close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Doteky noci II. - 11

26. července 2012 v 3:03 | Ufonek |  Doteky noci
Co dodat?













"Jsem blbá, jsem tak strašně blbá…" Trousila jsem z pusy. Nedokázala jsem se s tím prostě vyrovnat, právě jsme tu na sebe křičeli, chtěl se mnou mluvit, zatím co, když mě měl doma, nebo bych prostě měla říct u něj v domě? To je fuk, prostě když jsem byla s ním, rok se o mě nezajímal a teď? Zase přijde, začne se rouhat a následně mě zase namotá? Takhle to má být až do konce mého hloupého života? Vážně?
"Nejsi, všechno je v pořádku, no tak Sakuro, to on je blbec." Utěšuje mě.
"Hinato, proč? Proč se to všechno děje mě? Mohla bych psát romány na téma můj vlastní život! Proč jenom já?" Zabořím hlavu do jejího ramene ještě víc, než jsem to dělala do teď. Ona je vážně úžasná, je u mě vždycky, když je mi nejhůř.
"Ty za to nemůžeš, všechno to účtuj tomu grázlovi, to on za to může, no tak, všechno bude dobrý, za půl roku ani nebudeš vědět, kdo to je, to ti garantuju. Pokud bude tvoje víra v to, že zapomeneš, tak to dokážeš, musíš věřit!" Nechápu, jak může pořád vést tak moudré řeči.
"Já to nedokážu, je nemožné, abych na tohle všechno krásné i krušné období zapomněla. To po mě prostě nemůžeš chtít…" Zoufala jsem si.
"Ale no tak Sakuro, musíš věřit, ale pokud vážně tak nechceš, nutit tě nemůžu, ani nikdo jiný, no tak. Vstávej, jdeme dělat to kakajíčko. Jako od maminky, pojď to ti udělá dobře." Zvedla mě, sebe a i tu blbou láhev s mlíkem. Přikývla jsem.

Když jsem šla kolem podélného zrcadla, nedalo mi to a musela jsem se na sebe aspoň částečně podívat a politovat se. Vlasy rozčepýřené, velké až monstrózní kruhy pod očima a oči mi svítily na sto honů jako zářivé rubíny. Holka, ty bys se sebou měla něco dělat.
"No tak, nedívej se na sebe a podej mi granko." Mrkla na mě příjemně, otevřela jsem poličku, snažila se natáhnout pro velkou hnědou plastovou nádobku se zajícem s velkýma zubama, ale dřív než jsem se tam snažila dostat, už ji místo mě svírala Hinata.
"Prosím tě, dneska nejsi vůbec k ruce, toš, jedu jedu!" Povzbuzovala mě. Přesně ví jak na mě. Nemohla teď mluvit o tom incidentu tak se mě snažila jinak naladit a přesně za tohle ji miluju. Chtěla jsem odejít od pultíku a při tom jsem si narazila hlavu. Jsem já ale šikovná. Chytila jsem se za bolavé místo. Lituju Sayuri, že tohle všechno musí pozorovat s vědomím, že tohle je její máma. Bože, proč?
"Sakuro…" Smířeně se na mě podívala tmavovlasá, stejně jí hrál na rtech lehký úsměv. Jsme jako malá děcka, já jsem ta bláznivě zamilovaná se zlomeným srdcem, ona je má velká kamarádka se spokojeným manželstvím a on… princ na bílém koni, který mě dřív zachraňoval ze všech nesnází a teď? Prostě mě zradil. Počkat, proč stále o něm básním, jako o princi? On je ten největší černokněžník jakého znám, je to zloun, přidal se na temnou stranu. (Ano, mám moc Star Wars v krvi XD)

"Mami, ještě to nepij, ať se nespálíš!" Varuje mě dívčina, zatím ještě s kratičkýma vlasama, a opravdu, jen co začnu plně vnímat, rozspomenu se, že právě v dlaních svírám hrneček s horkým nápojem a právě jsem si z něj chtěla usrknout.
"Děkuju, žes mě zastavila, jinak bych spálila jazyk." Pohladím ji. Už si asi zvykla na to, jaká je ta její mamina nemehlo.
"A já se těšila, jak budeš výt bolestí." Řekne jenom tak mimo ta moje holka a na tváři se jí vyrýsuje pobavený úsměv. Opravdu je to člověk s velkým srdcem.
"Co kdybychom si zapnuli telku?" Prohodí a strčí si do úst vidličku a s ní velký kus sežmoulaného a roztopeného kusu sladkého. Miluju tuhle pohodičku. Taky vylovím marshmallow, já to beru lžičkou. Vložím do úst a zatetelím se štěstím.
"Mňam, to je aspoň bašta, tak tohle bychom si mohli dávat každej den." Rozplývala jsem se, už se mi ten cukr dostává do žil.
"No tak na to zapomeň, ještě bys přibrala." Upozorní mě na možné riziko. "I když ty bys to potřebovala, jsi kost a kůže." Přeměří si mě pohledem.
"Tak ať, mě to vadit nebude." Odpovím už v dobrém duchu.

"Tak se měj ty jeden pošahanče, ať tě všechna auta zajedou!" Popřeje mu laškovně blonďák, černovlásek po mě ještě hodí očima a pak za sebou konečně zavře dveře.
"Nechápu, jak se s ním po tom, co udělal Sakuře, můžeš ještě vůbec bavit." Podotkne Hinata jedovatě, jakoby snad byla nějaký převtělený had.
"Nekaž to, této Hino." Mávne jí před obličejem malými prstíčky Sayuri.
"To je pravda, nekaž to, této Hino." Napodobí její hlásek Naruto.
"Hinato, to je v pohodě, mě je to jedno, ať se s ním klidně baví, když to nebude přede mnou." Usměju se, i když vevnitř mi moc do smíchu není.
"No tak vidíš, nechápu, co pořád řešíš." Otočí se k nám. Doteď totiž postával čelem k plotně a naléval si zbylé mléko, co jsme mu tam ještě nechaly.
"No, tak už to neřešte." Krotím je. "Nechceme, abyste tu ještě po sobě začali křičet. Pojďme se bavit, život je moc krátký na to, abychom byli smutní, máme tu přece tak dobrou společnost." Bráním se, ostatně je to pravda. Mě to neříkejte, já pláču až moc, takže jsem pravděpodobně řekla tu největší blbost. Ale to je mi stejně fuk.
A další krásné ráno je tu, děkuju, že můžu vidět, děkuju, že můžu stát. Ne nehrabe mi, jenom jsem se včera rozhodla, že se nebudu trápit a budu vděčná za cokoliv, co beru jako všední věc. Děkuju, že se můžu dívat do očí mé malé dcerky, děkuju…
Všude po domech visí ledové peřiny, možná by se tam našli i polštáře, avšak z tohohle dvoupatrového domu s balkonem je to všechno krásně vidět.
"Krásnýýýýý! Žúžovýýý!" Vyjekne Saya a běží k oknu, asi ji moje přehnaná vděčnost probrala. Nebo jsem taky vstávala příliš neopatrně, že jo.

"Bré ránko." Pozdravila jsem slušně, Naruto s Hinatou se právě pošťuchovali a sem tam si dali nějakou tu pusu, většinou to však byly dlouhé francouzáky.
"Bré." Odpověděli mi sborově a jakobych tady ani nebyla, ostatně, říkala jsem jim, aby se před námi chovali stejně, jak jsou zvyklí. Mně to nevadí, a pokud to nehraničí se sexuálním podtextem tak to nemusí pohoršovat ani Sayuri. Ta si právě vyhopsla na Narutův klín a obšťastnila svého "strýčka" taky jednou velkou sladkou pusou.

"A jedééém!" Rozjížděl se právě z kopečka blonďatý chlapec a pod sebou se držel za útlé tělíčko holčičky s úsměvem od ucha k uchu. Abych vás obeznámila se situací, vydali jsme se společně sáňkovat. Já teda moc nesáňkuju, ale Naruto tenhle "sport" jak prohlásil, zbožňuje.
"Ještě jednou, ještě jednou!" Juchala maličká postavička. Miluju ji.
"Ahoj." Vypraví mi sladkým hlasem někdo u ucha. Zděsím se a ohlédnu se. Kde mám Hinatu?!
"Hina-" Chci říct, ale on mě zastaví pouhým zavrtěním hlavy.
"Ta je zaměstnaná támhle u stánku s koblihy, baví se s Ino." Ušklíbne se, už zase!!
"Hmpf." Odfrknu si a snažím se tvářit dostatečně odpudivě a tak, že se s ním vážně nechci bavit.
"Ale no tak, já vím, že mě máš pořád ráda." Chce se mi dostat do zorného pole, ale já zatím úspěšně unikám.
"Nemůžeš si být tak jistý ve všech ohledech." Odrazím jeho útok, štíty mi však slábnou. No tak HInato, Naruto, kdokoliv, pomozte mi z téhle prekérní situace. Vážně se s ním nechci bavit. Zvlášť ne o nás dvou, zatím žádné jiné téma nemáme, vlastně se s ní m nechci bavit o ničem!! Je to hnusnej hnusák, smrdí jako právě zpocená fuska!! (i když je to naprostý opak, voní, jako ta nejlibovější růže, ale to si samozřejmě nemůžu připustit)
"No tak." Zamlaská.
"No, jak říkám no, prostě ne. Nech mě a mou dceru bejt, už jsem ti to jednou říkala.
"A já ti znova říkám, že je to i moje dítě, takže toho taky nech, jsi strašně arogantní, poslední dobou, víš to?" Sakra, jak tohle může takhle otevřeně prohlásit, vždyť to by mělo být v úplném rozporu se zákonem.
"JÁ? JÁ ŽE JSEM AROGANTNÍ?! TAK SE PODÍVEJ NA SEBE TY POKRYTECKEJ, SOBECKEJ IDIOTE!" Rozkřiknu se na všechny strany, taky není divu, když se po mě celé osazenstvo otočí. Hinata to
konečně asi zaregistruje a mete si to k nám.
"Uchiho, vypadni, než se ti něco stane." Varuje ho Hinata.
"Ale, ty jsi tak pro mě hrozba." Odpálkuje ji jednoduše.
"Pozor, abych na tebe nepoužila tvrdý léky, chodila jsem do bojových umění." Přimhouří oči.
"Už se bojím." Dívá se na ni s takovým výsměšným výrazem.
"Byla jsem nejlepší ve svém oboru." Její ďábelské okna do duše se jí ještě více zúží.
"No, vážně se bojím." Stále se jí vysmívá, ale tomu, že mu právě jedna přiletěla mezi oči, to už tak nezaregistroval a spadl na zem. Na pochroupané místo si šáhl a pevně sevřel.
"Au, to byla pecka." Zachroptí. Z nosu se mu automaticky pouští červená.
"Já tě upozorňovala, nejsem zbabělá." Mrkne na něj a ještě si tře a čistí svou pěst. "Musela se pošpinit právě na tobě." Ty jo, Hinata je fakt drsná. Když procitnu z bezvýznamného módu přihlížení, uvědomím si, že mi zase po tvářích kloužou velké kapky slz. Co to se mnou je? Lituješ ho, stále ho máš pevně vklíněného do srdce. Nelze se od něj tak snadno odpoutat, co? Odpoví mi můj vnitřní rýpavý hlas a zároveň mi nasadí brouka do hlavy. Slzy si rychle stírám. Nelze se od něj snadno odpoutat? No, je to rozhodně tak těžké, jak jsem si myslela, že bude. Ale co, může to být ještě horší.

"Naruto, nemáš kapesník?" Otáže se a Naruto mu ho, jako snad jediná dobrá duše, která se na něj teď nekouká opovržlivě, mu ten kousek papíru podá.
"Naruto, vůbec se s ním nemazli, kašli na něj, je to srab a magor v jednom a věř mi, že to není zrovna dvakrát dobrá kombinace. No jo, ještě ho opraš od sněhu, však proč ne, on si to jistě ZASLOUŽÍ!" Je naštvaná, to doma večer bude dusno… Ach jo, s posledními slovy se otočila na podpatku a já jsem musela zamířit za ní. Ještě jsem za ruku chytla mého vlastního prcka a pálila jsem si cestou za ní.
"Hin, no tak, to chce chladnou hlavu, uklidni se." Chytila jsem ji za ne tak křehoučké rameno a ona se na mě konečně otočila.
"Promiň mi to Sak, že jsem tam s tebou nebyla, co ti udělal?" Vyptávala se.
"Ale nic, to je jedno, už je to v pohodě." Usmála jsem se a snažila se zamaskovat ty slané cestičky co mi udělali ty neposlušné samovolně se vždy spouštící slzičky.
"Fakt." Odvětila jsem, když se na mě koukala, jako na největšího blbečka a znovu jsem se snažila nasadit ten úžasný úsměv, aby mi to konečně uvěřila. S tím se mi to dokonce i podařilo.

Společně jsme se tedy dobelhaly až do našeho společného domova, tady se vážně cítím jako doma. Je tu taková příjemná lékořicová vůně a je tu prostě cítit rodina, krásná rodina.
Hinata praští pěstí do stolu.
"Já jsem na něho tak nasraná, srab debilní. Vážně ti nic není?" A po ujištění, že vážně ne, pokračuje s nadávkami. Však ono se to z ní dostane.
"A ten blbec Naruto s ním ještě stojí za jedno nebo co, to ho vůbec nezajímá, co ti udělal, sorry, vám udělal??" Řekla bych, že je sama v rozporu sama se sebou. Trošku hysterčí, řekla bych.
"Hiny, už to neřeš prosím tě, nechci se tím zabývat." Máchnu nad tím rukou, jako by to byla nějaká běžná věc.
"Jo promiň, už jsem v klidu." Přesto vidím ten její napjatý obličej.
"Ne nejsi. Pojď si dát kakao." Pobídnu ji, nestrpím, aby jeden z mých přátel trpěl. A už vůbec ne takhle, vždyť je to její manžel.
"Ale ne, to není potřeba, to jenom v nouzových situacích." Věřím, že tenhle ten výjev, co právě udělala, měl připomínat úsměv a obdivuju její snahu, ale moc jí to nevyšlo.
"Tohle je nouzová situace." Tentokrát jsem ta uklidňující já, přesto že bych sama potřebovala taky trošku uklidnit, přece jenom asi nebudu úplně v pořádku, když pořád bulím.
Všechno dodělám a už před námi znovu stojí ten líbezný hrneček s horkou opojnou tekutinou.
_____________________________________________
A je to tu, mám další díl, snažila jsem se :) A poděkujte taky Katě-chan, že na mě tak apeluje...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yumo yumo | 26. července 2012 v 4:13 | Reagovat

bezvadný.. *_* honem další..! :-)  :-D

2 Elii Kawa Le'i Road Elii Kawa Le'i Road | E-mail | Web | 26. července 2012 v 9:27 | Reagovat

Nádhera , už se nemůžu dočka dalšíhho dílu! :D :)

3 siruka siruka | 26. července 2012 v 10:25 | Reagovat

Diky  moc   udelali  jste  mi  velkou  radost  zboznuju  tuhle   povidku :-D  ;-)

4 Katty Katty | 26. července 2012 v 11:46 | Reagovat

Krásné !!!!! Honem pokračování xDD (=takový chutě mi děláš na kakajíčko ;)

5 Mel Mel | Web | 26. července 2012 v 12:06 | Reagovat

rychlo pokračko :D a vdaka tebe nenavidim cim dalej tym viac sasukeho :D dakujem :)

6 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 26. července 2012 v 15:38 | Reagovat

no cipana som sa smiala ako blazon, ked mu hinata jednu vrazila a este si utrela past :D :D to bolo uzasne :D :D pokracko prosim :D PLLLLLLLSSSSSSSSS :D

7 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 26. července 2012 v 22:16 | Reagovat

Tarei neuraž se ,al e mě už to neba...co je moc to je moc.... jsem upřímná a tohle už je pěkně zamotaé, nemám ráda takový seriály natož takové povídky, takže už to nějak rozumně dokonči... stejně už čtu jen přímou řeč

8 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 27. července 2012 v 22:55 | Reagovat

ty jo :-D Hinata sa nám nejako rozkokošila :-D pokračkooo :-D

9 Mikeira Mikeira | 7. srpna 2012 v 17:06 | Reagovat

Pěkné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama