
MK je zde n.n
Sasukeho pohled:
Sedím si u sebe na posteli, svírám knížku v pravé ruce a jenom čumím do zdi. Nemám na nic víc náladu. Je pravda, že jsem se rozešel se Sakurou a poté s ní ještě chtěl navodit přátelskou atmosféru a evidentně se mi to moc nepovedlo, ale to nevadí.
Ne, že bych se s ní snad chtěl rozejít, to ne, jenom jsem potřeboval pauzu a teď bych jí nejraději zase objal a už nepustil. Došel jsem k závěru, že se o ni budu muset zase posnažit, nemůžu to všechno nechat náhodě, co když se o ni začne zajímat ještě jedno? Budu mu dost dobrým rivalem a vyhraju? Nebo mě zase někdo přepere ve slovíčkaření. Ale Sakura musí být do mě ještě stále zamilovaná, když se rozplakala, kéž bych ji mohl utišit a nesedět tady. Ale to všechno jsou jenom mé plané sny.
Rázně vstanu, prásknu dveřmi až to zaduní celým bytem a rozutíkám se k jejich skrýši, byl jsem poctěn, že o jejich tajemství vlastně vím. To proto ji chci dostat zpátky, nesmím promarnit tuhle šanci, kdy se z toho ještě nevzpamatovala, můžu ji dostat zpátky!
"Naruto! No tak Naruto!" Křičím a zároveň zuřivě klepu na ten kámen, už mi začínají pěkně bělet klouby a ruka mě začíná rozbolavávat.
"Co chceš?!" Vyštěkne ledově a zhmotní se přede mnou, zřejmě vstal levou nohou z postele.
"Co se ti stalo, brácho?" Zeptám se pohodově a svraštím čelo. "A kde je Sakura?" Zeptám se a hrnu se k malé škvíře kudy vždy vylétávají ale nic tam nevidí.
"Jo, musíš mi pomoct, vzali jí do síťky nějací sběratelé motýlů, či co jsem pochytil. Mleli cosi o tom, že z ní bude úžasný kousek na stanici." Složil hlavu do dlaní, oni mi vzali moji Sakuru? No to teda ne.
"Jdu za nimi, pospěš!" Křiknu po něm, ale to už se rozbíhám směrem k motýlí sběratelně. Párkrát jsem tam byl, už ani nevím proč.
***
"Brej, máte tady bílého motýla?" Zeptám se nejistě. Nemám ponětí, co by se mohlo stát kdybych ji nenašel.
"Ale zajisté." A začne vytahovat nějakou krabici, zjevně s bílými motýly.
"A nepřišel vám nějaký nový?" Zeptám se "Aby byl… čerstvý." Dodám poté, protože na mě nepříliš mile koukal.
"No, asi před pěti minutami nějaký dorazil, tak bych možná mohl…" A zašel do kumbálu za ním.
"Tak tady ho máme… bílý a žlutý." Přívětivě se usmál. Když bělásek párkrát zakmital křídly, okamžitě jsem poznal, že je to on.
"Tak tady tohohle." Ukážu prstem na něj a on mi ho dá za pár lesklých mincí.
"Leť!" Poručil jsem a v momentu se přede mnou proměnil a spadl na kolena. Teda, ona…
"Sasuke… dusila jsem se…" Dávivě se rozkašle, já se jen křečovitě drží jejích skleslých rukou. Nikdy bych nechtěl, aby moje Sakurka byla vězněná v nějaká krabici.
"Šššš… už je dobře." Usmívám se a schovám ji ve svém náručí. Ona se přitulí na mou hruď a mě nezbývá nic jiného, než ji hladit po vlasech.
Chtěl jsem ji vodit za ruku v této temné chvíli, ale ona se tak snadno nenechala lapit. Raději kráčela dva metry před námi a ještě tak popotahovala, divím se, že se nebojí, že jí zase někdo chňapne. Naruto zrychlil a chvíli s ní mluvil, načež se vrátil zpátky ke mně.
"Říkala něco?" Zajímal jsem se ihned polohlasně.
"Ne,jenom že v lidské podobě se cítí svobodnější a nemůže ji už nikdo chytit do svých spárů." Vzdychl smutně. Nedivím se, přece jenom je to bratr a sestra, musel o ni mít snad stokrát větší strach než jsem měl já, jsem debil.
"Naruto, chci…" V tom se zarazím, opravdu je dobré, abych mu to řekl.
"Jo a proč ses s ní vlastně rozešel?" Tentokrát je to on, kdo klade otázky, ale tak to nevadí, má na ně určité právo.
"No, já vlastně ani nevím, původně jsem si myslel, že je to z toho, že potřebuju pauzu, ale ne, není to tak." Vysvětlím, on se na mě zkoumavým pohledem podívá a dál se zahledí do země. Kdybych jen věděl na co myslí.
"Když říkáš, že to tak není, co tím myslíš?" Potřebuju mu podat důvěryhodnou odpověď.
"Chci ji zpátky, stýská se mi po jejím optimistickém úsměvu, Naruto." Požaduji snad od něj svolení k tomu, abych dál mohl trápit jeho sestru?
"Udělej co je v tvých silách, bez tebe se trápí, učiň ji šťastnou, Sasuke, já ji nechci vidět trpět." Svěřil se mi se svými pocity, tak bych toho měl využít a jít si za tím, ne? Přemýšlej Sasuke, no tak, ty to zvládneš.
"Dobře, už vás nezklamu, to přísahám, když musíte žít s takovým handicapem, nezklamu vás!" Sevřu pěst.
"Víš Sasuke, on to ani není tak handicap, je to příjemné, navíc si nemusíme kupovat lidské potraviny, jestli víš, jak to myslíš, ale v zimě nám pomalu hrozí vyhynutí." Mrkne na mě.
"Tak… tak můžete bydlet u mě!" Svolím jim ihned, budu mít příjemnou společnost, ne?
"Proč ne." Pokrčí rameny. "Hodně zdaru!" Popřeje mi, když vidí jak se hrnu dopředu, jenom se na něj povzbudivě usměju a mířím za ní. Chytím ji za ruku.
"Sasuke?" Vysloví moje jméno se značným vyjevením. Nechápu proč, ale vždycky jsem ji měl takovým nějakým způsobem rád, je roztomilá.
"Ano?" Taky jí musím odpovědět, pohladím ji po paži.
"Co to děláš? Vždyť mi už nejsme spolu." Teď to znělo, jakoby být spolu ani nechtěla, přijde mi to zvláštní, ale já se tak snadno nevzdávám.
"No, víš, chtěl bych tě znovu mít ve svém vlastnictví." Asi jsem to nepředvedl zrovna nejlíp, co? "Chci říct, buď znovu se mnou, nemůžu být bez tebe, nemůžu tě nechat samotnou a… nemůžu nechat samotného sebe, je to pud sebezáchovy, tak jsem myslel." Blábolím pátý přes devátý, na chvíli stisknu víčka k sobě, musím si promyslet, co řeknu a ne tady takhle mlít. Uklidni se, soustřeď se.
"Buď znovu moje holka." Řeknu rázně a znatelně.
"Cože?" Ach jo, doufám, že to pochopila a že není natvrdlá.
"Chci tě zpátky." Musí ze mě přímo vyzařovat to sebevědomí, jinak se lekne a nebude mě chtít. "Stýská se mi." Jeden koutek úst mi vyjede o kousek výš než jsem původně plánoval, ale muselo to vyjít pozitivně, protože na mě skočila a začal mě objímat.
"Sasuke… samozřejmě, půjdu s tebou kamkoliv, jen mě už prosím neopouštěj." Je tak strašně sladká.
"No to víš, že jo. Opustit tebe? Ani nápad, miluju tě." Políbil jsem ji, nejprve na čelo, pak na nos a na závěr na rty.
"Miluju tě." Zopakovala po mě zpěvavým hláskem. Děkuju ti, Sakuro…
__________________
Děsně krátké a asi i odfláklé, ale tohle je poslední dílek n.n THE END, takže doufám, že jste si tuto povídku užili :))
Sedím si u sebe na posteli, svírám knížku v pravé ruce a jenom čumím do zdi. Nemám na nic víc náladu. Je pravda, že jsem se rozešel se Sakurou a poté s ní ještě chtěl navodit přátelskou atmosféru a evidentně se mi to moc nepovedlo, ale to nevadí.
Ne, že bych se s ní snad chtěl rozejít, to ne, jenom jsem potřeboval pauzu a teď bych jí nejraději zase objal a už nepustil. Došel jsem k závěru, že se o ni budu muset zase posnažit, nemůžu to všechno nechat náhodě, co když se o ni začne zajímat ještě jedno? Budu mu dost dobrým rivalem a vyhraju? Nebo mě zase někdo přepere ve slovíčkaření. Ale Sakura musí být do mě ještě stále zamilovaná, když se rozplakala, kéž bych ji mohl utišit a nesedět tady. Ale to všechno jsou jenom mé plané sny.
Rázně vstanu, prásknu dveřmi až to zaduní celým bytem a rozutíkám se k jejich skrýši, byl jsem poctěn, že o jejich tajemství vlastně vím. To proto ji chci dostat zpátky, nesmím promarnit tuhle šanci, kdy se z toho ještě nevzpamatovala, můžu ji dostat zpátky!
"Naruto! No tak Naruto!" Křičím a zároveň zuřivě klepu na ten kámen, už mi začínají pěkně bělet klouby a ruka mě začíná rozbolavávat.
"Co chceš?!" Vyštěkne ledově a zhmotní se přede mnou, zřejmě vstal levou nohou z postele.
"Co se ti stalo, brácho?" Zeptám se pohodově a svraštím čelo. "A kde je Sakura?" Zeptám se a hrnu se k malé škvíře kudy vždy vylétávají ale nic tam nevidí.
"Jo, musíš mi pomoct, vzali jí do síťky nějací sběratelé motýlů, či co jsem pochytil. Mleli cosi o tom, že z ní bude úžasný kousek na stanici." Složil hlavu do dlaní, oni mi vzali moji Sakuru? No to teda ne.
"Jdu za nimi, pospěš!" Křiknu po něm, ale to už se rozbíhám směrem k motýlí sběratelně. Párkrát jsem tam byl, už ani nevím proč.
***
"Brej, máte tady bílého motýla?" Zeptám se nejistě. Nemám ponětí, co by se mohlo stát kdybych ji nenašel.
"Ale zajisté." A začne vytahovat nějakou krabici, zjevně s bílými motýly.
"A nepřišel vám nějaký nový?" Zeptám se "Aby byl… čerstvý." Dodám poté, protože na mě nepříliš mile koukal.
"No, asi před pěti minutami nějaký dorazil, tak bych možná mohl…" A zašel do kumbálu za ním.
"Tak tady ho máme… bílý a žlutý." Přívětivě se usmál. Když bělásek párkrát zakmital křídly, okamžitě jsem poznal, že je to on.
"Tak tady tohohle." Ukážu prstem na něj a on mi ho dá za pár lesklých mincí.
"Leť!" Poručil jsem a v momentu se přede mnou proměnil a spadl na kolena. Teda, ona…
"Sasuke… dusila jsem se…" Dávivě se rozkašle, já se jen křečovitě drží jejích skleslých rukou. Nikdy bych nechtěl, aby moje Sakurka byla vězněná v nějaká krabici.
"Šššš… už je dobře." Usmívám se a schovám ji ve svém náručí. Ona se přitulí na mou hruď a mě nezbývá nic jiného, než ji hladit po vlasech.
Chtěl jsem ji vodit za ruku v této temné chvíli, ale ona se tak snadno nenechala lapit. Raději kráčela dva metry před námi a ještě tak popotahovala, divím se, že se nebojí, že jí zase někdo chňapne. Naruto zrychlil a chvíli s ní mluvil, načež se vrátil zpátky ke mně.
"Říkala něco?" Zajímal jsem se ihned polohlasně.
"Ne,jenom že v lidské podobě se cítí svobodnější a nemůže ji už nikdo chytit do svých spárů." Vzdychl smutně. Nedivím se, přece jenom je to bratr a sestra, musel o ni mít snad stokrát větší strach než jsem měl já, jsem debil.
"Naruto, chci…" V tom se zarazím, opravdu je dobré, abych mu to řekl.
"Jo a proč ses s ní vlastně rozešel?" Tentokrát je to on, kdo klade otázky, ale tak to nevadí, má na ně určité právo.
"No, já vlastně ani nevím, původně jsem si myslel, že je to z toho, že potřebuju pauzu, ale ne, není to tak." Vysvětlím, on se na mě zkoumavým pohledem podívá a dál se zahledí do země. Kdybych jen věděl na co myslí.
"Když říkáš, že to tak není, co tím myslíš?" Potřebuju mu podat důvěryhodnou odpověď.
"Chci ji zpátky, stýská se mi po jejím optimistickém úsměvu, Naruto." Požaduji snad od něj svolení k tomu, abych dál mohl trápit jeho sestru?
"Udělej co je v tvých silách, bez tebe se trápí, učiň ji šťastnou, Sasuke, já ji nechci vidět trpět." Svěřil se mi se svými pocity, tak bych toho měl využít a jít si za tím, ne? Přemýšlej Sasuke, no tak, ty to zvládneš.
"Dobře, už vás nezklamu, to přísahám, když musíte žít s takovým handicapem, nezklamu vás!" Sevřu pěst.
"Víš Sasuke, on to ani není tak handicap, je to příjemné, navíc si nemusíme kupovat lidské potraviny, jestli víš, jak to myslíš, ale v zimě nám pomalu hrozí vyhynutí." Mrkne na mě.
"Tak… tak můžete bydlet u mě!" Svolím jim ihned, budu mít příjemnou společnost, ne?
"Proč ne." Pokrčí rameny. "Hodně zdaru!" Popřeje mi, když vidí jak se hrnu dopředu, jenom se na něj povzbudivě usměju a mířím za ní. Chytím ji za ruku.
"Sasuke?" Vysloví moje jméno se značným vyjevením. Nechápu proč, ale vždycky jsem ji měl takovým nějakým způsobem rád, je roztomilá.
"Ano?" Taky jí musím odpovědět, pohladím ji po paži.
"Co to děláš? Vždyť mi už nejsme spolu." Teď to znělo, jakoby být spolu ani nechtěla, přijde mi to zvláštní, ale já se tak snadno nevzdávám.
"No, víš, chtěl bych tě znovu mít ve svém vlastnictví." Asi jsem to nepředvedl zrovna nejlíp, co? "Chci říct, buď znovu se mnou, nemůžu být bez tebe, nemůžu tě nechat samotnou a… nemůžu nechat samotného sebe, je to pud sebezáchovy, tak jsem myslel." Blábolím pátý přes devátý, na chvíli stisknu víčka k sobě, musím si promyslet, co řeknu a ne tady takhle mlít. Uklidni se, soustřeď se.
"Buď znovu moje holka." Řeknu rázně a znatelně.
"Cože?" Ach jo, doufám, že to pochopila a že není natvrdlá.
"Chci tě zpátky." Musí ze mě přímo vyzařovat to sebevědomí, jinak se lekne a nebude mě chtít. "Stýská se mi." Jeden koutek úst mi vyjede o kousek výš než jsem původně plánoval, ale muselo to vyjít pozitivně, protože na mě skočila a začal mě objímat.
"Sasuke… samozřejmě, půjdu s tebou kamkoliv, jen mě už prosím neopouštěj." Je tak strašně sladká.
"No to víš, že jo. Opustit tebe? Ani nápad, miluju tě." Políbil jsem ji, nejprve na čelo, pak na nos a na závěr na rty.
"Miluju tě." Zopakovala po mě zpěvavým hláskem. Děkuju ti, Sakuro…
__________________
Děsně krátké a asi i odfláklé, ale tohle je poslední dílek n.n THE END, takže doufám, že jste si tuto povídku užili :))


















Oh ,škoda je ,že je to poslední ,díl ,moc krásná povídka :) ,napíšeš něco dalšího? ,Předem děkuju za odpověď :) .