Bábika - Chapter one

12. srpna 2012 v 1:01 | Ufonek |  Bábika

ÁÁÁno, máme tu první díl a s největší pravděpodobností už jsem na soustru, takže přeju abyste si ještě ty prázdniny užívali, dokud je máme!!















Pohodím malou tašku přes rameno do kouta a ukotvím v jednom z čalouněných křesel. Rád jen tak polehávám a nic nedělám. Přejedu pohledem všechny staré knihy v knihovně, vlastně tak zkoumám celý můj pokoj. Tady jsem žil celých devatenáct let. Podívám se za křeslo a uvidím nějakou starou, zaprášenou panenku z hadru. Pamatuju si, jak jsem ji kdysi ještě měl rád a pohrával jsem si s ní, všichni se mi smáli, že jsem jako malá holka, co si hraje a barbínama. Mě to bylo jedno. Pak jsem ji zahodil a vůbec jsem neměl ponětí, že ji ještě mám. Jednoho dne jsem ji vyhrabal a položil na poličku a od té doby jsem ji neviděl a ona se schovává tady, mrška jedna. Znovu se posadím a do úst si vložím malinové lízátko, co mi dala jedna holka. Jednu výhodu tenhle vzhled ovšem má. Dívky mají s to mi dávat hromadu dárků, především sladkostí, to jste ještě neviděli, co mám za hromadu na Valentýna.
"Ach jo." Povzdechnu si a zapnu televizi.

"Pojď na večeři!" Slyším z dola hlas mého poněkud dobře naladěného bratra, což se divím. Obvykle je to pěkný mrzout. Žijeme tu jenom sami dva, bez matky a bez otce, ti se zabili, nebo bych měl říct, že je někdo zabil? No ano zabil, můj bratr. Asi to zní hrozně, ale je to tak. Je náměsíčný, jednou v noci vzal ten nejostřejší nůž, co jsme měli a oba dva je ve spánku buď zardousil, a nebo jim nemilosrdně usekl hlavy. Byl z toho velký tyátr tou dobou, ale přenesli jsme se přes to. Relativně já jsem s tím měl trochu problémy a možná kvůli tomu je ze mě to, co je.
"Už běžím." Utrousím z kapes, nemám na něj teď vůbec náladu. Vlastně na něj nemám náladu nikdy, ale to mu nemusíme říkat. Sejdu točité mramorové schody, opravdu si nežijeme zle.
"Za pět minut to bude." Obeznámí mě se situací a já se na něj podívám takovým pohledem, který říká, že bych ho nejraději zabil.
"Tak proč mě voláš už teď?" Prsknu na něj neomaleně, vůbec mě nezajímá, že bych ho mohl urazit, jak rád bych to udělal. Bylo by mi přímo potěšením urazit Itachiho.
"Abys byl nachystanej." S tím mě cvrnkne do čela a já poraženě klesnu do dřevěné židle.
Na večeři nemáme nic jiného než obložený zeleninový talíř.
"Víš, ta zelenina by se měla nejdřív rozmrazit, než ji budeš podávat." Kysele se zašklebím, opravdu není dobré, když vám někdo k jídlu dá zmražený hrášek s mrkví.
"To jsem udělal speciálně pro tebe." Ušklíbne se a já jsem nucen se podívat na jeho talíř, z té jeho zeleniny stoupá ještě teplá pára. Já toho idiota jednou zabiju, to přísahám. Dvakrát se musím nadechnout a vydechnout, než se uklidním.
"Tak fajn, jak chceš." Vypláznu na něj jazyk a raději to všechno vyluxuju, nechci, aby ten pošuk zase nadával. Potom opět vyběhnu do svého podkrovního pokoje v metalových barvách.
Jsem metloš a nestydím se za to. Moje rifle samozřejmě zdobí četné řetězy a na zápěstích mám náramky s bodláky.
Když se vrátím do pokoje, zděsím se, až se mi zatají dech. Celý pokoj je vzhůru nohama, aneb moje dříve pěkně uskládané oblečení je celé poházené ze strany na stranu a roztahané po celém obvodu. A u dveří leží jenom ta hadrová panenka, co se to tu děje? Někdo tu kuje nekalé věci. Zvednu tu hadrovou panenku a položím na skříň, už tady musí zůstat.

Sotva zamhouřím oči v posteli, nějak kolem čtvrt na dvanáct, uslyším šustění a něco tmavě růžového na zemi. Zase ta panna! Co to je? Ale počkat, je nějaká menší než obvykle. Přehoupnu nohy přes okraj postele a stoupnu si. Promnu si oči, abych na to lépe viděl, na ni dopadá zatím jen měsíční světlo a velké světlo žluté se mi zapínat nechce, jsem prostě línej, ale tak co už. Zvednu ji ze země a zděsím se, když se ta malá potvůrka snaží mou dlaň setřást. Má mnohem menší tvář a vůbec celá se nějak zmenšila a… zjemnila…
Teď už si radši dojdu k tomu zapínači/vypínači a zapnu světla.
"Páni… já mám živou hračku?" Zaraduju se a až pak mi to dojde. "Já mám živou hračku, nééé!" Zaječím a švihnu s ní omylem o zem, mám holt problém držet své emoce na uzdě.
"Auuu…" Chytne se za bolavé místo a já se jí hned začnu horečně omlouvat.
"To je dobrý…" Okomentuje to, ač si stále tře hlavu. Mám ji položenou na dlani, je menší než moje ruka. Je to zvláštní, přitom magické, kouzelné. Wááu.
"Ale… jak?" Nemůžu se dostat z toho transu, který jakoby říká, že takhle by to být doopravdy nemělo.
"No, to máš tak, byla jsem taková už kdysi, když ti mě dala tvá teta." Povzdychla si.
"Ach ta prašivá krysa." Sevřu druhou pěst, nikdy jsem netušil, že mi však dá něco tak roztomilého jako je tohle.
"To neříkej, nikdy nemluv hnusně o vlastní rodině." Zdá se mi to, nebo se její oči právě upřely do mého rozkroku? Ne, Sasuke, moc se díváš na péčko. Jo, jsem úchyl a co jako??
"Jo, promiň, nevěděl jsem, že jsi tak citlivá." Usměju se na ni a ona nad tím nakvašeně mávne rukou. Dobře, neměl bych být tak hnusnej.
"Ale stejně to pořád nechápu." Vypravím ze sebe kousavě.
"Jo, protože seš natvrdlej." Rozmáchne se s tou svou nevymáchanou pusou.
"No teda, na takovýho skrčka jsi celkem dost odvážná." Podívám se jí do jejích prťavých zorniček, nevím, jak musí reagovat na takového obra, není to snad možné.
"Já nejsem skrček, abys věděl, jednou za dva týdny se měním do normální velikosti." Pronese hrdě.
"Tak jakto, že jsem si toho ještě nevšiml?" Zdůrazním a ona jen váhavě zahýbe očima. Takže to ví, jen mi to nechce říct. Nakonec, jako bych ji přemluvil pohledem, protože se dá do vysvětlování.
"To máš tak, vždycky jsem se naštěstí proměnila, když tys byl ve škole, nebo kam to chodíš, nebo jsi spal." Řekl s úlevou, asi je ráda, že je to z ní venku, ani se jí nedivím, taky bych nebyl rád, kdybych byl takovej trpaslík, jako je právě ona.
"Áha, takže tys nechtěla, abych to věděl." Usoudil jsem.
"No, a ty se ještě divíš? Je jasné, že jsem nechtěla, abys to věděl." Bere to, jako bych byl snad nějaký génius světa. Chytrý jsem, to se musí uznat, jenom bych si tohle nikdy nedosadil, myslel jsem, že každá dívka mě chce poznat, asi jsem se spletl no.
"Ale… proč?" Neodpustím si tohle otázku, stejně by mě svrběla ještě další hodiny, protože si jsem jist, že dneska už neusnu.
"Protože jsem nechtěla, aby se tohle stalo. Pak by sis se mnou chtěl povídat, nevěřil bys tomu a stalo by se přesně to, co se děje teď. Ovšem jsem si myslela, že se z tebe stal větší fakan." Začala chodit sem a tam po mé dlani.
"Větší fakan? No díky teda." Urazil bych se, no já takový nejsem a doufám, že nikdy nebudu.
"No, mluvíš se mnou celkem normálně, myslela jsem si, že se budeš chovat jako namyšlenej spratek a teď to ještě jde, takže, gratuluju, pohoda." Usmívala se, ona se usmívá!! Jenom škoda, že je tak malá a nevidím jí v reálné velikosti.
"Tak to jsem rád." Ani nevím proč, ale najednou jsem se začal usmívat.
"Jo a mohl bys prosím někdy Itachimu vysvětlit, že by mohl uklidit taky u tebe v pokoji? Máš tu dost bordel, nebo by ses na to mohl vrhnout ty, ale myslím si, že je to silně nepravděpodobné." Ďobne do mě svým malinkatým prstíkem.
"Jo tak to máš teda pravdu, rozhodně tu nehodlám uklízet." Vypláznu na ni jazyk.
"Tak nevadí." Otře si čelo, až teď jsem si všiml, že má i ve skutečnosti růžové vlasy, myslel jsem si, že takové vlásky ani být nemůžou, no ona je nadpřirozená bytost, řekl bych.
"Jo a… kdy máš další čas přeměny, nebo co??" Jsem strašně zvědavej, tohle je poprvé, co se mi něco takového děje, tak bych se o tom rád dozvěděl co nejvíc.
"No, technicky by to mělo být asi za dva dny." Zapřemýšlí. "A ty by měl jít už spát, zejtra máš školu!" Napomene mě a dá mi pravej hák do nosu.
"Jé, to krásně lechtá." Popíchnu ji. Ještě jednu mi chce dát, já ji ale schovám ve svých rukách.
"Nech toho, je tu tma, polož mě někam na poličku, dělej, nebo-" Nestačí ani doříct a už ji přeruším, je roztomilá.
"Nebo co??" Stejně by mi nemohla nic udělat.
"Nebo ti uteču!" Tak tohle je moc tvrdá výstraha, rozhodně o tady tuhle panenku nechci přijít a tak toho radši nechám, položím ji na poličku a otočím se bokem čelem ke zdi. Příjemné, chladné zdi…
__________________________________
Tramtadadáááá ~~ tak co říkáte? přejete si další díl? :P
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Figarow Figarow | Web | 12. srpna 2012 v 2:07 | Reagovat

Dalsi diil! :33

2 Ryuketsu-no-tsubaki Ryuketsu-no-tsubaki | 12. srpna 2012 v 10:28 | Reagovat

úžasný rychle další díl

3 Elii Kawa Le'i Road Elii Kawa Le'i Road | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 11:23 | Reagovat

Nádhera.jasné ,že chceme další díl :) :-D

4 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 12. srpna 2012 v 13:29 | Reagovat

no tedy Sasukáč měl babiku? :D hh :D moc povedené :))) chci další dil

5 Hinako Hinako | Web | 12. srpna 2012 v 14:05 | Reagovat

Honem pokřáčko

6 Mikeira Mikeira | 12. srpna 2012 v 17:33 | Reagovat

Bombá! :D Ano, chci další díl... :D

7 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 12. srpna 2012 v 19:22 | Reagovat

jasně že přejem, je to úplě úžasné :)

8 Nana357 Nana357 | 12. srpna 2012 v 21:13 | Reagovat

lol zaujímavé

9 Katty Katty | 12. srpna 2012 v 21:45 | Reagovat

Určitě další díl xD je to skvělé :-D

10 Jabka Miu Ans XD Jabka Miu Ans XD | Web | 12. srpna 2012 v 22:05 | Reagovat

je to moc hezké bebjbe, lepší než jsem čekala.. :)

11 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 13. srpna 2012 v 8:25 | Reagovat

Božíí! Úplně jsem čekala co vymyslíš, ale je to dobrý :D

12 siruka siruka | 13. srpna 2012 v 23:00 | Reagovat

jsem  zvedava   co  se  stane  az  bude  ve  svi  normalni  podobe :-D

13 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 21. srpna 2012 v 17:17 | Reagovat

jezis toto bolo take dokonale xDD myslela som si, ze to bude nieco take ako jedna poviedka od natalik-chan ale toto je ine :D tu na je fakt mala xDD a nie je to jednorazovka, co sa fakt tesim! strasne zlte to je :D ruzovo cierna poviedka :DD

14 ZdenekU ZdenekU | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:38 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na sasusaku-povidky.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama