
"Tady máte nějaký chechtáky a už jděte, asi jste se jim nelíbili." Pohrdavě odvětil chlap s velkou bradou, skupinka jen pokrčila rameny a i se svým nářadím vyplachtila ze zakouřené hospůdky. Dostali peníze maximálně tak na dva dny, a to moc nebylo za hodinu a půl námahy a potu.
,,Byli jsme příšerný.." Řekl náhle Sasuke.
,,Ale nebyli! Kiba-san bubnoval jako o život, ty jsi hrál naprosto skvěle a to sólo u třetí písničky se ti vážně povedlo.. A.. a Naruto-kun hrál taky krásně a Sakura-san naprosto neuvěřitelně zpívala.. Nebyli jsme vůbec špatní." Odvětila Hinata a pak váhavě dodala. ,,Jen já to zkazila.."
,,Hinato, tys vůbec nic nezkazila, jen hrajeme na místech, kde by měla větší úspěch děvka s vycpávkama místo koz, než dobrá hudba." Odsekl vztekle Naruto a Kiba mu prostým zavrčením dal za pravdu.
,,Copak jde o to jestli hrajeme dobře? Koukni se na nás, jsme sebranka takřka houmlesáků, kteří nevědí, kde budou za dva dny spát..! Já nemám rodiče, nemám nic, Naruto, ty jsi na tom úplně stejně, Kibu a Hinatu vykopli z domu a Sakura utekla.. My nemáme budouctnost, pochop to!" Vykřikl na skupinku rozhořčený Sasuke.
"Pojďte." Pobídla je raději Sakura, ovinula si prsty kolem těch Sasukeho a společně s partou se šourali kamsi, kde si mysleli, že by mohl být nějaký levný pajzl.
Ráno se probudili a vězte, že jejich záda neměli zrovna nejuzdravenější.
"Tak jdeme..." Protáhl se blonďáček, jako vždy s optimistickou chutí do života.
Všichni ho samozřejmě následovali, celé osazenstvo dupalo a rádoby i řvalo, kdyby se jim chtělo. Jenže, copak by vám bylo hej, kdybyste měli jen pár drobnejch po kapsách a nic, co byste zakousli?
"Hey bro! Počkejte, vy jste ti 'pocestní posluhovači'?" Zeptal se, zřejmě uviděl jejich náčinní v pouzdrech na zádech.
"Pocestní posluhovači? Tak se nám říká? Ach jo, to jsme si to zas udělali dobrý." Posmutněl Kiba, ale Naruto se hned tlačil dopředu a horlivě přikyvoval.
"Jsem slyšel, že prý hrajete docela dobře, co kdybyste zahrály u nás v hospodě U tří kanců? Je to sice trošku dál, ale zaplatím vám!" Vybafl na ně s bezvadnou nabídkou a tak se nechali odvést někam do neznáma...
Po hodině, kdy se z místnosti jim přidělené vlekl nepříjemný zvuk ladění nástrojů, zvláště pak Hinatiných starých houslý, vyšla skupinka s optimismem v očích ze dveří připravená hrát v dobré společnosti.
Její libé tóniny hlasu se začínali rozléhat po celém placu. Sakura do rytmu podupávala nohou a bubny rozednívali a proplouvali příjemnými zvuky.
Osazenstvo koukalo s pootevřenými ústy, ještě nikdy nic takového nespatřili a kapelisté taky ne. Poprvé v životě je někdo vážně vážně poslouchal a po každé písničce jim tleskal. Bylo to něco, pro ně, neobvyklého.
"Tady máte! A buďte vítáni, jak dlouho chcete! Už jsme vám zamluvili pokoj nahoře." Ta hospůdka byla taky takový malý prostorný penzionek. To bylo poprvé co jim dal někdo víc peněz než starou grešli. Byli potěšeni.
Hinata usínala s pocitem blažené spokojenosti. Sama si myslela, že se její sólo určené jen a pouze houslým vydařilo, ale když jí Naruto po předání peněz ještě pošeptal, že byla úžasná, měla co dělat aby nespadla. Spokojeně se zavrtěla a potom zkontrolovala, jestli nevzbudila Sakuru spící vedle ní. Ale Sakura jen přišla tak spala a to tím způsobem, že pokud by jí někdo chtěl ukrástl, nechala by se odnést i s postelí. Po tomto zjištění se Hinata znovu otočila, pohladila své housle, položené na nočním stolku a zavřela oči. V té chvíli ale uslyšela cvaknutí pantů. Rychle se otočila ke dveřím a s vyděšeným výrazem zírala do tmy. Do místnosti vstoupil blonďáček. Omluvně se usmíval a poté zašeptal: ,, Hinato? Promiň jestli jsem tě vzbudil, ale na chvíli tě potřebuju. Vem si housle." Hinata si vydechla úlevou, ale vzrostlo v ní neskutečné napětí. Poté vyhoupla nohy z měkké postele a v dlouhém triku s houslema v rukách následovala usmívajícího-se Naruta.
Sešli dolů po točitých mramorových schodech. Měli to tu vážně pěkné.
"Naruto?" Zeptala se nesměle, on si však dal prst před pusu na znak toho, aby byla potichoučku. Dále scházeli po schodech, až se konečně dostali na pevnou zem.
Bylo to jeviště, stálo na něm černočerné piáno oň byla opřená kytara, tmu prolomali jenom svíce, každá byla postavená na jednom talířku a drželi v něm jenom díky rozpuštěnému a znovu zatuhlému vosku.
"Naruto..." Vydechla ohromeně a dala si ruce před pusu.
"Zahraješ si se mnou?" Zeptal se a tomu jeho pohledu prostě nešlo odmítnout...
Naruto popadl svou sedřenou špaňělku a jemně ji pohladil po strunách. Kytara vydala táhlý, líbivý tón. Pak znovu a postupně se začala objevovat melodie. Byla to krásná, krásná a romantická písička, v níž zaznívaly tóny radosti i smutku. Po chvíli se přidala i Hinata a ačkoli ani jeden neznal noty, neb píseň vznikala právě v tu krátkou chvíli v přítomnosti dvou šťastných lidí, hudba obou nástrojů se shodovala. Bylo to krásné a diváka by toto souznění jistě dojalo. Ale divák tam nebyl.. byla tam jen nesmělá tmavovlasá dívka a veselý světlovlasý chlapec. Ta chvíle se zdála nekonečnou pro ty dva. Ta souhra, to souznění.. ta přítomnost toho druhého.. to vše jim bralo dech.
"Páni, tohle se nám povedlo a teď v žádném případě sebechvála nesmrdí. Co říkáš, Hinato?" Zeptal se miloučce a znovu se zazubil. Milovala jeho úsměv, už dlouhou, dlouhou dobu. Na prstech by se určitě nedalo spočítat, kolik už tomu bylo dní, hodin, minut, vteřin. Byla hrdá na to, že mohla být po jeho boku a tohle byl absolutně ten nejkrásnější zážitek v jejím životě. Potom, když jí ještě popadl za paži, myslela, že z toho padne.
"Řekni něco." Zaprosil a znovu na ní upřel ten nádherný výraz. Pohled do jeho očí byl jako do nebes...
A ta stydlivá holka, ta která se prakticky celý svůj život červenala, jakmile se s těmi nebesy setkala, přesně ta holka co se vždy bála, co nikdy nemyslela na sebe, ale na ostatní, ta co vždy nervózně poklepávala prsty o sebe, když byla nervózní nebo měla vyjádřit svůj názor.. Přesně ta Hinata se teď vrhla blonďáčkovi kolem krku a do jeho trika si utřela slzy štěstí. Byla tak šťastná.
Naruto se kouzelně rozesmál a Hinata se k němu musela připojit. Naruto ji ještě pevněji stiskl a nechal se unášet její vůní. Čichal, kde všude se to dalo, ale hlavně k vlasům. Voněly jako meduňka. Takže nádherně, samozřejmě.
"Já tebe..." Vzhlédla, ještě chvíli se dívala do těch pomněnek a pak se k ní konečně Naruto sehl a láskyplně políbil.
Zůstali tam celou noc. Sami dva v luxusně vybaveném salónku. Povídali si a byli prosté radosti z událostí dnešní noci, jež započala určitě něco nového.. krásného. Naruto dostal stovky šílených nápadů jak svou tmavovlásku zabavit. V jednu chvíli předstíral, že je číšník a nabízel jí všemožné laskominy, za chvíli se stal Mozartem a zcela otřesně se snažil napodobit Malou Noční Hudbu. Hinata se nepřestávala smát a čím víc ona se smála, tím víc byl Naruto šťastnější. Nakonec opřeni jeden o druhého usnuli.
Ráno bylo čiré, pěkné, sakramensky pro náš zamilovaný pár krásné. Probudili se současně vedle sebe a jakmile se na sebe podívali, prostě se usmáli. Možná neměli ani důvod, ne, to je zásek, jeden důvod dozajista měli a to, že vedle sebe mohou být, mohou se tomu druhému koukat do očí.
"Asi bychom se měli vrátit a obléct se." Mrkla na blonďáka a ten s ní souhlasil. Ještě před jejím pokojem se zastavili, krátce se políbili a pak už šli svými cestami. Svým příchodem Hinata probudila Sakuru a to se snažila být jako myška.
"Promiň, byla jsem na záchodě." Omluvila se výmluvou rychle vycucanou z prstu.
,,Jo neva.. ty si bereš s sebou na záchod housle?" Opáčila udiveně růžovláska.
Pak uslyšeli výkřik.
To už všem nedalo a hbitě se rozehnali k dívčím záchodům, tu hbitost však už nesdíleli při prodírání dveřmi, to byl spíše horror. Nakonec se to všem úspěšně podařilo, nyní však měli horší problém. Všichni civěli jako spadlí z Marsu, když viděli Sakuru, jak bezmocně křísí bledou Hinatu, která v ruce svírala, lidově řečeno "pár švestek" aneb jejich zbytek peněz. Jak už růžovlasá stačila zjistit, víc u sebe vážně neměla.
"Hinato... Hinato! Hinato!" Křičela neustále Sakura a nervózně drbala do bezvládného těla.
"Hinato! Hinato konečně, už jsem si myslela..." Nechtěla ani domýšlet co by se mohlo stát. "Co se tu dělo?" Zeptala se a v očích se jí zračil strach.
Hinata jedním okem přivřeným, tak že z něj obyla opravdu nej špehýrka nešťastně koukala na své přátele.
,,Já je neudržela.." Vydrala ze sebe zdrceně Hinata a pohledem přejela ke zbytku peněz.
,,Neudržela jsem je.. Kvůli mě jsme všichni švorc.."
,,Do prkený vohrady!" Ulevil si Kiba a praštil přitom pěstí do zdi. Hinatě se přitom spustily slzy a když si toho Sasuke všimnul, tak Kibu zastavil. Bylo to jako blesk z čistého nebe.. Holt peníze znamenají jmění a kdo je má druhý den už je mít nemusí.
,,To je v pořádku Hinatko... Všechno zase bude dobré, hlavně to nesmíme vzdát, to už se holt děje." Potom jí podal ruku a pomohl jí zlézt ze zídky se slovy: ,,Tak co..? Zahraješ si se mnou..?" A Hinata utřela slzy.
"Vždycky, ve všech situacích se mnou počítej..." Vyslovila a kouzelně se na Naruta zadívala. Pohladil jí po růžových lících, které poté ještě víc zrůžověli.
"Budu. Společně to zvládneme." Políbil jí a opřel si nos o ten její a párkrát zakmital, přesně tak, jak to dělají na severním pólu eskymáci.
Toš co vy na to? ;)


















O_o vážně bomba! :)