
"Ahoj." Usmál se do telefonu, tak to ona aspoň cítila. Měla po šichtě, čerstvě vysprchovaná, na sobě ještě cítila vůni s úžasného mýdlového gelu.
"Zdravím." Byla to taková ta slušňačka, ale nemohla si v duchu neříct, jak ji těší, že jí volá.
"Nechceš někam zajít? Mám volný kvartýr." S tím si spokojeně zachrastil klíčky, které svíral v pravé ruce. Od svého domu, samozřejmě, dnes ji chtěl zavést k sobě. Chtěl, aby se u něj cítila jako doma.
"No, tak můžeme." Souhlasila.
"Kde jsi? Přijedu pro tebe." Rozhodl rázně a už nastupoval do svého černého lesklého auta. Tohle byl druhý miláček, hned po Sakuře.
"U sebe doma, bydlím v apartmá v tom hotelu, kde byla včera ta přehlídka. Víš, kde, ne?" oznámila mu a čekala.
"Jistě, jak bych mohl zapomenout na místo, kde jsem poznal tu nejkrásnější dívku na světě." zašeptal do mobilu a ona se začervenala. Ale pořád se nemohla zbavit pocitu, že není první ženská, co to slyší zrovna z jeho úst. Doufala však, že to s ní myslí vážně. A taky že ano.
Vždyť proč by jinak včera nevyužil její podnapilosti? Mohl se s ní vyspat ihned, nedbat na její souhlas - nesouhlas, mohl jí svázat ruce a nohy a jít na věc. On tak ale neučinil. Pozval ji na další rande. Nebylo to sice řečeno, ale jeho náznaky pochopila. Začala teda šmátrat ve skříni nějaký oděv, vhodný pro schůzku se svým milovaným. Milovaným? Ne, na to je přece ještě moc brzo! Ale ona si byla jista, že z tohoto vzejde něco víc...
"Nazdárek princezno." Pozdravil ji již po druhé za den a na tvář se mu vtiskl přenádherný slušivý úsměv. Měla co dělat, aby se jí nepodlomila kolena. Ona však rovnováhu, v lehkých balerínách, naštěstí udržela. Nepotřebovala podpatky, aby se cítila zvláštně, už jenom tím, že jí Sasuke poctívá svou nenadálou přízní, se cítí výjimečná, jiná. A taky aby ne, Sasuke Uchiha, ten proslulý vínař na ní právě mohl oči nechat, byla nádherná.
"Zdárek." Pověděla nesměle. Napodobila jeho gesto a lehce vyhoupla jeden koutek úst nahoru. S ním to bylo takové, jiné, krásné, vše se zdálo tak idealistické, nádherné. Nemohla z něj spustit oči.
A tak jenom nasedla do jeho autíčka a odjela s ním, až do jeho domu, kde jí usadil do křesla a znovu jí nalil do skleničky to výborné víno. Sedí v křesle a rozhlíží se po celé místnosti. Musí uznat, že to tu má opravdu pěkné, ba ne, když je to boháč. Pro sebe se usmála, možná proto, aby ta atmosféra tolik nehoustla a možná proto, že se tomu jednoduše nemohla ubránit.
"Víš, jestli bys chtěla, mohli bychom si zalézt do vířivky, co říkáš?" Zeptal se a párkrát zakroutil se svou skleničkou, co třímal ve své pravačce. Zazubila se.
"No, asi bychom mohli." Přikývla a už už se chtěla zvedat, ale Sasuke jí zatlačil zpátky do čalouněného červeného křesílka.
"Tak tu ještě počkej." Usmál se a zalezl do svého pokoje. Chvíli dumal nad tím, kam má jít a co chtěl udělat, načež se prohrabal ve skříni, shodil ze sebe profesní sako a začal se kolem ní promenádovat pouze v bílé košili a v černých kalhotech. Ostatně, jí to vůbec nevadilo.
"Můžeme jít." Nechtěl si pošpinit kulturní oblečení. Nastavil jí ruku, do které s úsměvem vložila tu svou a odvedl ji do koupelny.
"A to se budeme koupat bez oblečení?" zamumlala svůdně.
"Jestli chceš..." zasmál se a přidržel jí dveře, aby mohla vstoupit do pokoje. Vlastně, koupelny. I když zhruba o velikosti bytu normálně vydělávajícího člověka.
"Mluvili jsme o tom koupání." vyrušil ji z tranzu a s úsměvem si sundával svou košili a kalhoty. Do vířivky vlezl jen v boxerkách a vedle na tácek si položil sklenku vína, kterou sebou nesl.
"Ach promiň, já zapomněla." ušklíbla se a šla za ním. Neobtěžovala se s vysvlékáním, fén tu určitě má, a vstoupila do vody v těch bílých šatičkách. Okamžitě nasákly vodu, zprůsvitněli a odhalili (k Sasukemu velkému potěšení) fakt, že růžovláska nemá podprsenku. Neodolal a přitáhl si ji za pas. Nevzdorovala, sama se k němu natiskla. Obtírala se svými mokrými vnady o jeho hruď, dělila je jen ta protivná látka.
Které se Sasuke samozřejmě rychle zbavil, tentokrát mu dovolila, aby na ni sahal, aby se s ní dělil o polibky, aby jí bezděčně sváděl.
"Mmm..." Zasténala, když jí šahal tam a vrtěla se na něm. Nasedla na něj a okamžitě se začala pohybovat, tyto pohyby měla už naučené a tak se nebylo čemu divit, když si to Sasuke samozřejmě užíval, bylo to něco, co ještě s nikým nezažil. Stále se nadzvedávala a opět dosedala. Tak to měl Sasuke rád. Poté se postavil a nechal, ať jeho chloubu zpracovává ústy. Udělal se jí do úst, vše poslušně spolykala, následně se na něj znovu uvinula a políbila ho sladce na vláčné rty.
"Doufám, že sis to užil a že mě kvůli tomu hned nezahodíš." Nevěděla, kde se v ní ta odvaha bere, ale už nebylo cesty zpět. Především nechtěla, aby ji zahodil, což černovlásek samozřejmě neměl v plánu. Dřív to takhle dělával, ale dnes to bylo jiné, s ní všechno bylo dvakrát hezčí, aspoň tak se mu to jevilo.
"Nemám to v plánu." pohladil ji po mokrých vlasech. Kudrliny jí už zplihly, stejně se mu víc líbila takhle.
"To mi má stačit?" zaškaredila se a cvrnkla ho do nesu. Jemně a citlivě, samozřejmě.
"Já svoje plány nikdy neměním." přitiskl si ji blíž k sobě "A sliby neporuším." zašeptal jí do ucha a pak ho lehce zkousl.
"To je dobře." opřela se o něj a nechala se ukolébat jeho dotyky a šuměním vody. Když si uvědomil, že mu vyklouzává z náruče, podíval se na ni.
"Sakuro?" probudil ji.
"Mmmh?" procitla a rozespale se zavrtěla.
"Ty spinkáš?" zasmál se.
"Ne." odpověděla stroze, ale rozhodně nevypadala jako bdící člověk.
"Nechceš jít spát radši do postele, než usnout ve vodě?" sáhl jí na zadek.
"Mě to nepřekáží." protestovala a ještě pevněji se ho chytla. Povzdychl si a přitiskl jí rty na čelo.
"Ale mě ano. Co kdyby jsi mi prochladla? Pojď, půjdeme si lehnout do teplých peřin." zvedl ji z vody a odnesl k lehátkům. Ona sice nechápala, jak by mohla z teplé vody nastydnout, ale rozhodla se mu nevzdorovat. Brzy přinesl ručníky, vysvlékl jí mokré šaty co se jí pořád lepily na tělo. Při utírán ji taky náležitzě líbal, a některá vysušená místa znovu omokřil svým jazykem. Ona to vnímala jen zpola, byla z těch hrátek trošku...unavená. Všimla si už jen, jak jí přetahuje přes hlavu svou košili a bere ji do náruče. Pak už nevědla o světě.
On ji právě položil do slíbené postýlky. V jeho pokoji, do jeho postele. Vystřídala se tu už spousta žen, na levé straně lůžka. On ji ale položil na pravdou stranu na jeho polštář, a zakryl ji svou peřinou. Spokojeně se zavrtěla a zašeptala jeho jméno. Spokojeně se převlékl do kalhot od pyžama, tepláků dlouhých až po zem, a zalezl si k ní. Objal ji kolem pasu a přitiskl se na její záda. Tušil, že to takhle dopadne už v ten moment co ji viděl na módní přehlídce, nikdy by ale neřekl, jak krásně mu s ní bude. Tak krásně, že nechtěl, aby to jen tak zkončilo. Zítra udělá on snídani jí...


















skvelé už sa neviem dočkať pokračka takže šup šup
