close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bábika - Chapter six

3. září 2012 v 11:00 | Ufonek |  Bábika

A už zase škola T.T
















Dne, jak jsem se dozvěděl, máme za úkol sehnat šakalí zuby. To zas bude něco, vsadím se, že pokud přežiju, určitě si z toho odnesu aspoň pár kousavých ran. Nesnáším vlky, natož nějaký šakali. Ach jo, co mám dělat, bože, poraďte mi. Ke všemu jsem zjistil, že jsem zamilovaný do Sakury. Kdyby to byla aspoň nějaká k normálnímu životu schopná, ale můj slepičí mozeček si musí vybrat tu nejmenší ženu na planetě. Kéž bych jí mohl sevřít ve svém objetí. Proč jí to nemůžu říct? No, asi bych mohl, ale příliš se bojím odmítnutí, proto raději dělám, že je vše v pořádku a nestarám se o to. I když ji nejraději pozoruji jenom tak po očku, když ona nic netuší. Potěšeně sevřu pěst a zadívám se na východ slunce…
"Blíží se má přeměna. Možná mě budeš muset zase zahřívat." Lehce se uculí a moje srdce zaplesá. Dneska, teda zítra, vlastně od půlnoci ji asi znovu budu moct tisknout k sobě a ona nebude mít žádné výhrady, jen se ke mně bude tulit zimou, v tomhle ohledu mám toto období celkem rád…
Ale dneska musíme ještě hodně zabrat, dračí šupiny byli ještě celkem v pořádku, jak se tak na to dívám, protože byli na povrchu jeho těla, ale jak máme šakalovi asi vytrhnout zub? To chtějí abychom se snad přerazili sami, nebo vzít někde nějakou silnou ruku, aby dělal návnadu a pak, až bude v jeho tlamě mu ten zub prachsprostě vyrazil, ale nic takového nám asi nebude povoleno. Nebo spíš to nebudeme moci učinit. Scházíme znovu dolů, v normálním domě bych řekl do přízemí, jenže tohle není dům a když už by byl, nacházelo by se tu hodně prostoru.
"Fakt, no…" Chtěl jsem říct, že si to užiju, jenomže to jsem před ní každopádně nemohl vypustit z úst. Cesta byla klikatá, nerovná a strašně mě přes boty bodali kamínky do nohou.
"Doufám, že tě tu neobtěžuje…" Povzdychne si a já nad tím jen máchnu rukou, je mi to jedno, já se na to ještě těším.

Cestou se nám povedlo několikrát zabloudit, ale nějakým zázrakem jsme se z toho vždycky nějak vymotali a teď stojíme tady,na místě před jeskyní, odkdy šakalové pobývají v jeskyních? Ale abych byl upřímný, moje srdce to vážně nijak netíží, já jsem vlastně rád, že je to aspoň nějaký uzavřený prostor a všichni nemusí vidět tu moji ostudu co tady provedu.
"Věř si, přesně tak, jak jsi to dělal u té Ambrosie, byl jsi výborný, cestou jsem našla tohle, sice ještě nevím, jak to použiju, ale myslím si, že nám to bude celkem k užitku." Ušklíbne se a ukáže mi nůž, je skoro větší, jak ona, ale jestli si myslí, že mi tím nějak poslouží tak prosím, já budu jenom rád, když se zraním jenom já a ne ona. Protože kdyby její krásná tvářička byla nějakým způsobem pošpiněna, musel bych zabíjet a to myslím smrtelně vážně.
"Dobře." Přikývnu a vydám se jako první do jeskyně, je vlastně ohromné štěstí, že jsme přežili až do této chvíle, rozhodně to nebude snadné, v tom si nijak nevěřím, ale nic nemůže být tak zlého, jak se na první pohled pozdává a tohle vypadalo tedy dost strašidelně. Měl jsem celkem nahnáno. Co by v této chvíli dělal Naruto? No rozhodně by se nevzdával, nevím, proč si teď vzpomínám na dříve nejlepšího přítele, ale mě to ani nevadí. Protože když si vybavím jeho usměvavý obraz a zdvižený prst do výšky, na znak, že vše bude dobré, nutí mě to tomu věřit a taky se usmívat.
"Pojďme do toho Sakuro." Pobídl jsem ji, nebo jsem pobízel spíš sebe? No…
Uviděl jsem takového velkého psa, řekl bych skoro obrovského, byl rozhodně větší než normálního vzrůstu a to nejméně dvakrát. Proč nám Chiyo nedala nějakou zbraň? Kéž bych aspoň měl ten blbej meč, možná bych mohl s ním něco udělat a bylo by to mnohem snazší. Kdybych si od Sakury půjčil ten nůž a začal ho řezat do krku, asi by se ihned probudil a zakousl mě.
"Sakuro, mám plán." Vydechnu a ještě víc se k zvířeti přiblížím, jsem tak napjatý, že pomalu ani nedýchám.
"A je to bezpečné?" Zeptala se nervózně, pouze jsem na ni mrkl jedním svým černým okem.
"Nic v tomhle ohled není bezpečné." Ujistil jsem ji, budu jenom rád, když se nezraní ona, já můžu mít klidně ukousnutou hlavu. "Poslyš, pokud se něco zvrtne, okamžitě utíkej pryč a zachraň se, je ti to jasné?" Když neodpovídá, jsem nucen přitvrdit. "Tak je ti to jasné?" Zvýšil jsem hlas, ale není to tak, že bych křičel. Vše by ho mohlo probudit a to my určitě nechceme. Pouze němě přikývla.
"Podej mi nůž." Rozkázal jsem ledově, ona mi ho stěží podala, přece jenom na ni byl ještě stále příliš těžký. Zkusil jsem jeho špičku a okamžitě mi začala čiřit z konečku prstů červená krev. Usmál jsem se. Je to ironie, jak je perfektně ostrý. Přišel jsem co nejvíc k té obludce a ve vteřině jí vrazil nůž do krku. Bylo mi jasné, že to nepropíchne skrz na skrz, bylo by záhadou, kdyby to bylo tak prosté. Vzbudila se, chvíli se dávila, než to překonala a vyběhla po mě. Utíkal jsem jako splašený. Chtěl jsem zakřičet na růžovlásku, aby se konečně rozeběhla, protože co jsem zaostřil bylo, že tam stála zkameněle jako solný sloup.
Nějak jsem to však nedoběhl a on na mě zezadu skočil. Zařval jsem tam mocně, až se zdi kolem otřásali. Zabodl své drápy do mých zad a řeknu vám, vůbec to nebylo příjemné. Bolest procházela mým celým tělem, ale i přesto jsem se pokusil znovu vstát, no to by mě nesměl stáhnout zpátky na zem. Bolelo to, strašně to bolelo. No a co, všechno bude zase v pořádku jen… au…
Šakal mohutně zavyl a zvedl se na zadní nohy, poté se převrátil na záda a já se jen tak tak otočil na svá podrápaná záda, jsem si jistej, že jsem ztratil hodně krve.
"Sakuro?" Zeptám se překvapeně, když takového univerzálního vlka drží za ocas a odmítá ho pustit.
"Pusť ho Sakuro, vždyť se zabiješ!" Zakřičím a všímám si, jak ocas bezvládně klesl na Sakuru, žeby? A ano asi mám pravdu, když k šakalovi přistoupím blíž, vidím už jenom, jak je jeho hlava celá vykrvácená a já se zaraduju. Zvládli jsme to… A já se taky složím na zem, tentokrát si lehnu na břicho a snažím se tu děsnou palčivou bolest na mých zádech nevšímat, ale věřte, že to moc ignorovat nejde.
"To bude v pohodě." Přiloží ručky k mým zádům a udělá to, co dělala i minule. Zřím jen zelené světlo a rázem je to jiné jak předtím. Prostě všechno se zdá být lepší a já jen vnímám to dobré hřejivé světýlko. Za chvíli už se mi rány hojí a já jsem rád, že jsem rád. Mělo to však zvlášť chabý účinek, ale alespoň už se mi to pomalu zaceluje.
"Díky." Usměju se na ni a ona mi svůj úsměv opětuje a společně se odebíráme k jeho hlavě. Vytrhnu mu nůž z útrob a vyřežu mu kousek dásně. A s tím získáváme i jeho zub. Vložím ho do univerzálního batohu a konečně můžeme odejít z místa činu. Zdejší obyvatelé by nám měli poděkovat, že jim ničíme bestie, jako je tahle.

Je večer, znovu v mé ruce dosud dřímá moje hadrová panenka. Je asi kolem jedenácté a já ještě nespím a důvod? Ten je prostě jednoduchý. Chci vidět její proměnu, chci se k ní znovu natisknout, chci být prostě s ní, to je moje jediné přání. Vyslovím to a na okamžik zavřu oči.
Když je znovu otevírám, září to tu jako na boží hod. Pak mu ruka ztěžkne a nachází se tu znovu Sakura ve své normální velikosti. Má na sobě lehké kimono a dřevěné boty. Usmívám se a blíž se k ní přitulím, vyzařuje z ní takové to teplo domova, nebo tak nějak. Z ničeho nic jsem si teď vzpomenul na Itachiho, i když ho nemám příliš v lásce jsem zvědav jak se asi má, jestli si o mě vůbec dělá starosti, nebo něco takového.
"Sasuke?" Uslyším své jméno z těch nejsladších úst, jaké kdy pod sluncem mluvili. Jenom trošku sroluju hlavu, abych jí viděl do těch průzračných křišťálů.
"Ano?" Na mou tvář se vloudí neposlušný úsměv, nejraději bych ji teď na místě znásilnil.
"Víš, už je to dlouho, ale už to nemůžu držet v sobě." Tak na tohle jsem doopravdy zvědavý, zajímalo by mě co se děje.
"Povídej, vyslechnu vše, co budeš mít na srdci a pokusím se splnit každé tvé přání." Vydechnu a omámeně do plic nasaju její osobitou vůni.
"Miluju tě." Cítím, jak se mi štěstí rozlévá do celého těla a mnou zavibruje neviditelná ruka. Musím říct, že jsem se teď pořádně potěšil, ale taky mě to zarazilo, šlo to líp, než jsem si kdy vysnil a řeknu vám, ty mé sny nejsou jenom tak nějaké. Usměju se a vysadím si ji tak, aby na mě seděla. Potom si ji předkloním, abych se lehce dostal k jejím sladkým rtům a ukořistím si je pro sebe. Lehce stlačím mezi svými a dostanu se jazykem až do její ústní dutiny.
"Taky tě miluju." Přejedu jí rukou po zádech. Na chvíli se odpojíme a ona se na mě kouzelně usměje.
Celou noc strávíme laskáním a mazlením. Tak teď už bych si vážně nedokázal představit život bez ní.

Den na to se z nás stal oficiální pár. Prostě jsme si chodili ruku v ruce a neustále jsme se líbali, nehledě na to, že bychom se měli spíš koukat na cestu, my jsme místo toho dělali bordel, prostě jsme se radovali jeden z druhého, byli jsme šťastní, zároveň jsem se nemohl dočkat, až si ji proměním do normální velikosti. Byl na to čas, měli jsme všechno, co jsme potřebovali a to bylo jednoduché. Byl jsem snad nejšťastnější muž pod sluncem, protože co víc si normální muž může přát, než krásnou holku. Hlavně miluju tu s růžovýma vlasama a bohu dík zelenýma očima. Prostě jsem si její studny do duše naprosto zamiloval. A co je špatné na to být jiný než ostatní? Jsem hlavně rád, že mě má ráda takového jaký jsem a nedělá to jen kvůli penězům nebo dobrému vzhledu, to je hlavně to, co na ní miluju.
"Takže, co jsme za celý ten měsíc vlastně udělali?" Zeptá se mě a já se na okamžik ztratím v myšlenkách a zavzpomínám na všechny dobré, ale i zlé časy.
"No, takže máme Ambrosii, zuby, šupiny. Myslím, že už nic nepotřebujeme ke štěstí, co říkáš?" Zeptám se jí a ona se na mě jen zářivě zazubí.
"Ale přece jenom ještě něco ano." Ukáže taky svůj názor.
"Ano? A co je to takového." Uchopím do dlaní její hlavu a natočím ji tak, abych ji mohl políbit.
"Sebe." A sladce se zasměje.
"Vážně jsem se do tebe asi zamiloval, musím ti říct, že ty jsi moje první lásky." Přiznám se a ona se mi zavrtí v náručí. Rozhodli jsme se ještě jednu noc přečkat, přece jenom uchování vzpomínek je důležité a řeknu vám, že jich teda ještě bude!

"Máme dneska čas už jenom do půlnoci." Oznámím jí, když si zalezeme do dalšího otvoru ve skále, lidé tomu často říkají jeskyně a my jsme se s ní spokojily. "A víš, jak se nejlépe zahřeje celé tělo?" Zeptám se jí nažhaveně a položím jí na chladnou zem. Není tu světlo, měsíc už pomalu vychází a střídá se se sluncem.
"No, věděla bych o jedné činnosti." A přitáhne si mou hlavu za vlasy a políbí mě. Nejdřív mě jenom tak jakoby ochutnává, načež se zmocní mého jazyka a hrají spolu tu známou hru na honěnou. Vyhrnu jí tričko a bloudím jí pod ním. Dostanu se k jejím ňadrům, které střídavě mačkám a hladím. Ona mi na oplátku hladí a škrabká záda. Musím říct, že je to neskutečně příjemné, zvláště na těch jizvách, které mi tam zůstali z četných bojů a co se stalo, zůstane jenom tady, jestli víte jak to myslím…
"Nemůžu tomu uvěřit, je to prostě splněný sen." Znovu se zmocním jejích rtů a oboje naše kalhoty letí do nedohledna.
_______________________

No?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hin Hin | 3. září 2012 v 11:40 | Reagovat

no... krásný! a v příštim díle můžeš tu jejich činnost rozepsat :D

2 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 3. září 2012 v 12:00 | Reagovat

budu se těšit na další díl :)

3 Mikeira Mikeira | 3. září 2012 v 12:04 | Reagovat

Mě se to líbí. :-)

4 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 3. září 2012 v 13:03 | Reagovat

Snad bude ten lektvar účinkovat :D Moc se těším na pokračování :)

5 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 3. září 2012 v 18:00 | Reagovat

tak to stihli toho v jednom diele vela xD zlate to bolo :3

6 Katty Katty | 3. září 2012 v 18:15 | Reagovat

Mmm takhle to utnout :DD nádherné !!

7 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 4. září 2012 v 20:26 | Reagovat

EM fakt dobrý :) srašěn se ti to povedlo

8 Kudy Kudy | 7. září 2012 v 6:54 | Reagovat

Suprový to je.. ;-) moc se těším na další díl o////o

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama