close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Odpouštím

31. října 2012 v 3:28 | Ufonek |  Jednorázovky

Tak, označení Dýně, což znamená, že by měla spadat na Helloween, ale vážení, nečekejte nic převratného, je tam jenom takový náznak, takže... ENJOY!!










Zajímalo by mně, jestli přijde… dneska je ten den, kdy jsme se na něčem dohodli. Dohodli jsme se, že se pro mě staví a společně budeme obcházet baráček po baráčku. Ale zatím na všem, na čem jsme se dohodli, nikdy se nedostavil… a to mě mrzí ze všeho nejvíc. Nejdřív jen slibuje, slibuje, ale potom skutek utek a já jen doufám, že tohle nebude další z jeho zkažených skutků. Aspoň v to doufám. Myknu hlavou, když zavyje nějaký pes ze sousední zahrady, nemám ráda tahle stvoření, může vás v klidu napadnout a vy ani nestačíte říct pitomý "haf".
Přejdu nahoru po schodech do mého pokoje, kde zřím svůj kostýmek jen tak ledabyle pohozený na posteli. Popojdu až k němu a narovnám jej, nyní se činí v celé své kráse. Je sytě červený, jsou to šaty a vršek má jakoby korzetový. Ani nevím co to je, jenom jsem chtěla jít za něco s krví, proto není divu, když mám vedle na nočním stolíku nachystanou i rudou rtěnku a taky centropenky a vodovky či tempery. To ON mě má upravit, prý se moje růžové vlasy dají dokonale zbarvit krví. No, uvidíme. Snad přijde.
Dneska je totiž Helloween a mám ho trávit s ním. Ještě jsem mu to asi neřekla, ale ve skutečnosti už po něm toužím bezmála půl roku. Už to bude půl roku, strašně ten čas utíká, vy se ani nenadějete a už je tu říjen, vždyť před chvílí nám začal nový semestr a za chvíli má být už čtvrtletí… Jsem zvědavá, v čem přijde tento rok…

Nereagovala jsem na pozvánky Naruta a spol, abych šla obcházet s nimi, nechtěla jsem, čekala jsem, až se mi ozve černovlásek a až potom bych svolila a šla s nejlepšími přáteli. No musela jsem je odmítnout a vykecat se, že jdu k babičce a že jsou rodiče tak neústupní, ve skutečnosti to pravda samozřejmě nebyla, vyzval mě Sasuke a uznejme, s tím bych šla třeba na konec světa.
Sednu si za psací stůl a jen tak se rozvalím v pohodlné židli. Rukou se opřu o dřevěný stolík, lehce oň poklepávám prsty, už jsem trochu nervózní, co když zase nepřijde? Co bude pak? Helloween někde… A to jsem se na dnešní den až neskutečně těšila!
Nedokážu jenom tak nečinně sedět, znovu se vyšvihnu na nohy, přejdu k prosklenému průhledu dolů na ulici a sleduju dění kolem. Vyhlížím onoho mladíka s nějakým nenahraditelným kostýmem, vždy si vybere něco originálního, třeba minulý rok to byl Hell Avatar. Normální Avataři jsou samozřejmě modří, on přišel černě namalovaný a s červenými kontaktními čočkami, opravdu vypadal celkem strašidelně. Při té myšlence jsem se prostě musela usmát. Seběhla jsem schody a pohlédla na sebe do zrcadla. Přiblížila jsem svůj obličej až těsně k odrážeči, vždyť nejsem až tak hnusná, nebo ano? Vlastně, za celý svůj život jsem měla jenom jednu vážnou známost a očekávám, že by to mohlo vyjít i se Sasukem. Občas mívá takové letmé dotyky na mě, pokaždé když tohle znenadání udělá, přejede mi mráz po zádech. A vždy, když se zeptám, co se děje, neodpoví a jenom se otočí a odejde.

Na kuchyňském stole jsou nachystané muffiny s černou kočkou a červenou polevou prýštící z kopí kterým je kočka zabodnuta. Vážně se mi povedly, i když samochvála smrdí, musím se přece pochválit!

Ručička na nástěnných hodinách se přehoupla až na osmou a on tu stále není, asi to vzdám a půjdu spát, přestože jsem dnes nic nedělala (kromě pečení) jsem pěkně utahaná. Svleču ze sebe tepláky a volné tričko. Ještě, že jsem se nepřipravila, jinak bych to ze sebe všechno musela smývat. Ale tak co už, nechápu, proč se tady tohle stalo, proč jsem mu věřila? Proč jsem odmítla Naruta? Proč jsem se nešla bavit? Proč jsem mu naletěla? Proč jsem já taková husa a vždycky mu uvěřím, každičké slovo co vyjde z jeho bezchybných avšak chladných úst? Protože jsi zamilovaná, Sakuro, proto… Odpovím si sama, nechápu to. Jaktože se neukázal, vždyť to přece slíbil.
Přehodím přes sebe dlouhou noční košili a zalezu do postele.

Ač bych ráda, nemůžu usnout, neustále se převaluji ze strany na stranu a nijak se mi to nelíbí. Říká se, že když nemůžete usnout, jste vzhůru ve snu někoho druhého. Tak moc bych si přála, abych byla snem Sasukeho Uchihy, sice ho chce každá holka, takže je celkem mizivá naděje, že by chtěl právě mě, ale i tak… Jednou by se na mě mohlo usmát štěstí. Když tu najednou někdo zazvonil…
Lekla jsem se. Jsem doma naprosto sama a co kdyby to byl nějaký nájemný vrah nebo něco takového? Raději jsem si do rukou vzala pepřový sprej, který mi moje mamka koupila k narozeninám, pořád je až přehnaně starostlivá, cituji: Jsi pěkná holka, a kde kdo by toho rád využil. No, tak proč ještě pořád nemám kluka? No stejně bych ho nechtěla, ne bez lásky, a ta všechna momentálně patří jen a jen Sasukemu.
Scházím po schodech, mám ještě větší hrůzu, když tak tajemně zaskřípou, ty jo, už bych se neměla koukat na ty horrory. Brr.
Přejdu ke dveřím, div si nevylomím nohu a keramickou ještěrku, kterou mám na zemi pro lepší styl chodby a nevezmu do rukou nůž, jaký mám strach. Přece jenom měsíc tajuplně svítí a do našeho, ne-li mého proskleného domku se dostává příliš jeho záře a navíc je Helloween. Co mě bude čekat za dveřmi? Prudce otevřu dveře a se zbrklostí zjistím, že tam nikdo není, chci dveře zase zavřít, když tu na mě vyskočí někdo s hlasitým "BAF!" a já div nezemřu. Zapotácím se, no mé nohy to ustojí, i když teda mozek utrpěl značné škody, snad mi nezbělely vlasy. A pak se na tu osobu pořádně podívám.

Má polodlouhé vlasy, obličej není vidět, jak se tak dívám proti světlu, on nebo ona je ve tmě.
"Jauvajs." Zavyju bolestí, když se převrhnu a teď už se nacházím vážně na zemi.

No, je to spíše ona, neboť má na sobě nějaké šaty a pometlo v ruce. I když, tělo moc nemá, je rovná jako žehlící prkno. Když tu se zadívám pozorněji (stále ležím na zemi neschopna pohybu) a najednou se moje tělo uvolní načež jsem spoutána mohutným smíchem, v mém podání válející se po zemi. Právě jsem zjistila, kdo to je. Možná mi nebudete věřit, ale je to Sasuke. Vejde do bytu, porožíná všude a s výrazem co je tohle za retarde mě začne sbírat ze země.
"Ty máš ještě červený tvářičky, dneska to je komedie fakt!" Směju se, no pak náhle ztichnu, protože si uvědomím, že na něj mám být vlastně naštvaná, ano, štve mě a to celkem dost. Nepřišel na čas… a všechno je ztracené, je třičtvrtě na devět a obcházet už nemá smysl, beztak jsou všechny sladkosti už dávno vybrané, i když v našem případě dostáváme i od některých štědrých i vodku.
"Tys měl v plánu ještě obcházet?" Pronesu pevně a zabodnu do něj svůj nejlepší vražedný pohled. Jeden jeho koutek od úst se zvedne.
"Ani náhodou, dneska chci něco jiného." Mrkne na mě a já ztuhnu. "Ale koukám, že jsi nějaká naštvaná, omlouvám se, že jsem nepřišel na čas, ale Ino se rozhodla to ještě doupravit, i když jsem jí nejmíň stokrát připomínal, že už musím jít za tebou, nechtěla mě pustit." Usmál se a já rázem roztála, tomu jeho kouzelnému úsměvu prostě nejde odolat.
"Takže tuhle parádu má na svědomí Ino?" Vypláznu na něj jazyk a on jenom přikývne. Všechno je rázem zapomenuto a já se mu hodím okolo krku a pevně sevřu. Cítím jeho ruce na mých bocích a taky mě stiskne.
"Odpouštím ti." Zašeptám natahujíc se k jeho uchu, aby to alespoň trochu slyšel. Potom ho pustím, aby to nebylo moc nápadné, i tak jsem si užila tu chvíli, kdy jsem v rukou držela celý můj svět.
"Možná bych si to měl sundat, nemyslíš?" Já jenom zavrtěla hlavou. Vlastně se mi tak moc líbil.
"Počkej chvíli." Zastavil jsem ho a odběhla nahoru pro foťák, tohle si určitě musím vyfotit.

Než se však stačím dobelhat zpět, on už v rukou třímá svůj kostým a pro mé nepříjemné zjištění… JE JENOM VE SPODNÍM PRÁDLE! Rychle se schovám za roh, aby mě neviděl, ale na povrch se mi vykrádá mé ďábelské já, takže okamžitě strčím ruku a zmáčknu spoušť, BLIK a fotka je na světě.
"Co to ?" Uslyším a pak už jen spatřím Sasukeho, jak utíká nahoru po schodech, takže se raději urychleně zabouchnu ve svém pokoji a snažím se schovat alespoň pod peřinu, bohužel to nestihnu a Sasuke je okamžitě tady, povalí mě na postel a začne lechtat. Fotoaparát dopadl do měkkého, ale to je momentálně můj nejmenší problém, naprosto nesnáším, když mě někdo lechtá.
"Přesťan! Přesťaň!" Řvu na celé kolo a slzím od smíchu, on se zubí se mnou, potom však udělá něco, co mě zaskočí. Přestane mě teda šimrat, nevím, jestli na mou žádost, nebo pro jeho dodatečné uspokojení, ale věnuje mi dlouhý pohled z očí do očí a potom mě obejme. Jenom tak se nade mnou sklání a objímá mě. Na chvíli mě ochromil, ale pak se teda konečně odhodlám a to objetí mu opětuji. Lehce brázdím svými nehty po jeho rovných, avšak teď shrbených obnažených zádech. Ještě pořád se neoblékl, já zrudnu.
"Sasuke…" Vydechnu a raději zavřu oči. On vynoří svou hlavu z polštáře a jeho vlasy mě pošimrají ve tváři, tak počkat! "Ty… jak jsem si toho nemohla všimnout, Ino, cos to provedla.. dají se do normálního stavu, že jo?!" Naléhám na odpovědi, když mezi svými prsty začnu žmoulat jeho pramínek vlasů, rovný jako špejle.
"Jo, mělo by, já původně nechtěl, aby mi je žehlila, ale ona si usmyslela, že když už kostým čarodějnice, tak dokonalý, chtěla mi dát dokonce i rtěnku a namalovat oční linky, ale úspěšně jsem se ubránil!" Řekl mi hrdě a já ho jenom poplácala přátelsky po ramenou. Sedla jsem si, takže ze mě musel sundat tu oponu a opřela jsem se o pelest postele. Tady byla tma, vím, dole jsme rozhodne nezhasli, ale tady nahoře prosvítalo měsíční světlo jen díky záclonám.
Sklopím hlavu, najednou mám vyschlo v krku a nevím co mám říkat. Srdce mi tepe snad tisíckrát za sekundu a já nedokážu ovládat svůj dech. Co hůř, když se ke mně po kolenou přiblíží a prsty mi nadzvedne hlavu.
"Co je to dneska s tebou?" Vidím smutek v jeho očích, kdyby jen věděl, jsem s ním tady o samotě a neodhodlám se k žádnému činu, který by mohl změnit náš vztah. Možná by se to ale i zkonilo, tak to raději nechám tak jak to je… třeba…
"No tak, mluv se mnou, mám rád tvůj hlas." Poslední slova mě dokonale odzbrojí tak, že tuplem na něj nepromluvím. Ústa se otevírají, jenomže žádný tón z nich nevychází. Slzy mi samovolně začnou klouzat po tváři.
"Sakuro, no tak, neplakej, nechtěl jsem, no tak… Proč pláčeš?" Posadí se na okraj postele a mě si posadí na klín. Jenom se schoulím v jeho teplé náruči. Proč tu před ním brečím? Copak jsem nějaká malá ufňukaná holčička, ne… no tak Sakuro.. Ale nejde to, prostě nedokážu zastavit tu potopu, pořád si utírám oči, ale nepozoruju žádnou změnu, že by to snad utichalo. Nevydávám křik, jenom prostě brečím.
"Co ti je?" Řekne teď už trochu přísněji, ale stále je znatelně slyšet ta známka strachu.
"Já jen…" Vzlyknu. "Jenom jsem si uvědomila, že nikdy nebudu mít toho, koho miluju, protože se ani neodhodlám k tomu, ho někam pozvat, a on ani neví, že ho mám tak moc ráda." Sklíčeně na mě pohlédne. Neví, že mluvím o něm, a kdyby to věděl, určitě by tu se mnou jenom tak neseděl objímajíc mě. Bere mě jen jako nejlepší kamarádku, to je vše. Avšak, ta věta co následuje potom, mi vyrazí dech.
"Víš, to je mi líto, ale nedokáže si ani představit, jak moc bych byl rád, kdybys mě někam pozvala…" Položí si svou hlavu na mé rameno a sevře mě ještě víc. To jakože by si se mnou rád vyšel? Nebo že by byl rád, kdybych ho milovala? SASUKE, JÁ UŽ TĚ ALE DÁVNO MILUJU! Kéž bych to dokázala takhle zakřičet. "Ale to ty asi nemůžeš co? Tvé srdce patří už někomu jinému, viď? V tom případě mi dovol, aspoň tě objímat… aspoň teď… potom mi můžeš všechno povykládat, vše, co máš na srdci." Usmíval se, sice jsem to neviděla, ale cítila jsem to.
"A nemohla bych ti to říct teď?" Vlastně, člověk může říkat vše, jde jen o to, jak na to ten druhý zareaguje.
"Ne, chci mít pocit, že v tomhle momentu patříš jen a jen mně." Podíval se mi do očí. Už jsem nezvládala ten jeho smutný pohled.
"Blbče!" Bouchla jsem ho do hrudi a vpila se víc do jeho černých lesklých onyxů.
"Za co to bylo?" Držel se za udřené místo. Můžu si být téměř jistá, že ho to vůbec nebolelo, on je silný a pracuje na sobě každý den.
"Vůbec nic nevíš, celou tu dobu… celou tu dobu jsem netoužila po nikom víc, než po tobě, to ty jsi ten, který je pro mě nedosažitelný, už dlouhou dobu chci, aby ses stal jenom mým." Konečně, všechna nervozita ze mě opadne, dokázala jsem to, sdělila jsem mu své pocity.
"Sakuro…" Vezme mou hlavu do svých dlaních a chtivě políbí, polibek mu samozřejmě opětuji, nejdřív je dost rychlý a rozjívený, ale později přejde do klidného tempa a já si to užívám na plné čáře, momentálně neexistuje šťastnější dívka, než já.
"Miluju tě." Vyslovím a jeho to zjevně potěší na duši, protože zopakuje předchozí gesto, potom mě políbí na nos a ještě jednou na ústa. Neřekne mi nic, ani to, že on mě též, ale mě to nevadí, vidím na něm, že mě nechce ztratit, že jsem pro něj momentálně středobod vesmíru, jsem jeho láska, a to i beze slov. Nepotřebuju slova, potřebuju činy na to, abych byla šťastná.

_____________________________________
Prosím... já se snažím, co takhle mě trochu odměnit? :-))
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:17 | Reagovat

huhuhuhuhuhuhuhu chtěla bych fakt Sasukeho vidět :D :D :D jinak je to super super dobrýý

2 michy-chan michy-chan | 31. října 2012 v 14:26 | Reagovat

dobréé fakt dobréé asi by som aj chcela vidieť toho sasukeho no to by asi stálo za to :-?  :-?  :-P  :-P  O_O  O_O  :D  :D

3 Katty Katty | 31. října 2012 v 15:26 | Reagovat

Juují :DD parádní

4 Elii Kawa Le'i Road Elii Kawa Le'i Road | Web | 31. října 2012 v 16:29 | Reagovat

Wáá ,tak vecpu tě do prvního místa :D ,jsi moje další nejoblíbenější "písařka" ,kterou jsem zatím četla :D ,Super ,pěkný Helloween :) :-D  :D  :D

5 Mikeira Mikeira | 31. října 2012 v 18:47 | Reagovat

Velmi povedené, řekla bych :D

6 sasusakurosedimitriskolanoci sasusakurosedimitriskolanoci | Web | 1. listopadu 2012 v 16:40 | Reagovat

juuuu to je super...mas fakt talent
pls.jukneš na můj blog?

7 camelia camelia | Web | 1. listopadu 2012 v 20:27 | Reagovat

Promiň, že až teď, ale měli jsme moc písemek :D Konec mě trochu zklamal, ale jinak se mi to líbilo, i když jsem doufala, že spolu půjdou na "Trick or treat" :D

8 Margie Margie | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 22:22 | Reagovat

Naprosto dokonalý!!! Většina tvých povídek má na můj vkus moc rychlý spád, ale tohle bylo krásný, jakože vážně krásný!:)
Moc se ti povedla!)

9 Khaculinka Khaculinka | 3. listopadu 2012 v 15:03 | Reagovat

Happy Halloween :p je to krásný :)... kéž bych já měla tolik štěstí aby mě můj vysněný miloval a tolik odvahy mu to říct :-? je to opravdu povedený :)

10 Swift Swift | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 17:58 | Reagovat

pekne.. ^^ aj ked mne sa paci aj ta s tou leukemiou.. kedze sakuru moc nemusim som rada ze na tu leukemiu zomrela ^^ ale sasukeho mi je luto >_<

Btw, napises aj pokracko? :3

11 Eričinečičičinečičečičenka Eričinečičičinečičečičenka | 4. června 2013 v 23:26 | Reagovat

Komentuji ceeeeelkem pozděěěěěě :((
Bylo to prostě skvělý jako všechny povídky,které tady čtu :))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama