
"Ale no tak, bez tebe si tu poradí, možná se budou mít líp jak s tebou. Už jsem všechno zařídil, vysvětlil jsem jim, že musíš odejít pro jejich dobro a oni to celkem přijali." Mrknul na ni. Růžovláska se podivila. Vůbec na tohle nebyla stavěná. Netušila, že tady tenhle Sasuke něco takového svede.
"Ale… kdy?" Ptala se vyjeveně, měla za to, že tu s nimi vždycky byla, jenže… byla to doopravdy pravda?
"No, jednou večer, když sis tak spokojeně chrupkala, jsem byl tady, tomu bys nevěřila, co?" zeptal se a ještě jednou jí obdaroval polibkem. Zamračila se, ale povzdychla si, musela s ním jít.
Když ji zavedl do svého vskutku prostorného bytu, pouze se podivila, je toto možné? Takové moderní vybavení, televize v HD kvalitě, přestože byla z indiánského rodu, v těchto věcech se často vyznala. Nebyli naprosto odtrženi od světa, ba naopak, chodili jej navštěvovat na svých bujných ořích skoro každý měsíc. Vlčatům, jak rádi říkali mladým dítkům, se tu vždy velice líbilo. Zvlášť prozkoumávat pečlivě všechny ty obchody, když bylo nejhůř, ti starší, spolu s velitelkou šli nakoupit nějaké pečivo a pár sladkostí. Líbilo se jí tu, to ne že ne, jenže lidé je vždy odsuzovali v tom co dělali a jak chodili oblékáni, v takových různých kápích a hnědých látkách s barevnými kruhy. To teď nechme stranou.
"Tak, jak se ti líbí v tvém novém domově?" Stále se tak usmíval, jeho rty byli tak smyslné a pokaždé sváděli k hříšnému polibku. Sakura nevěděla ani jak, ale věděla, že tento muž je přesně takový, jakého si vysnila. Pohledný, smyslný, hříšný, nádherně vonící a průměrnou inteligencí. Možná byla až nadprůměrná, ale to neměla ještě čas to zjišťovat a upřímně, ani jí to nijak nezajímalo.
"No není to tak špatné, ale asi si sem nebudu moct přivést Jalovce, co?" Aby byla upřímná takhle se jmenoval její hnědák. Bylo to vážně úžasné zvíře.
"No, to asi ne, ale v dobách mé nepřítomnosti si můžeš hrát tady s Broskvičkou." Usmál se. Sakura zvědavě nadzvedla jedno ze svých růžových obočí a on jí konečně vyhověl. Neměla slov. Přinesl nádhernou bílou kočičku, bylo to ještě malé kotě. Dal jí to do náručí a poupravil jí peří, která měla zastrčená za její čelenkou. Jedno jí však nesedělo…
"A proč se jmenuje Broskvička?" Zeptala se.
"No, a proč se tvůj kůň jmenuje Jalovec?" Ach jo, proč jen musel být tak hloupej, nebo moc přechytračelej? To nevěděla jistě.
"Dobře, jen žertuju." Usmál se na ni a pohladil ji po tváři. Kdyby ta číča byla aspoň do oranžova, tak by to ještě chápala, jenže takhle. "No, víš, měl jsem jednou jednu dívku a ta příliš milovala broskve, měla bílé vlasy a neskutečně plné krásné rty, ale jednoho dne mě opustila." Viděla v jeho očích, jak posmutněl a jakoby se zahleděl do minulosti, do vzpomínek, chápala takovéto chvíle. Ona sama se v nich nejednou utápěla. Ovšem, ona ještě žádného kluka neměla, tedy, až na Sasukeho a tenhle vztah se rozhodně nemohl nazývat tím pravým, oficiálním. Ona si představovala vztah plný lásky, vášně a pobláznění. Něco jako, když jste opilý.
"To jsem nechtěla, promiň." Zatvářila se provinile, i když jí to ve skutečnosti nijak netížilo.
"To je v pohodě." Mávl nad tím rukou a znovu k ní přešel. Chytl jí za tvář. Pak jenom na dvě vteřiny zavřel oči, načež přešel ke dveřím.
"Jdu teď do práce, vrátím se večer, drž mi palce, že to s šéfem nějak udělám, vůbec neví o téhle výměně, jsem v pěkný kaši. No, ale pomsta bude sladká, princezno." Poslal jí ještě vzdušnou pusu, Sakura, ač nechtěla, přece jen ji musela chytnou a zavřít. Poté si přitiskla ruku na její tvář a čekala…
Čekala celkem dlouho, čekala do devíti večer a on stále nikde. Chvilkami se mazlila s kočkou, udělala si jídlo, znova se mazlila s kočkou, dala si horkou koupel a teď se tedy odhodlala, že asi půjde spát. Na hodinách bylo přesně devět hodin a ona už byla unavená, v indiánském kmeni bývala vzhůru většinou tak do jedenácti, dnes to bylo nějaké jiné. Svlékla se, našla nějaké Sasukeho trenky a vlezla si do nich. Zapomněla říct černovláskovi, že tam budou muset ještě zajet, neměla tu žádné oblečení.Vyhrabala ze skříně nějaké to Sasuke volné tmavomodré tričko a nasadila si ho. Nebyla nijak zvlášť vyvinutá v hrudní oblasti. Ale nijak jí to netížilo na srdci, alespoň mohla spát na břiše.
Tak si tak tedy lehla a téměř okamžitě vyhledala nové světy…
Ráno se probudila s blahým pocitem a když se chtěla převrátit, koukala se do černočerných očí onoho černovláska. Jeho ruka spočívala na jejím boku. Byla by i začala křičet, kdyby nebyla tak omámená, tak zhypnotizovaná. Prostírání vonělo Sasukem, všude ho viděla a o to víc ji potěšilo, když ho spatřila před sebou.
"Sasuke, zapomněli jsme na jednu důležitou věc, nemám tady věci." Pohladila ho po tváři. Opravdu se jí líbil.
"O to jsem se již ráno postaral, osobně jsem tam zajel, včera jsem se s tvými služebnými domluvil, a´t ti zabalí a dnes jsem to jen vyzvedl." A svým dlouhým štíhlým prstem ukázal k protější stěně. Byla tam krosna. A to bylo vše. Na stole se jí vyjímalo několik opeřených čelenek. Usmála se.
"Děkuju Sasuke, vážně moc děkuju, za všechno." Usmála se a snažila se vyškrábat z postele. Jeho ruka ji však zastavila a přitiskla zpátky k posteli. Jen se nad ní vyhoupl a hladil ji po bříšku.
"Co uděláš v takovéhle situaci?" Zeptal se pohotově a dal si ruce vedle její hlavy.
"Nejspíš tě políbím, nebo celého sním." Usmála se na něj. On se ještě víc přiblížil k její růžolící tvářičce.
"Tak do toho." Usmál se, chytl její tváře do svých dlaní, zavřel oči a neskrývavě hladově políbil. Ona ho napodobila a jeho polibek mu obětovala. Milovali se a to i bezeslov…
_____________
Vím, jsou krátké, ale snad se vám to líbilo ;))


















mne se to celkem líbilo diginy je to haluz písať po čsky ale fakt bolo to super len to mohlo byť dlhšie to je jediná chybiška