Cypher - Epilog

27. října 2012 v 9:00 | Ufonek |  Cypher


No, jak už řekla Kata-chan, NEBUDOU KOMENTÁŘE, NEDOSTANOU SE VÁM ANI POVÍDKY












A jak se čas nesl dál, tak s ním i stárli. A jak by člověk řekl, prostě se milovali. I když mezi nimi panovalo něco mnohem víc, bylo to více než láska. Méně než nenávist. Žili spolu v harmonii tak dlouho, až se Sasuke rozhodl pro ten osudný čin…

"Sakuro Haruno, vezmeš si mě?" S tím si poklekl na jedno koleno a natáhl před sebe ruku s malou roztomilou krabičkou v níž se skrýval krásný stříbrný prsten. Zelenoočka se nedvážila na nic jiného, než si dát ruku před ústa. Z očí jí vytryskly slzy radosti a ona se mu vrhla okolo krku.
"Ano, ano ano!! Tisíckrát ano!" Křičela. Od té doby ji Sasuke totiž ani jedinkrát nepodvedl a neustále jí dokazoval, jak moc jí má rád.

Od toho dne uplynulo již pár měsíců a růžovláska si to kráčela v bílých šatech po červeném koberci až ke svému vysněnému, kde mu ještě jednou řekla své ano a všichni kolem se uchichtávali s jakou vervou se ženich vrhl na svou nevěstu při závěrečném polibku.
Kdyby se měla shrnout jejich svatební noc… asi by to bylo adjektivum nádherná. Božská a kdovíjaká ještě. Nejvíce Sakuru potěšilo, když si jí domu odvezl na motorce, za kterou si samozřejmě zamotali plechovky, aby bylo znáti, jak moc jsou tito dva spolu šťastní…

Asi za dva roky, se už na ně z postýlky usmívali dvě dětičky. Jedno krásnější než druhé, byli to krásná dvojčátka, ovšem tváří byli stejné ale očima a vlásky se od sebe naprosto lišily. Hikaru, klouček měl černé vlásky a smaragdové oči po mamince, kdežto holčička Kaoki měla růžové vlásky a onyxově černé oči po tatínkovi. Oba rodičové byli šťastní.

Když tito dva dovršili osmnácti let, byli za nimi těsně v závětí o rok ještě Tanwin a o dva roky později se jim narodila ještě Haruhi. Není to roztomilé?
"Miluju tě." Ukořistil si pro sebe jeden polibek, když se mazlili v posteli, zatím co jejich děti si hráli dole v pokojíku se svými staršími sourozenci a naopak. Měli opravdu šťastný život. Ještě taková zajímavost, o dva roky před nimi, se vzali Hinata s Narutem, Sasuke si nějakým prapodivným způsobem našel způsob, jak s Narutem vycházet a být s ním za dobře. Samozřejmě to bylo díky tomu, že se mu Sakura na doživotí zasvětila.

Sasuke, jakožto skvělí manžel dal Sakuře k jejím třicátým pátým narozeninám motorku, aby si mohla ještě užívat do té doby než zemře. A to rozhodně nehodlala brzo. Následně si v brzkém období vysloužila přezdívku Dračice, neboť svou motorku nepustila dál od dozoru než na sto honů. Opravdu motorky milovala a ještě více než to, milovala Sasukeho.

Jednou ráno, mohlo být tak půl páté, se růžovláska probudila a vyšla si na terasu v jejich prostorném nově přistavěném domě. Jen tak, zabalena v dece, Sasukeho, jak si myslela, nechala ještě pohodlně spát. Namísto toho se usadila v proutěném hlubokém křesle a koukala se na východ slunce. V tomto ročním období, na jaře, se rozjasňovalo velmi brzy…
Ještě chvíli se tak pokojně dívala, než jí začala být trošku zima, potom uslyšela zvuk zavrzání dveří.
"Ahoj lásko, co ty tady tak brzo?" Otázal se jí Sasuke, její nejlepší manžel, ostatně jiného ještě ani neměla.
"Já, já nevím, prostě jsem se tak probudila s bolestmi hlavy…" Podívala se na něj s výrazem dobrého zadostiučinění.
"A ještě stále tě bolí hlava?" Zeptal se ustaraně. Ona mu to jen oplatila úsměvem.
"Díky svěžímu vzduchu mi už je víc než dobře, cítím se vážně skvěle… Vážně." Musela ho ujišťovat, když se na ni s nelibým výrazem stále koukal.
"Tak to je dobře." Povzdychl si následovně. Vytáhl Sakuru na chvíli na nohy a potom si sám sedl a ji si usadil na sebe. Objal ji okolo pasu a položil si hlavu na její úzké rameno.
"Ty jsi v mládí asi moc neplavala co?" Popíchl ji, jak je známo, ti plavci co v ranném věku plavali, mají široká ramena.
"Bála jsem se vody." Utrousila a Sasuke se na ni shovívavě podíval.
"Já jen, že se na tobě blbě leží, ale to nevadí." Políbil ji na krk. Nechtěl, aby to vůbec někdy skončilo.
"Dobře, tak když ti to nevadí, tak mě to taky nevadí, stačí, když mám rozpětí na motorku." Vyplázla na něj jazyk a darovala mu políbení.
"No to určitě." Zazubil se.
"Ale to to uteklo, co?" Zeptala se a otočila se ta, aby na něj viděla co nejlépe.
"No to ano, ale ještě tu jsme, ještě máme půli života před námi, víš." Cvrnkl ji do stále hladkého nosíku. Měla sice vrásky, ale zatím to bylo jenom od smíchu a to je zdravé.
"No, půlka, hehe, nevím, jestli se tolikati let dožiju." Usmála se smutně. Nevěděla, co ji ještě čeká, ale každopádně tu chtěla být co nejdéle, se Sasukem… Nechtěla ho opustit, ale byla si jistá, že kdyby se dostala do nebe, kam se určitě kvůli tolika hříchům nedostane, že by si tam Sasuke létal jako nějaký andílek, zatím co ona se bude smažit v pekle.
"Ale určitě se dožiješ stovky, andílku." Jak tématické, ona zrovna myslela na to, jaký je to anděl a on ji potěší tímto oslovením.
"Myslíš že anděl a čert se k sobě hodí?" Zeptala se a zadívala se na průzračné modré nebíčko.
"Protiklady se přitahují, ne?" Chtěl ji ujistit. "Navíc já, jakožto čert, bych si tě automaticky unesl." Myslel jen na to, jak ji ještě více utěšit, nechtěl ji vidět smutnou.
"Sasuke, já si tě snad ani nezasloužím." Obrátila se naprosto v poloze tak, že na něm seděla a koukala se mu na čelo.
"Už sis mě zasloužila, jenom tím že jsi." Opřel si jeho čelo o její a políbil na nos.
"Ale, nepřeháněj to tolik. Neměli bychom už jít dělat dětem snídani?" Zeptala se, hodinová ručička ukazovala krátce po šesté hodině. On se na ni jenom usmál, vyhoupl si ji do náručí a odnesl až ke kuchyňské lince…

"Děcka, pojďte se nasnídat!" Zakřičela, hlas ještě po těch letech měla stále krásný a čirý. Když stále neslyšela dupání dětských ale i dospělých nohou, musela se jít nahoru podívat. Zřejmě včera byli tak dlouho vzhůru, že usnuli v jednom pokoji. Když se na ně podívala, prostě se musela usmát. Přešla od jednomu ke druhému a postupně je budila, jakmile děti ucítili příjemnou vůni, která sem vanula, museli se konečně zvednout a docupitat až dolů.
"Není nic lepšího, než domácí lívance, domácí lívance si můžete dát vždycky." Ohlásil se černovlásek.
"Pravil praotec Sasuke." Otevřela pusinku maličká Haruhi. Její černé vlásky jí padali do úst a starostlivá maminka jí je stále musela vyndávat.
"Nebuď drzá." Upřel na ni svůj vražedný pohled a když neměla daleko od pláče, okamžitě ji začal utěšovat. Všichni okolo se smáli, to je krásné, mít takovou dobrou šťastnou rodinku…
______________________
Co vy na to?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 camelia camelia | Web | 27. října 2012 v 9:18 | Reagovat

Ale jo, je to sice trochu nezvyk, že by se na poslední chvíli něco nezkazilo, ale jo, jsem šťastná :D

2 Neri Dupre Cavallone ^^ Neri Dupre Cavallone ^^ | E-mail | Web | 27. října 2012 v 12:46 | Reagovat

Jéééé, to je roztomilý!!! Ty dětičky!! :D Kjůůůt :3 Jsem ráda, že tahle povídka má happy ending ^^ I když chvílema jsem si myslela, že se něco zvrtne, ale nakonec to dopadlo dobře.. ^^

3 jabka miu ans :D jabka miu ans :D | Web | 27. října 2012 v 13:42 | Reagovat

já na to to, že je to fajnové! moc fajnové! ňun¨ˇnuni chnuni muni :3

4 Elii Kawa Le'i Road Elii Kawa Le'i Road | Web | 27. října 2012 v 14:10 | Reagovat

Pěkně jsi to zakončila :) Škoda ,že je konec :-( :-D  :D

5 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 27. října 2012 v 15:03 | Reagovat

×D pěkný epilog.. praotec :D :D :D to je tak divné

6 Katty Katty | 27. října 2012 v 18:13 | Reagovat

Takové kawaii :D

7 siruka siruka | 27. října 2012 v 19:30 | Reagovat

[2]: ja  si  to  myslela  tez ale  diky  bohu  ze  to   dobre  dopadlo :-D

8 Lalinani Lalinani | 27. října 2012 v 21:08 | Reagovat

pěkný a moc

9 Mikeira Mikeira | 27. října 2012 v 21:15 | Reagovat

Super! :-)

10 hynyty sarah hynyty sarah | 30. října 2012 v 16:14 | Reagovat

Já myslela že na konci někdo umře fňuk!ale to neva stejně nesnáším smutné konce,já sem totiž HAPPY END!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama