close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rozbroje 2/3

2. května 2012 v 14:25 | Ufonek |  Jednorázovky
Další dílek! Užijte si! ;-)













A to už jdu znovu ze školy, dny utíkají jako splašené, pomalu ani nemám čas opravovat známky z některých předmětů.
Neuvědomím se, a naneštěstí uprostřed cesty do někoho narazím. Vzhlédnu, je vyšší než já, má to jasně rudé pačesy a ještě červenější oči, obroučky na nose, odhaduji asi dvě dioptrie.
"Promiňte." Chci pokračovat dál, ale najednou se mi zatmí před očima, upadnu, jen vidím, jak se její nožky pohybují ve vzduchu. Musela jsem zešílet.
Když se znovu postavím na vypracované nohy, kolem mne už není parčík s lavičkami a zpívající ptáčci, nýbrž jsem jakoby ve fialové hmotě, která se kolem mne neustále vlní a nedá se zastavit. Zdá se mi, jakobych proplouvala.
"Haló?" Snažím se zoufale s někým navázat mluvu.
"Ahoj Sakuro. Jsem Karin." Zprudka se otočím, vyděsila mě. Je to znovu ta červenovláska…no teď se usmívá a vypadá ještě krásněji než předtím.
"Jakto, že znáte mé jméno?" Vypadne ze mě okamžitě.
"To je jedno, není fakt, že nerozumíš všemu, co tě dnes potkalo?" Zeptala se mě. Tak teď už to vážně nechápu!
"Je fakt." Přikývnu.
"A co je to?" Znovu otázka, cítím, jakoby se mi zvětšovala hlava, jak jí mám napráskanou všemi problémy.
"Uchiha Sasuke se dnes choval vážně náramně divně!" Vyhrknu dřív, než se stačím zarazit, pozdě, kostky jsou vrženy.
"Jste pro sebe stvořeni. Buďte ochraňováni! Ochraňujte sami sebe. On už to pochopil. Jste dva, dva pro sebe, tak to říkal brumbí… totiž Kakashi, to je jedno, kašli na to, ahoj!" V tom všechno to purpurové zmizí a já se znovu nacházím uprostřed parku s vší tou zelení. Všechno to komolila, jediné co jsem postřehla bylo Jste pro sebe stvořeni. Takže to byla asi její první slova.
Okamžitě se otočím a peláším před jeho dům, potřebuju odpovědi a konstatování -On už to pochopil - mi k tomu naprosto stačí.

To už stanu před jeho obrovskou vilou a přemítám. Mám zazvonit či nemám? Mám chuť se na to vybodnout a odejít, ale něco zachrčí a já vidím, jak se otevřeli prostorné prosklené dveře.
"Čekal jsem tě." Zahřmí svým ledovým hlasem.
"Aha." Mé dolní končetiny žijí zřejmě vlastní život, protože prošli brankou a zamířili přímo do jeho obýváku a hodlali se usadit na pohovku.

"Jak vidím, už sis stihla udělat pohodlí." Odfrkne si, chtěla jsem ještě něco namítnout, ale ústa mě neposlouchali.
"Apeluji vysvětlení." Štěknu, nebudu se k němu chovat hezky, když on ke mně tak hnusně. "Karin mi už něco pověděla, ale ne moc z čehož bych mohla vyvodit závěr."
"Prej máme strávit někde tejden na chatě, místo školy, prej abychom se líp poznali nebo co." Sykne.
"Aha." Znovu to slovo, přitom bych toho chtěla napovídat hory doly, jenomže něco mi v tom prostě brání, že bych nechtěla na něho křičet, nechtěla bych mu ublížit? Sakra co je to se mnou?? Ptám se sice sama sebe, ale že bych si dokázala odpovědět, to už mi nehrozí…
***

"A kam že to jedeme?" Tážu se černovláska. Abyste byli v obraze, právě jsem nasedla do černého naleštěného auta, značku nevím - nezajímám se o káry.
"Na chatu." Zašklebí se zrovna tak úlisně, jako had.
"No to vím, ale kam, do jaký vesnice, města, státu?" Chci prostě něco vědět a né tu jen zasmušile sedět a nemít jediné info o situaci.
"Marja, do Sněžné." Mrkne na mě. Normálně by mi neodpověděl, asi to bude ještě zajímavý… Vypustím to z hlavy a nechám se ukolébat hudbou z přehrávače ke spánku…

"Tak jsme tady." Mává mi někdo vskutku bílou a kostnatou rukou před obličejem a já se konečně proberu.
"Oka." Odpovím rozespale a on se pousměje.
"Tak pojď." Vybídne mne a sám mi vezme zavazadla, ještě předtím, než jsme vyjeli, jsem se musela stavit u sebe doma pěšky! (Přece nebudu mrhat plynem!).

"Počkej, a proč že tu vlastně jsme?" Vyptávám se, stále jsem neporozuměla zadání.
"Abychom zjistili, jestli jsme pro sebe správní, prostě to tady ňák přežijem a pak bude všecko jako dřív." Prapodivně se odmlčí, jakoby chtěl ještě něco říct, ale nevydá ani hlásku.
"Takže tím chceš říct, že-" Tentokrát jsem to já co zarytě ztichne, ne že by mě snad něco vyvedlo, kéž bych to tak nezastírala… "Počkej, proč jsi s tím vůbec souhlasil?! Vždyť mě přece nenávidíš!" Namítnu podrážděně, sice mi nevyhovovalo, jak se do mě pořád naváželi, ale… ALE!
"Já… vlastně ani nevím." Lhostejně pokrčí rameny, zapne malou televizi a okamžitě na ni začne nadávat, že to on převe má doma čtyřiceti palcovku a kdesi cosi. Pohlédnu na něj zhnuseně a raději se jdu koukat nahoru ven z okna.

Sotva k tomu okénku přijdu, naskytne se mi neuvěřitelný kraj. Všude samé jabloně a svěží vzduch. Vlastně jsem ráda, že jsem sem jela.
"Ááh!" Vykřiknu, sotva mne někdo popadne za pas a vyzvedne vysoko do vzduchu.
"No tak, neplaš." Usměje se.
"Myslela jsem, že se díváš na televizi." Vykulím oči - on se dívá ven! Myslela jsem, že je to ten zabedněnej frajírek, kterej pomalu ani nezná přírodu, ale teď vidím jeho zahloubaný pohled…
"No, díval jsem se, ale není tam nic zajímavýho." Znovu ta reakce - ramena vyšvihlá do prostoru. "Hodně jsem přemýšlel, nezajdem na procházku? Nemáme školu, tak proč si neužít?" Při té myšlence se zděsím, chce mě jako další zářez na své posteli?
"Neboj, nemyslím to tak." Obhajuje se, asi postřehl jak se tvářím.
"No… já jen aby." Vydechnu, to už mne zatáhne za ruku a vyvede ven mezi stromy.

Je úžasné, když se můžete nadechnout svěžích vůní, být s osobou, která je pro vás důležitá… užívat si ten ohromný pocit svobody… TAK POČKAT! Která je pro vás důležitá… vlastní myšlenky mne neposlouchají, začnu třeštit oči do prostoru… zadívám se na černovláskova záda. Opravdu on je pro mě důležitý? Dýchám rychle… Je tohle vůbec možné, aby z vašeho největšího odpůrce se stal nejlepší přítel a možná i něco víc? NE! To je nemožné, vždyť… to nemůže být pravda přece…
"Sakuro, pojď sem! Rychle!" Volal hlasem něco mezi šepotem a normální mluvou. Prostě akorát potichu. Tak jsem k němu opatrně došla a opřela se o jeho rameno. "Vidíš?" Zeptal se s úsměvem, podívala jsem se na místo, kam ukazoval jeho prst a uviděla jsem malou černou veverku, jak okusuje v listech stromů oříšek. Že já si vždycky říkala, jak to může tak vyžrat. Zazubila jsem se.
"Krásná." Pochválila jsem, rozprostřela si ruku na jeho vlasech a roztřapatila, to dělám celkem často, jenže ještě nikdy jsem to neudělala jemu. Má sametově hebké vlasy. Pousmála jsem se.
"A v čem vlastně spočívá ta ochrana?" Zeptala jsem se. Ani po dvou minutách mi neodpověděl, je v tom něco víc?
"Vlastně ani nevím." Snažil se zakrýt obličej, já viděla jak zaváhal, takže to moc dobře ví… prozatím to asi nechám být. Ohlédla jsem se, naše chata byla na kopci, teď skoro vůbec nebyla vidět, to už jsme tak daleko? Nevadí.
_______________________
Líbilo se? =^^=
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 2. května 2012 v 14:57 | Reagovat

Aaaaaah kawai !! Moc moc se těším na rozuzlení , nádhera!!!

2 Mikeira Mikeira | 2. května 2012 v 15:10 | Reagovat

Supér!! :D Zajímavý

3 kun56564 kun56564 | 2. května 2012 v 15:51 | Reagovat

těším se na další díl ale hezký

4 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 2. května 2012 v 15:58 | Reagovat

Krásné! Doufám, že pokračko bude co nejdříve! :)

5 Dakyra Dakyra | 2. května 2012 v 16:35 | Reagovat

náádhera.. užasný.. a už se nemůžu dočkat pokračování..:D

6 camelia camelia | Web | 2. května 2012 v 16:48 | Reagovat

Krása!

7 ryuketsu-no-tsubaki ryuketsu-no-tsubaki | 2. května 2012 v 17:45 | Reagovat

Úžasný :-D

8 Hinako Hinako | Web | 2. května 2012 v 18:41 | Reagovat

Honem poráčko !!

9 jabka miu ans :D jabka miu ans :D | Web | 2. května 2012 v 20:54 | Reagovat

juj zajímavé..! :) stejně nevim kam ty na to chodíš.. :D ždyť an tenhle pár už snad ani nejde vymyslet něco origoš ,ale ty jsi dokázala nemožné ;) Hej ,ale našla jsem tu překrásnou povídku PeinxKonan ,ale dalo to práci :D tu máš odkaz http://147.32.8.168/?q=node/59317#comment-1287245 fakt stojí to za to :) A hele ta psavá se stále drží najednou vidím inspiraci všude :D Právě mám rozepsanou jednorázovku na KonanxPein ,ale je trochu těžší ji sestrojit ,ale to dám :D navíc a teď se drž! :D Napadla mě povídka SASUSAKU ,kterou jestli napíšu ,věnuju tobě :) a myslím ,že za tu psavou můžou tvoje povídky takže díky moc :)

10 Khaculinka Khaculinka | 2. května 2012 v 21:56 | Reagovat

Krása... honem pokráčko :P

11 hynyty sarah hynyty sarah | 3. května 2012 v 18:20 | Reagovat

HONEM UDĚLEJ POKRÁČKO!!!!!jen mě mrzí že budou jen 3díly...nemohla bys to prodloužit aspoň na 4????

12 Nana357 Nana357 | 3. května 2012 v 22:46 | Reagovat

Skvelé z teba by bola spisovateľka ;)

13 Stanush Stanush | Web | 4. května 2012 v 17:11 | Reagovat

F-A-J-N-O-V-E!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! pokraaaackoooooooooooooooooooooooooo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :) :P :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama