Táborová láska 3/3

17. října 2012 v 9:31 | Ufonek |  Jednorázovky


Doufám, že se vám poslední díl bude líbit ;))

















Ano, Sasuke si s námi opravdu začal pinkat, bylo to však jen na chvíli. Od té doby mezi námi panovala, jak to jen říct… taková, lepší ignorace. Už to nebylo tak hrozné jak před tím.

Dny ubíhaly a vše bylo při starém, občas jsme si se Sasukem našli chvilky, kdy jsme se dokonce i rozpovídali, ale nic víc v tom nebylo. Teda, kdybych se v jeho přítomnosti pořád nechovala tak blbě, mohlo to možná dopadnout lépe. Vskutku nevím, co se to se mnou stalo, no v jeho přítomnosti jsem nemohla dělat vážně nic, bylo to zvláštní, nešlo to. Byla jsem nervózní, dech se mi zrychloval a srdce mi bilo jako splašené. Ovšem když se jednalo o Naruta, dala bych za něj cokoliv. On jediný mě totiž i v těžkých chvílích dokázal rozesmát tak, že mi slzy tekly proudem a to se nepoštěstí jenom tak někomu. Já nejsem ten typ, který se směje všemu na potkání, abych pravdu řekla, takových lidí je málo a nechápu, jak se tak někdo mohl vůbec narodit. S úsměvem jakoby zázrakem vytesaný na rty. Ale co…
"Dneska budou asi latríny, mám takový pocit." Zkonstatoval suše Naruto, když jsme se vraceli z ranní hry. Nechápala jsem to.
"Co to je?" Otázala jsem se zvědavě a Naruto se na mě podíval, jako na největšího idiota, který neví co jsou to latríny.
"Ty jsi tady nová co? No jo, víš, to prostě přebíháš z jednoho rohu do druhého a snažíš se co nejvíc lístečků přinést." Usmál se medově.
"Ale proč se to nazývá latríny?" Nedala jsem si pokoj, slyšela jsem, že je to třetí největší běhačka.
"No, protože tě při tom honí průjmy, například tatarkový, ten má vskutku rád Irusan, vžycky na něj je. Ale na druhou stranu, když chytneš Zácpu, tak máš o jeden život navíc! Říká se, že je to taková epidemie." Usmívala jsem se, když se usmíval on, prostě jakoby mě nabíjel nějakou zvláštní energií, díky níž jsem se neustále musela usmívat.

A ano, opravdu byly Latríny, zajímavé, ale nezáživné. Vůbec mě to nebavilo, ale nebylo se čemu divit, když jsem po tom byla utahaná jak to hovado.

Ale jednoho dne se něco změnilo, Hinata za mnou přišla a… s prosbou! To není možné.
"Ahoj Sak, chtěla bych tě o něco požádat." Mrkla na mě spiklenecky a já nevěděla, co mám od toho očekávat, ale asi to nebude nic strašného, pokud mi nebude chtít namočit hlavu do kečupu, nebo něco podobného.
"No, tak povídej." Máchla jsem pravačkou, protože právě kolem mě prolétala osička.
"No víš, já… no… jsem…" Začala se vrtošit, pochopila jsem to, nebylo to tak těžké odhadnout, co, nebo lépe řečeno koho, má na mysli.
"Jsem zakoukaná do Naruta." Doplnila jsem ji, neměla jsem zase tak tolik času, i když chvilkami by se dalo říci, že se pěkně nudím. Ona na mě jen vytřeštila oči.
"Jak to víš?!" Ohnala se po mně, sklaplo mi, když se jí v očích začínaly líhnout malé slzy. Okamžitě jsem se ji snažila uklidnit, nějakými chlácholivými slovíčky, že jsem její deník vážně nečetla a podobně.
"No a tak mě napadlo, jestli bys to nechtěla prohodit, teda, jestli by ti nevadilo, že by tady místo mě na jednu noc spal Sasuke." Tak na tohle jsem naprosto nereagovala, já a Sasuke v jednom stanu… Poklesla mi brada, ale ona mi ji raději přirazila zpátky k horní čelisti.
"A není to zakázané?" Vypadlo ze mě. Ona se na mě jenom provokativně zaxichtila.
"Samozřejmě, že to je zakázané, ale no tak Sakuro, uděláš to pro mě, jsme tak dobré kámošky…" Udělala psí očka a falešně se usmála. Následně mě objala. "Děkuju, jsi zlato." A odkráčela, zřejmě do dalšího stanu. Nevěděla jsem, že Naruto se Sasukem sdílí společný stan, ale asi už to tak bude, když jsou tak dobří přátelé a nechápu, jak s tím může Naruto vůbec souhlasit, a jak můžu já? Ale nejsem svině, udělám to!

A tak dnes večer, se to mělo uskutečnit. Abych řekla pravdu, jsem trošku v nervu, přece jenom, kdo to kdy slyšel, aby se tu dělaly takové výměnné pobyty. Trošku mě to ale naštvalo, no co bych pro Hinatu neudělala, jsem divná. A když už jsem se konečně chtěla zababušit do spacáku, v ten nejneočekávanější okamžik -potajmu jsem doufala, že by se to mohlo stát, až budu spát - ale otevřel a dovnitř někdo vstoupil. Neviděla jsem ho, jenom jsem spatřila lesk jeho černých očí. Takže je tady, otočila jsem se k němu na druhou stranu, radši, provizorně.
"Ahoj." Pozdravil a já cítila, jak mi tělem projel elektrický proud. "Ta Hinata je ale otravná co? Vyhnala mě z mého vlastního stanu a donutila spát tady, no řekni, tobě to nevadí?" Zeptal se, připadala jsem si, jako bych byla snad jeho největší kamarádka, když se ke mně takhle správal.
Chtěla jsem mu odpovědět, spoustu otázek mě svrbělo na jazyku, ale neodvážila jsem se, dech jsem měla jako přimražený a zuby jako zaseknuté, když zjistil, že se mnou asi žádná řeč nebude, jenom si povzdychnul.
"S tebou je teda zábava, nezávidím Hinatě, dobrou." Taky si zalezl pod přikrývku a já jsem už jenom slyšela zvuk zapínajícího zipsu. Usmála jsem se pro sebe. Zavřela jsem oči, ale stále ne a ne usnout. Kéž by to jenom šlo, abych to řekla a už bych spala, ale asi by to bylo k ničemu. Takhle jsem si aspoň mohla představovat, bůhví, proč se mi tam neustále cpal Sasuke.

Najednou, jakoby vše vymizelo a já cítila, jako v nějaké agónii a něco mi taky znemožňovalo přijímat kyslík, cítila jsem tlak na rtech, něco mě tam tlačilo. Otevřela jsem oči, ale nenaskytl se mi pohled na ni, jenom mě, zřejmě černé vlasy lechtaly ve tváři. Chtěla jsem se zvednout, abych se podívala kolik je hodin, ale to taky nebylo možné. Co se to tady děje? Potom se ode mě někdo odpojil a já zjistila co se děje. Ale pořád jsem měla takový potměšilý výraz potěšení.
"Tak co? Naruto si vedle užívá s Hinatou a já nemůžu spát, no tak, nebuď suchar." Usmál se a znovu mě políbil, já jsem si rozepla spacák a obmotala svoje ruce okolo jeho krku, abych si ho mohla přitáhnout blíž a více se na něj natisknout. To byste nevěřili, jak úžasně líbal…
"Ale… proč?" Ptala jsem se zmateně, určitě se neobejdu bez vysvětlení.
"Protože jsem do tebe už dlouho zamilovaný…" Usmál se, vytřeštila jsem na něj oči, on a zamilovaný do mě? Sasuke Uchiha? Ten mrzout?
"Vlastně to nebyl zas tak Hinatin nápad, souhlasil jsem dobrovolně, tak mi prosím nepokaž tuhle krásnou chvíli." Ukázala jsem zuby, políbil mě na krk a pak zpátky na ústa. Už jsem konečně věděla, co je to za pocit, je to bezmála zamilovanost. Ano, to je ten správný výraz.
________________
Mám strašně rychlý konce a vím to, nevím zatím jak to zpravit :/ takže prosím tolerujte :))
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 17. října 2012 v 9:58 | Reagovat

huustě :D :D gehihihi ×D ach joj čekala jsem uchylitku :P gehihihi

2 michy-chan michy-chan | 17. října 2012 v 12:46 | Reagovat

to bola bomba toto som fakt nečakala genialne :) :) :) :-D  :-D  :-D

3 Lalinani Lalinani | 17. října 2012 v 14:02 | Reagovat

moc pěkné =)

4 Mikeira Mikeira | 17. října 2012 v 15:16 | Reagovat

Krása :D

5 camelia camelia | Web | 20. října 2012 v 10:26 | Reagovat

Naopak, tenhle rychlý konec k tomu tk nějak patřil :)

6 Tia Tia | 25. října 2012 v 15:32 | Reagovat

Yes, ten konec je krsáný .)) Opravdu supr povídka Tarei :-D

7 Narumi Narumi | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 20:54 | Reagovat

Skončilo to krásně! :) Ikdyž to bylo jakoby narychlo.. bylo to úžasné! :)

8 Narumi Narumi | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 20:55 | Reagovat

A koukala jsem... asi už nespřáteluješ, že? :) No nevadí :) Mě už se jentak nezbavíš! :D Já jsem budu chodit a číst a číst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama