
Ovšem je známí na tržišti, prodává totiž luxusní růžové víno a jak je známo, tu ho všichni bezostyšně milují.
Tenhle styl života miluje. Víno, bohatství, ženy. Sen každého mužského pohlaví. A on to má, všechno. Ale není to jen tak. Jak toho mohl dosáhnout? Takového štěstí. Jen tak, sám, bez partnerky, bez rodičů nebo bez pomoci sourozenců či jiných členů rodiny? Odpověď je prostá, mafie. On se k ní zrovna neřadil, ale měl v tom oboru spoustu kamarádů. Dobrých kamarádů, kteří za podíl na výdělku udělali všechnu špinavou práci. Co se tím myslí? Zametení prachu pod skříň. Uklízení konkurence. Nebylo pro ně problém pohrozit smrtí nebo ublížením někomu z rodiny dotyčného. Chtěli jen, ať vyklidí pole. Ať se nejlépe prodává víno Sasukeho Uchihy. Růžové, hořkosladké víno. I sám černovlásek rád říkával, že jaké je jeho víno, takový je on. Značku Rosa si hýčká. On byl opravdu, jako ty sklenky moku. Jeho život stál nekřesťanské peníze, byl žádaný.
Ale jednou tak časně z rána se rozhodl. Že dnes to nebude stejné. Udělá si krásný večer s krásnou dívkou a nějak ji potěší. Většinou všechny těšili jeho, ale dnes se cítil na něco víc. Chtěl něco víc, co víme, jeho pokusy se vždy vydaří a když ne, on dostane vždy to co chce.
Pootevřel nejprve jedno oko a pak i druhé. Zdál se mu nepříjemný sen, nejdřív jak mu krvácelo z uší a on si to musel čistit těma malýma vatovýma párátkama. Zatřepal hlavou, tohle už nikdy nechtěl zažít. Brrr.
"Dobré ráno Sasuke." Mysleli jste si, že to bude snad jeho žena? Ale kdeže, to on sám se zdravil, rád si povídal sám se sebou a ne, psychopat to rozhodně není.
Přemýšlel, co si udělá dnes na snídani, asi zbyde pouze na toastu s jahodovou marmeládou. Škoda že se nedělá džem z rajčat... to by ho dozajista potěšilo. No, takovému džemu by se pak asi říkal protlak. A tak si připravil topinkovač, pro lehké opečení...
Ale moment, teď ho něco napadlo. Proč si tady dělá snídani, sám, když mu v posteli vylehává žena...Katrin? Kathleene? Kamila? Nějak na Ká se určitě jmenuje...rozhodl se neřešit její jméno a probudil ji univerzálním oslovením:
"Kočičko, vstávej." jemu to sice čas od času připadalo jako oslovení padesátiletého úchyla, ale dívkám se to od něj očividně líbilo.
"Dobré ráno, Sasuke." zvláštní, že ony si jeho jméno pamatovaly vždy. Jak by ne, když ho tahle dívka ještě před pár hodinami vzdychala pod návalem obrovské slasti. V tom byl on opravdu expert.
"Dobré, nemáš hlad?" zeptal se.
"No, i celkem ano..." rudovláska si promnula oči a nasadila si brýle, co měla položené na nočním stolku. Přidávaly jí sex-appelu. Očekávala, že před ní přistane tácek s jídlem, skleničkou mléka a krásnou růžovou, nebo rudou růží, ale dočkala se jen jeho slov:
"Tak si pojď něco udělat. A když už v té kuchyni budeš, můžeš mi upéct topinku." andělsky se na ni zasmál a vyrazil do koupelny upravit svůj vzhled ze ´sexy rozespalého´na ´absolutně neodolatelný´. Dívka sice sebou nejdřívě naštvaně plácla do peřin, ale když se jí znovu před očima vybavil ten jeho nádherný obličej, neměla jinou možnost. Srdce ji přinutilo vstát, navléct si nějaký župan, co byl po ruce (na hledání oblečení nebyl čas, pan Uchiha chce snídani) a vyrazila do kuchyně. Tam už se ale z topinkovače linula spálená vůně. Ona si jen povzdechla, a pustila se do přípravy ranního jídla.
Když konečně dodělala topinky, natáhla se do lecnice ještě pro pár zbylých rajčat a dala je tam jako takovou malou dekoraci. Sherry, ty měl Sasuke nejradši. Byly tak akorát do pusy, no i ty střední byly pro jeho velkou pusu malé. Ale to teď neřešme, postavila tác s jídlem na stůl a ještě šla konvicí s horkou vodou zalít ranní čaj. Nic není lepší, jak citronový čajík.
"Děkuju." Sladce se zazubil a kousl si do topinky s marmeládou.
"Nemáš zač." Darovala mu pusu na čelo.
Ona se taky vysprchovala, jakmile se oblékla tka přišla za Sasukem, chvíli se s ním ještě v jeho náruči mazlila, než ji šel vyprovodit ven a autem jí zavezl k jejímu domovu. Tak to dělal vždy, když už se jí chtěl zbavit a už nikdy ji nevidět, doufal totiž v tom, že ženy jsou dost tupé na to, aby jeho domov už nikdy nenašli. Vlastně, aby pravdu řekl, skoro každou dobu si ho měnil, od vily v centru města, přes dům na pláži až po chatu na venkově.
Nechtěl, aby dělala scény, takže se snažil pořád být romantik. Aby na něm nebylo vidět, že už se jí nabažil dost a použitou věc právě vyhazuje.
"Tak se měj." věnoval jí poslední polibek, z donucení, chtěla to po něm. A on ženám rád vyhověl, pokud to nebylo proti srsti jemu. Sice už byla tahle zrzka opotřebovaná, ale zkušenosti v líbání potřeba jsou.
"Ty taky, Sasuke." usmála se, když odcházel zpět ke svému autu.
"Nikdy na tebe nezapomenu...Katheleene." poslal jí vzdušná polibek a nastartoval motor. Ona už jen sledovala jeho espézetku, mizící v dálce.
"Jsem Karin." zašeptala smutně. Pochopila, došlo jí, že tohle bylo jen na jednu noc. Teď je ta pravá chvíle na to, otevřít ten veliký kýbl zmrzliny. Čokoládové, skladovala si ji na horší časy. Na zlomené srdce. No, právě nastal její čas.
Zlomená srdíčka by Sasuke už ani nespočítal na prstech ruky. Ani nohy, ani obojí dohromady. Na světě je přece spousta krásných žen, každá je jiná, tak proč kysnout u té samé? Většinou si dával po nové známosti tak dva dny pauzu, teď mu ale ve schránce přistál velice zajímavý dopis.
"Módní přehlídka?" zamumlal, spíš pro sebe než pro sousedy. A sousedky, nestál o to, aby ho nějaká sledovala. Deska Armani představoval novou kolekci, a Sasuke dostal pozvání. Má volný večer, tak proč si tam nezajít? Nešlo ani tak o módu, ale spíše o ty krásné, a často velice přístupné modelky.
A tak se nejprve vydal do práce, tam udělal nejeden velmi dobrý obchod, zamknul si, aby ho náhodou někdo nevykradl a jedno růžové víno popadl do tašky, kdyby náhodou měl strávit nějaký ten pěkný večer a on tušil, že dnes bude, i kdyby mu měla dát nějaká nešikovná, on si to užije.
Zasedl si do svého krásného autíčka a už stopoval minuty do kterých spatří tu nejkrásnější ženskou, která ho dnes obšťastní.
Sasuke zaparkoval nedaleko mola a vydal se hlídkovat. A helemese, fena na obzoru. Zrovna když se prodíral davem do prvních řad, uviděl jednu pěknou. Měla tamvomodré vlasy a stydlivé mýdlové oči. Ještě se uvidí, zda-li tam bude ještě krásnější... a pak ji uviděl...
Její tvář lemovaly růžové vlasy, vskutku nenormální barva, říkáte si, jenže v dnešní době moderní. Co víc ho zarazilo, že měla i růžové obočí. Nechtěl by si ho každý den natírat...
Taky ho překvapili její oči. Měla je krásně smaragdové, třpytivé a téměř okamžitě na něj nimi zaostřila. Vystavila se na konci plochy, zavrtěla zadečkem a svůdně na vysokých podpatcích odkráčela a nezapomněla ani kroutit svým ctěným pozadím. Ušklíbl se, tak tahle bude jeho...
Tak co vy na to? Mimochodem s Katou-chan ;)


















oooooou bože! na to jsem se těšila jak kurdex šíleně moc a dlouho!
A když jsem viděla že to tu konečně je.. bože malý infarktek, ale stálo to za to..
Tahle povídka je úžasná! S Katou píšete opravdu skvěle a prostě je to úžasné, takové jiné než obvykle a k sasusaku mi tohle neskutečně jde.. :) Vážně skvělé práce, nemůžu se dočkat dalších dílů :)