Amanogawa 6

27. července 2012 v 23:00 | Ufonek |  Amanogawa


Další dílek n.n










"Víš, ono existuje rozdíl mezi přátelstvím..." přitiskl jí lehce rty na horoucí tváře "...a láskou..." hluboce se jí zadíval do očí, uchopil její hlavu do dlaní a políbil ji. Ó páni, konečně ji políbil! Ta dlouhá doba, ty minuty, hodiny, dny, týdny, co si tohle přál udělat, ale nemohl, jsou za ním. Právě si splnil jeden ze svých mála snů. Otíral se jí o tu malou pusinku nejdřív jemně, pak ale vystrčil jazyk a vydobyl si přístup do jejích úst. Dal jí pořádného, hlubokého francouzáka. Zavřel při tom oči, slastí a prožitkem. Ona je nejdřív měla jen vytřeštěné, ale taky je začala pomalu přivírat. Brzy se i její jazyk naučil tuto hru a užívali si to, dokud jim nedošel kyslík. On ale nehodlal přestat, usmál se na ni.
"Tohle je ten rozdíl?" ptala se zmateně.
"Ano, přátelství je jen duševní cit. Netýká se až tolik moc tělesných kontaktů Za to láska ano, láska je něco, když se poblíž osoby, kterou miluješ, rozhoříš takhle..." přiložil její ruku na své červené tváře. Zamrkala. "...a srdce ti začne tlouct takhle..." a znovu její ručku umístil na jinou část jeho těla, tentokrát na levou stranu hrudi, kde bylo uvnitř ukryto srdce. Bušilo tak silně, že se Sakura bála, že to Sasukemu nedělá dobře. On se ale cítil navýsost příjemně. "...když tohle všechno cítíš, když se ti tohle všechno v těle děje, je to láska, toho člověka miluješ." Naklonila hlavu na stranu. Možná nebyla ta správná chvíle říkat mu, že ona člověk není, a polkla otázku jak to funguje pro lidi jejího druhu. Jako by to snad mohl vědět. Vykoktala ze sebe to jediné, co ji napadlo.
"Takže já miluju Itachiho?"
Sasuke okamžitě pustil její ruku a bolestně se chytl za hlavu, ona to nepochopila, ale rozhodl se proti tomu vzdorovat.
"Ne, ty nemiluješ Itachiho, on tě jenom využívá, copak to nevidíš? Já jsem pro tebe ten pravý..." To poslední zašeptal, takže Sakura neměla skoro šanci to slyšet, jenom si ji k sobě přivinul a čichal k jejím voňavým vlasům.
"Rozejdi se s ním... prosím..." Říkal jí do ucha, tolik si přál, aby ho poslechla.
"A proč?" Neodvážila se nezeptat.
"Kvůli mě, kvůli sobě, on pro tebe není dobrý, věř mi." Snažil se jí přesvědčit, ale nečekal by, že to půjde tak rychle.
"Z-zkusím to." Vykoktala ze sebe, on se jí zadíval hluboko do očí a usmál se.
"Tak to je fajn." A potom znovu přiložil jeho ústa na ta její, jenom na chvíli, ale i to stačilo Sasukemu, aby byl nadmíru spokojen.
"Sasuke?" Otázala se ještě, ale odpovědí jí bylo jenom rozespalé "Mmmhmmm." A tak to nechala plavat.
Černovlásek jí vzal za ruku nahoru do ložnice, kde se oba převlékli a Sasuke jí obmotal ruku okolo pasu, aby mohl nerušeně usnout. Stejně tak učinila i Sakura.

Byla ráda, že má takového dobrého přítele, který jí se vším poradí. Stále si nebyla jistá, co to má znamenat. Byla součástí, vlastně hlavní cenou, tahanice dvou bratrů o lásku. Její lásku. To ani jeden z nich však netušil, že ta nebohá růžovláska nemá ani ponětí, co tento cit znamená. Oba ho po ní chtěli, ani jendomu ho ale nedokázala dát. Protože doteď nepochopila její význam. I když se Sasuke snažil, i když ji Itachi uháněl. Jediné, s čím si byla jistá, bylo že se musí ´rozejít´ se starším Uchihou. Vlastně doteď nechápala, kdy spolu začali chodit, ale tipovala to na ten první polibek. Byla pevně rozhodnutá hned další den ráno vyrazit za ním do nemocnice, a učinit tomu konec.

Ráno ji Sasuke odvezl znovu do nemocnice. Pořád byli ubytovaní v hotelu a odpoledne měli v plánu znovu si jít zalyžovat a potom v podvečer na bazén. Na ten se růžovláska moc těšila, takové slovo ještě neznala. Spokojila se s vysvětlením, že je to "díra plná vody". Ona takovéto díry milovala, zvláště u nich na Konoze, tam v křišťálově průzračné vodě plavaly různobarevné rybky ve tvaru balónků velké asi jako lidská dlaň. Moc dobře se s nimi házelo. Doufala, že takové rybičky mají i na Zemi v tom bazénu. Těmito myšlenkami se zabývala během cesty, ani si neuvědomila, že má uku podvléknutou pod tou Sasukeho, kterou držel řadící páku, a její dlaň mu spočívá na jeho stehně. On se jen usmíval, soustředil se pouze na řízení, Sakuřinu ruku, a tou, jak je šťastný. Ani nevěřil, že to půjde tak jednoduše.

"Zvládneš to, no tak." Pohladil jí Sasuke po ramenu a Sakura jen němě přikývla a vydala se napospas svému osudu. Byla by v pořádku kdyby v pokoji, opět nenachytala ty dva, tentokrát ji Itachi ošahával a Sakura si pro jednou byla jistá, že tohle by nemělo být povoleno v normálním vztahu.
"Itachi?" Hlesla posmutněle, netušila, že ji až do všech konců bude chtít takhle podvádět.
"Sakuro." Oba se vzpamatovali a upřeli na ni své zanícené pohledy.
"Tak za co jí děkuješ teď?! Co? No povídej, já čekám." A ani po tomhle výroku jí ani jeden nebyl s to odpovědět. "No, takže nic, je konec Itachi." Pověděla a chudák Uchiha starší jen viděl její růžové vlasy mihnout se, sestra ho potom celou dobu musela utěšovat a říkat, jak je ta holka blbá a trapná, když ho opustila, no teď je celý jenom její...

"Tak co?" Zeptal se černooký, když vyšla a prudce si sedla na židli a tváře schovala do dlaní.
"Asi to nešlo nejlíp, co?" Na tváři mu hrál pobavený úsměv.
"Ne, celou tu dobu, celou tu dobu mě podváděl, Sasuke." Zatřepala hlavou, jakoby se snažila celé tyto ohavné myšlenky z hlavy vyhnat, doufala v to.
"Aspoň už chápeš, co je to nevěra. Ale neboj se, máš mě. Můžeme být spolu!" usmál se na ni, klekl si před její židli a koukal se jí do očí. Věnoval jí pár vášnivých polibků, a když se odtáhl, setřel jí palcem drobné kopičky vody, co se jí tvořily v koutku oka.
"Děkuju Sasuke, jsi úžasný kamarád!" křikla a objala ho. Ta věta ho zaskočila, následující výrok však šok přebyl. "Moc jsi mi pomohl."
"Ty mě víc, květinko." vzal ji do náručí a nedbajíc na pohledy ostatních návštěvníků nemocnice. Prostě si nesl svoji milovanou dívku, no a co? Konečně došli až na parkoviště, Sakuřina váha nedělala černovlasému žádné problémy. Posadil ji do auta, v ten moment mu pípla esemeska na mobilu. Zasedl do auta a před Sakurou ji otevřel. Rozprostřel se před ním hologram od Itachiho. Viděl jeho zlostný obličej, a vedle něj se do záběru cpala na bloncka. Musel kousek obrazu přikrý, protože jí vypadávaly prsa z blůzky. Zelenoočka se znechuceně odvrátila.
"Tohle se opravdu mužům líbí?" zamumlala zděšeně.
"Jak vidíš, tak některým ano." zavrčel Sasuke "Ale já mezi ně nepatřím." usmál se na ni a stiskl tlačítko play.
"TY IDIOTE PRAŠIVEJ, NEVDĚČNÍKU!" Křičel tak hlasitě, až Sasuke Sakuře poručil, ať si zacpe ušní bubínky, ona ho však neposlouchala a raději se zmateně koukala na hologram černovláska.
"CO SI O SOBĚ VŮBEC MYSLÍŠ, CHCEŠ MI JI UKRÁST, JÁ TO VÍM... Ty...ty..." Stále nemohl nalézt slovo, které by evidetně jeho mladšímu bráchovi dost ublížilo. Sasuke se na něj jenom pohrdavě podíval.
"Em em em - zacloumal prstem ve ve vzduchu ze strany na stranu - já už ti ji ukradl. Prostě přenes přes srdce, že jsi prohrál, milý bratře." A stále na něj hleděl tak opovržlivě. Přímo ho nenáviděl, teď mu však nahrál, aby si Sakuru mohl ukořistit pro sebe.
"No, to je úžasný, tak si mě připravil o jeden zářez. Nevyspala se se mnou, škoda. Mohla to být sranda. Ale nevadí, teď mám Warui," blondýna zamávala "a tělesných radostí si užiju víc než dost. Měj se blbě s tou tvoji panenskou hňupkou Sasuke, nemá náhodou nějaký syndrom poškození mozku? Je příšerně natvrdlá. Jo, zapoměl jsem na něco? Ano, dám poslat pro moje věci, odcházím z dovolené a i z vašeho - vlastně už jen tvojeho - domu. Slibuju, že o mě dlouho neuslyšíš, Sasuke." ušklíbl se a s těmito posledními slovy mobil přerušil spojení. Sasuke si povzdychl a hodil mobil někam dozadu do auta. Podíval se na Sakuru na sedadle spolujezdce. Vzlykala, sice ne nahlas, ale plakala. To ho bolelo.
"Co-co je to syndrom?" koktala vyděšeně otázku. Ještě nikdy neviděla takovou zlobu, nikdy nevyslechla tak nenávistná slova. A už vůbec ne na její účet. Co se to stalo? Z vyškolené průzkumnice je citová troska. Nevěděla, kde je její partner, nemohla najít svůj komunikátor a už vůbec se nevyznala v té věci, kterou lidé nazývali ´láska´.
"Neplač, lásko, to přebolí. On si to o tobě určitě nemyslí, jen byl naštvaný!" pokoušel se jí zvednout náladu, marně. To oslovení zelenoočku ještě víc rozbrečelo. Šlápl tedy na plyn a vyrazil zpátky do hotelu. Je snad už jen jedna věc, kterou se jí může pokusit zvednout náladu...
____________________________________
No co vy na to? Já si myslím, že se nám s Katou-chan tahle povídka docela daří :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 27. července 2012 v 23:17 | Reagovat

Oho....že by 1. koment??? ohoho fakt hustééé před asi spaním si todle číst huuuustěěě

2 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 28. července 2012 v 9:17 | Reagovat

Dokonalost :D Jako Sakura je úplně nejvíc zmatená..:D jeto, ale hrozně supr :)

3 mišel mišel | 28. července 2012 v 21:06 | Reagovat

musím uznať supe nadherné :-)  :-)  :-)  ;-)  ;-)  8-)  8-)  8-)  :-P  :-P  :-P  :D  :D  O_O  O_O  O_O

4 Hinako Hinako | Web | 29. července 2012 v 18:19 | Reagovat

honem pokárčko !!Prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama