
"Vstávej. Šípková Růženko." zašeptal jí do ucha. Ona se zamrvila a otevřela oči. No, spíše polopřivřela, neměla moc sílu podívat se na svět celou zornou plochou.
"Sasuke?" první, co dnes vyslovila, bylo jeho jméno. Vůbec jí nepřišlo divné, že je u něj. Sice byla tehdy trošku podnapitá, ale to jí nebránilo už včera ráno vědět, že takhle dopadnou. Spolu. V posteli. I když to dělali ve vířivce, ale to je jen detail.
"Snídaně." uhladil jí rozčepýřené vlasy a zbavil její oči pár ospalinek. Och, jak byla sladká.
"Bolí mě hlava." fňukla. Nebyla zvyklá tolik pít.
"Přinesu ti aspirin." řekl ochotně a zamířil pro lékárničku. Sakura se podívala na noční stolek. Miska musli. Typické jídlo, podle kterého poznáte, že ´chlap vařil´. I tak se ale usmála, vzala z tácku orchidej a přičichla si k ní. Mezitím se vrátil Sasuke.
"Tady máš." Řekl a podal jí malý tácek s tabletkou, ona si ji od něj vděčně vzala a dala do pusy. Vzala si sklenici vody, kterou jí přichystal a napila se. Potom se na něj zářivě usmála a on prostě nemohl odolat, lehce jí pohladil po tváři, zarděla se.
"Ty nebudeš jíst?" Zeptala se, když viděla, jak ji se zájmem pozoruje, když si vzala misku a začala pojídat.
"No, baví mě tě pozorovat a navíc, už toho tam moc není. A já si pak užiju rajčat, takže pokračuj." Pobídl ji jednoduše a zastrčil neposlušný růžový cancour vlasů za ucho. Usmála se a polkla.
Když Sakura dojedla, zeptala se Sasukeho jestli jí na chvilku omluví, jenom popuděně přikývl, chtěl s ní strávit všechny minuty její života. A tak hupsla do jedněch dveří, shodila ze sebe oblečení a osprchovala se. Cítila se po tom všem tak… čistá. Pro sebe se usmála a podívala se do zrcadla.
"To jsem takhle vypadala celou dobu?" Zhrozila se, poupravila si padající osušku na prsou a rozčesala si své husté pačesy. Potom vystoupila z koupelny jako "nová žena" - již oblečená samozřejmě - a porozhlédla se tu. Sasukeho ale neviděla. A tak pokračovala do kuchyně, chudák černovlásek se teď snažil tupím nožem nakrájet rajčata tak, aby to alespoň trochu připomínalo salát.
"Počkej, pomůžu ti." Vzala si od něj nůž a zvolila ten nejostřejší, který měl ve výběru.
"Děkuju." Poděkoval jí, nešťastnou náhodou se růžovláska při řezání otočila na Sasukeho a už to bylo, pořezala se.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se jí a ona se na něj jenom povzbudivě podívala.
"V naprostém." Ujistila ho a hledala něco podobného lékárničce. On však jen něžně vzal do rukou její drobnou ručku a poraněné místo si strčil do úst, lehce vsál. Usmál se na ni.
"Nejsi ty upír?" zasmála se na něj.
"Ne, aspoň jsem to ještě nezijstil. Ty mi ale chutnáš v jakkékoli podobě." šibalsky se ušklíbl.
"A jakou máš nejraději?" opětovala mu pohled, ale s větší zamilovaností, bylo-li to vůbec možné.
"Tipni si." usmál se a naklonil se k ní. Ona učinila stejně, Takhle se přibližovali po milimetrech, než se jejich ústa spojila v jedno. Povídali si jazyky, řečí, kterou rozuměli jen oni.
"Uhádlas." pochváli jí po polibku a vyhoupl si ji do náruče. Ona mu obmotala nohy kolem pasu, prostě reflex. Lehoučká jako pírko, ale ne vyhublá modelka. Jedna z mála, snad dokonce i jediná. Jedinečná. Přesně pro něj. On si ji podchytil pod zadkem, ona se pažemi přitiskla blíž k jeho tváři. I přes to, že něměl žádný výhled kudy jde, ji donesl na obrovský balkon. Spíše terasu, ale vysoko nad Milánem. Byl od tud na to město krásný pohled. Jen ji položil na velkou, bíle potaženou válendu a dál ji hladil. Líbal, ale dál nezašel. Maximálně hladil její vnady, a to mu stačilo. Ona zas byla spokojena s jeho polibky. Tentokrát sex k prožitku prostě nepotřeboval. Sám nevěděl, jak je to možné, ale nepocítil žádné nutkání ´to do ní strčit´. Ten moment byl na tuhle věc až moc krásný. Jeho kamarád v kalhotech se ale stejně ze slušnosti postavil. Najednou ho něco napadlo. Odpojil se od ní a pohlédl do těch dvou pistácií.
"Co kdybychom si někam vyjeli?" Přišel s úžasným nápadem, tak mu to aspoň připadalo a kdyby jeho sladká růženka souhlasila, bylo by to ještě parádnější. Ona na něj pohlédla s otázkou v očích.
"A kam?" Zeptala se a nechala se laskat na krku.
"Hmmm…co takhle Benátky?" Vyjekl a oblízl si rty. Ona vytřeštila oči.
"Tam jsem se vždycky chtěla podívat, tam bychom vážně mohli?" Ptala se se zájmem dál. On se na ni jenom ušklíbl.
"Samozřejmě, princezno." Přikývl. "Ale neříkej mi, že tys tam nikdy nebyla, museli jste tam modelizovat aspoň jednou ne?" Nemohl uvěřit uším, vždyť tam musela být.
"Ne hele fakt ne, taky tomu nemůžu uvěřit a několikrát jsem svého nadřízeného přemlouvala, ale on nikdy nesvolil." Podívala se na něj smutně.
"No, tak jedem, co ty na to? Odvezu tě k tobě, tam si sbalíš jen ty nejnutnější věci a hurá Benátky!" Usmál se na ni, vzal ji za ruku a vytáhl do stoje. Nemohla jinak, pořád se na něj musela usmívat.
"A co když mě šéf nepustí?" Politovala se a zarazila se na okamžik.
"Ten se to nemusí dozvědět." Odpověděl jí tajemně. "A navíc já taky na nějakou dobu budu muset zavřít obchod." Mrkl na ni.
"A na jak dlouho?" Vyptávala se ještě, mezitím co nastupovala do vozidla.
"Odhaduju aspoň na tři dny, jinak se tě nenabažím…" Políbil jí na krk a pak zařadil.
________________________________________________
S Katou-chan :))


















moc se budu těšit na další díííl :)