Bábika - Chapter four

26. srpna 2012 v 2:02 | Ufonek |  Bábika

Přináším vám další část Bábiky ;)
















Potáceli jsme se už vážně dlouho, už uplynuly aspoň dvě chladné noci, kdy se ke mně Sakura znovu tiskla jako malá roztomilá panenka. A neustále mě štvala s tím, jak to chci zvládnout bez ostrého meče.
"Ale bez něj to prostě nedáš, je to nemožné, říkala to i babča Chiyo." Vidíte, už to začíná.
"Ničeho takového jsem si nevšiml, na to by mě, jako bojovníka, určitě upozornila." Podotkl jsem kousavě, dneska vážně neměla nejlepší náladu, spíš takovou, podpichovanou. Tu má momentálně každý den, trošku mě už začíná štvát, ale tak asi už ji nezměním, když taková byla už pěknou dobu…
"Jo a to jsi takováhle byla i v obchodě??" Musel jsem se zeptat, pořád mě zajímá to, jak je to možné, že se nepohyblivé věci dají měnit, aby chodili, mluvili a jedli.
"Jo, ježíš, přestaň se mě už vyptávat prosím tě." Odežene mě, tak tohle bylo teda pěkně hnusný a nevychovaný.
"Ale mě to zajímá!" Vzepřu se jejím náladám.
Vsadil bych kůže, že bychom nepromluvili zbytek dne, kdyby se před námi nevztyčila jeskyně velká jako stopadesát Killer Beeů.
"Páni." Vydechne nadšeně a vyhupsne mi z kapsy na zledovatělou zem. Se divím, že jí ještě nepokřupaly všechny kosti v těle, když je tak maličká a skáče z takové výšky. Přece jenom, mám skoro dva metry na výšku.
"Počkej, může to být nebezpečné." Zarazím ji, ale ona mě neposlouchá. Musím si povzdychnout nad tímto světem jak je neposlušný a vydám se dlouhými kroky k ní. Těch jejích padesát malých krůčků je můj jeden.
"Co je to?" Sehnu se a zamžourám, je tu tma, tmavá tma. Nečekaně. Setřu si nenápadně pot z čela a hlasitě polknu. To musí být konec ocasu a vím jistě, že je to modrý konec ocasu a má na sobě ostny. Raději zamířím ke stěně, ovšem Sakura asi nemá takový pud sebezáchovy a stále zůstává podél toho chlupatého něčeho, raději už nechci ani myslet, co se musí skrývat za obludu na druhém konci. Obvykle mám draky rád, ale jenom v obrázcích na Googlu, nikdy by mě nenapadlo, že je třeba uvidím na živo. Sliny mi opět propadají krkem a já cítím, jak mě polévá vlna potu. Rosí se mi čelo, ruce mám skoro okamžitě mastné, srdce mi tepe rychlostí světla.
"Sakuro, ustup od toho." Požádám ji směle, nechci, aby se jí něco stalo a ona je zrovna taková neopatrná holka, nedá si pozor a může se stát cokoliv. Můžu v jedné vteřině o všechno přijít.
Postupujeme pomalu asi dalších padesát kroků a já pak vidím, jak se ta stvůra hýbla. Začala čmuchat, co když mě zavětřila. Najednou něco chňapla svými dlouhými ostnatými prsty, jestli tomu nemám raději říkat pařáty. Nejspíš nějakou krysu… tak počkat. Slyším výkřik.
"Sakuro!" Zakřičím, teď už si ta obluda všimne i mě a hodí po mě svým bodnatým ocasem.
"Sasuke!" Oplatí mi zoufalým hlasem a já jsem s to udělat cokoliv, jenom aby ji pustil. Nevím jakým zázrakem, ale najednou se rozhostí ostré světlo, musím si zakrýt rukama oči, jinak bych snad oslepl. Jak jsem později zjistil, asi jsem to neměl dělat, neboť mě něco silného uhodilo do břicha a já odletěl tři sta metrů nazpátek. Trochu motavě jsem se postavil a chytil se za důležitou část mého těla. Rozkašlal jsem se, krev? Sakra, tohle není dobrý, tohle vážně není dobrý.
"Saky…" Vzdychnu a upřu oči přes clonu světla zpátky na růžovlásku ve spárech Safiry. Náhle jsem si vzpomněl na jméno, co matlala bábi Chiyo.
"Sasuke, tam…" Poradila, že mám jít na jeho velké odhalené břicho, ničím nechráněné. Až na to, že ještě používá, všechny čtyři končetiny plus ocas, no tak Sasuke, mysli. Přece se nenecháš zahambit, jako člověk z Listové. Takže, když se započítá, že na dvouch se musí držet, aby udržel rovnováhu, v jedné ruce drží Sakuru, takže to máme využití jenom jednu ruku a ten ocas. To není tak jednoduché, ale ani to není úplnej hardcore.
Rozběhnu se vstříc nebezpečí, proběhnu mu mezi nohama, těsně jsem unikl zašlápnutí a vší silou mu bouchnu do břicha. Docílím toho, co jsem chtěl, pustí Sakuru, chytám ji, ale nestihnu to, protože na mě dopadne kousek jeho velké hnáty. Sakra, zapomněl jsem, že draci umí létat. Upustím Sakuru, která doplachtí asi ještě o dvacet cáků dál a připlácnu se k zemi, ne schválně.
"Sasuke!" Vyjekne růžovláska.
"Uteč." Poručím ji, ale asi ne příliš přesvědčivě, protože mi tady někdo právě drtí plíce a já se nemůžu nadechnout. Ona se naproti mně postaví, s bojovým výrazem v očích, ne Sakuro, to co chceš udělat je opravdu blbý plán.
"Sakuro, uteč, dělej, co ti říkám, uteč!" Křičím na ni stále, ale ona se rozběhne, skočí na draka a začne mu trhat šupiny. "Sakra uteč! Tohle je rozkaz, utíkej! Kašli na to, já si nějak poradím." Ale právě tím, že tak bezhlavě ječím a nepřemýšlím u toho, jsem ještě víc tisknut k zemi a přistihávám se u toho, jak mi z pusy proudí červená olejovitá tekutina.
Trhá mu další a další šupiny, drak si přešlápne a já mám možnost útěku. Jsem však tak dezorientován a poničen, že mi to opravdu k ničemu není, jenom se převalím na záda a snažím se zhluboka dýchat, což se mi naštěstí povede. Jsem zraněný, slintám jako buldok, ke všemu jsou mé sliny smíchány s železnou pachutí krve.
"Mám ty tři šupiny!" Zařve na mě seshora, ještě stále mě neposlechla a plachtí se nahoře. Ještě díky bohu, že má tak krátké přední končetiny. Trochu mi připomíná tyranosaura Rexe.
"Pojď dělej, jdeme. Dostaň se k východu, já zatím odlákám jeho pozornost." Řekne mi krátce, pokouším se vstát, ale bohužel pořád dopadám na kolena. Doplazím se alespoň k okraji hory, na chvíli se opřu a vydýchám se, ani si neumíte představit, jak moc vydávám energie. Stačí malý krok a hned jsem zadýchán, krk se mi rozhoří a břicho se mi přímo vaří. Nemám na to sílu, ale kvůli Sakuře.

Nakonec se úspěšně dopadám k úzkému východu, když se dostanu za něj, drak už se tam nemá šanci dostat, protože je na tu bránu moc velký, obrovský, majestátní.
Po mě vyběhne Sakura.
"Sasuke, máme problém, dělej poběž." Snaží se, abych vydával alespoň něco částečně se podobajíc normální chůzi.
"Nemůžu ani chodit, natož běžet!" Pověděl jsem ji vynervovaně. Jenže nemůžu běžet? Jo tak to jsem si jenom myslel. Když jsem zjistil, že se celá hora bortí a drak vylétá zpoza ní. Změnil jsem názor. Musel jsem se rozběhnout, i když moje tělo vypovídalo služby a mé nohy každou chvíli zakopávali. Prostě jsem běžel dál. Běžel a běžel, nemám ponětí jak jsme to udělali, ale setřásli jsme ho. Tak jsem se jenom svalil na zem a můj dech by se dal počítat, jako oběhnutí světa za pouhou hodinu.
"Sasuke, máme šupiny!" Radovala se růžovláska, kéž bych tak mohl sdílet její radost.
"Paráda, tak běž za babčou a mě nech tady v klidu umřít, ano?" Opravdu mi nebylo nejlépe.
"Sasuke, ne… teď to nemůžeš vzdát! Jsme teprve za prvním úkolem, Sasuke vzchop se… prosím…" Její malá očička začla ronit maličkaté slzičky, kvůli mně.
"Ale no tak, neplač přece, na to teď není čas. Dělej, běž." Pokynul jsem jí hlavou, od úst se mi spouštěl nový pramínek krve.
"Kdo by to byl tušil, co nám všechno napáchá jeden sprostý drak." Utrousila pod zuby pečlivě přežvýkaná slova. Zarazil jsem se. Má pravdu, tady to nesmím vzdát, pokusil jsem se vstát.
"Ne, jen lež." Napomenula mě, hlava mi třeštila a myslím, že i hrála všemi barvami. "Máš určitě rozdrásané útroby… Sasuke vydrž prosím." Teď jsem nevěřil vlastním očím, ale zčista jasna Sakura začala silně bíle zářit a vycházelo z ní jakési uklidňující zelené světlo, všechny rány, šrámy na těle se mi začalo hojit. Sakuro, co jsi jen zač?
"Saky… tys mě… vyléčila?" Netázal jsem se jen jí, ale i sám sebe. Ona musí být čarodějka, jinak to nevidím, a to nosí hebký plášť nevinné holčičky.
"No vypadá to tak. Slyšela jsem o tom, je to něco jako když… jako když… promiň, už nemám tušení, jak se to jmenuje." Poškrábala se na hlavě, mě to bylo jedno, ale já jsem zdravý! Chápete to, ještě před chvílí jsem skuhral bolestí. Když v tom mi zakručelo v břiše.
"A nedokážeš taky vyčarovat jídlo?" Zeptal jsem se sklesle, ona taky musela mít hlad.
"Je mi líto, ale to bohužel nedokážu, ale máš pravdu. Taky bych si něco dala. Zdálo se mi, že kousek pod touhle propadlinou jsem viděla nějaké bobule." Vylíčila mi její zjev. Opravdu si všímá i těch nejmenších detailů.
"Jenže nějaké bobule mě nezasytí." Povzdychl jsem si trpce.
"Ale musíme něco jíst, no tak, pojď, dělej." A tak jsem teda poslušně popadl deku a kotlík a vyrazili jsme vstříc dalšímu zlu, kdo ví, co na nás ještě čeká.

Sešli jsme točitou kamenitou cestu, až jsme došli pod skalní převis. Uviděl jsem tam téct maličký potůček čiré vody a nad ním se houpal nějaký keř. Měla pravdu, byli na něm maličkaté fialové plody.
"Kdybych mohl, nejspíš bych tě objal, takhle bych tě jenom rozmačkal mezi prsty." Usmál jsem se a běžel jsem k tomu. Vypadalo to vážně chutně, ale třeba nějaký pěkný opečený zajíc by se mi taky hodil, jenomže toho tady ve volném prostranství politým ledem, asi nedočkám. Kašlu na to, seberu pár bobulí a strčím si je do úst.
"Jsou… chutné." Zkonstatuju a vytáhnu taky Skřítka z kapsy. Jí stačí dvě obyčejné bobule na zasycení, zatímco já spotřebuji celý keř.
Namočím ruce do chladné křišťálové vody a naberu si plný doušek, ještě omyju pár nezacelených ran. Jí stačí jedna kapka…
"Tak, asi můžeme vyrazit." Roztáhnu mapu, nechápu, jak se nám ji podařilo uchránit před tím hrozným velikánem, pořád nemůžu uvěřit, že to bylo dívčí pohlaví. No dívčí, dračí. Je tohle normální?
"Kam je to nejblíž?" Zeptám se, když mi ji vytrhne z rukou a přivlastní si ji.
"Údajně musíme pro pár kapek a listů z Ambrosie." Řekne vážně a já se musím rozesmát.
"Co je?" Upře na mě svůj pronikavý zrak s lesklým podtextem.
"Ále, teď jsi to říkala jako ty silikonové moderátorky v televizích." Těm babám rád říkám splachovací ženské. Nebo taky záchody, nebo latríny, jak chcete.
"Ale no tak, já nemám silikony." A významně si prohlédne svá malá prsa. Mě se zdají být tak akorát, kromě toho, že jsou stále zmenšené stokrát víc.
"No vždyť já vím, jenom tě škádlím." Vysvětlím. "Ty hele, mělas vůbec nějakou kamarádku?" Nemůžu za to, že jsem tak zvědavej, to prostě k životu patří. Právě chodíme po kamenech velkých asi jako moje hlava, některé jsou špičaté, některé zase příjemně hladké, právě jsme zabořili doleva.
"No, ne, neměla, proč tě to tak zajímá?" Vyjekne. "Máš snad o mě starost?"
"Starost? A o tebe, nemysl." Mávnu rukou a vydám ústy takové to známé "pfff" jako to dělají hřebci. Asi jsem se už vážně pomátl, když smýšlím takhle.

Chvíli si sami sobě jenom tak významně díváme do očí, pak na dvě skrýše a zase na sebe.
"Myslím si, že je lepší ta vpravo." Zhodnotím.
"Já si myslím, že ta vlevo, u té pravé hrozí, že se zhroutí, pokud by byla nějaká větší bouřka." Taky se vmíchá do hovoru.
"A vidíš snad nějakou bouřku?" Ukážu na blankytně modré nebe bez jediného mráčku.
"Co ty víš…" Přeměří si mě zkoumavým pohledem.
"No tak dobře!!!" Ustoupím, nechci se s ní ještě pohádat, já ji znát moc dobře a mohla by se ještě urazit a zbytek dne se mnou nepromluvit.
"Hi!" Zasměje se a vkráčí si to do nové jeskyně, aneb našeho domova na přespání. To jsem vám ještě neřekl, ale když jsem se zranil, tak mi oznámila, že se bude co nejvíc snažit chodit po dvou, aby mi nepřidávala nosnosti a abych nebyl moc těžký a unesl se. No, zajímalo by mě, kdo ještě před nedávnem říkal, že je lehčí než peříčko, no kdo to říkal? Samozřejmě že ona, ona a zase jenom ona.
"Tady strávíme další noc jo, nevypadá to tu dvakrát útulně." Přejede pohledem sem a tam.
"Kdybys jenom tak byla větší, bylo by to mnohem útulnější." Zabrumlám si pro sebe, ona se na mě jenom vyjeveně otočí.
"Co jsi to říkal?" Zeptá se, vyzvednu si ji na dlaň a hluboce se jí zadívám do prťavých oček.
"Nic, co by tvé uši považovali za důležité." Našpulím ústa a ona párkrát nadurděně vyskočí.
_______________________________
Hehehe...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 26. srpna 2012 v 14:08 | Reagovat

Líbilo se :-)

2 Elii Kawa Le'i Road Elii Kawa Le'i Road | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 16:26 | Reagovat

:-) :-D *LIKE* ,těším se na další díl 8-O

3 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 26. srpna 2012 v 19:54 | Reagovat

hustééé fakt dobrééé další díl co nejdřív

4 Katty Katty | 26. srpna 2012 v 20:10 | Reagovat

Krásné !!! Moje oblíbená povídka ;)))

5 Lucy-Sama Lucy-Sama | 26. srpna 2012 v 23:27 | Reagovat

Skvelá poviedka! teším sa na dalšie časti

6 Tete vs Saky Tete vs Saky | 27. srpna 2012 v 20:17 | Reagovat

krásne :D

7 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 2. září 2012 v 10:23 | Reagovat

to je take strasne zlate xD Och hej a este mam pred sebou patku :DD huraa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama