
Je tu Amanogawa :-)
"Sasuke?" Zeptala se, když viděla jak se ve své posteli zavrtěl. "Sasuke!" Vykřikla, když se jeho oči konečně otevřelai a hodila se mu (i na posteli) okolo krku. "Díky bohu, tohle už prosím nedělej." Stěžovala si a snažila se prodrat až k jeho ústům. On ji však zastavil.
"Sakuro? Kde to jsem? Jsem si jist, že tohle není naše nemocnice." A všude se divoce rozhlížel.
"Jsi na Konoze, v mojí zemi." Usmála se.
"To jako na Ekvádoru?" Zeptal se zmateně. Ona se chytila za hlavu, ach jo, proč mu tady tohle jenom napovídala. Možná to bude tím, že je tak hloupá, ale to je stejně jedno, protože země byla zničena a on už jí nemůže nikam utéct, protože nezná vymoženosti této vesnice, takže by ani nemohl použít stroje k úniku.
"No.. ne... původně se tato planeta jmenuje Y123p." Pokrčila nervózně rameny a raději uhnula pohledem, nemohla se stále dívat do toho jeho, kterým ji stále propaloval.
"Počkej, planeta? Kde jsme?" Proč se musel pořád tak vyptávat?
"Promiň mi to, ale Země už není." Zakoulela očima po místnosti.
"Jak není? A co Ino a... vím, že jsem ho neměl příliš v lásce, ale co Itachi?? Je to můj bratr!" Řekl jakoby v záchvatu hysterie.
"Sasuke uklidni se, je to v pořádku. Ino je tu se Saiem a já jsem zachránila tebe." Usmála se na něj a doufala, že to bude v pořádku, ale Sasuke se nemínil jen tak vzdát a pořád se ledově vzpínal.
"Proč jsi mi to udělala?" složil hlavu do dlaní, ale okamžitě ji zase s nadějí vepsanou v očích zvednul "Neuvěřím ti, dokud neuvidím důkaz!" rozkřikl se na celou ošetřovnu. Ti lidé v bílých pláštích a duhově barevnými vlasy se za ním otáčeli. Byli to vůbec lidé? Nebo jen nějaké kreatury s lidským vzhledem?
"Věř mi lásko, nechceš to vidět."
"Neoslovuj mě tak." usykl ledově "Jistě že chci, protože to nemůže být pravda." Sakura si povzdechla a tasila svůj komunikátor. Před černovláskem se zobrazil obrovský hologram, třicet krát třicet centimetrů. Prý je to přímý přenos z kamer, co nechali na Zemi aby prozkoumávali, zda je zničena planeta úplně. On na to jen tupě zíral. To přece nemůže být pravda!
"Odpusť mi." sklopila hlavu.
"P-proč?" vykoktal jedinou otázku, která mu přišla na mysl.
"Museli jít, museli jsme tu planetu zničit. Byla až moc vyspělá..." povzdechla si "Ničili jsme konkurenci."
"Tak to pro tebe jsem? Konkurence?" zamračil se.
"Ne Sasuke, já..." nenechal ji to dopovědět.
"Nenapadlo tě, že bychom se mohli jako národy spojit? Nenapadlo VÁS" zařval na všechny doktory kolem "že my máme právo na život stejně jako vy? JEN kvůli KONKURENCI? To zničíte každou civilizaci? Co tu potom dělám já? Proč já, ten z KONKURENČNÍ planety žiju?" vztekal se a hořké slzy se mu kutálely po tvářích. Popadl první injekční stříkačku, která mu padla pod ruku z nedalekého stolku s léky.
"No tak to teda ne!" Zakřičela a strčila mu do toho svou pěst. Naštěstí se o ni pouze píchla a jinak nic závažného se nestalo. Objala ho, aby už nemohl nic dělat.
"Miluju tě Sasuke, tak strašně tě miluju a ty se mi tady chceš zabít." Vzlykala už stejně jako on.
"Ha, nechtěj mě rozesmát, neříkej mi takové věci, když ani nevíš co znamenají." Pobouřeně si odfrknul. Přesně to on říkal jí, snesl by jí modré z nebe, kdyby ona nebyla tak natvrdlá.
"Ale já vím co to znamená, uvědomila jsem si to, když mě Sai poučoval, Sasuke copak to nechápeš? Nechceš to chápat?" zadívala se mu do jeho černočerných očí, které oplývali slzami zlosti. Nikdy by neřekla, že lidé jsou tak přecitlivělí.
"Když už jsi vzhůru a můžeš chodit, ráda bych ti to tu ukázala." Otřela si oční bulvy, aby přes ně lépe viděla a rozhlédla se kolem. Lehce Sasukeho propašovala a za chvíli se před nimi tyčil celý vesmír, teda... Konoha.
"Podívej, támhle je Sai a Ino. Ino to všechno vzala dobře, bylo jí to jedno, jenom když může být se Saiem, vzdala se všeho." Usmála se a táhla Sasukeho za ruku kupředu. Potěšilo jí, když on tu její sevřel. Takže mu ještě není naprosto ukradená.
"Tady je Naruto." Ukázala na stvoření, zdánlivě se podobající lidskému stvoření, ale občas dostal takový záchvat když se změnil v devítiocasou lišku.
"Zdárek!" Pozdravil blonďáček, který právě mezi zuby drtil paličku od nanuků, to tu byla zdejší hlavní zábava. Černovlásek pouze kulil oči na každého z občanů této prapodivné zemičky.
"Všichni se tu mají tak šťastně...a proč? K čemu? Všichni moji příbuzní, můj rod jsou mrtví!" zařval tak hlasitě, až se za ním každý otočil. Padl na kolena a plakal. Znovu. Muži by neměli plakat, ale on to prostě nemohl držet v sobě. Jak by bylo vám, kdyby jste přišli kompletně o svůj domov? Ani si nevšiml, že k nim doběhli Sai a Ino. Muž s porcelánově bílou kůží ho vytáhl na nohy a podepřel.
"Ahoj, Sasuke." začala stydlivě, ale i provinila Ino. Od té hádky na svahu spolu nemluvili "Chtěla jsme se ti jen omluvit za..."
"Za co?" zvedl k ní hlavu, zlost se mu leskla v očích "Za zradu lidstva?" rozmáchl se po ní ale Sai mu chytil ruku.
"Uklidni se, nedovoluj si na moji přítelkyni." on ale na jeho upozornění nedbal.
"Náš domov zničili, ti, se kterými tu teď žiješ ho zničili bez většího přemýšlení! Všichni jsou mrtví!" opakoval dokolečka. Sakura jen bezmocně sledovala, jak její láska trpí. Sasuke je asi hodně citově založený člověk, i když to tak nevypadá.
"Sakuro? Kde to jsem? Jsem si jist, že tohle není naše nemocnice." A všude se divoce rozhlížel.
"Jsi na Konoze, v mojí zemi." Usmála se.
"To jako na Ekvádoru?" Zeptal se zmateně. Ona se chytila za hlavu, ach jo, proč mu tady tohle jenom napovídala. Možná to bude tím, že je tak hloupá, ale to je stejně jedno, protože země byla zničena a on už jí nemůže nikam utéct, protože nezná vymoženosti této vesnice, takže by ani nemohl použít stroje k úniku.
"No.. ne... původně se tato planeta jmenuje Y123p." Pokrčila nervózně rameny a raději uhnula pohledem, nemohla se stále dívat do toho jeho, kterým ji stále propaloval.
"Počkej, planeta? Kde jsme?" Proč se musel pořád tak vyptávat?
"Promiň mi to, ale Země už není." Zakoulela očima po místnosti.
"Jak není? A co Ino a... vím, že jsem ho neměl příliš v lásce, ale co Itachi?? Je to můj bratr!" Řekl jakoby v záchvatu hysterie.
"Sasuke uklidni se, je to v pořádku. Ino je tu se Saiem a já jsem zachránila tebe." Usmála se na něj a doufala, že to bude v pořádku, ale Sasuke se nemínil jen tak vzdát a pořád se ledově vzpínal.
"Proč jsi mi to udělala?" složil hlavu do dlaní, ale okamžitě ji zase s nadějí vepsanou v očích zvednul "Neuvěřím ti, dokud neuvidím důkaz!" rozkřikl se na celou ošetřovnu. Ti lidé v bílých pláštích a duhově barevnými vlasy se za ním otáčeli. Byli to vůbec lidé? Nebo jen nějaké kreatury s lidským vzhledem?
"Věř mi lásko, nechceš to vidět."
"Neoslovuj mě tak." usykl ledově "Jistě že chci, protože to nemůže být pravda." Sakura si povzdechla a tasila svůj komunikátor. Před černovláskem se zobrazil obrovský hologram, třicet krát třicet centimetrů. Prý je to přímý přenos z kamer, co nechali na Zemi aby prozkoumávali, zda je zničena planeta úplně. On na to jen tupě zíral. To přece nemůže být pravda!
"Odpusť mi." sklopila hlavu.
"P-proč?" vykoktal jedinou otázku, která mu přišla na mysl.
"Museli jít, museli jsme tu planetu zničit. Byla až moc vyspělá..." povzdechla si "Ničili jsme konkurenci."
"Tak to pro tebe jsem? Konkurence?" zamračil se.
"Ne Sasuke, já..." nenechal ji to dopovědět.
"Nenapadlo tě, že bychom se mohli jako národy spojit? Nenapadlo VÁS" zařval na všechny doktory kolem "že my máme právo na život stejně jako vy? JEN kvůli KONKURENCI? To zničíte každou civilizaci? Co tu potom dělám já? Proč já, ten z KONKURENČNÍ planety žiju?" vztekal se a hořké slzy se mu kutálely po tvářích. Popadl první injekční stříkačku, která mu padla pod ruku z nedalekého stolku s léky.
"No tak to teda ne!" Zakřičela a strčila mu do toho svou pěst. Naštěstí se o ni pouze píchla a jinak nic závažného se nestalo. Objala ho, aby už nemohl nic dělat.
"Miluju tě Sasuke, tak strašně tě miluju a ty se mi tady chceš zabít." Vzlykala už stejně jako on.
"Ha, nechtěj mě rozesmát, neříkej mi takové věci, když ani nevíš co znamenají." Pobouřeně si odfrknul. Přesně to on říkal jí, snesl by jí modré z nebe, kdyby ona nebyla tak natvrdlá.
"Ale já vím co to znamená, uvědomila jsem si to, když mě Sai poučoval, Sasuke copak to nechápeš? Nechceš to chápat?" zadívala se mu do jeho černočerných očí, které oplývali slzami zlosti. Nikdy by neřekla, že lidé jsou tak přecitlivělí.
"Když už jsi vzhůru a můžeš chodit, ráda bych ti to tu ukázala." Otřela si oční bulvy, aby přes ně lépe viděla a rozhlédla se kolem. Lehce Sasukeho propašovala a za chvíli se před nimi tyčil celý vesmír, teda... Konoha.
"Podívej, támhle je Sai a Ino. Ino to všechno vzala dobře, bylo jí to jedno, jenom když může být se Saiem, vzdala se všeho." Usmála se a táhla Sasukeho za ruku kupředu. Potěšilo jí, když on tu její sevřel. Takže mu ještě není naprosto ukradená.
"Tady je Naruto." Ukázala na stvoření, zdánlivě se podobající lidskému stvoření, ale občas dostal takový záchvat když se změnil v devítiocasou lišku.
"Zdárek!" Pozdravil blonďáček, který právě mezi zuby drtil paličku od nanuků, to tu byla zdejší hlavní zábava. Černovlásek pouze kulil oči na každého z občanů této prapodivné zemičky.
"Všichni se tu mají tak šťastně...a proč? K čemu? Všichni moji příbuzní, můj rod jsou mrtví!" zařval tak hlasitě, až se za ním každý otočil. Padl na kolena a plakal. Znovu. Muži by neměli plakat, ale on to prostě nemohl držet v sobě. Jak by bylo vám, kdyby jste přišli kompletně o svůj domov? Ani si nevšiml, že k nim doběhli Sai a Ino. Muž s porcelánově bílou kůží ho vytáhl na nohy a podepřel.
"Ahoj, Sasuke." začala stydlivě, ale i provinila Ino. Od té hádky na svahu spolu nemluvili "Chtěla jsme se ti jen omluvit za..."
"Za co?" zvedl k ní hlavu, zlost se mu leskla v očích "Za zradu lidstva?" rozmáchl se po ní ale Sai mu chytil ruku.
"Uklidni se, nedovoluj si na moji přítelkyni." on ale na jeho upozornění nedbal.
"Náš domov zničili, ti, se kterými tu teď žiješ ho zničili bez většího přemýšlení! Všichni jsou mrtví!" opakoval dokolečka. Sakura jen bezmocně sledovala, jak její láska trpí. Sasuke je asi hodně citově založený člověk, i když to tak nevypadá.
"To není tak úplně pravda." ozvalo se za nimi.
"Jiraiya-sama." Sakura se poklonila, Sai jen pokynul hlavou, protože podpíral Sasukeho. Ino je nesměle napodobila.
"Umí sám chodit, pusťte ho. Chci si s ním o tom promluvit." oznámil šťastnému zamilovanému párečku a oni zmizeli. Růžovlásce dovolil, ať jde s ním. Chytla za ruku černovláska. Snažil s ejí vyvlíknout, ale ona si ho znovu pokaždé našla. Po chvilce přestal vzdorovat a sevřel její teplou dlaň. Zelenoočka myslela, že se rozskočí štěstím
"Sakuro, mohla bys..." Hodil očkem po dveřích a Sakura pochopila, pustila Sasukeho, ten se na ni jen zkoumavě zadíval, jakoby snad chtěl říct, aby zůstala, nic z toho se však nestalo a růžovláska se odebrala za dveře.
"Víš Sasuke... existuje ve vesmíru, řekněme taková kosmická loď, která má za úkol chránit lidstvo. Tam teď spočívají."
"Lidstvo žije?!" Vykřikl pohotově černovlásek, tohle byla ta nejlepší zpráva co se tu za hodinu dozvěděl. Přitom taky přerušil Jiraiyův proslov.
"No ano, na lodi, Saie jsme poslali aby to prověřil. Bude v pohodě, pořád máš bráchu." Šáhl mu na rameno.
"Počkejte, jak víte, že mám bráchu?" Byl pěkně vyjukaný.
"No, máme o tobě jisté informace." Zazubil se a Sasuke nebyl zas tak blbej, aby si nedal dvě a dvě dohromady. Podíval se do země.
"Já ji zabiju." Vypravil ze sebe a bolestně sevřel víčka.
"Jak myslíš, ale myslím že takové kočky by byla škoda." mrkl na něj postarší muž a odebral se někam pryč. Sasuke se proháněl bílými chodbami a volal Sakuřino jméno.
"Jiraiya-sama." Sakura se poklonila, Sai jen pokynul hlavou, protože podpíral Sasukeho. Ino je nesměle napodobila.
"Umí sám chodit, pusťte ho. Chci si s ním o tom promluvit." oznámil šťastnému zamilovanému párečku a oni zmizeli. Růžovlásce dovolil, ať jde s ním. Chytla za ruku černovláska. Snažil s ejí vyvlíknout, ale ona si ho znovu pokaždé našla. Po chvilce přestal vzdorovat a sevřel její teplou dlaň. Zelenoočka myslela, že se rozskočí štěstím
"Sakuro, mohla bys..." Hodil očkem po dveřích a Sakura pochopila, pustila Sasukeho, ten se na ni jen zkoumavě zadíval, jakoby snad chtěl říct, aby zůstala, nic z toho se však nestalo a růžovláska se odebrala za dveře.
"Víš Sasuke... existuje ve vesmíru, řekněme taková kosmická loď, která má za úkol chránit lidstvo. Tam teď spočívají."
"Lidstvo žije?!" Vykřikl pohotově černovlásek, tohle byla ta nejlepší zpráva co se tu za hodinu dozvěděl. Přitom taky přerušil Jiraiyův proslov.
"No ano, na lodi, Saie jsme poslali aby to prověřil. Bude v pohodě, pořád máš bráchu." Šáhl mu na rameno.
"Počkejte, jak víte, že mám bráchu?" Byl pěkně vyjukaný.
"No, máme o tobě jisté informace." Zazubil se a Sasuke nebyl zas tak blbej, aby si nedal dvě a dvě dohromady. Podíval se do země.
"Já ji zabiju." Vypravil ze sebe a bolestně sevřel víčka.
"Jak myslíš, ale myslím že takové kočky by byla škoda." mrkl na něj postarší muž a odebral se někam pryč. Sasuke se proháněl bílými chodbami a volal Sakuřino jméno.
"Sasuke?" zakníkal její hlas kdesi z pokoje za rohem. Když vešel dovnitř, jakoby to nebyla malá místnustka dva na dva metry, ale uvnitř to vypadalo jako v luxusním apartmá. No, rozhodně to bylo její apartmá. Nezajímalo ho, jak se byt tak zvětšuje, jen vešel dovnitř a zadíval se na růžovlásku. Seděla na červené pohovce a otřásala se vzlyky "Odpusť mi to." prosila ho. I když na ni měl ještě trošku vztek, přisedl si k ní a přitáhl k sobě na hruď. Hladil ji po vlasech a šeptal uklidňující slůvka. Teď měl jen jediný důvod se na ni zlobit. A to, že mu neřekla pravdu. Ale nešlo to, ty její krásné zelené oči se na něj prosebně upíraly, neodolal. Vtiskl jí lehký polibek na rty. Nemá se na ni přece proč zlobit...jeho domov, vlastně jeho nejmilovanější kamarádi a okolí, dokonce i bratr, kterého nenáviděl a přesto měl rád, byli naživu. Sice nevěděl kde, ale ten pocit mu stačil. Co si vlastně teď víc může přát?
Byl na zemi, ve které měl třeba strávit celý život, ale to mu bylo jedno, byl tu s jeho jedinou láskou a byl si jist, že mu to vydrží už do konce života. Láskyplně ji objal a nechtěl ji pustit, ani když se o to snažila.
"Miluju tě..." Řekl, ona se jenom usmála a nechala se objímat. "Miluju tě, Sakuro... miluju tě." Pokračoval, nemohl se zastavit, prostě musel říct, co cítí.
"Taky tě miluju." Vzlykla a otřela si slzy, tentokrát štěstí.
"Takže ty jsi mimozemšťano, jo?" prohodil laškovně a nalehl na ni na pohovku.
"No...ano..." mumlala, i když na Konoze si jako cizinec nepřipadala.
"A jaké máte speciální schopnosti?" nakláněl se k ní. Jí pomalu docházelo, co to znamená, konečně pochopila techniku flirtování, i příznaky lásky.
"Chceš vidět všechny?" zasmála se. On jen slastí přivřel oči a nasál její vůni. Zajel jí rukou pod tričko. Ona se zachichotala, ale uvědomila si, že dveře jsou pořád otevřené...žádný problém, když ji líbal na krku, objala ho kolem něj a za jeho zády něco vyťukala na komunikátoru. Přece potřebují soukromí, ne? Zasouvací dveře se jmenovkou ´Sakura Haruno´ se s tichým šustnutím zavřely. A kdo ví, zda-li se na zlatém štítku nezmění příjmení na ´Uchiha´...
___________________________________
THE END .. tak jak se vám to líbilo? n.n s
Byl na zemi, ve které měl třeba strávit celý život, ale to mu bylo jedno, byl tu s jeho jedinou láskou a byl si jist, že mu to vydrží už do konce života. Láskyplně ji objal a nechtěl ji pustit, ani když se o to snažila.
"Miluju tě..." Řekl, ona se jenom usmála a nechala se objímat. "Miluju tě, Sakuro... miluju tě." Pokračoval, nemohl se zastavit, prostě musel říct, co cítí.
"Taky tě miluju." Vzlykla a otřela si slzy, tentokrát štěstí.
"Takže ty jsi mimozemšťano, jo?" prohodil laškovně a nalehl na ni na pohovku.
"No...ano..." mumlala, i když na Konoze si jako cizinec nepřipadala.
"A jaké máte speciální schopnosti?" nakláněl se k ní. Jí pomalu docházelo, co to znamená, konečně pochopila techniku flirtování, i příznaky lásky.
"Chceš vidět všechny?" zasmála se. On jen slastí přivřel oči a nasál její vůni. Zajel jí rukou pod tričko. Ona se zachichotala, ale uvědomila si, že dveře jsou pořád otevřené...žádný problém, když ji líbal na krku, objala ho kolem něj a za jeho zády něco vyťukala na komunikátoru. Přece potřebují soukromí, ne? Zasouvací dveře se jmenovkou ´Sakura Haruno´ se s tichým šustnutím zavřely. A kdo ví, zda-li se na zlatém štítku nezmění příjmení na ´Uchiha´...
___________________________________
THE END .. tak jak se vám to líbilo? n.n s



















máš moc hezkej blog:)