Motýlí křídla 4

4. července 2012 v 12:12 | Ufonek |  Motýlí křídla

Wooo... asi po půl roce (vážně jsem poslední ídl zveřejňovala 20. prosince?!) vám přidávám další díl, ten první kousek není nic moc, je totiž starej :D no a tak teda, užijte si ;))
*přednastaveno*













"Tak to máte fajn, čekáte na mě nepletu se že?" Laškoval a Naruto srandovně přikývl.
"Tak na co čekáme? Jdeme do parku?" Zeptal se modrooký a Sasuke zavrtěl hlavou ,že ne, že musí jít ještě navštívit knihovnu.
Za celou tu dobu s ním Sakura neprohodila ani slovo. Byla moc nesmělá, navíc… bláznivka!

Pořád ho potajemky sledovala, vždy když pohodil svými krátkými černými vlasy, viděla v něm tolik šarmu a oddanosti těmto knihám, které právě svíral ve své pravačce. Byli sice o něco starší, on z nich však bojovně smetl prach a usmál se na Naruta. Toužila, aby se tak usmíval na ni.
"Naruto, mohl bys prosím tě ještě najít Eragona?" Zeptal se a blonďák jen přikývl. Na chvíli tam byli sami. Černovlásek se na ni zadíval, ona uhla pohledem a chtěla odtud odejít, jenže to by ji nesměl Uchiha mladší chytit za paži.
"Sasuke?" Loupla po něm zrakem, ve kterých se již objevovaly ukvapené slzy. Naruto právě mířil do druhého patra knížek, takže se nemusel obávat toho, že by je snad načapal.
"Ne…" Okamžitě ji povolil stisk, ale neustále jí držel a vyčkával. "Já jen… proč jsi tak…" Vzal do dlaní jeden její pramínek růžových vlasů. "Tajemná?" Dořekl a ona myslela, že snad vyplivne svoje vlastní sliny.
"Cože?" Vyprskla pobaveně. Právě teď Sasukemu kolovaly myšlenky o tom, jak je Sakura roztomilá, proto se pouze pousmál a pustil ji.
"Ale nic…" Vzdychl a díval se na Naruta, který šel s nepořízenou, ani se nedivil, když tady Eragona ani nemají…

"Tak ahoj zítra!" Rozloučil se s Narutem, pohlédl na zadumanou růžovlásku a trošku jí zamával před tváří, aby se vůbec vzpamatovala, že odchází. Ona na něj překvapeně pohlédla, usmála se a odevzdaně vyslovila slovíčko, dále znovu začala studovat podlažní kachličky.
"Saky? Co je ti?" Zeptal se, však neměl, protože jakmile to vyslovil, ona na něj upřela své skelné oči, načež víčka pevně sepjala k sobě.
"Ale nic." Fňukla.
"To si vyprávěj stařečkovi v říji, mě neoblafneš!" Objal ji okolo ramen.
"Já se bojím. Tohle je neopětovaná láska, Naruto." Rozplakala se a zabořila svou hlavu do jeho hrudi. Přejel svou dlaní po jejích vlasech.
"No tak, neplakej, to bude dobrý…" Snažil se jí utěšit chlácholivými slůvky, no moc to nepomáhalo.
"Pochybuju." Utřela si vodu z líc, následně od něj svůj obličej raději odvrátila a zbytek cesty proběhl relativně v klidu, i když nebyl by to Naruto,kdyby pořád nevyváděl ty svoje psí kusy…

Na druhý den bylo všechno téměř idylické… nic se nedělo, jenom dva motýlci, si vesele poletovali okolo jejich sídliště. Předháněli se, kdo koho dřív předežene a kdo bude dříve u sloupku s černým velkým nápisem "XD" což zřejmě představovalo smějícího se smajlíka.
"Počkej." Vyhrkla a proměnila se zpátky.
"Hm?" Napodobil ji a jenom nadzvedl jedno své zlatavé obočí.
"Podívej!" Ukázala svým dlouhým, štíhlým prstem dopředu, tam, jež se vznášela nějaká červená šmouha, nedej bože motýl!
"To je Karin." Zahlaholil a ona jenom poraženě odkývala.
"Uhm…" Uhla pohledem a jen čekala, co bude následovat, a to ji vůbec nepotěšilo…

"Přestaňte se okolo něj pořád ochomýtat! Byla to jenom blbá chyba, která vás k němu zavedla, nemáte právo se s ním vůbec bavit!" Škaredě si odplivla, když se před nimi tyčila v celé své "kráse" obličej ku obličeji.
"Je to přítel." Ohradil se hned blonďatý.
"Neschovávej se na přátele, není váš! A TY!" Ukázala na Sakuru. "Přestaň už po něm tak vejrat!" Zakřičela, hned na to se rozkašlala.
"Já…já…" Nevěděla, co má odpovědět, přitom bojácně těkala očima po prostoru zapadajícího slunce.
"Co ti je jako do toho?" Postavil se před ni ochranářsky modrooký.
"Ts, jakoby ti bylo něco do toho mezi mnou a tamtou stvůrou, kterou ochraňuješ. Si myslíš, že nevidím, jak na něj hledíš jo? Jak na něj hledíš tak děsně zamilovaně?! Ale já ti garantuju, že ti ho jen tak nenechám!" S těmito slovy se znovu proměnila a odplachtila pryč.
"Saky, no tak.. Sakuro, neber si to tak, je to kráva." Ulevil si, pohotově ji objal, když se znovu na jejích tvářích začaly objevovat ty slané krůpěje. Ona se mu vzdorovitě podívala do očí. Nesmím být už slabá.Pomyslela si, slzičky si utřela a snažila se usmát. Bude si užívat, teď, když už ta rudovlasá čarodějnice o její lásce ví, nesmí jí ho nechat, až moc dobře si uvědomuje, jak zbožňuje ty jeho krásné onyxové oči a sametově lesklé vlasy. Zamilovala se do jeho hravého pohledu a lišáckého úsměvu. Už se rozhodla, bude bojovat!
"Díky Naruto." Vyhrkla a pleskla se po rameni, načež se tu už vzlétal malý bělásek. Naruto ji napodobil a společně doletěli do skrýše, kde se zachumlali do dek a spokojeně si povídali. Sakuře připadalo, jako by těch problémů bylo najednou víc a víc, momentálně na to ale chtěla zapomenout.

***

Další den byl krásně slunečný, Sakura si proto rozhodla vzít sukni a krátké tričko s hvězdou.
"Mě je vedrooo." Stěžovala si, když se na ni slunce zářivě usmívalo. Bylo kolem půl druhé, to už měl Sasuke končit. Sakura spala až do dvanácti hodin.
"Tak se nediv, neměla sis brát to černý tričko." Zašpásoval.
"Ale tohle je snad jediný normální." Třískla ho do palice, i když byl skoro o hlavu vyšší než ona.
"Za co to bylo?" Mručel si pod vousy a třel si postižené místo.
"Zkus hádat." Lahodně se na něj usmála a sedla si do stínu na trávu.

Čekání nebylo příliš dlouhé, Sasuke nejdřív vyšel zmateně ze školy a rozhlížel se po okolí.
"Uchiha, tady!" Zvednul Naruto ruku na pozdrav. Černovlasý se otočil za hlasem a když spatřil dvojku, radostně se usmál.
"Sasuke, počkej!" Zřejmě se chtěla Karin zviditelnit, jiný způsob Sakura neviděla, když se okolo něho natřásala jak prostitutka.
"Karin, odprejskni." Ucedil mezi zuby a pokračoval v jízdě, tudíž k Narutovi a Sakuře.
"Ahoj." Pozdravil a zadíval se růžovlásce do očí, přitom se tak neodolatelně usmál.
"Jééééé rááámen." Uslintl si blonďatý a utíkal ke stánku. Možná je chtěl nechat o samotě… možná.
"Naruto!" Křičela za ním ještě zoufale růžovláska, nakonec se teda smířila s osudem, že bude muset Sasukeho doprovázet sama a aspoň jednou po něm loupla neskrývaným pohledem.

"Půjdeme?" Vyrušil ji z přemýšlení, jestli jeho oči jsou hodně hodně tmavě modré nebo černé s odleskem modré.
"Uhm, jasně." Přikývla.
Celou cestu však od něj byla odtáhnutá a dívala se na druhou stranu, jakoby se bála, že kdyby se na něj podívala, shořel by.
Ale jednou to nevydržela, chtěla se na něj po tajnu kouknout a odhalit tak další jeho pozitiva, což se jí samozřejmě nepovedlo, neboť on se na ní taky díval. Jakmile to spatřila, okatě uhnula očima.
"Sakuro?" zeptal se, cesta jí připadala nekonečně dlouhá.
"Co se děje?" Zrudla až ke kořínkům vlasů jako pivoňka, to však nemohl vidět, poněvadž její obličej se ubíral opačným směrem.
"Nic, coby?"Zeptala se a prokřupala si klouby v prstech.
"Nevyhýbáš se mi tak náhodou?" Vyslovil otázku, která ho už dlouho pálila na jazyku.
"Já? Ne, proč?" Vykulila oči, když na něj konečně znovu pohlédla.
"Jen tak." Zanotoval.
"Tak dobře." Odvětila suše a pokračovala v chůzi. I když se na něj třeba jen kousek chtěla podívat, nemohla, byla už tak dost červená a kdyby se podívala…
"Co ráda děláš?" Zeptal se znenadání a růžovláska na něj upřela svůj pronikavý zelený pohled.
"Mmmm… plavu, kreslím…lítám!" Napadlo ji v poslední chvíli a v očích se jí objevily radostné jiskřičky.
"Nikdy se mi o ničem podobném nezdálo, je to… fakt… hustý." Loupl pohledem po nebi. "Jaké to je… létat?" Zeptal se.
"Naprosto boží!" Vyjekla radostně div se štěstím nerozskočila. Může s ním normálně konverzovat a nikomu to nebude připadat divné, jenom on… a ona.
"Dáš mi na sebe číslo?" zeptal se a už už vytahoval svůj černý lesklý mobil Samsung Galaxy S.
"Víš, já nemám mobil." Poškrábala se rukou na tváři.
"Cože? Jak nemůžeš mít mobil?" Zachechtal se. Vypadá tak úchvatně, když se usmívá…
"No, nikdy jsem ho nepotřebovala, s Narutem jsme nikdy moc nechodili mezi lidi, žijeme z pylu." Usmála se.
"Aha." Zachroptěl.
Zbytek cesty probíhal relativně v klidu, až došli k velkému čirému rybníku.

"Myslíš, že tam budou řasy?" zeptala se.
"Tak určitě." Oblízl si suché rty.
"Jdem se koupááát!" Prohlásila a začla lézt na jednu vysokou vrbu. Zastavila se až na jedné větvi a pohlédla dolů.
"Počkej, to z toho chceš skákat?" Zeptal se trochu vyděšeně, nikdy neviděl holku, která by byla odvážná, že chce sama, bez pomoci kluků, skákat z větví stromu.
"A ne?" Mrkla na něj spiklenecky, už už se vrhala po hlavě dolů, když tu její ucho uslyšel pištivý smích. Skočila, praštila se do ramene, což samozřejmě způsobilo proměnění se v motýla a vyletěla zpátky na větev.
"Hej, počkej!" Zavolal za ní, ale pak už se k němu přiřítila rudovlasá obluda.

"Jééé Sasíku, ty jsi tady, na kohos to volal?" Otázala se hned vtíravě, chtěla se mu co nejvíce zalíbit, možná proto se taky snažila mluvit v celku normálně.
"Ehm no… byla tam taková černá veverka s bílýma ušima." A ano, jak očekával, Karin mu to všechno sežrala.
"Tak to pak jo." Falešně se na něj usmála svýma křivýma zubama a pak i se svým garde, odkráčela pryč.

"Už je pryč?" zeptala se, sletěla dolů, proměnila se zpátky a opřela se o strom. On se na ni jenom povídal tím svým tajemným pohledem, mrkl a povzdychl si.
"Děje se něco?" Zeptala se pomalu.
"Ne, nic." Zavrtěl hlavou.

O týden později.

Točila se v kruhu, mezi bílými kytičkami a smála se. Na sobě měla lehké bílé šaty a na rameni značku motýla. Byla šťastná. Jednou se jí však zatočila hlava a ona spadla. Zdálo se jí, že viděla nad hlavou hvězdičky.
"Pohoda?" Usmál se a nadzvedl jedno obočí.
"V naprosté." Usmála se. Zavřela oči. Měla pocit, jakoby celý svět byl její, byla šťastná, znova s ním byla sama, znova si s ním mohla povídat. Znovu měl pozornost jenom pro ni. Znovu tu seděl vedle ní a ona by nejradši bohu (pokud nějaký je) zulíbala všechny jeho části těla. Teď by to mohla říct, teď by to šlo, přesně tak, jak to říkal Naruto. Musíš si jít za tím, věřit, pak to dokážeš. Tahle věta jí stále kolovala v hlavě. Přinejhorším to nedopadne, ale víš kolik šancí je v životě? Nesčetněkrát, tak nikdy nečekej, pokud chceš něco říct, protože pak by už mohlo být pozdě. A povzbudivě se na ni usmál. Měla ho tak strašně ráda…
"Miluju tě." Zašeptala polohlasně.
"Co?" Hodil po ní očima. Tentokrát se věnoval jenom jí a ne nějakým bílým mrakům plujícím po azurové obloze. Asi když to neslyšel, tak to nemělo cenu… možná… Nikdy si nenech ujít šanci, protože pak už může být po-.
"Miluju tě!" Vylezlo z ní, tentokrát už hodně nahlas. Musel to slyšet, musel. Teď k sobě pevně přimkla víčka, neměla odvahu se na něj podívat a spatřit jeho výraz, buď naprostého pohoršení, nebo pohled lítostivý, nechtěla si ani dál domýšlet, jak by se na ni mohl dívat.
Ucítila jemný tlak na svým rtech. Pomalu otevřela oči a zjistila, že se na ni kouká z centimetrové blízky.
"Sasuke?" Znovu ten otazník na konci. "Ty to akceptuješ…?" Pohnula se z místa.
"Možná…" Znovu přiložil ústa na ty její a nechal sebou lehce kymácet ve větru.

Sakuřin pohled:
Byla jsem tak strašně šťastná, to štěstí ve mně přímo proudilo, měla jsem pocit, jakobych ho světélkovala do dálky alespoň na sto honů. Ach Sasuke, děkuju, žes mě neodmítl, děkuju, žes mě přijmul, děkuju, že opětuješ moje city. Položil si ruku na tu mou a začal lehce vydechovat. Cítila jsem tep jeho srdce a nechala se kolébat. Sedli jsme si do trávy a jenom čekali, co bude dál. Vnímala jsem jeho teplo, jeho hlas, kterým ke mně tak kouzelně promlouval a jeho vlasy, ve kterých jsem se mohla přehrabovat. Taky nemůžu zapomenout na tu smyslnou vůni, které jsem si všimal už dřív. Proč jsi jenom tak nádherný?
***

"Narutooo!!" Zakřičela jsem, když mě Sasuke doprovodil ruku v ruce k úkrytu a já si vybavovala tu nádhernou, růžovou budoucnost ale i přítomnost.
"Hmmm, co se děje?" Obrátil se ke mně rozespale.
"JÁ S NÍM CHODÍM!" Vykřikla jsem, vypadalo to, že to s ním napoprvé nic neudělalo.
"Co?" Zeptal se ještě jednou a už rozlepil svá modrá víčka a vykoukla zpod nich modrá očka.
"Že s ním chodím, vole." Vypadal jako krtek.
"Vážně?" Podíval se na mě, jako na toho největšího debila. Ještě jednou jsem radostně zavýskla a horlivě přikyvovala. "Tak to je skvělá zpráva." Snažil se usmát, ale moc mu to nešlo, že by mi to nakonec nepřál?
"Ty nejsi šťastný? Jsi zaskočený?" Snažila jsem se přijít na nějaké rozumné řešení.
"Ne, ne… jenom jsem nečekal, že to půjde tak snadno a rychle." Spiklenecky na mě mrknul a zarděl se. Na co to zase myslel.
"Aha." Vypadlo ze mě a opět jsem se vrátila k té štěstím překypující náladě. Byl to vážně krásný pocit, že tu na zemi existuje někdo, kdo vás má upřímně rád a třeba na vás někde čeká a myslí. Doufám, že si se mnou Sasuke jenom nehraje, doufám… doufám… tak moc tomu chci uvěřit. Já tomu věřím, ale není to snadné.
"Půjdeme se za ním podívat i zítra, že?" Zeptala jsem se v ostražité naději.
"No, jestli chceš." Pořád mluvil tak zadumaným a monotóním hlasem, až jsem mu chtěla něco říct, no neodvážila jsem se ani na to nejmenší "je ti něco" nebo "co se stalo" či něco takového. Prostě jsem zvolila tu nejjednodušší možnost, nechala jsem to plavat.

"Je ráno, Naruto, Naruto!" Usmívala jsem se na všechny strany, bylo mi krásně. Další krásný den a já se s ním mám zase setkat, tolik se těším.
"Nech mě spát, Sakuro." Nabubřela jsem se a pozbytek dopoledne strávila v koutku čuměním do zdi a čekáním, až Naruto nedospí.

Bylo dvanáct nula nula a Naruto stále spal, tak už mi to nedalo a vyletěla jsem jako střelená, dosedla na jednu rostlinu a konečně se najedla. Miluju pyl, ať už je jakýkoliv.
"Narutooo! Vstávej už! Vstávej už! Je čas jít!" Křičela jsem v jednu hodinu a patnáct minut. Už mě to skoro dopalovalo, ale ještě jsem pořád byla v takové náladě, že bych kohokoli objala, ale nejvíc JEHO to je jasné.
"Sak, měla by sis uvědomit, že to tvoje přílišné nadšení do všeho co děláš, nemusí být nutně krásné i pro jiné!" Prohodil a já se zacítila patrně dotčeně, ale to je pochopitelné, ne?
"Ale…" Chtěla jsem něco namítnou, jenže můj mozek rázně vypovídal službu. Všechno se mi spletilo dohromady a já už najednou neměla na nic náladu.
"Tak se najez až budeš chtít, já odlétám!" Odpověděla jsem nakvašeně a nechala Naruta Narutem, tohle si od něj v žádném případě nenechám líbit, to ať si zase nemyslí, blbeček jeden.

V podobných myšlenkách o tom, jak je Naruto blbej, jsem se utápěla celou cestu. Když tu jsem ucítila tlak na svých bedrech, ale ne, zapomněla jsem se koukat na cestu! Blbá Sakuro, blbá Sakuro! Když už jsem se konečně podívala na toho, do koho jsem narazila, zděsila jsem se.
"Ale ale, kohopak to tu nevidím. Nějaká nicka." Tak tahle věta mi pekelně nedávala smysl.
"Karin, radím ti dobře, ztichni." Už tak jsem neměla náladu, teď potkám ještě ji.
"Hah, to říká ta, která by se měla koukat na cestu." Odsekne.
"Tak velice se omlouvám, paní, teď mě prosím nechte projít, chci se jít opřít." Co je špatného na tom, se jít opřít o zábradlí a čekat na svého vysněného?
"Nebo co?" Zeptá se vyzývavě, ta si o sobě teda myslí. Dřív, než stačím něco namítnout, jendu mi vlepí. "Teď ti poradím něco já, začni se k Sasukemu chovat slušně a nepronásleduj ho, jinak tě trest nemine!" Teď mám dobrou obranu.
"Víš, já s ním teď chodím, takže toho laskavě nech." Utřu jí.
"Cože?" Napřímí se, do této chvíle byla totiž děsně zhrbená.
"Je to pravda, takže se neopovažuj na něj ani mluvit, je ti to jasné?" Nevím, kde se ve mně to sebevědomí bere. Karin se podívá na mě, potom se pohladí po břiše a odletí. Co uviděla?? Otočím se. Parádní rychlostí si to sem mašíruje Naruto.

"Sakuro, neměla jsi odcházet beze mě." Napomenul mě, vražedně jsem se na něj podívala.
"Aha, jasně. Ale to je jedno, stejně tě tu nebudem potřebovat, můžeš si zajít klidně na rámen, jestli chceš."
"Ne,to by mi přivodilo značné problémy se zažíváním, pyl a normální lidské jídlo není zrovna nejlepší kombinace, víc jak patnáct misek týdně by mi nepřivodilo nic dobrého. Těch patnáct jsem spořádal včera." Podíval se na mě trochu provinile, ale mě to bylo jedno, naštval mě.
"A paníček si tu spí do oběda, takže jinak, mohl bys laskavě odejít nebo odletět, chci s ním být sama." Uhnu pohledem a cítím, jak se mi do tváří hrne krev.
"Tak dobře." Poraženě se odebere pryč, jsem i ráda za to, že to vzal tak s klidem. Mohlo to dopadnout hůř, mohl na mě začít křičet, kvůli tomu, jak jsem blbá nebo tak. Nikdy nezapomenu jak mě tam v noci objímal, když jsem plakal, jsem mu za to vděčná.

"Ahoj." Pozdraví mě někdo a zezadu obejme. Otočím se na něj hlavou a políbím. Nejdřív se jakoby ochutnáváme, ale pak ho přejde ostych a plně se do sebe zapoutáme. Teda, aspoň tak to cítím já.
"Jak ses měl?" Zeptám se mile, on se jenom usměje, podrbe ve vlasech a pokrčí rameny.
"Asi nijak, celý den jsem na tebe myslel, princezno, a jak ses měla ty?" Zeptá se mě a já se cítím potěšeně.
"Až na to, že Naruto se nechtěl probudit, tak dobře." Zazubím se.
"No jo vidíš, kde vůbec je?" Tentokrát se zatváří poněkud sklesleji a mě dojde, že to možná nebyl nejlepší nápad, posílat ho pryč do neznáma.
"No, on se ještě pořád neprobudil a tak řekl, ať jdu sama, že on je unavenej." Zalhala jsem, nic jiného mě nenapadlo, no. A lhát se občas musí.
"Aha." Pak jeho tvář opět lemuje ten krásný neodolatelný úsměv stvořený jenom pro mě. Tak mi to aspoň říkal.
"Nevím jestli si to uvědomuješ, ale tímhle mi přivádíš srdeční zástavu." Pohladím ho po jeho jemné tváři bez pupínků a obejmu ho, pevně. Nechci ho nikdy ztratit, je pro mě momentálně vším a kdyby odešel, zlomilo by mi to srdce.
__________________________________
Gomenéééééé jestli to není moc záživné... -.- přesto doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo -.- ale myslím is, že je to nuda no...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 4. července 2012 v 12:49 | Reagovat

Pěkné ;-)

2 Charley Charley | E-mail | Web | 4. července 2012 v 15:36 | Reagovat

nádheraaaaaaaaaaaaaa

3 Kristý Kristý | 4. července 2012 v 15:44 | Reagovat

parádní,už se těším na další díl ;)

4 Seraphin Huyyga Seraphin Huyyga | Web | 4. července 2012 v 16:24 | Reagovat

honem další díl !! Fak nádhera !!

5 Stanush Stanush | Web | 4. července 2012 v 16:55 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaa... uzasneeeeeeee O.o kasne nadherne!!!!!!!!!!

6 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 4. července 2012 v 16:59 | Reagovat

a jo celkem to i ušlo :D :D :D

7 Elii Kawa Road Le'i Elii Kawa Road Le'i | E-mail | Web | 4. července 2012 v 18:40 | Reagovat

Nuda?!
Si ze mě děláš prdel, né!?
Moc se mi to líbí a už jsem natěšená na další díl! :-)

8 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 4. července 2012 v 21:40 | Reagovat

joj tarei kto sa ta pytal na tvoj nazor? -.- Nikto, takze prosim psssst!! :D :D bolo to uzasne xD velmi sa mi to pacilo a tesim sa na pokracko xD xD

9 Lucy Lucy | 5. července 2012 v 0:49 | Reagovat

Krása! další dílek :-P :-D

10 jabka miu ans :D jabka miu ans :D | Web | 5. července 2012 v 11:09 | Reagovat

jáj pěkné..! n.n a ano ten začátek byl.. maličko... květnatý :DD a má oblíbená knížková postava by řekla: maličko? Vždyť to kvete jako blázen :DD
Né bylo to moc hezký.. takoý milý n.n

11 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 5. července 2012 v 15:19 | Reagovat

To je perfektní! Rychle pokračování ;)

12 Ája Ája | Web | 6. července 2012 v 13:15 | Reagovat

Skvělý, ale od tebe už nic jiného ani nečekám :D ...ten Eragon...ten Eragon, Shirayuki je tím taky posedlá, nutíte mě, abych si to přečetla :D

13 dakyra dakyra | 9. července 2012 v 14:43 | Reagovat

nááádherá už se těším na další díl....:D

14 Mel Mel | Web | 13. července 2012 v 9:29 | Reagovat

pokračovanie prosím :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama