Butler 1/6

6. listopadu 2012 v 0:08 | Ufonek |  Jednorázovky

A je tu Sasusaku :)))













Další den stvořený k nádherného prožití, říkala si zrovna ve své komnatě růžovlasá princezna se zelenýma lesklýma očima jako svěží posekaná tráva. Možná, že i tak voněly. No to se neví. Stále se jen tak usmívala na všechny okolo a zdravila své přátele, ale dnes ne. Dnes byla zalezlá ve svém pokoji a ne a ne vyjít. Věděla, že ji čeká něco strašného, cítila takovou auru ze svého otce. Nechtěla jít za ním, ale bohužel musela. Musela, jinak by ji čekal krutý osud. A tak se po špičkách vykradla pryč, stoupala opatrně na točité schody, až se dostala do nižšího patra a pak zdolala ještě jedno, načež se propracovala až do přízemí, kde měl její otec křeslo. Párkrát uhla očima a spravila si čelenku, než vyšla do světla, kde ji měl její otec spatřit. Nahodila svůj každodenní strojený úsměv a vyšla.
"Á Sakuro, tak tady jsi." Usmíval se od ucha k uchu, vedle něj stál nějaký prapodivný sluha, laděn do černošedé. Černé vlasy, černé oči… Byl tajemný.
"Otče… chceš mi něco říct?" Zareagovala pohotově na jeho zadumaný výraz. Jen pokynul prstem.
"Ach ano, ach ano." Zazubil se. Byl už starý a vousy lemovaly jeho ústa. Vedle něj seděla její matka, Sakura si zkousla ret, raději nechtěla vědět, co má teď přijít.
"Tak?" Byla nedočkavá. Nechtěla čekat, chtěla to mít vše rychle za sebou, obzvlášť, když si ji stále měřil pohledem ten zvláštní černovlásek.
"Budeš se vdávat! Naše dceruška se bude vdávat, co říkáš, Mebuki?" Otázal se na svou špinavě blonďatou manželku.
"No ano." Pospíšila si s odpovědí. Sakura na něj jen vykulila svá zelená očka.
"No ano, vezmeš si prince Naruta s vedlejšího království, slyšel jsem, jak spolu krásně vycházíte, takže to bude v pořádku, co říkáš? Těšíš se? Již dnes absolvuješ cestu do Konohy, co ty na to?" Nevěděla, co má na to říct. Její otec si naivně myslel,jak ráda se vdá, ale ona na tohle ještě není připravená.
"Ale…jakto? Proč? Kvůli čemu, já ještě nemůžu, matko…" Odhodlala se k zoufalému činu, aby ji aspoň maminka ochránila a schovala pod svou bezpečnou náruč, jenže žádné reakce se nedočkala.
"Zlatíčko, musíš to pro nás udělat, naše země je ohrožena, musíme se spojit s vedlejší říší a to lze pouze sňatkem, máš štěstí, že máš tak pěkného a milého ženicha." Usmála se. Všechno se všem zdálo tak idealistické a nikdo se nekoukal na růžovlásčiny city, nevěděla, co má dělat.
"A viděli jste ho, vždyť on je naprosto hloupej!" Snažila se je přesvědčit, i když s Narutem byla už dlouho ve vztahu, samozřejmě jenom nanejvýš přátelském.
"Tady ti dáváme sluhu a samuraje v jednom, bude tě doprovázet na tvé dlouhé cestě a dohlédne na tvou bezpečnost." Pokynula rukou k onomu černovláskovi. Ten se jen uklonil, znova se podíval na Sakuru a pak vzhlédl ke svým nadřízeným.
"Bude mi ctí." Jeden jeho koutek úst vyjel nepatrně nahoru do nehezkého úšklebku, hned zase v rychlosti sjel.
"No paráda! A co dalšího přede mnou ještě tajíte ha? No, tak to je fakt pěkný." Dupla si naštvaně, nechtěla mít takovouhle rodinu, nikdy se nechtěla narodit do královského rodu, jenomže, jak osud poručí, tomu už nikdo nerozkáže jinak.
"Odjíždíš v pět večer, holenko." Zavolal za ní ještě její královský papá, zatím co ona spěchala zpět do svých komnat. Viděla jeho katanu, bůhví jak je nebezpečný. Nechtěla s ním jít. Nechtěla si to přiznat, ale už to tak bylo, bála se ho. Jen sebou nakvašeně plácla na postel a chtěla se tady z toho hrozného snu probudit, toto bohužel byla krutá realita.

A tak si sbalila jen ty nejpotřebnější věci. Jako je něco na přespání, kartáček na zuby a ještě nějaké to oblečení, aby se neřeklo. Sestoupala dolů po mramorových točitých schodech a nadurděně práskla kufrem, který tu cestu tahala.
"Neříkej mi, že tohle si chceš brát s sebou?" Kdo to na ni mluví? Tento hlas nedokázala k nikomu přiřadit a tak se na něj jen musela poohlédnout. Otevřela nejdřív jedno zavřené oko a následně i to druhé. Mrkla na něj. Ach, ano, byl to ten samuraj, nebo jak si říkal, z dřívějška. Na sobě měl nějaké divné pásky a za pasem katanu.
"No ano, divíš se?" Byla na něj drzá. On k ní přišel, polovinu věcí jí vyházel, až jí z toho zbyl jen lehký batoh.
"Tohle je lepší, však neboj, u Naruta ti toho dají." A dále už mlčel.

A tak se vydali na cestu…
"Můžeme jít trochu pomaleji, v těhlech šatech nestíhám." Pokrčila zoufale rameny a upřela své zraky na černovláska, kterého tato skutečnost zjevně příliš netrápila.
"Tak proč sis nevzala nějaké pohodlné kraťasy, prostě lepší oblečení, hodno mise." Nevěděla, o čem to mluví, ale rozhodla se to hodit za hlavu, přece se nebude zaobírat zbytečnostmi.
"Tak podívej, možná tě to zarazí, někoho takového s velkým egem, ale já vážně nemám nějaké takové věci, o kterých tu celou dobu žvaníš!" Upozornila ho na skutečnost. On se zaškaredil, už zase.
"Takhle to bude lepší." Řekl a ozval se zvuk trhající látky, vysekl jí šaty těsně nad kolena.
"Cos to udělal, víš jak to bylo drahé?!" Obořila se na něj. On se na ni nejdřív s pohrdlivostí podíval, zastrčil si katanu do pouzdra a kráčel před ní.
"No tak, já s tebou mluvím, víš!! Jestli ti to nevadí, tak bys tady tohoto arogantního chování měl ihned nechat, nebo-" Nenechal ji ani dohovořit, takový on byl.
"Nebo na mě pošleš svého papíka? Tak promiň, ale já jsem s ním domluven na tom, že tě ochráním, slíbil mi za to slušný honorář a teď buď zticha!" Nakázal jí. Popotáhla.
"No jo, všeci se zajímaj jenom o peníze, ale na mé city nikdo nehledí, nikdo mě nemá rád, to je ten problém, víš! Ani nevím jak se jmenuješ, no jo všichni to vědí." Popotáhla.
"Ježiš nebul a neřvi tolik, přilákáš lesní zvěř!" Šeptal potichu, avšak dost výstražným hlasem. Sakura ztuhla.
"Le-le-le-lesní zvěř si říkal?" Zopakovala po něm vyděšeně. On si jen povzdychnul, nebyl na ni zvyklý, vlastně celou tu dobu cestoval sám, takže věděl, jak se má chovat v lese, aby se mu něco nestalo, no tady s touhle holkou to bude ještě těžší, než si myslel.
"Prosím tě, buď na chvíli zticha." Stejně to nemělo smysl a za chvíli je již honil roj lesních včel. Sasuke je však v mžiku rozsekl svou břitvou, měl opravdu vytříbený zrak a ještě rychlejší smysli.
"Spokojená?" Zeptal se a rozzlobeně kroutil hlavou, nechápal, jak někdo může být tak bláznivej.
"Prozraď mi své jméno." Odklidila ruce ze svého obličeje, doteď se za nimi totiž schovávala.
"Jsem Sasuke… Sasuke Uchiha." A víc už ani necekl. Kupodivu ani ona to neměla zapotřebí, věděla vše, co vědět chtěla a tak pokračovali, než se setmělo…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 siruka siruka | 6. listopadu 2012 v 9:51 | Reagovat

me  se  libi  akorat   me  Sakura  prijde  tak  trosku  namyslena   ale   co  hlavne  ze  to  neni  naka  furie  aspon  vto  doufam :-D  ;-)

2 Mikeira Mikeira | 6. listopadu 2012 v 13:44 | Reagovat

Mě se to líbí :D

3 Katty Katty | 6. listopadu 2012 v 15:08 | Reagovat

Juuu krásné x)))  honem pokračování xD

4 Cherry Cherry | Web | 6. listopadu 2012 v 15:40 | Reagovat

Ježiši jaká Sakura xD ,nová povídka super! :-D

5 Khaculinka Khaculinka | 6. listopadu 2012 v 19:14 | Reagovat

Sakura se chová jak Karin :D:D... nejsou to kamarádky? :D:D a jestli ne tak asi budou někdy v Konoze :D:D... fůrie jedna růžovlasá :D:D... snad se zklidní :D někdy :D:D.... nová povídka se mi líbí :D...a já chcu brzo pokrčování :)....

6 Lalinani Lalinani | 7. listopadu 2012 v 14:24 | Reagovat

začátek se mi líbí =)

7 sasusakurosedimitriskolanoci sasusakurosedimitriskolanoci | Web | 12. listopadu 2012 v 20:28 | Reagovat

mě se to líbí a sak není furie!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama