
Všimli jste si, jak se to tu přímo hemží povídkami? :)
Další den se nic kloudného neděje, teda aspoň myslím že ne, prostě jako obvykle čekám a čekám, opět se těším, až uvidím Sasukeho, jenom mě děsí. Pokud mě zase odbije tak jako včera…nebudu už mít vůbec žádnou naději na to, že bychom se mohli vzít. Vím, že jsem v tomhle naivní, ale copak vy jste si nikdy nepředstavovali společnou budoucnost se svou drahou polovičkou? Já ve dne, v noci…
***
"Ahoj Sasuke." Pozdravím, obmotám mu ruce okolo krku a políbím.
"Čau." Odbyde mě lehce, já se však tak snadno nevzdávám.
"Stalo se něco, Sasuke?" Zeptá se ho mile, on si mě však dál nevšímá, když tu najednou se jeho zorničky přesměrují na mě.
"Nic mi není, Sakuro." S tím uchopí mou hlavu do svých dlaní a silně políbí, až tak, že mi jazykem vklouzne do pusy. Tak tohle teda nebylo pěkné, musím přiznat barvu. Vůbec se mi to nelíbilo, nebylo to jemné, nebylo to s city, co se to s tebou děje, Sasuke?
"Co se na mě pořád tak koukáš?! Nic mi není!" Křikne po mě a já jsem nucena odvrátit tvář.
"Nemůžu se na tebe dívat?" Zeptám se smutně.
"Ale no tak…" Naštve se snad ještě víc, chci ho chytit za ruku, ale on mi moje sevření neopětuje.
"Ach jo…" Povzdychnu si, ani se mě nezeptá na důvod, cítím se méně cenná a pro něj bohužel naprosto ukradená.
***
"Naruto, co si dáš? Koupila jsem nějaké lidské jídlo." Usměju se na něj a začnu vyndávat rohlíky a marmeládu s nutelou.
"Tak můžu zkusit to pečivo s tím hnědým, ty jo to vypadá jak sračka." Začne se šíleně chechtat a pro mé štěstí i já s ním.
"Tak fajn." Podávám mu to a on se s chutí zakousne, já ho napodobím, akorát s tím rozdílem, že si to namažu meruňkovou marmeládou…
***
"Musím ti něco říct!" Vykřiknu, když běžím za černovláskem, klukem mých dívčích snů.
"Jo, to já tobě taky." Poví sklesle a já se na něj s hrůzou v očích podívám, ani za mák to nevypadá jako zpráva, která by mě mohla nějak potěšit.
"Povídej první." Pobídnu ho a on se zhluboka nadechne, opravdu se mi to nezdá. Co se mu stalo? Stalo se to předevčírem… Vím to, v tu dobu jak mě odbyl, když jsme chtě nechtě měli jít do zábavního parku.
"Víš no… chci, teda…" Chytne se za hlavu s černočernými vlasy s kterými si momentálně pohrává vítr. "Myslím, že bude lepší, když zůstaneme jenom přátelé." Podívá se na mě neutrálním pohledem. Nedaří se mi z něj vyčíst, jak bude zítra, ani smutek se mu tam nezračí, ale taky ne kapka štěstí. Párkrát si to přehraju v hlavě, než mi dojde, co se tím vlastně snažil říct.
"Ty se se mnou rozcházíš?" Vyhrknu, on zvedne hlavu - do teď ji měl sklopenou - a letmě přikývne, nemůžu tomu uvěřit, on se se mnou rozešel!
"Ale… proč?" Chci vědět aspoň důvod. Nemůže se se mnou jen tak rozejít, vždyť mi říkal, že mě miluje, nebo ne? Vlastně mi to řekl tak jednou…Takže náš vztah netrval víc než jen pouhý týden, jsem teda mistr fakt.
"Protože prostě chci." Znovu na mě upřel zraky a znovu ten stejně zvláštní pohled.
"Fajn. Tak co, poslední polibek?" Zaprosím.
"Ne." Mé prosby nejsou vyslyšeny, ale…proč?
Tahle otázka napadá mou hlavu po celou dobu co odcházím domů. Jsem zlomená, zraněná, moje srdce trpí víc než kdy dřív. Ještě nikdy jsem neměla kluka a tenhle měl být můj první, můj první vztah a vydržel mi jenom týden? Stejně se říká, že první láska nikdy nevydrží. Ale co když ho pořád miluju . Co s tím mám dělat? Nemohla bych být v jeho blízkosti teď více než pět minut? Budu muset být zase motýl, abych s ním mohla být? Nevím, je to složité…
"Ahoj." Přivítá mě příjemně naladěný Naruto, zase v rukou svírá rohlík s nutellou.
"Čau." Odseknu nakvašeně, dneska vážně nemám chu´t si s ním povídat.
"Co tě žere?" Jo ještě víc mě štvi, fakt…
"Nic mě nežere, spíš mě něco fakt hodně sere, mluvils v poslední době se Sasukem?!" Za vším musím křičet, nechám mým pocitům volný průběh, po tvářích mi kloužou slzy velké jako hrachy, ještě že nekňučím a k blonďákovi jsem otočena zády, nechci aby to viděl. Rychle slzy utírám ale ta zpropadená voda se tvoří nová a nová.
"Ne, vy jste mě tam nechtěli." Jsem si jistá, že právě teď vyplazuje jazyk, ani mě to tentokrát nějak neirituje.
"Promiň mi to." Omluvím se mu a konečně se otočím.
"V pořádku, co se stalo?" Zeptá se mě, musel poznat, jak mám napuchlé červené oči.
"Rozešli jsme se." Fňuknu. "Nebo spíš on… on mě prostě odhodil, netrvalo to déle než týden!" Hysterčím, nedokážu to prostě jen tak přenést přes srdce, to je nemožné.
"Aha…" Na chvíli se zarazí, no pak vstane a jde mě obejmout. Jeho mužné ruce se obtočí okolo mého útlého pasu a já zabořím hlavu do jeho světélkujícího oranžového trička.
"To bude dobrý, uvidíš, kašli na něj." Políbil mě do vlasů a přesně jak řekl. Kašlala jsem na něj.
Od toho dne jsem si začala víc užívat všeho, především jsem chodila hodně ven a bavila se s různými lidmi, díky tomu jsem jich hodně poznala a to mě těší. Není nic lepšího než mít hromadu přátel okolo sebe, jde jen o to jestli jsou praví. Na druhou stranu, jeden osudné den mě přišla navštívit ta červenovlasá příšera.
"Ahoj, vidím, že jsi vyhověla mému přání a nebo tě nechal on jako hadru?" Našpulila rty jako kachna. Jenom přikývnu, je mi to jedno, stejně se to už museli všichni dozvědět, jak Sasuke Uchiha, ten proslulý a snad nejkrásnější kluk na celé škole odhodil malou růžovlásou.
"No jo, kdo by chtěl takovou žvýkačku, jako seš ty. Na každýho se přilepíš." Spiklenecky se usmála.
"Cože? To mluvíš o sobě?" Uzemnila jsem ji, nechtěla jsem aby vyhrála, byla by to jen další potupa a vůbec, proč se nacházíme u naší skrýše?
"Karin, co tu pohledáváš?" Tohle není Narutův hlas, podívám se po něm a vidím, je to… co tady dělá?
"Sasuke, co ty tady lásko?" Uvítá ho. Já ho tady přinejmenším nerada vidím.
"Neříkej mi lásko po tolika měsících, co jsme se spolu rozešli. Já už měl i jiný vztah, takže by bylo spíš na místě, kdyby mi tak říkala Sakura." S tím mrkl po mě, já jsem jenom otočila tvář na stranu, nechtělo se mi dívat do jeho pronikavě krásných očí. Byl by to něco jako hřích.
"Vypadni." Zaburácí svým ledovým hlasem a Karin se, poprvé lituji že odchází, odporoučí někam do kšá.
"Potřebuješ něco?" Zeptám se, moc lidských osob tady nebývá. On se ke mně jenom přiblíží, nezapomene všude roznést tu jeho božskou vůni, abych na něj měla proč myslet.
"Chci se přátelit, to, že jsme se rozešli neznamená, že s tebou nechci udržovat kontakt." Přívětivě se usměje.
"Tak to jsi asi na špatné adrese, můžeš odejít za Narutem. - pokynu mu prstem směrem šutrák - Víš, u mě ještě bude trvat, než se z toho vzpamatuju, promiň." Znovu pátrám očima po zemi, není to lehké. Srdce mi bije stokrát rychleji než normálně a dech se stále zrychluje. Nemůžu už v žádném případě existovat v jeho blízkosti jako pouhý kamarád.
"Tomu to můžu říct později, ale no tak, nemůžeš do mě být až tak zamilovaná." Nechápu, jak může být tak klidný a dívat se mi přímo do těch dvou zelených bulev.
"Jsem." Řeknu jistým hlasem, v ničem si nejsem tak jistá jako právě v tomhle, to jenom on je mého srdce šampion. Chtěla bych ho před ním zavřít, kdybych se s ním vídala, zlomilo by mi to srdce snad ještě víc než je teď a nevím jestli by to ještě šlo, ale svět je plný překvapení.
"Ale no tááák, neblázni, vždyť to není možné, známe se sotva měsíc." Snaží se mě vyvodit, jakoby z mého omylu, přitom ten omyl je jenom jeho.
"No a co? To se do tebe nemůže nějaká holka zamilovat nebo co? Myslím si, že holky v tvojí škole tě balí už jenom když tě zahlédnou na chodbě!" Křiknu po něm naštvaně.
"Ale to je něco jiného." Rádoby se chce zabarikádovat.
"No to teda není, je to to samé, jsem do tebe tak moc zamilovaná, že bych se vzdala čehokoli abych mohla být s tebou, chápeš? Asi ne." Rukou si přejedu po ústech. Nečekala jsem, že už jenom rozhovor s ním mě bude tak bolet. "Naruto…" Hlesnu vyčerpaně, víc než cokoli jiného bych teď potřebovala jeho objetí. Teda, Sasukeho by bodlo více, ale to je pro mě teď naprosto nepřípustné.
"Tak fajn, budeme jenom přátelé." Dostanu ze sebe, nezvládla bych, kdyby mě nenáviděl, to radši budu tiše trpět než tady tohle.
"Dobře, jsem rád, že jsme si to urovnali." Začal se usmívat, asi ke mně vážně nic necítil. Přešel ke mně, samozřejmě jsem musela zvednout hlavu a koukat na něj. Připadal mi jako výkladní skříň se vším co mě zajímalo. On je teď můj celý život a nepřežila bych, kdyby ode mě odešel. Jsem z něj zklamaná, ale zároveň mě i potěšilo, že se mnou chce být i nadále přítelem. Vzal mě za pas a přitáhl si mě k sobě. On mě… objímá? Ale no tak Sasuke… Přičichnu si k jeho oblečení, voní po vanilce. Odtáhne se ode mě a usměje se. Zardím se, kůže reaguje tak, že jsem jako husa. Přejde ke kameni a párkrát zaklepe.
"Naruto, Sasuke je tady." Konstatuju suše a vletím tam a vyženu ho na čerstvý vzduch, nemůžu přece dovolit aby byl neustále zalezlý u nás.
"Čau parťáku!" Zazubí se blonďák a to je poslední co slyším. Zalehnu do postele a zabořím tváře do polštáře. Ani náhodou s ním nechci být jenom přítel, bude trvat než to přebolí, ale zároveň se mi tu naskýtá naděje, že bych s ním mohla ještě něco mít. Mohla bych, to ne že ne, jenom je potřeba se snažit a to já budu, ještě víc než teď! Určitě ho dostanu, určitě s ním budu, určitě náš vztah bude pokračovat, nedokážu se ho jenom tak vzdát, ne jeho hedvábných rtů a sametové kůže. Na tvář se mi vyryje úsměv. Budu pokračovat a zvládnu to, budu zase šťastná, to si přísahám!
"Tak, co jdeme dělat?" Vykouknu zpod dlouhých růžových vlasů, Sasuke se na chvíli na mě podívá jako na přízrak, no pak se na jeho tváři zří krásný oslnivý úsměv a jenom naznačí prstem, abych k nim došla. A já se nezachovám jinak, než jako poslušný pejsek, co má moc rád svého páníčka. Škoda že ho teď nemůžu olízat. Tak psi vyjadřují lásku a já jí mám přímo na rozdávání. Řekla jsem, že mi bude trvat, než se z toho dostanu, ale na druhou stranu nevyléčím se z toho jinak, než že si zvyknu na jeho post přítele, pak můžu jednat jak dál.
"No, můžem maximálně tak na půl hodiny, pak se začne stmívat." Řekne slušňácky Naruto a já po něm loupnu zvláštním pohledem. Nechci ho už za půl hodiny opustit, to teda ne.
"Už, tak brzo?" Sasuke, jakobys mi četl myšlenky.
"Ano, už, nemíním se s tebou tahat takovou dobu." Vyplázne na něj jazyk růžový jako právě vykvetlá kytka, samozřejmě růže.
"Aha." Naoko se urazí, pak se na sebe vzájemně otočí a začnou se šíleně smát, netuším, kdy pochopím tenhle mužskej humor.
"No, kluci, myslím, že bych se déle neměla zdržovat ve vaší společnosti, jinak začnu být velice nenormální." Prolomím ticho, které lomí částečně ještě jejich pochechtávání.
"To už nejsi." Odpoví unisono, následně se na sebe znova kouknou a jeden z nich zařve : PLACÁK a pak už se jen ozve plácnutí.
"Paráda…" Povzdychnu si, otočím se na podpatku a zamířím ke svému dosavadnímu domovu.
"Kam si myslíš, že jako jdeš?" Zeptají se mě zase stejným tónem.
"No třeba domů, nebaví mě to tady s váma, čáu." Zamávám rukou ve vzduchu, abych se nemusela otáčet. Vsadím se, že se na sebe znovu ohlédli, ďábelsky se zasmáli, protože vzápětí jsou u mě a drží mě za obě dvě paže. Prosím Sasuke, nedotýkej se mě, nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Zoufale se snažím zatlačovat slzy, myslela jsem si, že tohle zvládnu, jenže opak je pravdou. Snažím se jim vytrhnout, ale nejde mi to.
"Prosím, pusťte mě." A s tím se podívám na Naruta se slzami v očích, nedokážu to, tohle je na mě moc. Kdyby se mnou jenom komunikoval, tak budiž ale tohle, tohle né.
"Fajn… Sasuke." Kývne k němu hlavou, asi pochopí, protože mě následně pustí. Jsem ráda, že se můžu konečně rozběhnout po volné pláni plné květin. Plácnu se do ramene tak silně, až mě to zabolí, avšak efekt je stále stejný. Místo mě se tu začne vznášet motýlek a já se rozletím co nejrychleji do lesa. Vyhýbám se všem stromům, ale ve cloně slz to příliš nejde. Zastavím a už znovu v lidské podobě si kecnu za strom.
"PROČ?!" Zařvu, proč mě prostě musel opustit, jsem do něj stále zamilovaná. Naivně jsem si myslela, že se s ním zase znovu dám do pořádku v přátelství, ale nejde to, až moc to bolí. Rozpláču se, tváře schovám do dlaní, za chvíli jsou plné vody a já je musím odhodit… Položím ruce na jehličí, hlavu si opřu o kmen a koukám se do korun stromů. Zelená uklidňuje, víte to? Taky není divu, když už za chvíli jsou mé oči jenom červené a znova napuchlé. To už je dneska asi po třetí. Nevadí, já potřebuju vydat hodně vody než zemřu, přesně takovou náladu teď mám, na umření.
______________________________
Co vy na to, jak se těšíte na další díl? ;)

















