Růžové víno - 9

3. října 2012 v 2:00 | Ufonek |  Růžové víno














Drahý Sasuke,
rozhodla jsem se od tebe odejít. Neber si to prosím vůbec zle. Není to tím, že tě nemiluji. Miluju tě tak moc, že by to mělo být nezákonné. Ale ty máš o nezákonných věcech velký přehled, viď? Ublížil jsi mi. A ne tím, že mě unesli mafiáni a típali mi do kůže cigarety. Bolelo to, ale ne tolik, jako tvoje zrada. Myslela jsem, že o sobě víme všechno. Myslela jsem, že ti můžu věřit. A to je asi důvod, proč by modelky neměly myslet...vždycky se zmýlí. A já se spletla v tobě, v člověku, na kterém mi i za tu krátkou dobu začalo nehorázně moc záležet. Bolí mě to, ale odcházím. Nemůžu žít ve lži. Odpusť mi. I přes to všechno tě miluju.
Sakura

Když to dočetl, skoro se rozbrečel. Neměl daleko od hysterického breku, ale pár slziček mu zpoza víček vyklouzlo. Cestovalo po tváři dolů a rozlilo se na papíře. Může si za to sám. Může si za to, že ji ztratil. Teď, momentálně, na dobro a nikdo mu ji zachránit nepomůže. Jeho jedinou nadějí byla ty slova, ty dvě krásná slova...miluju tě. Stihl jí to vlastně říct? Nebyl si jistý, ale příležitostí měl dost. Kolik jich využil? Chtěl ji za vážnou, oficiální přítelkyni a přesto před ní tolik věcí zatajil. Nenáviděl se za to. Nenáviděl. To je poprvé v životě, co nemůže dostat to, co chce. To, co by si celým srdcem přál mít. Vlastnit, objímat, líbat a...ostatní věci. To, co celým srdcem miluje. Je to až téměř směšné, jakou má jejich láska mezi sebou překážku. Tu nejtěžší. Zradu.

On se už ale rozhodl. Musí jí dostat zpátky, ať to stojí, co to stojí. Bude se o ni prát. Bude, protože ona je to nejcennější, co ho v jeho životě potkalo a on ji takhle zradil. Bláhově si myslel, že jí to vadit nebude, že mu ještě poděkuje za to, že ji vysvobodil a dá mu sladkou pusu, ale to se šeredně zmýlil, to je asi odplata za to, jaký byl v minulosti. Ale, řekněte, co je sakra důležitější než přítomnost? Teď je řada na něm, na tom, jak on se zachová a jak si získá její důvěru zpět. To on potřebuje ze všeho nejvíc. Jak mu řekl Gaara, začne obchodovat čistě, bude férově soupeřit s jinými prodejci vína a chce mít tu nejkrásnější přítelkyni, už navždy.
Ještě jednou si pro uklidněnou přejel poslední řádky onoho dopisu…I přes to všechno tě miluju. Ale i tak tu byl problém, který by měl nějakým způsobem vyžehlit. Měl by očistit své jméno a to nejen pro Sakuru, ale i pro všechny naokolo, i když je pravda, že to dělá hlavně pro ni. Miluje ho, on miluje ji, může mu odpustit. Zvládne to…
Seběhl po schodech tak rychle, jak uměl. Nasedl do svého nablýskaného auta, jenže ten jeho plán měl jistý háček… kde by měl začít s hledáním? A ho nenapadlo nic jiného, než zamířit za módním návrhářem, pro kterého pracovala, bude to sice jistou chvíli trvat, ale určitě se tam dostane.

Už tam za chvíli bude… už tam za chvíli bude… uklidňoval se neustále v duchu, načež znova šlápl na plyn. Mezitím musel asi dvakrát tankovat, prudce zabrzdil, až ho to málem vyhodila na přední sklo. Vystoupil a hnal se k molu. Nebylo to stejné, jako když ji viděl poprvé. To tu totiž stála v nádherných šatech a sluneční svit se jí odrážel v očích. Teď tu nebyla ani noha. Žádné krásné dívky se tu neprocházely, kam mohly zmizet? Nevěděl…

"Co tady děláš?" vyštěkla na něj místo pozdravu.
"Přijel jsem za tebou." smutně se na ni koukl. Vypadala krásně, jako nějaká nadpozemská princezna. On sice módní návrháře moc neznal, ale tušil, že tenhle model patří Blance Matragi. Ta dokáže dělat zázraky. Sakura byla oblečeá do dlouhých, slavnostních obtažených šatů fuchsiové barvy. Sasuke by si nikdy nepomyslel, jak by jí tato barva mohla slušet. Vypasovaný korzet zdobily spousty průsvitných decentních korálků a růžovláska za sebou táhla světle fialovou vlečku. Černovlásek přemýšlel, kolik by ty šaty asi mohli stát, kdyby je z ní serval. Teď a tady. To si ale samozřejmě nemohl dovolit.
"Neřekla jsem ti to v dopise snad jasně, lháři?" podívala se na něj pohrdavě. Ona pořád stála na vyvýšeném molu, on se na ni koukal zespodu. Vyhoupl se proto na ´přehládkovou dráhu´aby jí byl více na blízku. Ona o jeden krok zacouvala.
"Naprosto, nejvíc jasné tam bylo, že mě miluješ..." podíval se na ni, vyloženě síma očima. Ona si založila ruce na prsou.
"Pro zaujatost tím, že lidé mají city, jsi asi přehlédl tu část, kde ti vysvětluju proč odcházím. Odmítám žít s podvodníkem, s někým, kdo si začal s mafií."
"Ale to už je pryč." kníkl a nátáhl k ní ruku. Chtěl se jí dotknout. Chtěl se té její nádherné bělostné pokožky dotknout. Ona ucukla.
"To je jedno, lhal si mi. V té zpropadené cele mi pálili cigarety do kůže, mlátili mě. Dokonce vyhrožovali, že jestli nezaplatíš, tak mě znásilní. A já se pořád jako husa bála o tebe, aby se ti něco nestalo. Ale ty jsi doma v klídečku s vínečkem po pár dnech svolala své kamarády na mou záchranu, aby ti nepřišili na krk moje zmizení, případně smrt. Nemám pravdu?" nadzvedla jedno obočí.
"Ne." zavrčel na ni. Začínalo ho to štvát. Taková by ona být neměla. Taková...chladná, nepřístupná. Z jejího nenávistněho hlasu to bylo poznat.
"A víš ještě co? Ty jizvy po popáleninách mi už zůstanou, takže se nadobro můžu rozloučit s předváděním bikin a spodního prádla. Zjizvený příšery neberou. I když je to díkybohu jen na zádech." černovlásek v mysli zajásal. Vůbec se mu nelíbila představa, že by ji okukovali ostatní muži. Ona je jen jeho. Je na čase jí to připomenout. Prudce vyrazil směrem k ní. Ona se snažila ustupovat, ale šaty, které dovolují jen minimum pohybu, jí útěk znemožnili. Padala dozadu a on ji chytil. Přitiskl si ji k sobě. Objal ji kolem pasu, jednu ruku tam nechal a druhou jí přitiskl na záda. Aby k sobě byly co nejblíž. Svou hlavu položil na její rameno.

"Pusť mě." Přikázala mu, ale on to naprosto ignoroval, důležité teď bylo, že byl s ní, nějaké zákony můžou jít do háje. I když si to ona sama nepřeje, nedbal na to, potřeboval cítit její vůni čerstvě umytých vlasů, ale i smyslné voňavky, která se otáčela okolo jejího celého těla. Jenom se usmál.
"Konečně." Vzdychl a ještě víc se k ní přitiskl, pokud to teda ještě šlo. Měl pocit, jakoby jí měl každou chvíli rozmačkat kosti v těle, byla křehká… Trošku stisk povolil.
"Nemáš proč vzdychat, vypadni Uchiho." Její ruce měla stále spuštěné svisle u těla. I kdyby se chtěla nějak pohnout, nemohla by, protože tu stále byl černovlásek.
"Já nechci, Sakuro… já… moc mě to mrzí. Chápeš? Jsi pro mě jediná na tomto světě, miluju tě… Omlouvám se ti." Stále nasával vzduch a začínal se cítit pomalu jako na drogách, fetoval její vůni.
"Sasuke… já…" Věděl, že už začíná vyhrávat. Stačilo jen uvěřit tomu, že to bude jako předtím. Už mu neříká Uchiho, ale znovu použila jeho křestní jméno. Potěšilo ho to, ale zároveň byl smutný z toho, co mu ještě chce oznámit. Její hlas totiž nebyl dvakrát nadšený.
"Sakuro, radši nemluv, prostě mi dej ze sebe všechno. Chci tě tak moc, kdybys mě teď odmítla, zabil bych se, to chceš? Vážně to chceš?" S tímto ji nepatrně odstrčil od svého těla, no stále ji držel za ramena a hypnoticky se jí zadíval do jejích nádherných smaragdů. Viděl v nich něco zvláštního, připadalo mu, jakoby tam bylo nastřádáno tolik emocí dohromady…
"Svádím vnitřní boj, Sasuke." Pověděla mu a sklopila hlavu. Cítil, jak se otřásla. Nechtěl se dívat na to, jak trpí, ke všemu kvůli němu. Ublížil jí.
"Nikdy si to nepřestanu vyčítat, ale možná, že když mi odpustíš, půjde to lépe…" Znovu se pokusil, aby něco řekla.
"Bolí to Sasuke, jedna strana jakoby říkala Buď s ním! A ta druhá zase Nenech se jen tak překecat, je to lhář. Tak mi teda řekni, co mám dělat?" Konečně k němu vzhlédla. Sasuke se zarazil.
"To je jen na tobě, ale ani nevíš, jak šťastný bych byl, kdybys řekla, že se mnou půjdeš kamkoliv, tak moc tě miluju a vím, že ty mě taky, tak mi zkus ještě věřit. Slibuju ti, že už ti nikdy neublížím a pokud by se to stalo, můžeš mě zbít do němoty, můžeš mě klidně ukřižovat, abych si uvědomil, jakou chybu jsem udělal. Ale já ti neublížím, Sakuro, už nikdy." Dokončil svůj proslov a poté polkl.
"Odpuštěno." rozslzela se a vrhla se mu kolem krku. Nenáviděla se za to.Nenáviděla svou slabost, svou slabost pro něj. Netrvalo dlouho, a jejich rty se spojily v polibek.
"Děkuju." zamumlal mezi ochutnáváním jejích rtů. Sakura mu ale najednou položila ukazováček na ústa.
"Nepůjdeme ke mě?" ďábelsky se ušklíbla.
"Bydlíš v tomhle hotelu?"
"Jo, a chvilku počkej, jen ze sebe zhodím tyhle šaty. To by se asi šéfové nelíbilo, kdybss mi je roztrhal." a zmizela někam dozadu do převlíkárny. Sasuke se za ní jen omámeně díval. Jak mohla vědět, co má v úmyslu...?
_______________
Jak se těšíte na další díl?
with Kata-chan
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 camelia camelia | Web | 3. října 2012 v 6:59 | Reagovat

TO zas bude úchylárna! :DDDD Ale ne, těším se! ;)

2 michy-chan michy-chan | 3. října 2012 v 15:01 | Reagovat

joo už sa neviem dočkať juchuchu :-D

3 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 3. října 2012 v 18:04 | Reagovat

dost dobrýýýý ... promiň poslední dobou mám malo čsu

4 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 3. října 2012 v 18:23 | Reagovat

moc se líbilo :3

5 uchiha sakura uchiha sakura | Web | 5. října 2012 v 15:19 | Reagovat

Wow super ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama