Starosti víly 1/2

16. srpna 2012 v 1:02 | Ufonek |  Jednorázovky

Jednorááázovka :))











"…Jak se dívám na sebe, tak se musím pochválit… nevypadám já věru zle, prostě chlapec, jak má být!" Ach ano, prozpěvuji si. Teď byste si řekli, že jsem asi celkem bezstarostný, ale to není pravda.
Procházím se po čerstvě narostlém mechu, který celý pošlapu. Je mi to vlastně jedno, stejně se zase vzchopí. Ještě chvíli rádoby tiše našlapuji a za chvíli se mi ta opatrnost vykouří z hlavy a mě je to jedno. Kopu do všelijakých větviček, dokonce jsem to zkusil i do pařezu, jenže z toho mě tak rozbolel palec, a to dokonce i přes mé drahé, silné kožené boty!
Zastavím se u jednoho stromu, opřu se o něj a sjedu po něm. V tuto chvíli mi je jedno, jestli má záda budou špinavá, stejně mě nikdo neuvidí. Utrhnu stéblo nazelenalé trávy a vložím do úst. Chvíli jenom tak přežvykuji jako kráva a pak už mi to zůstane jen na okrasu. Nasaji lesní vzduch nosem a vydechnu pusou, ale tak opatrně, aby mi klas nevypadl z pusy.
Vlastně jsem se sem přišel odreagovat. Myslím, že se mi to zatím celkem daří. Už jenom skutečnost, že holka se mnou vyjebala, se mi příčí. To je snad poprvé, co jsem se na ni nevykašlal já, ale ona. Nemůžu říct, že jsem to neplánoval, plánoval, samozřejmě. Přece se nebudu zahazovat týden s jednou a tou samou. Ale ona mne opustila hned na druhý den. Prý, že to byl jenom úlet.
No samozřejmě, že to byl úlet, ale to jsem měl říct já a ne ona! Kruci, tohle se mi nepovedlo, ale to pověst velkého Sasukeho Uchihu přece jen tak nepokoří. Moje hlava je tím ale plná.

Uslyším šustnutí. Prudce se ohlédnu za zvukem, a když uvidím jenom pozadí hnědého zajíce, znuděně opět stočím tvář k mému klínu. To se nám nepovedlo, kamaráde, co? Doufám, že snad všichni vědí ke komu rozmlouvám, můj malý Sasuke. Ďábelsky se ušklíbnu, měl bych si najít novou oběť.
Opět se tu něco v mé blízkosti hýbne a vydá to zvuk. Kašlu na to a dál své oči upírám k mechové zemi a k mým nohám. Beztak to bude jenom další králík. Avšak když to rachotí dále, neudržím se a můj pohled loupne po původci ruchu.
Tentokrát překvapením pootevřu rty. Není to žádný blbý zvíře. Je to dívka, ostatně, kluk by asi neměl růžové vlasy, že? Možná proto, se tak divím. Na růžové háro jsem ještě nikdy nenarazil. Je ke mně zatím otočena zády. Má polodlouhé šatičky s květinami, jsou takové lehké až do miziva, řekl bych. Nemám tucha, jak to mám přesně popsat, nenalézám slova.
A jestli jsem je před chvílí nenalézal, co teprve teď? Otočila se na mě, oči měla, jako dva smaragdy a bezchybnou bílou pleť. To mě ohromilo. Nemohl jsem se ani hnout. No ona toho pohybu měla dostatek, jakmile spatřila, jak ji někdo neskrývaně pozoruje, okamžitě se dala na úprk.
To už moje ochrnutí povolilo a já jsem mohl vstát, dokonce jsem se za ní mohl rozutíkat. Smůlou bylo, že jsem ji nedohonil. Ztratila se mi před očima jako polární záře. Teď už mi nezbývalo nic jiného, než bezděčně bloudit a tápat ve stmívajícím světlu.

"Ne, ne, ne, neboj nepůjdu nikam daleko, ne, ne…" To už mi začínaly docházet nervy. Měl bych si jich koupit další várku. "Vždyť nejsem malej!!" Zakřičel jsem nakonec, protože už mě ty jeho žvásty přestaly bavit. Mám bratra, otravného bratra…
"Je ti jenom sedmnáct!" Odrazil můj slovní, vyděračský útok, jakoby to nic nebylo.
"A tobě jenom 22!" Otočím to zase na něj. Jsem zvědav s čím na mě vybafne teď.
"Brzy již 23." Podotkne kousavě.
"A mě brzy již 18! Tak mi nemusíš pořád říkat, co mám dělat, jsem soběstačný." Vyštěknu pobouřeně a prásknu drahými dveřmi. Opravdu si nežijeme špatně, možná až moc dobře.

Zamířím opět do toho koutu lesíka, kde jsem byl včera tak zmatený. Proč si přeju, aby se objevila znova? Chci ji? Samozřejmě jenom na sexuální dráze, nic víc. Možná je to pravda. Byla jako porcelánová panenka. Vidím strom a pod ním vyseděná, zkroušená tráva. Tak to bude asi moje místo.
Sednu si a čekám…

Najednou se tu objeví můj kamarád Naruto a začne svým křikem odhánět lesní zvěř a co já vím, co dalšího. Začnu na něj řvát, jak nejvíc to jde, co to tu řve, vždyť je tu les. A pak se objeví ona…

Otevírám oči, panenky mi krouží všude možně, až ukotví na pohledné dívce, klečící přede mnou. Zjevně když si všimne, že zase vnímám normálně a nesním (ano to předtím byl pouhý sen, ale i ten možná zapříčinil to, že je při mně tak blízko), už už si chce stoupnout a zřejmě se jít schovat za nejbližší strom, tentokrát přelomím ticho dřív, než to stihne.
"Počkej." Ten hlas, co ze mě vyšel, se ani malinko nepodobal tomu, který normálně užívám. Tenhle byl… prostě jinej. Na okamžik strnula.
"Počkej." Zopakoval jsem. Postavil jsem se, dívala se na mě očima plných strachu, celá se chvěla. Byla sotva metr ode mě a to já jsem byl ještě u stromu. Pořád na mě civěla, ani se nepohla, jenom panenky ji brouzdaly.
Natáhl jsem pravou ruku a ona mírně ucukla.
"Asi mě nenecháš, abych si na tebe šáhnul, co?" Mluvil jsem nějak fakt divně, něžně? Ne, to není to správné slovo, rozhodně to však bylo laskavěji, jak normálně. Jenom zakroutila hlavou a já si povzdychl. Byla ještě víc k nakousnutí, než včera. Znovu na sobě měla ty mírně potrhané lehké šaty a teď jí hlavu zdobil věneček z květin, silně kontrastující s jejími růžovými vlasy.
Jenom lehce zakmitala hlavou a pramínky jejích vlasů se nestejnoměrně rozhazovali. Byla vážně roztodivná.

A také nepřístupná, jakmile jsem se konečně odhodlal, že se k ní přiblížím - udělal jsem to ovšem trochu rázněji, než jsem měl původně v plánu - a ona utekla. Ach jo, copak mě nikdy nenechá se jí aspoň trošičku dotknout té její už z dálky vyhlížející hedvábné kůže? Asi ne…

A tak teda odcházím zpátky domů. Nevím ani jak dlouho jsem spal, ale nezajímá mě to, opět znovu ulehám do postele s myšlenkami usnout a už se neprobudit. Avšak to se mi nějak nepoštěstí. Nemůžu spát… a tak se k mé nelibosti jen převracím ze strany na stranu. Vážně příjemná chvilka.
Znenadání mé myšlenkové pochody přesídlí za onou tajemnou růžovláskou… řekl bych, že je skoro něco jako nadpřirozená bytost. A co když je? No a co, i tak bych jí chtěl sevřít v náručí. Aspoň na chvilku cítit její teplo… Co to zas k sakru dělám? Zase přemýšlím nad prkotinami…

___________________
Jednovka, tak co, líbí se vám? :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Camelia Camelia | Web | 16. srpna 2012 v 9:42 | Reagovat

moooooooc hezký! Takový jiný a příjemný... Opravdu se ti to povedlo.

2 Mikeira Mikeira | 16. srpna 2012 v 10:34 | Reagovat

Pěkný!! :D

3 siruka siruka | 16. srpna 2012 v 11:44 | Reagovat

moc  pekna  a  roztomila   uz  se tesim  na  dalsi  dil 8-)

4 Elii Kawa Le'i Road Elii Kawa Le'i Road | E-mail | Web | 16. srpna 2012 v 11:59 | Reagovat

Nádhera :-) :-D 8-O

5 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 16. srpna 2012 v 20:01 | Reagovat

Cam to vystihla je to vážně dobrý a moc se těším na druhou část :)

6 Katty Katty | 16. srpna 2012 v 20:46 | Reagovat

Jáááááááj krásné moc !!!

7 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 17. srpna 2012 v 20:32 | Reagovat

wááááááááááá tose mi moc líbí.......ci další díl honem

8 jabka miu ans :D jabka miu ans :D | Web | 30. srpna 2012 v 19:38 | Reagovat

omg... je to nádherný nádherný nádherný uváááááá! popadám z tebe sotva dech ty můj břečťánku.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama