Amanogawa 8

31. července 2012 v 23:00 | Ufonek |  Amanogawa


Vuala (ne skrytý vchod to fakt není :D) povídka! ;)











Překonala dvě hodiny koukání se na ten zamilovaný páreček, když konečně jejich loď přistála na Konoze.
"Vítejte! Sakuro, Saii...pozemšťanko..." uklonil se blondýnce, popadl její ruku a políbil ji. Teda, zamířil svými rty nahoru, takže ji černovlásek od něj odtrhl a schoval ve svém náručí. Na Jiyraiu hodil vyloženě nasraný pohled.
"Jak šla mise?" vyptávala se Shizune, Jirayiova pravá ruka.
"Nejsou hodni života, mají až moc vymožeností. Dokonce některé věci, které my nemáme. Ale zbraně, na tom jsme lépe. A navíc, tito tvorové si nezaslouží žít, jsou krutí a necitlivý..." fňukala.
"Takže co z touhle? Sai si přivezl mazlíčka, nebo ji můžeme začít zkoumat?" přerušila ji Shizune čistě za věděckým účelem.
"Zkoumat?" modroočka se zatvářila navýsost vyděšeně.
"Ne, nic z toho, je to moje družka." odvětil černovlásek a přitiskl si ji k sobě pevněji. Ochranitelsky. Sakuru bodlo u srdce.
"Vážně chceš skřížit své geny s pozemšťankou? No, jak myslíš, ale dávej si pozor. O žádného mutanta se starat nebudu." zakončila to hnědovláska a šla prohlédnout ztroskotanou loď, kterou taky přivezli sebou.
"Tak, vítejte po dlouhé době doma!" rozmáchl rukama Jirayia a vedl je z přistávacího prostoru kamsi dovnitř budovy.

Přemýšlela, co by si měla počnout. Sasuke je někde miliony světelných let pryč a na to, aby je překonala sama, byla příliš plachá. Nebyl tu pro ni nikdo, kdo by ji popadl za ruku, kdo by ji sladce políbil na rty. Nikdo kdo by ji schoval ve svém náručí.
"Saii?" Zeptala se, když se jenom tak procházeli společně ulicemi jejich malé vesničky.
"Ano?" Odpověděl zdvořile a nahodil svůj strojený úsměv.
"Víš, chtěla bych se tě na něco zeptat a potřebuju, abys mi pravdivě odpověděl." Myslela si, že tohle už po něm požaduje moc, černovlásek se však jen uchichtl a pobídl ji.
"No, vysvětli mi, co je to láska, hledala jsem si to ve slovníku, ale nic čemu bych rozumněla tam nebylo." Povzdychla si a on po ní loupnul významným pohledem.
"Je to náklonnost k druhé osobě. Myslíš si, že je ti dražší než ty sám. Udělal bys pro něj cokoliv na světě, třeba by ses i klidně zabil, vzdal se rodičů..." A takhle pokračoval dál, až se zarazil. "Sakuro?" Vyslovil její jméno, růžové už od pohledu. Přemýšlela a zrovna jí nic nemohlo vytrhnout. Takže... to co cítila k Sasukemu. Co to bylo?
Nechápala to...počkat, nechápala? Ona to rozhodně začínala chápat! Netušila, nevěděla, jak mohla být tak hloupá. Sobecká. Nesnažila se ho pochopit...musela pro něj znamenat hodně, vždyť muži tak často nebrečí. I s Itachim to udělala špatně, hloupě. Jak si vůbec mohla myslet, že on ji miloval? Tohle byl ten kámen úrazu...zařadila si Itachiho chování jako zaláskované přitom...pravé city měl jen kousek vedle sebe. To Sasuke byl ten zamilovaný, to Sasuke k ní cítil lásku. Pokaždé, když s ním byla jí bušilo srdce a zteplaly jí tváře. Myslela si, že je to jen alergická reakce na místní vzduch ale byla to reakce na místní lásku. Ale ona to pochopila příliš pozdě, až když měla obraz jiné lásky před sebou. Sai a Ino byli pořád všude spolu, Sai nechtěl její ruku pustit. Vzdala se pro něj všeho, ta blonďatá dívenka opustila své rodiče, přátele, vše kvůli lásce. Spolu byli nejšťastnější, oba. Viděla i cítila, jak z nich sálá pozitivní energie. I ona chtěla mít takového někoho vedle sebe. Ale už o něj přišla, nevážila si toho citu co k ní choval dostatečně. A teď je mu předurčeno za to milé chování k ní co, že zemře bolestmi při shazování bomb? Při spalování měst laserem? Ne, to přece nedovolí. On ji chránil...a na lásku jsou přece třeba dva. Teď je pro změnu na ní, aby ho ochránila. Nebylo to zbrklé rozhodnutí, přemýšela dlouho. Možná až moc dlouho, mělo jí to dojíd hned. Zavrtěla hlavou a rozběhla se k hangáru. S jasným cílem. Zachránit osobu, kterou miluje.
Zařadila pravou rychlost a v okamžiku zatáhla za páku.
Vystartovala a mířila k zemi. Dělila je jenom bezcenná chvíle o pěti minutách. Chápala to, už tomu všemu přišla na kloub a proklínala sama sebe, dříve klela jen všechny naokolo, ale už přišla na to v čem je ta chyba. Ta chyba je v ní. Jak mohla být tak blbá? Tak slepá? Sasuke by byl blázen kdyby jí to
tak snadno odpustil, ale ona ho neopustí, musí ho dostat do Konohy, Sasuke musí přežít, protože kdyby skončil mrtvý, dopadlo by to s ní stejně.
"Už letím Sasuke!" Zamumlala, přistála poblíž malého lesíka, ale tak blízko u jeho domu jak to jen šlo, nesměla probudit podezření, že se tu někde ukrývá nadpozemský tvor.
"Sasuke?? Sasuke!" Nedbala na to, že měl zavřeno a nikoho tam zjevně nechtěl pustit. Prostě se napřáhla, její cestovné síly se aktivovaly a dveře vylomila nějaká neviditelná pěst vylovená z její zbroje.
"Sasuke, neboj se, už jedu, Sasuke, si v pořádku? Sasuke!" Chtěla slyšet hlas její jediné lásky, možná už bylo pozdě... Uslyšela dávivé kašlání a tak se okamžitě rozeběhla na místo, kde by se mohl ukrývat a taky že ho tam našla.
Opíral se o malou skříňku v jeho pokoji, vedle sebe měl nějaké prášky, asi jich snědl hodně protože měl silně nazelenalo barvu.
"Sasuke, řekni, co je ti?!" Byla hodně vystrašená. Podíval se na ni zpod zamlžených očí.
"Sakuro?" Zeptal se, asi až potom mu došlo, koho to před sebou vidí. "Jdi pryč, já už tě nepotřebuju." A s tím skončil i jeho proslov, protože mu hlava klesla na levé rameno.
"No tak Sasuke, musíš jet se mnou." Nabádala ho.
"Ne, já nikam jet nemusím, jdi pryč, nechci tě ani vidět." Přečetla si obal od prášků. Byla to silná antidepresíva.
Nic co by nevyřešila jejich nejmodernější technika. Naťukala do komunikátoru pár hesel a už se jí v ruce sformovala malá tabletka. Vložila ji Sasukemu do úst, i když se slabě bránil. Ten lék z jejich vývojových laboratoří byl doslova risk, nikdy to nezkoušeli na pozemšťanovi. Doufala, že to jeho metabolismus přijme. Buď ho mohla zabít tabletka, co mu podala, nebo množství těch antidepresiv. Tohle byly rozhodně nejdelší minuty v Sakuřiném životě. Modlila se, ať lék zaúčinkuje a on se probere. Měla štěstí, motlitby byly vyslyšeny a Sasuke pomalu otvíral krví podlité oči.
"Co taky děláš?" byla jeho reakce na Sakuru. Ona se mu ale jen vrhla kolem krku. Neřešila, že on neví, že není zdejší, že je mimozemšťanka. Přitiskla se k němu i v té kosmické kombinéze a pročesávala mu vlasy.
"Sasuke, Sasuke, Sasuke..." nemohla se jeho jména nabažit, vyslovovalo se tak sladce. O to víc, když věděla, že ji poslouchal. On chvilku zůstal v šoku, pak se od ní ale odtlačil.
"Co tady chceš? A proč seš oblečená jako nějakej magor?" přimhouřil oči.
"Miluju tě!" Vykřikla místo odpovědi a znovu se k němu natiskla. "Ale věř mi, že to je momentálně jedno. Potřebuju tě dostat do lodi." Mumlala si jakoby pro sebe, ale tak, aby to černovlásek slyšel.
"Do lodi? Ale tady nikde poblíž není moře! Sakuro, vzpamatuj se, co to blábolíš!" Myslel si, jak ji teď dostal, byl to však on, kdo byl na lopatkách.
"Ne do lodi co se plaví na moři, ale do vesmírné lodi! Ťulo můj." Tahala ho za šlahovitou ruku ven. On se začal vzpírat.
"No tak to teda ne, nemůžu jít někam, kde to neznám, Sakuro pusť mě... pusť-" Chtěl to dokončit, ale už nemohl, neboť ho Sakura silně plácla přes zátylek a on se téměř okamžitě sesunul k zemi.
"Tak jdeme." I přes to, že to měla být původně křehká dívenka s jemnou povahou, byla přesným opakem. Měla svaly a vytříbený jazyk, proto si Sasuke lehce přehodila přes rameno a nesla jej jako pytel od brambor. Položila ho do své lodi na místo spolujezdce a opět zatáhla za tu fialovou kouli.
"Jedeme, Konoho." Vyslal svůj signál, aby už pomalu připravovali místo na přistání. Cesta nebyla nijak zvlášť dlouhá, jenom se chvíli párala s problémem, že jí dochází takzvaný fuel. Naštěstí se to všechno zvládlo a ona v pořádku přistála na její zemi.
Znovu si chudáka Sasukeho přehodila přes rameno a donesla ho do ošetřovny. Tam požádala, ať se o něj doktoři nestarají, že to zvládne sama. Je vyučený medik. Když se o něj postarala, vyléčila každý škrábanec na jeho těle, nezbylo jí nic jiného, než se posadit na židly vedle jeho postele a čekat, až se na ni podívají ty nejkrásnější oči ve vesmíru...aspoň pro ni.

___________________________________
Nů... povídkami nastláno n.n názory?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~Hellequinassasin ~Hellequinassasin | Web | 1. srpna 2012 v 0:02 | Reagovat

veľmi pekné, teším sa na ďalší :3

2 Hinako Hinako | Web | 1. srpna 2012 v 14:21 | Reagovat

krásný už se nemůžu dočkat pokoračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama