Sullen Wind 1/2

16. července 2012 v 10:10 | Ufonek |  Jednorázovky


Nihé, máme tu další jednorázovku, tentokrát je na jiný pár, jak můžete očekávat již podle orbázku.
Věnováno Katě-chan n.n :)












"Au!" Vykřiknu. Všechny knihy, co jsem držel v mé pravačce se sesypou na zem pokrytou linem. Chytnu se za bolavé místo a musím si kleknout, protože to mé potácení by se taky mohlo vyvinout v nepěkný pád.
"Co to děláš, ty mudrlante?" Zeptá se mě Kiba, protože ten celý můj náraz do školního sloupu viděl. A to je ten betoňák tak moc na kraji! "Jak jsi do toho mohl narazit?" Chechtá se mi, jo, to já taky nechápu. No vlastně, jeden důvod by tu byl…
"Neji, si v pořádku?" zeptá se mě pohledná hnědovláska s očima jako dva naleštěné kaštany. Tohle je přímo mírumilovná duše, ne jak ten tlemící se debil se kterým chodím do třídy.
"Díky Tenten, v naprostém." Přijmu ruku, s jejíž pomocí se vydrápu zpátky nahoru. To, že jsem v naprostém pořádku, samozřejmě můžete přehlédnout, nic z toho totiž není pravda. Hlava mi třeští a cítím, jak se mi tlačí boule zpod kůže. Jenom se usměje a hned zase odcupitá svou ladnou chůzí zpátky do své učebny. To ona způsobila to, že jsem se od ní nemohl odtrhnout očima a stalo se mi to, co se stalo.
"Díky Tenten, v naprostém." Napodobí Kiba můj hlas, možná až přespříliš pocukrovaně. Netuším, jestli ví, že jí mám tak moc rád, rozhodně se mi v nejmenším rád posmívá…

Štěstí, že už je zase po škole, nemám ponětí, jak dlouho bych to v té mučírně ještě vydržel. Raději se převléknu do tepláků, trička a s knížkou se hodím na svoji postel. Bydlím s Leem, bohužel, protože Kiba chtěl bydlet s někým jiným, ale tak co. Když už nic jiného, s Leem se aspoň dá kecat o normálních věcech.

"ČÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁU!" Zařve mi najednou někdo u levého ucha.
"Kdo ho sem vpustil?!" Rozječím se na všechny strany a neúspěšně očima vyhledávám toho zeleného moulu.
"Zkus hádat Nejíku." Zakření se na mě z druhé strany černovlas střižený podle kastrolu. Naruto je ten, kterého nemám příliš v lásce, i tak s ním občas prohodím pár slov. No jakmile se objeví u mě v pokoji a chce mluvit se mnou, nevěstí to nic dobrého.
"Hele, chceme tu uspořádat party, vzdor se ihned zamítá, protože už máme vše domluveno." Vybafne na mě a není divu, když se zarazím.
"Už jsem ti vyprávěl, jak tě nesnáším?" Ucedím skrze zuby a pěsti zatínám do látkového polštáře. Ostře zamrkám a snažím se vydýchat, to abych nevypěnil. Naruto pro jistotu hned odstupuje, a otevírá dveře.
"Je to v cajku, jdeme, lidi." Jak tohle mohl pochopit jako svolení? No tuším, že každá jiná odpověď by taky byla cajk. A to jsem si myslel, že si dneska udělám poklidný večer. Zpod přivřených víček jsem sledoval, jak sem vstupuje osazenstvo o osmi lidech s mohutným halasem. Samé známé tváře, každého si přeměřuji vraždícím pohledem, no však jen málo z nich se otočí, aby mi vidělo do očí. Jedna osoba se přece jen otočila…

Okamžitě mi ten můj výraz zamrzl na obličeji a pomalu se vytrácel. Ústa se mi začala mírně otevírat, ale já si to zavčas uvědomil a ihned sklapl. Nemohl jsem na ni přeci začít civět. Stála tam, v naprosto pohádkových kratičkých šatech v papouškových barvách. Tohle jí moc slušelo… Na chvíli se na mě zadívala, no pak hned zase uhla. Mě to připadalo jako celá staletí…
Zatřepal jsem hlavou, možná bych si dal i facku, ale to bych si musel dát velkou a to by plesklo, takže jsem se musel udržet při životě jinak. Měl bych začít s jinými metodami probírání z transu.

Jiní kluci by se chopili šance a už nepustili, jenže já jsem suchar. Nejsem vůbec disco typ. A tak jsem si nejdřív narazil na hlavu růžový polštář, na kterém spím (už jsem se doslechl mnoha posměšků za to, že je růžový, ale já ho mám moc rád, je totiž strašně pohodlný), pak jsem to vzdal a chtěl si číst, jenže v takovém ruchu by toho moc nenačetl ani hluchej.

To jsem vám neřekl, s Leem máme dvoupatrovku, já mám to štěstí, že spím na horní části, takže mě tu nikdo moc nevidí, prostě jsem si lehl na břicho a kouskem, kde nebyla peřina, jsem se snažil brouzdat okem po Tenten. Nejdřív si pouštěli dvě písničky rychlý a pak přišel ploužák. Tenten se posadila. Teď bych ji měl vyzvat, ale jsem slaboch a nedokážu to. Prostě máčka. Následně si ji k sobě na hruď přivinul Lee, ach ten slizoun. Tomu co on má se ani nedá říkat hruď. To je spíš hrudnička, no, nad čím to tady zase přemýšlím.
Raději na chvíli hlavu stočím na druhou stranu, abych se na ty dva nemusel dívat. Nepotřebuju vidět, jak jí šahá na zadek, co já vím, možná bych ještě ztropil žárlivou scénu a o to vážně nestojím.

Ani nevím, jak jsem přetrpěl ty další dva songy, byly však daleko tišší než ty předchozí, možná proto, že je už po večerce. A pak přišel další ploužák. Podíval jsem se na gauč, zase tam seděla… A když ji nikdo, ani v půlce písně nepozval, sebral jsem všechnu odvahu, vyrval si ji až ze srdce a postavil se. Hlavou jsem se dotýkal až skoro stropu. Bílé tričko jsem měl pomačkané a měl jsem tepláky, ale na to jsem nehleděl. Slezl jsem z postele a jako nadrogovaný jsem mířil k ní. Důležité teď bylo, vzít ji a schovat ve svém náručí, moct se jí dotýkat.

Stoupl jsem si před ní a celý s nervy v pajzlu ji konečně oslovil.
"Šla bys se mnou tancovat?" Zeptal jsem se a nastavil dlaň.
"Ale, pan 'já netancuju' jde tancovat jo?" Normálně bych se asi urazil, ale po tom jejím oslnivém úsměvu, který následně vykouzlila, se s ní nešlo nebavit. Přijala mou ruku a já byl najednou ne v sedmém, nýbrž až kdesi v devátém nebi.
Pevně jsem si ji přitiskl k tělu, chytil jsem ji někde těsně nad zadečkem, nejsem úchylák, já dívky neošahávám. Hlavně na tuhle sedmikrásku nemůžu hned odvážně šahat, ještě by mě odstrčila a co já potom? Ona své hedvábné ručky obmotala okolo mého krku. Chvíli jí trvalo, než dostala své ruce přes mé husté vlasy, ale nakonec to zdolala. Usmála se na mě, neměl jsem to srdce jí to neoplatit. Byl to nepopsatelný pocit. Takový ten, kdy můžete někoho držet, někoho, kdo je vám bližší než všichni ostatní. Ani nevím, proč jsem se do Tenten zamiloval. Možná pro její citovost, avšak není přecitlivělá, i když občas ty cholerické výbuchy… Ale s tím je svým způsobem strašně roztomilá. Aspoň já se rozplývám, když na někoho křičí. Mám rád všechny její druhy povahy.
Takovou tu, když je milá, když zuří, když je smutná, v návalu melancholie, vždycky ji budu mít rád.
___________________________________
Chcete další díl? ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 16. července 2012 v 12:16 | Reagovat

Jasně, že chceme další díl ;-) Bylo to úžané :D XD Nya..

2 jabka miu ans :D jabka miu ans :D | Web | 16. července 2012 v 12:44 | Reagovat

páni toto bylo vážně úžasné! dokonalé úžasné a strašně.. strááášně moc zlaťoučké n.n žeru to.. žeru tě :D

3 Stanush Stanush | Web | 16. července 2012 v 13:55 | Reagovat

:D nezvyk citat o inych ako Sasusaku ale je to bohoveeee chcem dalsiu caaaaaaast!!!!!!!! :D

4 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 16. července 2012 v 14:57 | Reagovat

:D Mocinky pěkné, těším se na další část:) nebudu ti odpovídat na tvou přihlouplou otázku, když odpověď znáš

5 Katty Katty | 16. července 2012 v 19:14 | Reagovat

KAWAI

6 siruka siruka | 17. července 2012 v 9:59 | Reagovat

pani  ta  je  moc  heska   uz  se  tesim  na  dalsi  dil :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama