Táborová láska 2/3

15. října 2012 v 9:29 | Ufonek |  Jednorázovky

Další dílek :)


















První hry byli fakt únavný, ale všichni jsme to ve zdraví přežili a teď se vracíme do tábora. Držím se za ruku s jedním malým klukem, je opravdu roztomilý. Ale to teď nebudeme řešit, oslovil mě jeden nádherný kluk…
"Ahoj." Zahřímal vedle mě a já jsem se na okamžik zděsila, je to duch? Ne…
"Ahoj Sasuke, co potřebuješ?" Rozhodně jsem se s ním nehodlala vybavovat dlouho, bylo by to totiž na nic. Stejně si ze mě přišel udělat jenom srandu, nebo ne?
"Ále, to si člověk s tebou nemůže ani pokecat? Ty jsi teda netykavka…" Oprášil si své levé rameno a raději odkráčel. Konečně. Vypustila jsem vzduch z plic, v jeho přítomnosti jsem absolutně zapomněla dýchat.

Večeře, co bylo na večeři? Nějaký guláš a těstoviny, nebylo to tak špatné jak jsem si myslela. Schytala jsem oddíl číslo tři a nejlepší bylo, že jsem se tam seznámila vážně s fajnovými lidmi. Už jenom proto, že se mnou chtěl Naruto sedět při jídle, tak se mnou musel sedět taky Sasuke, byl tak… svým způsobem tajemný a přitom tak nedostižný. Ani jednou se na mě nepodíval a přitom jsem měla pocit, jakoby mne neustále skenoval pohledem. Bylo to vážně děsivé. Mnohem raději jsem si povídala s blonďákem.
"No a zítra do toho musíme dát všechno, přinejhorším někoho pobereme na záda, okej? Nějaký malý děcka." Usmíval se pořád, nechápala jsem to, jak se může někdo pořád dokola a dokola tak debilně usmívat? Ale musím uznat, že je zlatej, má takovou starost o náš tým a jde do toho s vervou a pevným silným srdcem.
"Dobře, to beru, máme strategii!" Usmála jsem se a nabrala si sousto, nevařili tu tak špatně. Přejela jsem očima po Sasukem, znovu se mi zdálo, že mě sledoval, ale jakmile jsem se na něho podívala, zklamaně jsem zjistila, že naprosto mapuje své jídlo. Proč se cítím tak smutná?! No tak, Sakuro, prober se.

Po večerní hře jsme si všichni povinně zalezli do stanů, nemohla jsem se stále vynadívat na tyto stany, nebyly nijak prostorné, tak akorát, šoupla jsem si pod "postel" - prostě to byla taková dřevěná podstava a na ní mini matračka, ale i to stačilo, abych se dobře vyspala. Dívala jsem se do stropu a jak mouchy obývají náš "strop", když tu najednou na mě Hinata promluvila, další zázrak.
"Dneska to bylo hrozný, vůbec mě to nebavilo, doufám, že zítra to bude teda záživnější." Postěžovala si. Nehodlala jsem se s ní nějak mazlit, tak jsem jí to vytmavila hezky od srdce.
"No víš, měla bys být vůbec ráda, že oni něco vymyslí, za dobrotu na žebrotu!" Vyplázla jsem na ni jazyk, i když tuším že v téhle tmě to zrovna moc dobře vidět nešlo. Ona si jen odfrkla pouhým něčím jako znuděné hmmm a já se pak od ní odvrátila na stranu. Jen ať si trpí, nechtěla bych teď vidět ten její výraz, určitě si musí říkat, jaká jsem blbá, ale abych pravdu řekla, vůbec mě její názor na mě nezajímá.

Ráno se přiblížilo až nebezpečně rychle a s ním byla i nová nebezpečná hra, tentokrát jsme museli, jakožto správní indiáni bránit území, takže to nebylo vůbec lehké a nedivili jsme se, když jsme se vraceli upocení a udýchaní. Snídaně, jak bych vám to popsala, necelý hrnek kakaa a nějaký rohlík s pomazánkou, jak jsem si naivně myslela, že je to jen pomazánka, paní v kantýně mi řekla, že je to paštika, kterou já nejím. Tak jsem se odhodlala k zoufalému činu.
"Mohla bych poprosit jen suchý rohlík?" Ta ženská se na mě podívala, jak na idiota, no vyhověla mému přání, za což jsem byla vděčná. Nevíte ani jak moc, jinak bych byla bez snídaně.
Ale to teď nechme stranou, ze snění mě probudil svým příjemným hlasem blonďáček. Kdybych nevěděla, že po něm touží Hinata (není zase tak těžké vypozorovat, jakýma očima se na něj dívá) tak bych ho asi i brala, byl strašně fajn. A jako dělat Hinatě konkurenci vážně netoužím, vsadím se, že by mi ukousla hlavu.
"No, tak jak se máme?" Zazvonil mi u ucha a tím mě vytrhl ještě z většího přemýšlení vzhledem k tomu, že jsem mu doteď ještě neodpověděla a tak jsem byla donucena.
"Ale tak jako dobře se máme, spoceně." Okomentovala jsem to a pak jsem si všimla, že vedle mě, z druhé strany kráčí taky zadumaný černovlásek. Jenom jsem mrkla směrem k Narutovi, doufám, že to pochopil. Jenže na mě ty jeho modré oči pořád tak houževnatě hleděli, že jsem to musela říct nahlas, i když je fajn, je to pořád strašný blbec.
"To je takovej pořád?" Zeptala jsem se, očekávala jsem, že když jsou takový dobří kámoši, budou tady už jezdit pěknou dobu.
"Jo, jinej ani nebyl." Mrknul na mě. Nedivila jsem se, asi bych si Sasukeho jinak představit nedokázala. Zvlášť ne milého a optimistického, o by mi naprosto zkazila hlediska.
"O čem si to tady zase povídáte? Zas mě pomlouváte, Naruto, proč je to vždycky jiná holka každej rok?" A ano, jak jsem očekávala, je to tak, jsou tu už spolu víc jak dva roky, na to dám jed.
"Jo Sasuke, přesně tak, bylo vždy mým snem tě tak nějak pořádně zapomlouvat, ale už dost řečí, vidím tábor!" Najednou se tak rozjasnil a mě začínala naplňovat tak silná energie. Nechápala jsem to. Rozeběhl se směrem k táboru, takže se mi naskytla chvilka být se Sasukem o samotě.
"To vážně nemáš rád nic jiného, než rajčata?" Zeptala jsem se pochmurně, odvážila se k velmi zvláštnímu činu. Oslovit ho jako prvního.
"Přesně tak." Přikývl a zadíval se mi do očí, jako ranní tráva co se třpytí od rosy na slunci. Aby atmosféra stále nehoustla, snažila jsem se navodit pozitivní a usmála se. I když se to mohlo podobat spíše nějakému šklebu než osvěžujícímu úsměvu. Jenom se na mě divně podíval a zrychlil. Raději. Nejspíš nestojí o nějaké vybavování s mou osobou. Mávla jsem nad tím rukou, je to přece jen nějaký kluk. Ten mě rozhodně neznepokojí.

Tak to jsem si jenom myslela, protože když jsme si večer s kamarádkou pinkaly, ano volejbal je snad to jediné, co mě na tomto světě nepřijde zbytečné, tak se k nám ten černovlásek chtěl připojit! Vyvalila jsem na něj oči, no ale svolila jsem, nejsem blbá.
_______________

Tak co?;)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 michy-chan michy-chan | 15. října 2012 v 12:01 | Reagovat

no nechápem ako sa to môže skončiť ale bolo to fakt dobré , teším sa na pokračko :-D  :-D

2 yotaru-chan yotaru-chan | 15. října 2012 v 15:13 | Reagovat

Heheh..pokračování please :-D  :-D

3 Mikeira Mikeira | 15. října 2012 v 18:31 | Reagovat

Povedený :-)

4 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 15. října 2012 v 20:03 | Reagovat

podarený diel :3

5 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 15. října 2012 v 20:04 | Reagovat

uuuu začiná to brát obrátky :D :D tě žeru brouku

6 Katty Katty | 15. října 2012 v 20:34 | Reagovat

Aaaaaa kráásné :D

7 camelia camelia | Web | 16. října 2012 v 7:12 | Reagovat

Hm, tvoje jednorázovka. To úplně stačí, proto aby se mi to líbilo ;)

8 Tifa Tifa | Web | 25. října 2012 v 15:07 | Reagovat

Fakt krásná povídka :) Jdu na ten třetí díl :))

9 Narumi Narumi | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 20:50 | Reagovat

Když si uvědomím jaká Hinata je ve všech povídka a vlastně i v anime, tak tohle to je pořádný rozdíl! :D A dost se mi to zamlouvá! :D Hurá na 3. díl! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama