. Doufám, že to nebude troufalé… Co nebude troufalé? Hej!
"Nechcete zajít ke mně?" Ach tohle… Ať řekne ano, ať řekne ano, jinak to bude pěkný trapas. Musím mu zvednout sebevědomí!
"Tak dobrá." Svolila jsem, nakonec byl to příjemný chlap, srandovní a ke všemu trošku nesmělý. I když někdo jako je on s takovou tváří by mohl mít každou druhou a určitě má, bůhví co se mu stalo.
"A pročpak se trápíte?" Zeptala jsem se ho bez ostychu, jakobychom byli dlouholetí přátelé.
"Mě? Co by mě mělo trápit?" Usmál se, já jsem věděla, že je to faleš.
"No, asi mám dar něco vycítit, když to není v pořádku." Opřela jsem se o kolena, čímž mohl mít větší výhled k mým prsům. Dvojky nejsou nic moc, ale…Dívej se jí do očí, do očí! I tak jsem viděla, jak jeho oči sklouzávali…
"Tak povídejte." Vybídla jsem ho.
"Můžete mi tykat, Sasuke." Podal mi ruku a já mu nastavila tu svou vstříc.
"Sakura." Opáčila jsem a neopomenula přidat úsměv.
Povídali jsme si vlastně celý večer, byla s ním vážně sranda, začínal se mi i trochu líbit… Začínala jsem více vnímat jak smyslně pomrkává a jeho duhovky splývají se zorničkou, jaký úžasný účes má, ptala jsem se, zda-li používá tužidlo a on mi vypověděl, že tak už se narodil, opravdu obdivuju, jak bůh (pokud vůbec je) něco tak nádherného mohl stvořit, ach ty oči plné lesku…
Po půl hodině jsem si k němu přisedla blíž, vlastně by se dalo říct, že jsem se na něj naprosto nalepila, ruce a nohy jsem samozřejmě ještě nezapojila, abyste si nemysleli.
Teď bych jí mohl políbit…Říkal si v duchu, když jsem se mu z centimetrové blízky dívala do očí, poněvadž jsem se ho zeptala na nějakou otázku, ale on evidentně nevnímá. Vydechla jsem a zavřela oči. Jsem tu, abych plnila jeho štěstí, jsem tu, abych ho učinila šťastným a jestli tohle pomůže…
Za chvíli už jsem na svých rtech ucítila mírný tlak a to, s jakou jemností se mi dobýval do úst, jsem si naprosto zamilovala. Začala jsem s ním spolupracovat, jeho ruce už dávno byli obmotané kolem mého pasu a ty mé automaticky vystřelily k jeho krku, přitáhla jsem si ho blíž a vychutnávala si ten sladký pocit opojení, nevím proč se mi to tak líbilo, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno.
"Aby bylo jasno, já nejsem žádnej štětec." Mrkla jsem na něj při chvilce na dech.
"Neboj se." Zavrněl mi do ouška a natáhl se opět k mým ústům. Prohrábla jsem mu vlasy, on mne vzal na své vypracované, avšak trochu šlachovité ruce a donesl až do koupelny.
Je tak sladká. Uniklo mu z mysli a já jsem dozápasila s jeho tričkem.
Když jsme byli oba dva nazí, zašli jsme pod sprchu, na které pustil proud teplé vody a políbil. Začal mě hladit všude, kde se dalo, poté se mi dlouze zadíval do zelených očí a zeptal se.
"Jsi si jistá, že to chceš? Neznáš mě ani den." Přitom tajně doufal, byl úplně nažhavený. Letmě jsem přikývla a s tím do mě vnikl. Bylo to krásné, pomalé a trochu bolestné. Svaly se mi začali roztahovat, čím víc přidával na tempu, tím to pro mě bylo příjemnější. Říkala jsem si, že tohle je vážně jako sen. Můj nebo jeho? Toť otázka.
Stále zrychloval, odměnou mu byly mé vzdechy touhy. Měl krásně vypracovanou hruď, není divu, že mu moje neposedné ruce po nich stále jezdily. Když přestal, obmotala jsem mu nohy okolo pasu, vypla sprchu a položila si hlavu na jeho rameno. Mám pocit, jakobych se zamilovala. Byl něžný, hodný a krásný, co víc si přát?
Společně jsme ulehli do postele, on mne objal okolo pasu a já se nechala ukolébat ke spánku…
Ráno jsem se probudila, no nikdo vedle mne neseděl. Na chvíli jsem posmutněla, je to jeho byt, takže se stejně musí vrátit. Pak jsem ale uviděla něco na polštáři. Byla tam květina, růžová růže. Přičichla jsem si k ní, až mi do klína spadl malý bílý papírek. Jsem v práci.Stálo tam. Usmála jsem se pro sebe a vykopala se z pelíšku. V tu chvíli jsem byla tak zasněná, že jsem si vůbec neuvědomila, že za měsíc stejně musím odejít…Až do chvíle, kdy přišel, jsem si nad tím lámala hlavu, nikdy mne byť jen nenapadlo, že bych se do svého "zákazníka" mohla zamilovat…
________________________________________
Líbilo se? n.n


















KAWAi!!! Krásné!! Moc se těším na pokráčko
!